ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

GALERIE OHROŽENÝCH DRUHŮ

galerieohrozenych
Vymírání druhů je nedílnou součástí evoluce, mnozí technokrati však neradi slyší o podílu vlivu činnosti člověka na jeho urychlení. Odhaduje se, že v průběhu věků obývalo Zemi pět až padesát miliard druhů. Dnes jich žije sotva tisícina. Podle fosilních nálezů žily druhy v minulosti bez zásahu člověka každý řádově milion let.
Tedy vyhynul jeden druh z milionu za rok. Například v deštném pralese zvýšila činnost člověka rychlost vymírání tisíckrát až desetitisíckrát. lll Dosud bylo popsáno 1 413 000 organismů. Celkový počet se však odhaduje na 10 až 100 milionů druhů. Denně jsou popisovány desítky druhů taxonů, zdá se až neuvěřitelné, že pozornosti člověka unikali i velcí savci. Například v roce 1990 byl na malém ostrově Superagui, pouhých 65 km od Sao Paula, dosud neznámý druh lvíčka. Ještě pozoruhodnější jsou nálezy kopytníků, velkého muntžaka a nový druh serauva (kopytník podobný kamzíkovi) v pralesích Vietnamu v minulém roce. Podle rohů nalezených na saigonském tržišti byl popsán dosud neznámý kopytník Pseudonovibos spiralis. Protože známe pouhý zlomek druhů, mizí živočichové, které jsme dosud nepoznali, a tak ani nevíme, kolik druhů denně vymizí. Například v posledních tisíciletích byla, především při osídlování ostrovů, vyhubena jedna pětina ptačích druhů. Nebýt lidí, žilo by jich místo dnešních 9040 asi 11 000. Podle studie Mezinárodní rady pro ochranu ptáků je z přežívajících druhů ohroženo 1029,  tj. 11 %. Hlavní příčinou mizení druhů je ztráta životního prostředí. Člověk, nejexpanzivnější živočich, je vytlačuje stále více z jejich původních domovů. Zabírá nová území pro svá obydlí, zemědělskou půdu, přehrady. Přeměňuje jejich biotopy, kácí pralesy, vysušuje bažiny a zavlažuje pouště. Na světové strategii ochrany přírody spolupracuje celá řada mezinárodních organizací a podílí se na ní týmy biologů. Mezi nejvýznamnější patří IUCN (International Union for Conservation of Nature and Natural Recources). Stovky odborníků z celého světa zpracovávají odborné expertizy a navrhují záchranné programy. Většinu jich realizuje světová nadace WWF (World Wildlife Foundation), která také disponuje finančními prostředky.
 IUCN je známá spíše vydáváním Červených knih ohrožených druhů živočichů. Poslední vydání Červené knihy obsahuje 5929 taxonů, z toho 741 savců, 970 ptáků, 316 plazů, 169 obojživelníků, 971 ryb a 2762 bezobratlých. Z fauny naší republiky jsou do Červené knihy zařazeny tři druhy savců a 37 bezobratlých. Podle stupně ohrožení byly v roce 1994 dosud používané kategorie nahrazeny novými: Extinct – Vyhuben – druh je vyhuben, není-li pochyb o tom, že uhynul poslední žijící jedinec. Druh je pravděpodobně vyhuben, pokud důkladné odborné průzkumy areálu jeho možného výskytu neprokázaly přítomnost žádného jedince. Extinct in Wild – Vyhuben v přírodě – druh je vyhuben ve volné přírodě, pokud přežívá pouze formou chovu v zajetí či populace vysazené mimo jeho přirozený areál výskytu. Critical – Kritický stav – stav druhu je kritický, pokud je v nejbližší budoucnosti mimořádně vysoká pravděpodobnost, že bude vyhuben v přírodě a splňuje příslušná početní kritéria. Endangered – Ohrožen – druh je ohrožen, jestliže stav není kritický, ale je vysoká pravděpodobnost vyhubení v přírodě v blízké budoucnosti a splňuje příslušná početní kritéria. Vulnerable – Zranitelný – druh je zranitelný, jestliže není stav kritický, ani není ohrožen, ale je vysoká pravděpodobnost vyhubení v přírodě ve střednědobé budoucnosti a splňuje příslušná početní kritéria. Susceptible – Choulostivý stav – stav druhu je choulostivý, jestliže není možné jej charakterizovat pomocí předchozích kritérií, ale existují obavy, neboť je omezován jeho areál výskytu anebo se nalézá pouze na malém počtu míst, což vede k jeho vystavení dopadům lidské činnosti.
Safe/Low Risk – Bezpečný/Nízké riziko – druh je bezpečný nebo vystaven nízkému riziku, pokud byl zkoumán a vyhodnocen jako nevhodný pro zařazení do některé z předchozích kategorií. Obchod s ohroženými druhy živočichů, rostlin a jejich derivátů reguluje CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora), který je známý spíše jako Washingtonská konvence. K dnešnímu dni zahrnuje 2500 živočichů a 35 000 druhů rostlin. Každý rok jsou na celosvětové konferenci zástupců zúčastněných zemí zařazovány nové druhy nebo jiné opět vypouštěny. V konvenci jsou taxony zařazeny do tří kategorií. V příloze jedna jsou zařazeny druhy obchodem silně ohrožené, povolení k vývozu je vydáno pouze pro vědecké účely a zachované programy chovatelských center. V příloze dvě je zařazena většina druhů, jejichž divoce žijící populaci může obchod ohrozit. Povolení k dovozu a vývozu je vydáno po splnění určitých kritérií.
