ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Soused mimozemšťan

  TEXT: JIŘÍ ŠKODA, FOTO: DISCOVERY

Odpradávna jsou oči lidí obráceny k obloze nad jejich hlavami. Je to právě noční nebe, které v nás evokuje pocit, že za vším bytím by mohlo být něco většího, významnějšího a smysluplnějšího. S pocitem přišlo také hledání odpovědi na otázku – jsme v tom sami? Jsme jediní, komu se dostalo daru života? S postupujícím poznáním se přišlo na to, že světýlka na noční obloze jsou další slunce, kolem nichž obíhají nesčetné planety. A řešení rovnice si mohlo škrtnout další neznámou. Začíná být totiž jasněji. Sami nejsme, matematická pravděpodobnost to vylučuje. Teď jde jen o to, jestli máme naše vesmírné sousedy kontaktovat, nebo se jich bát.

Naše Galaxie, kterou vidíme v jasných nocích jako světlejší pás na obloze a říkáme jí Mléčná dráha, nevznikla najednou. Právě naopak – pořád se vyvíjí a od své původní podoby se významně liší. Nejstarší hvězdy v naší Galaxii, doslova uvařené v nebeském kotli při těch nejdivočejších reakcích a procesech, jaké si jen stěží můžeme představit, jsou staré miliardy let, a další vznikají právě ve chvíli, kdy čtete tyto řádky. Naše nejbližší hvězda, Slunce, spadá do skupiny středně starých hvězd, které vznikly potom, kdy se původní relativně celistvý disk Galaxie začal rozpadat na jednotlivá spirální ramena. Tou dobou už ovšem existovala jedna celá generace sluncí, která se zrodila v nejranějších dobách existence Galaxie. Generace hvězd dvakrát starších než naše Slunce, které s velkou pravděpodobností rovněž obíhají planety všech druhů.

Když potom přemýšlíme o možnosti, že by se někde mimo Zemi vyskytoval život, je třeba si uvědomit, jak jsou všechny události ve vesmíru časově rozprostřené. Vyplývá z toho jeden podstatný bod – s největší pravděpodobností budou mimozemské formy života na zcela jiném vývojovém stupni, než na jakém jsme my.

 

KO1009_Tema_Vesmir_18288_Hawking_PR_still_v3

 

DIALOG S BAKTERIÍ

Civilizace žijící v prostoru nejstarších hvězd budou o celé miliardy let před námi. Naopak život v okolí těch nejmladších je pravděpodobně teprve v zárodku, na samém počátku vývoje. Je proto velice pravděpodobné, že setkání s takovými formami života by bylo úplně zmatečné – jedna strana by nechápala druhou, v podstatě by neexistoval způsob, jak se s nimi dorozumět. Astronom Zdeněk Kopal, u nás takřka neznámý, ale odbornou veřejností považovaný za vůbec nejvýznamnějšího československého astronoma vůbec, ve své knize Zpráva o vesmíru přirovnal takové setkání k dialogu člověka s bakterií. To platí i v tom negativním slova smyslu. Až narazíme na planetu plnou mikrobů, hned je pravděpodobně začneme zkoumat, analyzovat, cpát do zkumavek. Nestalo by se to však i nám, kdyby nás objevila nějaká extrémně vyspělá civilizace?

Když se podíváme do naší historie, najdeme mnoho exemplárních příkladů, jak katastroficky může dopadnout setkání dvou kultur na odlišném stupni vývoje. Vzpomeňme si například na vpád Evropanů do Ameriky, který měl pro domorodé obyvatele fatální následky. A to byl rozdíl ve vývoji jen několik set let. Což teprve, kdyby ten rozdíl činil desetitisíce či snad miliony let, což je ve vesmírném měřítku pouhý okamžik.

Stephen Hawking, známý teoretický fyzik, trvale upoutaný na vozíku kvůli své nevyléčitelné nemoci, překvapil celý svět, když si v první polovině letošního roku v televizi trochu zafantazíroval. V pořadu Into the Universe (Do vesmíru), vysílaném na Discovery Channel, popustil uzdu své fantazii a vykreslil vesmír, jak si ho představuje. Někoho možná překvapí, že se jednoznačně vyjádřil pro názor, že na jiných planetách rovněž existuje život. Podle Hawkinga je to přeci samozřejmé. Vesmír se skládá ze stovek miliard galaxií, každá z nich má stovky milionů hvězd. V tak velkém prostoru je prý nepravděpodobné, že by Země byla jedinou planetou, kde se mohl život objevit. Ten mimozemský by mohl být podobný tomu našemu, závislý na vodě a tvořený uhlíkatými sloučeninami, nebo také založený na křemíkové bázi, odlišný od čehokoli, co jsme doposud spatřili na naší planetě.

