ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Elixír dlouhověkosti z Limony

Celé věky žili obyvatelé severoitalské obce Limone odříznuti od okolního světa Gardským jezerem a úzkými, těžko schůdnými cestičkami mezi skalami. Manželství proto uzavírali mezi pokrevními příbuznými. Zázrakem to nevedlo k degeneraci, ale k upevnění genu, který je dnes považován za zbraň proti arterioskleróze a infarktu.
Jde o bílkovinu v krvi, která odbourává cholesterol a dědí se zde z pokolení na pokolení od roku 1644, kdy uzavřeli manželství Cristoforo Pomaroli a Rosa Giovanelli. Na hranicích Název Limone nepochází, jak by se dalo předpokládat, od slova limone – italsky citron, ale z latinskeho limes – hranice. Obec totiž leží na hranici mezi provinciemi Brescia a Trento a je nejsevernějším místem, kde se ještě odpradávna díky mimořádně mírnému podnebí pěstovaly citrusy a olivy. Nezvyklé klimatické podmínky vždy přály citronům, i když zdejší půda je vhodnější pro olivovníky. Pěstitelé citronů proto půdu dováželi z druhého břehu jezera na člunech a na zádech vynášeli do výšky desítek metrů na skalnaté svahy. Na podporu stromů stavěli dřevěné konstrukce a vybudovali zavlažovací systém. V roce 1932 dal Mussolini postavit cestu, která vede tunely přes skalní masiv, a do oblasti přišli turisté. Na místě citroníků se objevily hotely. Obyvatelé se však k tradici pěstování citronů dnes vracejí. Mnoho se podařilo zachránit a přibylo padesát nových stromů, ze kterých se už sklízejí citrony. Když se vezme do úvahy, že citroník zde kvete až čtyřikrát do roka a přinese až dva tisíce plodů, nic není ztracené. strava ukrývá dlouhověkost Typickou potravou pro obyvatele (dnes jich tu žije asi devět set) byly vždy ryby z jezera, které je považováno za nejčistší v Evropě. Kromě toho pochopitelně na jídelníčku nechyběly ani citrony a za studena lisovaný panenský olivový olej. Místní o své stravě hovoří dokonce jako o dietě a právě díky ní se dožívají vysokého věku. Žádnou výjimkou tu nejsou lidé, kteří překročili hranici osmdesáti let v plném zdraví, stejně jako devadesátiletí nebo i století. Nejstaršímu obyvateli je sto pět. Dlouhověkost je výsledkem stravy a výjimečně dobrého klimatu bez velkých teplotních výkyvů. V zimě tu není sníh a rtuť teploměru neklesne pod bod mrazu. Tajemství dlouhověkosti – bílkovina pojmenovaná apolipoprotein A1 Milan – bylo přitom u obyvatel Limony objeveno náhodou. Jistý zaměstnanec železnic z Milána, který se narodil v Limoně, se v roce 1979 podrobil rutinní lékařské prohlídce. Zjistilo se, že má velmi vysokou hladinu cholesterolu a  triglyceridu. Jeho cévy ale byly čisté, kdežto u jiných lidí takový stav vede ke kornatění tepen, k jejich ucpání a infarktu. Lékaři zjistili, že má v krvi bílkovinu, která mimořádně rychle odbourává tuky. Netrvalo dlouho a do Limony se vydal tým odborníků. Odebrali krev všem obyvatelům a začalo se pátrat po původu genu. Přišlo se na to, že všichni jeho nositelé mají původ v jediném manželském páru. V Limoně s ním nyní žije dvaačtyřicet obyvatel a k nim přibylo osm dětí. Příkladem je Giacomo Segala, který jako nositel genu zplodil tři syny. Jeden z nich má dvě dcery, obě bílkovinu zdědily. Druhý syn má dva syny, kteří rovněž bílkovinu zdědili. Třetí je zatím svobodný. Navíc ale mají všichni krev s negativním RH faktorem, stejně jako většina obyvatel Limony. Díky spolupráci obyvatel a nespočetným odběrům krve bylo možné bílkovinu apolipoprotein A1 Milan syntetizovat a američtí vědci ji dokázali prostřednictvím speciálních bakterií i reprodukovat. Začátkem devadesátých let začaly pokusy na zvířatech a výsledky byly velmi povzbudivé. V listopadu 2003 se podařilo klonovaný protein vyrobit jako zkušební lék. Podal se čtyřiceti sedmi pacientům s těžkou arteriosklerózou, po šesti týdnech se u všech snížil nános v tepnách v průměru o 4,2 procenta. Jednoznačně to dokazuje, že jde o jeden z nejdůležitějších lékařských objevů přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Hrdost na předky Obyvatelé Limony jsou nesmírně hrdí na to, že právě u nich se, jako na jediném místě na světě, objevil fenomén, který předtím lékařský a vědecký svět neznal. Stejně tak jsou hrdí na svého rodáka Daniela Comboniho (1831–1881), který jako misionář působil v Africe a byl papežem Janem Pavlem II. vyhlášen za svatého. Milují svou ves i jezero, které stále přináší dostatek ryb. Dnes však už nebojují o přežití, protože sem míří tisíce turistů a s nimi také značný kapitál. Neexistuje tu nezaměstnanost – hotely, restaurace nebo i řemesla se zde dědí z pokolení na pokolení. A naštěstí pro ostatní svět – dědil se i zázračný gen...
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group