ikoktejl

Ráj tisíce ostrovů

Ráj tisíce ostrovů

 

   Text Pavel Šenk

   Foto Aleš Kocourek

 Maledivy jsou pro většinu suchozemců synonymem mořského ráje s tisíci ostrůvků porostlými palmami a až kýčovitě bílými písčitými plážemi na břehu azurově modrých lagun. Realita je sice ještě krásnější než představy, ale jen málo lidí si uvědomuje, že už v blízké budoucnosti se kvůli naší konzumní společnosti tento ráj nejspíš stane minulostí a jeho většina bude vymazána z map.

Pro potápěče to zas nebude taková tragédie, poněvadž jen přibude víc reefů a ubude turistů, nicméně pro místní obyvatele to musí být noční můra, která se neodvratitelně blíží…

Proto jsme se do této špičkové potápěčské destinace vypravili ještě v době, kdy je vše aspoň relativně tak, jak má.

V potápěčských průvodcích a informacích na netu je tato lokalita často hodnocena velmi protikladně. Na jedné straně jsou Maledivy řazeny mezi top světové lokality, na druhé straně se často setkáte se zprávami a poničených či odumřelých reefech.

Ihned po sehnání základních informací o potápění, ze kterých vyplynulo, že by to snad mělo stát za to, jsme řešili první otázku - potápění z některého z místních rezortů nebo safari na lodi? I když i první možnost byla vzhledem k nadprůměrně kvalitním službám velmi lákavá, přeci jen pro ty, kdo sem jedou hlavně za potápěním, nabízí ubytování na lodi možnost propotápět daleko více lokalit. Na rozdíl od Rudého moře však není nabídka safari lodí na Maledivách zas tak velká a většina z nich je minimálně o třídu kvalitativně níž. Na druhou stranu už to značilo něco v tom smyslu, že můžeme očekávat menší davy potápěčů.

  

   Ari Queen

Naši první akci jsme absolvovali na lodi Ari Queen. Se svými rozměry i vybavením se tato loď téměř rovná kvalitním lodím v Egyptě a práce i chování posádky je v mnohém i předčilo.

Po příletu nás před letištěm, jehož přistávací dráha je jen několik metrů od břehu moře, čekal náš potápěčský průvodce Ahmed i naše doprovodná loď - dongha, která nás hned z přístavu u letiště dopravila po pěti minutách přímo na loď. Zde nás čekalo klasické rozdělení do kajut, nachystání potápěčské výstroje a hlavně první výborný oběd. Po krátkém odpočinku jsme si dali ještě odpoledne vyvažovací ponor na reefu Back Faru u jednoho z nejbližších ostrůvků. Hned po prvním skoku do vody a nedočkavém rozkoukání se na dně v nás trošku zahlodal červík pochybností: „Doufejme, že takové ponory nebudou všechny.“ Až na množství murén tento reef za moc nestál, ale to se dalo poblíž hlavního města a přístavu ještě tolerovat.

Stále plni optimismu jsme ráno v 6.30 vyslechli brífing k další lokalitě: Lankan Beiru, která je jedním z místních manta pointů. Bohužel manty se nekonaly, jejich hlavní sezona na této lokalitě je od konce května do září a my zde byli o chvíli dřív.

Druhý ponor se už o něco zlepšil a lokalita Kuda Haa nabídla docela pěkný, bohatě zarybněný reef. Nicméně pořád to ještě nebylo to, co by mělo Maledivy řadit mezi top světové lokality.

Takže se naše naděje upnuly do přejezdu z Male Atol na Ari Atol - hlavní cíl naší plavby. Stejně jako North Male Atol i North Ari Atol patří k největším atolům na Maledivách a je tvořen desítkami či spíše stovkami ostrůvků a reefů.

  

   Ari Atol a nejlepší ponor

První ponor na lokalitě Maia Thila, který jsme zde absolvovali, byl noční kvůli delšímu přejezdu mezi oběma atoly. Průvodce Ahmed nás na brífingu naladil na útesové žraloky, želvu a velké rejnoky… Od prvních minut ponoru bylo jasné, že to nebyly jen prázdné sliby a s přibývajícími minutami se naše zážitky násobily téměř geometrickou řadou. Už při sestupu po kotevním laně se nám ve světle baterek mihli první útesáci a pak se na dně zavlnil avizovaný velký rejnok. Po přeplavání horní části reefu se potom na stěně útesu začalo ve světle lamp míhat naráz i několik útesáků lovících přímo v naší blízkosti. Želva spala samozřejmě v jeskyni, kde byla nakreslena na brífingu a nádavkem jsme při návratu na plato potkali ještě jednu schovanou pod kamenem. U kotevního lana se pak kromě žraločků znovu objevil i velký rejnok a stejně jako žraloci i on si klidně lovil bez ohledu na naši přítomnost. Sečteno a podtrženo - zatím asi nejlepší noční ponor za mou dosavadní potápěčskou kariéru…Takto vysoce nastavená laťka opět nabudila naše očekávání na další ponory.