NEVOLEJME JIM

Hawkingův pořad však nekončí optimisticky vyhlídkou na zajímavé obohacení učebnic biologie, nýbrž důrazným varováním: „Jak moc je představa existence mimozemšťanů lákává, může být i nebezpečná. Nevolal bych jim, může se nám to vymstít.“

Podle Hawkinga budou mimozemšťané cestující mezihvězdným prostorem spíše jakýmisi nomády, kteří se zastavují v jednotlivých hvězdných systémech, čerpají jejich zdroje a po jejich úplném využití táhnou zase dál. V pořadu působivě vykreslil, že by mimozemšťané mohli mít lodě plné obřích zrcadel, díky kterým by akumulovali energii celých hvězd. Tato obrovská síla by jim pak umožnila vytvářet červí díry, kterými by cestovali na obrovské kosmické vzdálenosti během zlomků vteřiny. Stačí, aby zachytili nějakou stopu, která je k nám dovede, a v mžiku se mohou jejich vesmírné koráby vznášet na naší orbitální dráze. Hawking k tomu dodává: „Doufejme, že by v případě návštěvy Země přišli v míru.“ Střet s takovou „žravou“ civilizací by mohl totiž pro lidstvo dopadnout katastrofálně.

I kdybychom do kosmu nevysílali žádné signály, kterými bychom chtěli na sebe upozornit, snadno se prozradíme i jinak. Rádiové a zejména televizní vysílání dělá Zemi už skoro sto let nápadnou na velké prostorové vzdálenosti a mohlo by upoutat pozornost kosmické lodi prolétající mezihvězdným prostorem v blízkosti našeho Slunce. Podle odhadů už toto vysílání dávno dosáhlo nejbližších hvězd a šíří se prostorem stále dál.

Stephen Hawking sice vzbudil svým prohlášením velký mediální rozruch, ale neřekl v podstatě nic nového. Na začátku 70. let 20. století zveřejnil podobné obavy již zmiňovaný Zdeněk Kopal, který ve svém varování ohledně případného kontaktu s mimozemšťany zašel dokonce dál: „Navázat s nimi spojení na bezpečnou vzdálenost mnoha světelných let je jedna věc. Něčím zcela jiným by však byla přímá návštěva takových bytostí na naší planetě. Kdybychom proto někdy z kosmu zachytili signály, jež by byly předzvěstí návštěvy nějakých mimozemských bytostí, nemělo by nás ani napadnout na ně odpovídat. Měli bychom se naopak snažit chovat se tak nenápadně, jak je to jen možné. Kdyby toho bylo zapotřebí, měli bychom dokonce na určitý čas zastavit i provoz našich rozhlasových a televizních stanic. I když by nebylo mnohým z nás příjemné být po určitou dobu bez televize, byla by to malá oběť ve srovnání s osudem pro lidstvo daleko horším.“ A stejně jako ochrnutý fyzik zmiňuje barbarské počínání evropských dobyvatelů v Americe…

Ohrožení by ovšem nemuselo být jen přímé, podobné nějakým hvězdným válkám. Vetřelci by k nám mohli zanést i jednobuněčné bakterie, proti kterým bychom nebyli schopni se bránit. Pro příklad opět nemusíme chodit daleko – celé kmeny indiánů zemřely na onemocnění neštovicemi nebo chřipkou. Mohlo by to také dopadnout obráceně – pozemské bakterie napadnou vetřelce z vesmíru a mezihvězdný diplomatický spor je na světě.

ÚKOL LIDSTVA

Nemalujme ovšem stále čerta na zeď. Doufejme, že budou návštěvníci z kosmu hodní, přistanou po důkladné karanténě, oblečení v neprodyšných skafandrech, a vývojově budou napřed jen o pár tisíciletí, což je ovšem rozdíl, který díky dlouhému cestování vesmírem bude zanedbatelný. Domluvíme se?

Komunikace s největší pravděpodobností nebude snadná. Mimozemšťané budou mít díky dlouhému pobytu ve vesmíru na lodích s umělou, přesto však nižší gravitací, mnohem pomalejší reakce. Ty se během dlouhého pobytu jistě otisknou i do jejich verbální komunikace. Všechno by tak návštěvníkům trvalo až několikrát déle, včetně samotného jednání. Dialogy by pravděpodobně byly dlouhé a úmorné a byl by vůbec zázrak, kdyby se nám podařilo nějakým způsobem domluvit.

Setkání s mimozemšťany by však mohlo vlít lidem do žil novou krev. Vědomí, že nejsme ve vesmíru sami, by nás konečně mohlo sjednotit a napřít naše úsilí směrem k poznání, k odhalení tajemství vesmíru. Stále o něm víme velmi málo, i proto je v tomto článku tolikrát použito slovo „pravděpodobně“. Albert Einstein kdysi položil otázku: „Kolik volnosti měl Bůh při tvorbě vesmíru?“ A je to právě Hawking, kdo na to dnes odpovídá: „Je naším úkolem to zjistit.“

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group