ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

V Pekle se Šimánkem

TEXT: MICHAL DVOŘÁK, FOTO: MAREK WÁGNER

 

Procestoval celé kontinenty. Tisícům lidí vypráví o tom, kam ho zanesly toulavé boty. Málokdo ale ví, jaká místa přirostla Leošovi Šimánkovi k srdci v České republice. Vyražme proto na prohlídku těch nejkrásnějších…

Nejste náhodou Krakonoš?“ zeptala se Leoše Šimánka mile prostořeká servírka, „Nebo aspoň jeho brácha…“ Známý cestovatel jen pokrčil rameny: „Kdepak, Krakonoš nejsem. Ale jsem z toho kraje.“ Jistá podoba s pohádkovým vládcem našich nejvyšších hor se ale Leoši Šimánkovi upřít nedá – vysoká mohutná postava, hustý plnovous, neposedná kštice. Takových Krakonošů ale na drsném kanadském severu, kde Šimánek dlouhá léta žil, najdete nepočítaně.

Taková vizáž se ale hodí i sem – do Pekla. Sedíme totiž v Bartoňově útulně v osadě Peklo nedaleko Nového Města nad Metují. Před několika minutami jsme ještě fotografovali portréty na rozpálené louce, teď už ve stínu chalupy z dílny architekta Dušana Jurkoviče čekáme na plzeň. „Kdysi tu stával starý mlýn. V roce 1912 se ale pod vedením slavného Jurkoviče proměnil v tuhle překrásnou výletní restauraci,“ vysvětluje Leoš Šimánek. V tuto chvíli v sobě nezapře původní povolání stavebního inženýra a architekta. Když před námi ale konečně přistane pivo, terasou opět zavoní dálky: „Bylo to právě v Kanadě, kde jsem přišel pivu na chuť,“ napije se a otře pěnu. „Byl to překrásný život. Postavil jsem v divočině srub, rybařili jsme, pěstovali zeleninu a dokonce si vařili i domácí pivo. To už se mi asi nikdy nepodaří.“ A pak už si povídáme nejen o Kanadě, ale i Rusku, Austrálii, Havaji a dalších místech, která s rodinou navštívil a o nichž poutavě vypráví na svých diashow.

 

KO1009_Simanek_HL.FOTO_P8020935E

 

V JESTŘEBÍCH HORÁCH

V červnu jsem Leoše Šimánka poprosil, aby mě provedl po svém kraji. Rád souhlasil a ihned začal se svědomitostí sobě vlastní plánovat okružní jízdu po okolí svého bydliště ve Rtyni v Podkrkonoší. Je to nádherný kraj. Přímo ze zahrady Leošova domu je fantastický výhled na Krkonoše. „Když si v zimě za jasného počasí vezmu dalekohled, tak můžu pozorovat lyžaře na Černé hoře,“ směje se Leoš Šimánek, „V Kanadě jsem měl ze srubu sice výhled krásnější, drsnější, ale tohle je prostě domov.“ Do Rtyně se přestěhoval před sedmi lety z Německa, hlavně manželka prý toužila po návratu do Čech. „Já jsem chtěl původně do Orlických hor, narodil jsem se totiž v Chocni. Nakonec jsme ale skončili v horách Jestřebích, odkud pochází manželka. Jednak je tu překrásně, jednak jsme blízko jejím rodičům,“ vysvětluje Leoš Šimánek, proč po mnohaletém putování po celém světě zakotvil právě v tomto kraji na severovýchodě Čech.

Musím se přiznat, že jsem do té doby neměl o Jestřebích horách ani ponětí. Leží přitom mezi dvěma turisty okupovanými oblastmi – Krkonošemi a Adršpašsko-teplickými skalami. A právě do Adršpachu jsme se s Leošem Šimánkem vydali. Po cestě nám vysvětluje, že ve skalách byl naposledy před sedmi lety, ale že ho naprosto uchvátily. „Je pondělí, snad tu nebude nával,“ říkáme si, ale sotva vjedeme do Adršpachu, je nám jasné, že bude těžké udělat fotku bez davů turistů. Nakonec ale nacházíme několik klidných zákoutí, kde nám společnost dělají jen písek, skály a blankytná obloha. Leoš vypráví o Uluru (Ayers Rock), proslulém rudém monolitu uprostřed australské pouště, který si samozřejmě nemohl nechat ujít.