V podstatě všechny následující ponory se daly hodnotit jako velmi dobré, s hloubkami do 30 m, s velkými hejny ryb, s jeskyňkami či se skalními převisy a s korály dosahujícími občas i kvality Rudého moře. Dokonce i na místech evidentně v minulosti poškozených masivním odumíráním korálů došlo neuvěřitelně rychle k jejich obnovení na asi 50-80 % jejich původního stavu. Několik z těchto lokalit ale patří opravdu k nezapomenutelným zážitkům.

  

   Dhonkavto Thalia

„Manta point“ - svažité dno s písečnou lavicí v asi 18 m. Ihned po sestupu na dno těsně před námi téměř vzorově proplavaly dvě manty. Téměř jako by to měly nacvičené pro fotografy. Později jsme narazili na další čtyři manty pěkně v zástupu a ty s námi vydržely až do konce ponoru. Škoda jen, že nás zásoba vzduchu a hlavně rychle naskakující deko vyhnaly už po necelé hodině z vody. Zajímavé bylo zjištění, že na přítomnost potápěčů jsou zvyklé a vůbec jim nevadili ani kluci na podvodních skútrech. Chvílemi to opravdu vypadalo, že jsou zde placené jako profesionální modelky.

  

   Sun Island Beiru

Jeden z mnoha ostrůvků na západním konci Ari Atolu, který se vyznačuje výskytem žraloků velrybích. Ještě před příjezdem na tuto lokalitu nás instruoval náš průvodce Ahmed, ať si nachystáme věci na šnorchlování. Opět jako dle nacvičeného scénáře nás ihned po příjezdu k ostrůvku přivítalo kousek od břehu velrybáččí mládě. Třímetrový drobeček si zvědavě plaval mezi šnorchaři, dopřál si bublinkovou lázeň od skupiny potápěčů pod ním a až po docela dlouhé době zmizel v modři oceánu.

Hned druhý, už podstatně větší velrybák nás čekal na začátku druhého ponoru. Ten se s námi zdržel podstatně kratší dobu a také nakonec zmizel v hloubce…

  

   Coco Corner

Závěrečná odměna v podobě doposud trochu chybějících šedých žraloků nakonec přišla předposlední den po přejezdu zpět na North Ari Atol. Lokalita Coco Corner a přilehlé průplavy patří k nejlepším místům na pozorování žraloků na Maledivách. My měli bohužel tu smůlu, že jsme zde byli v době úplňku, kdy téměř nebyly proudy. Ty jsou podobně jako téměř všude základní podmínkou výskytu aktivně lovících žraloků. Přesto jsme i tak 5-8 šedáků na každém ponoru měli...

Kromě těchto nadprůměrně zajímavých ponorů jsme během safari absolvovali spoustu dalších ponorů na typických maledivských reefech - většinou se jednalo o menší korálové homole začínající asi 10 metrů pod hladinou, se stěnou do 25-30 metrů, přecházející pak v pozvolný písčitý svah. Jejich boční stěny vytvářejí často převisy s jeskyňkami, ve kterých můžete najít přes den  odpočívající útesové žraloky. V jedné jeskyňce se jich tísní 3-10 kusů, ale není zas tak jednoduché je najít. Mimo klasické tvrdé korály, pokrývající hlavně horní část reefu, ocení zvláště fotografové nádherné měkké korály či gorgonie na jejich stěnách a spodní části. Místní útesy jsou mimořádně bohatě zarybněné a především pod převisy a v kaňonech se schovávají obrovská hejna kranasů, smuh a očnatců.

Z predátorů je možno kromě útesových a šedých žraloků spatřit barakudy, tuňáky, murény či na dně perfektně maskované ropušnice…

Kromě nádherného moře a setkání s mantami, velrybáky i žraloky nám zůstává z Malediv několik  dojmů: neskutečně klidné moře, lokality bez davů potápěčů, perfektní služby.

Prostě potápěčský ráj…

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group