ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Hitchcockova klasika

TEXT A FOTO: RADANA DUNGELOVÁ, ILUSTRACE: JAN DUNGEL

 

Hradba mraků nám cloní výhled na horský masiv Cordillera de la Costa a my v něm jen tušíme cíl naší cesty. Rancho Grande, hotel pohlcený džunglí, který již není obyvatelný, ale stále má co nabídnout.

Do národního parku Henri Pittier ve Venezuele přijíždíme taxíkem a k Rancho Grande se dostáváme ještě dost časně zrána. Budova před námi je celá zahalená v mlze, ze které někdy vykoukne jen nejvyšší, třetí podlaží. Stromoví velikáni s větvemi porostlými všemi myslitelnými plazícími se a povlávajícími rostlinami se za strašidelných zvuků kymácejí ve větru, zatímco jejich koruny se nad námi ztrácejí v husté mlze. K tomu trosky betonového přízraku, téměř již pohlceného okolní tropickou vegetací. Stavba by mohla od minuty sloužit jako kulisa k jakémukoli hororu, sami jsme si ji coby ctitelé Hitchcockovy klasiky přejmenovali na Batesův motel.

 

KO1009_venezuela_otvirak

 

Národní park Henri Pittier byl oficiálně vyhlášen prvním národním parkem Venezuely v r. 1937. Jméno mu tehdy dala budova plánovaného hotelu Rancho Grande, která tu už v té době stála. Horský hotel a svoje venkovské útočiště dal stavět v r. 1920 venezuel¬ský prezident a diktátor Gómez, ale stavba, přerušená jeho smrtí, nebyla nikdy dokončena. Budova tak byla už ve 40. letech pokryta lišejníkem, zabydlená pavouky, netopýry a dalšími živočichy. V r. 1945 byly, s podporou venezuelské vlády, různých organizací a korporací, opraveny některé ubytovací kapacity pro návštěvníky okouzlené přírodou. O osm let později byl park přejmenován na Parque Nacional Henri Pittier, na počest známého švýcarského botanika, který jako první docenil obrovský význam této oblasti a navrhl prohlásit ji národním parkem. V 80. letech se administrativní základna stanice přestěhovala z budovy do obce El Limón na úpatí hor a na místě zůstává pouze biologická stanice Ústřední venezuelské univerzity. Rozlohou nevelký park (107 800 ha) představuje unikátní území nejen z hlediska Venezuely, ale minimálně celé Jižní Ameriky. Velký význam má hlavně pro ornitology. Mluvit v parku o populaci ptáků znamená prakticky mluvit o polovině veškerých ptačích druhů popsaných ve Venezuele. Biodiverzitu světového významu představuje úctyhodných 616 druhů (z toho 85 migrujících), 20 % všech ptáků Jižní Ameriky a 6,5 % druhů celého světa. Však se po zásluze říká, že Henri Pittier je nejlepším místem k pozorování ptactva na světě.

TAJEMSTVÍ TŘETÍHO PATRA

Rancho Grande je podivná rozlehlá betonová budova. Z větší části není v současné době schopna nějakého provozu, a jen malá část prostor slouží jako biologická stanice. Správce dohlíží na dodržování pravidel parku a na to, aby stanice poskytovala zázemí, tj. nocleh, kuchyňku a základní laboratorní prostor zaměstnancům univerzity a studentům, kteří sem přijedou pracovat. Za mírný poplatek je zde povoleno pobývat i návštěvníkům včetně cizinců. Někdy sem školy i jiné instituce dopraví plné autobusy lidí k různým kurzům, které často nemají co dělat s biologií.

Hned po ubytování vyrážíme na obhlídku okolí, která může začít nedaleko schodiště z terasy, nejkratším okruhem jménem „Interpretación“. Nemůžu se nabažit pohledu vzhůru, ptáci jsou zalezlí, ale stromy – každý z nich je samostatnou botanickou zahradou. Téměř všichni opeřenci létají v těch nejvyšších patrech stromů. Každý, kdo se pokusil zaostřit pohled (nebo ještě méně úspěšně fotoaparát) do téměř stometrové výšky proti oslňující obloze a zahlédnout nepatrné barevné tečky mizející mezi větvemi, by dal nevím co za to, aby jeho pozorovatelna byla až někde v korunách stromů. To se ovšem může splnit pouze fotografům přírody se zázemím početného týmu stavějícího lešení – a pak zde.

Terasa třetího patra budovy postavené ve svahu je výškově přesně v úrovni korun vzrostlých starých stromů. Pohled z terasy budí dojem, že jste „zavěšeni“ v prostoru a můžete se účastnit života v koruně stromu, ať už vás zajímají květy orchidejí nebo bromélie hustě porůstající každou vhodnou větev. A samozřejmě je to místo, kde ptáci s důvěrou nalétávají na potravu, zvlášť když jim nachystáme neodolatelnou lahůdku v podobě přezrálého ovoce.

VÁLKA BAREV

Když se krmí, nechávají nás přiblížit se do vzdálenosti, ze které můžeme nejen pozorovat, ale i fotografovat detaily a nepředstavitelné vybarvení množství pestrých tangar, ale také různých druhů tukanů, včetně brčálově zelených arasari a také koting či datlů.

Při sledování tohoto barevného kaleidoskopu, vzájemného soupeření, předvádění samečků i nájezdů nenechavých vlhovců se ztratíme v čase na dlouhé hodiny a většinou nás vyruší náhlá změna počasí. Při ní je úžasné pozorovat mraky valící se do údolí přes Paso Portachuelo, které je místní důležitou geografickou zvláštností. Přírodní průrva v souvislém pásu hor ve výšce okolo 1000 m n. m., využívaná migrujícími ptáky i netopýry a hmyzem, usnadňuje jejich pozorování i poznávání jejich zvyků v průběhu roku.

Cestou zpátky se ukazuje mezi korunami stromů sluníčko a rozehrává všechny myslitelné odstíny zeleně. Občas do oka pronikne záblesk až nereálné barevnosti: tyrkysové, rudé, zlaté – to ve výšce nad našimi hlavami přelétávají nepřeberné druhy tangar, které vylákalo pěkné počasí k výletu za potravou. Dofocuji ještě zbylé místo ve foťáku a v duchu se loučím s ptáky a vlastně s celým parkem. Místa jako Rancho Grande patří mezi ta, která vám v srdci zůstávají ještě dlouho potom, kdy je opustíte.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group