VYHÝBAT SE DAVŮM

Když opouštíme skalní město, upozorňuji svého průvodce na obchůdek s tomahawky, kovbojskými stetsony a čelenkami s umělohmotnými pery. „Co to tu proboha dělá?“ žasneme. Teprve po chvíli nám dochází, že stojíme u skalního útvaru zvaného Indián. „Snažím se to ignorovat, ale někdy to prostě nejde. S něčím takovým jsem se nikde ve světě nesetkal. V Americe nebo Austrálii by si lidé nenechali zamořit svoje přírodní památky takovou veteší,“ kroutí hlavou Leoš Šimánek. A když se proplétáme mezi turisty, tak si ještě povzdechne, že mu davy lidí nedělají dobře. „Ani na vašich diashow?“ ptám se. „Tak to je samozřejmě něco jiného, tam davy lidí miluji!“ rozesměje se cestovatel.

Nakonec se ale shodujeme, že je jen dobře, že turisté tento kraj objevují. Broumovsko, Náchodsko či Novoměstsko totiž dlouho zůstávaly ve stínu hvězdných Krkonoš a Orlických hor. V poslední době ale díky síti cyklostezek a atraktivních turistických tras lákají tyto regiony stále více lidí z Česka i ze zahraničí. Téměř každé větší město se tu může pochlubit krásným zámkem, všude je vidět snaha o zvelebení přírodních i historických památek. Přesto je na mnoha místech stále patrný punc krajiny, na kterou se dlouho zapomínalo. 
Nové Město nad Metují ale září novotou. Z barevných fasád renesančních domů na Husově náměstí přechází v ostrém zapadajícím slunci zrak, a tak se schováváme v jednom z podloubí. Leoš Šimánek vypráví, jak trpí například při pohledu na náchodské paneláky nebo zavřené provozy starých skláren a textilek. „Ale náměstí tady v Nováči, to je skutečný balzám na duši.“ Jdeme se ještě jednou podívat do jeho středu, kde loni archeologové objevili mohutnou středověkou studnu. Kvůli ní se nakonec změnil projekt rekonstrukce náměstí – studna zde zůstane, přikryta silným sklem, a turisté tak budou mít o atrakci víc.

 

KO1009_Simanek_P8020947eo

 

NŮŽKAMI NA ZLODĚJE

Se svými diashow objede Leoš Šimánek každý rok šedesátku měst. V každém sice stráví jen den či dva, ale i za tak krátkou dobu lze zachytit aspoň závan jejich atmosféry. A také noční život – na tour totiž Leoš s manželkou přespávají v malé dodávce, v níž převážejí drahou aparaturu. „Nikdo mi ji neohlídá lépe než já sám. Když jsme takto přespávali v Ústí nad Labem, vzbudil mě řinkot skla z bočního okénka. Viděl jsem jen ruku, jak šmátrá po palubní desce, tak jsem vzal dlouhé nůžky a ťafnul jsem po ní,“ vzpomíná cestovatel, „Zloděj zmizel rychlostí světla a dodnes asi netuší, co se vůbec stalo.“ Stejným okénkem se přišla s interiérem Šimánkova auta seznámit čísi ruka ještě v Ostravě. Tehdy však byla úspěšná a Leoš Šimánek přišel o telefon a diář plný kontaktů.

Na letošní turné se ale samozřejmě těší. Bude totiž věnované kontinentu, na němž v loňském roce strávil s rodinou tři úžasné měsíce. Turné bude také navazovat na vydání nové knihy Austrálie – Křížem krážem. „Mám za sebou léto plné práce. Museli jsme například poslat osobní dopis všem šestnácti tisícům fanoušků, které jsem chtěl pozvat na své diashow,“ říká Leoš Šimánek. „Ale nebojte se, nebyl jsem na to sám. To si vždycky manželka pozve ženské z okolí, sednou ke stolu a několik dní vkládají dopisy do obálek. Jako když se kdysi dralo peří. Jednou jsem s nimi chtěl posedět, ale nedalo se to vydržet. Dvanáct ženských pohromadě, jen si to představte!“

Den se schyloval ke konci a nám zbývalo ještě trochu společného času, který jsme se rozhodli strávit v Pekle. Cesta do něj vede rozkošným údolím řeky Metuje, stezku křižovaly usměvavé cyklistky a celý svět se zdál tak nějak fajn. Když jsme za Leošem Šimánkem vyjížděli, padaly trakaře. Na hodinu a půl jsme pak uvízli v ucpané Praze. Dlouho jsme také bloudili kolem rozkopané Rtyně. Těch pět hodin cesty pro mě bylo očistcem a ani ve snu by mě nenapadlo, že naše krátké putování se slavným cestovatelem skončíme v Pekle. A že nám v něm bude nádherně.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group