ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Žraloci z Čech

TEXT: ROSTISLAV J. PECH

 

Češi a ponorky? Jde to vůbec k sobě? Naše země nemá břehy omývané slanou vodou a potěšení z pěnícího příboje je nám dopřáno jen mimo naši vlast. Jenže před rokem 1918 excelovalo mnoho Čechů v rakousko-uherském námořnictvu. Byli tak dobří, že by bylo možné přepsat známé rčení na co Čech, to mořský vlk.

Armáda, a námořnictvo zvlášť, vyžadovala muže nejen tělesně zdatné, ale také vzdělané. České země byly v rámci mocnářství jako průmyslová základna nadprůměrně vyspělé a proto se vojáci z Čech a Moravy v armádě uplatňovali i jako námořníci. Není bez zajímavosti, že jako nefalšovaní suchozemci tvořili u námořnictva okolo deseti procent mužstva. U ponorek to byla dokonce třetina. Přestože první ponorku U4 zařadilo Rakousko-Uhersko do služby již v roce 1909, tak světový konflikt zahajovalo roku 1914 pouze se čtyřmi bojeschopnými. Ovšem k dovybavení ponorkového loďstva se velmi kuriózně hned v počátku zapojily „zlaté české ručičky“.

 

KO1010_ponorky_F200911170107301_otvirak

POSLEDNÍ GENTLEMANI

Francouzská ponorka Curie se pokusila v noci 19. prosince 1914 proniknout do přístavu Pula a torpédovat rakousko-uherské bitevní lodě. Zamotala se však do protiponorkových sítí a po marném zápasu se její velitel rozhodl vynořit a vzdát. Do hry zasáhla torpéda, umístěná v zastaralém systému rámů na boku lodi. Palbou zasažené torpédo začalo hořet a zelený svit požáru dělostřelcům ukázal, že posádka se nevynořila, aby bojovala, nýbrž aby se vzdala. Dělostřelci pod vedením Bohumila Kubišty, v civilu významného českého malíře, pak gentlemansky ukončila ostřelování a umožnila Francouzům padnout do zajetí.

Zasažená ponorka klesla ke dnu i se dvěma muži, zbytek strávil válku mimo jiné v zajateckém táboře v dnešním lyžařském středisku Boží Dar v Krušných Horách. Lehce poškozenou ponorku se podařilo vylovit, opravit s přispěním plzeňské Škodovky a 1. června 1915 zařadit do služby pod označením U14 .

KAPITÁN SVOU LOĎ NEOPUSTÍ

Ne všechna střetnutí ale skončila relativně šťastně. Ponorka U3 třicetiletého poručíka Karla Strnada, rodáka z Pohořelic na Moravě, byla 13.srpna 1915 v Otrantské úžině donucena k pokusu o ponoření francouzským torpédoborcem Bisson. Voda ale zaplavila akumulátory a trup lodi se zaplnil jedovatými výpary. Kapitán dal rozkaz k opuštění lodi. Dvanáct mužů se zachránilo, ale devět členů posádky včetně přiotrávených strojníků Jaroslava Hauče a Josefa Suchovského zemřelo uvnitř lodi. V zajetí potom ještě zemřel telegrafista Julius Konečný. Kapitán Strnad se vrátil do nitra ponorky, a aby si byl jist, že nepadne do rukou nepříteli, potopil se s ní. Kapitán nikdy neopouští svou loď… Tyto příběhy poněkud neodpovídají tvrzením, že Češi byli v rámci mocnářství naprosto neloajální, či dokonce banda simulantů. Bude v tom trochu závisti. Rakouské ponorkové eso Georg von Trapp ve svých pamětech systematicky opomíjí výkony českých kapitánů Zdeňka Hudečka a Josefa Holuba. Jeho sympatie nemá ani Rudolf Singule z Brna. Hudeček byl totiž co do objemu potopené tonáže hned za von Trappem, následován von Singulem a Holubem na pomyslném šestém místě. Neztratili se ani další velitelé, jako Otto Molitor z Tachlovic u Kladna, Eugen Hornyák z Brna či Leo Prášil. Zdaleka ne všichni, kdo pocházeli z území dnešní republiky, byli Češi. Často se narodili ve smíšeném manželství jako například Singule, nebo byli jiné národnosti. Přesto jde o české rodáky: Hugo von Falkenhausen z Dolních Sekyřan u Plzně, Friedrich Schlosser a Franz Nejebsy z Teplic, Eduard von Hübner z Dobřan, Franz Rzemenowsky von Trautenegg ze Znojma, Lothar von Leschanowsky z Jihlavy nebo Ludwig Müller z Kadaně.

PONORKOVÁ ODYSSEA

Rudolf Singule byl sice v počtu potopených lodí až za Hudečkem, ale ze své „muzeální“ U4 dokázal torpédovat významný vojenský cíl: italský křižník Giu¬seppe Garibaldi. Singuleho dosluhující U4 se doslova ploužila a námořníci trpěli příšerným vedrem a zamořeným vzduchem. Jednou musel dokonce přerušit útok, protože mu postupně zkolaboval kormidelník, jeho zástupce a dva muži ve strojovně. Rudolf Singule byl jedním ze dvou nositelů vyznamenání rytířského kříže řádu Marie Terezie u ponorkového loďstva, s nímž se automaticky pojilo povýšení do šlechtického stavu a tedy i přídomek von. 
Legendární se ale stala devadesát sedm dní dlouhá plavba Josefa Holuba s U27. Ponorka vyplula 22. června z Boky Kotorské, překonala protiponorkovou bariéru v Otrantské úžině, a pak měsíc operovala v Egejském moři a východním Středomoří. Holub pomalu pomýšlel na návrat, když zjistil problém – pouhých 370 kilogramů mazacího oleje v situaci, kdy ho bylo zapotřebí několik kilogramů na hodinu plavby. Co teď? Zpět do Kotoru přes ostře střeženou Otrantskou úžinu by bylo za dané situace riskantní. Holub zvolil nejbližší spojenecký přístav, Turky ovládaný Bejrút.

STRAVA STRAŠNÁ

Posádka plula pouze na pravý motor. Měl totiž spotřebu jen tři kilogramy oleje oproti pěti, které potřeboval motor levý. I tak nebylo oleje dostatek a námořníci ho naředili olivovým olejem z kuchyně. V jednu chvíli museli dokonce vztyčit plachty, jde tak o poslední zaznamenaný případ tohoto pohonu u ponorky. Nakonec olej došel úplně a do Bejrútu ponorku dotlačily elektromotory a zbytky proudu v akumulátorech. Ani v Bejrútu však nebylo snadné sehnat odpovídající olej. Naštěstí si v Bejrútu chtěla doplnit palivo i německá U65, která jim darovala 1,5 tuny tolik potřebného maziva. Až 23. září vyrazil Holub na cestu zpět a přes neustálé problémy o tři dny později konečně zakotvil v Kotoru. Do hlášení později poznamenal: „Mužstvo a materiál se držely uspokojivým způsobem. Teplota lodi byla v prostoru posádky 35 stupňů, ve strojovně 55 stupňů, vlhkost 100 %, takže ze stěn trvale kapala voda. Špatnému kuchaři se podařilo vařit jídla nechutná, těžko stravitelná, poživatelná jen při nejsilnější vůli. Na lodi bylo také velké trápení s hmyzem a havětí. Přesto všechno až do Bejrútu byl zdravotní stav vynikající, až pak nastávala onemocnění. Délka plavby 4200 námořních mil na hladině a 70 námořních mil pod vodou.“

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group