Do třetí přílohy jsou zařazeny druhy dle požadavků jednotlivých států, na jejichž území by byl druh vývozem ohrožen. Jsou zde zařazeny i druhy, které jsou v jiných státech hojné a vývoz je zde bez omezení. Tuto konvenci také podepsalo i bývalé Československo a následně Česká republika. Bohužel do dnešního dne nebyl přijat prováděcí zákon, který by umožňoval stíhat porušování této konvence. Vlažný postup ministerstva životního prostředí a loby obchodníků se zvířaty, kteří vydělávají značné peníze, schválení zákona značně paralyzuje. Naše republika se velmi rychle stala evropským centrem ilegálního obchodu se zvířaty. Z Jižní Ameriky, Asie, Afriky a zemí bývalého SSSR k nám směřují zásilky ohrožených plazů, ptáků a menších savců. Pašeráci jsou stále nenasytnější, protože jim na rozdíl od ostatních civilizovaných zemí nehrozí žádné nebezpečí. Je to další smutné prvenství, které nám vstup do Evropské unie neurychlí. Již dnes nám Evropská unie hrozí sankcemi. Snad pro ilustraci několik čísel: ročně se na světě prodá například 40 000 primátů, 3 miliony ptáků, 350 milionů tropických ryb. Lidská chudoba a chamtivost žene stále více divokých zvířat na porážku. Za kožešinu pandy velké zaplatí překupníci 25 000 US $, za 1 kg rohu nosorožce 62 000 US $. Od roku 1970 bylo upytlačeno více než 95% všech žijících nosorožců. V roce 1990 vzrostl počet ussurijských tygrů z 50 zvířat na 200. V letech 1992–93 bylo upytlačeno 50 tygrů a v roce 1993/94 dalších 80. Za posledních 8 let se snížil stav afrických slonů na polovinu, z 1,2 milionu na 600 000, podle nejoptimističtějších statistik přežijí sloni rok 2030, podle pesimistů nepřežijí rok 2010. Asi 20 % druhů sladkovodních ryb světa buď vymřelo, nebo se jejich počet nebezpečně snížil. Jediná cesta k záchraně většiny druhů je ochrana v in situ – to je v jejich původní domovině.
Bohaté státy odepisují zemím třetího světa část dluhů, kupují důležitá nedotčená území a zřizují na nich rezervace. Ale bohužel rezervace a národní parky tvoří dnes pouze 4,3 % zemského povrchu. Populace divokých zvířat ovlivňuje i politická situace. Když se již zdá, že druh je zachráněn, rezervace nebo národní park plní svoji funkci, stačí politický převrat a mnohaletá práce ochranářů je zmařena. Z nedávné doby si jistě pamatujeme masový útěk kmene Tutsiů do Rwandy, až na hranice rezervace unikátní populace horských goril. Nebo nedávné novinové snímky různých liberijských frakcí ověšených samopaly a kulomety. Ani největší optimista nemůže doufat, že v zemi, kde je lidský život naprosto bezcenný, bude ušetřena unikátní gorila nebo vzácný liberijský hrošík. Významné zoologické zahrady celého světa vynakládají ohromné úsilí na zachování ohrožených druhů v ex situ (mimo původní areál). Celkem 1200 zoo chová asi 1 milion zvířat. Odhaduje se, že mohou zachovat 1000 až 2000 ohrožených druhů, to je sice relativně mnoho, ale ve srovnání s celkovým bohatstvím přírody je to pouhý zlomek. Genetickou variabilitu lze udržet po dobu 100 let u populace čítající 250–500 jedinců. Koncem 80. let bylo ve světových zoo 540 000 rozmnožujících se populací z více než 3000 druhů savců, ptáků a obojživelníků. Chovy všech ohrožených druhů jsou řízeny kontinentálními programy.
 Na závěr argument pro ty, kteří ještě nepochopili, že vše, co je v přírodě, není pro znásobení našich krátkodobých zisků. I když většina lidí již dnes chápe, že prostě nemáme právo s divokými zvířaty nakládat jako se svým majetkem, a že bychom je jako jedinečné a neobnovitelné bohatství měli zachovat pro příští generace. Najdou se i tací, kteří si řeknou, proč vlastně máme chránit nějakého brouka. Odpověď je snadná. Hmyz se bez nás obejde, ale my bez hmyzu ne. Hmyz a suchozemští členovci jsou natolik důležití, že by lidstvo nepřežilo déle něž několik měsíců, kdyby zmizeli z povrchu zemského. Současně by vyhynula většina obojživelníků, plazů ptáků i savců. Pak by byly na řadě kvetoucí rostliny a s nimi by se rozpadla skladba většiny lesů a dalších přírodních prostředí celého světa. Zemský povrch by začal doslova hnít. Hromadily by se odumřelé rostliny, uschly by a rozkládaly by se. Tím by se přerušily potravní řetězce, začaly by vymírat další skupiny rostlin a s nimi i téměř všichni zbývající suchozemští obratlovci. Samostatně žijícím houbám by se otevřela cesta k neuvěřitelnému rozmnožování. Jejich expanze by ale trvala krátce a většina druhů by stejně rychle vyhynula. Pevnina by se vrátila k podmínkám připomínajícím zhruba začátek paleozoika. Země by byla pokryta přízemními rostlinami opylovanými větrem, s malými ostrůvky křovin nebo nízkých stromů. Většina živočichů by zmizela.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group