ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Jízda snů

TEXT A FOTO: LIBOR BUDINSKÝ

 

Krvavá minulost je zapomenuta. Malé kambodžské království se naplno otevřelo turistům. A jejich počty rok od roku rostou. Není se čemu divit. Země česky mluvícího krále nabízí nepřeberné množství zážitků. Od smažených pavouků a pečených hadů až po úchvatně romantický Angkor. Takže si chvílemi připadáte jak v tom nejbláznivějším snu.

Rychlý člun uhání po hladině jako splašený. Za námi se dělají skoro půlmetrové vlny, vratké dřevěné lodičky rybářů se nebezpečně houpají jako kyvadlo na orloji. Za pár minut zastavujeme uprostřed podivuhodné vesnice. Všude kolem nás jsou desítky dřevěných domků. Na první pohled vesnice jako každá jiná. Až na to, že domky neobklopují políčka a nevede k nim cesta. Všechny totiž plují na vodě. Hospůdky, krámky, chlívky, záchody, všechny domečky se houpají na hladině obrovského jezera. Čistokrevná romantika. Myslíte? Po pravdě, není to žádný zázrak. Domy (a někdy spíše chatrče) mají většinou jen jednu místnost, ve které žije pět až deset lidí. U každého domku stojí jedna až dvě obyčejné loďky, na kterých se tu běžně plaví sotva pětileté děti. A kdoví, zda vůbec umějí plavat? Na jezeře Tonlesap najdete desítky plujících vesnic. Některé se skládají jen z několika domků, v jiných žije tisíc lidí. Nejchudší z nejchudších, nuzáci bez polí a pozemků byli po staletí skryti okolnímu světu. Až před několika lety se všechno změnilo. Kambodža vyčerpaná krvavým Pol Potovým režimem a následnou občanskou válkou se konečně postavila na nohy a otevřela se západnímu světu. A poněvadž turisté milují vše bizarní, stává se návštěva plovoucí vesnice na jezeře Tonlesap jedním z nejvyhledávanějších zážitků.

 

KO1010_kambodza_shutterstock_9249322_OTVIRAK

V BLUDIŠTI OČÍ

Největším kambodžským pokladem je ovšem slavný Angkor, monstrózní soubor starobylých chrámů, které už více než tisíc let představují pravé srdce této krásné země. Centrum mocné khmerské říše, opevněné město Angkor Thom, se rozkládalo na ploše deseti kilometrů čtverečních a chránily ho dvanáct kilometrů dlouhé a osm metrů vysoké hradby. Uprostřed stál královský palác, správní budovy a paláce velmožů. Bohužel, ze všech starobylých staveb se do dnešních dnů dochovaly pouze chrámy. Ty jediné byly totiž kamenné.

Uprostřed Angkor Thomu stojí mohutný chrám Bayon, který je jednou z nejfantastičtějších staveb světa. Na rozdíl od ostatních chrámů je totiž postaven jako důmyslné bludiště z 54 vysokých věží, kozdobených obrovskými kamennými tvářemi s poněkud potměšilým, až mírně cynickým úsměvem. Ať stojíte kdekoliv, vždycky vás sleduje alespoň tucet párů kamenných očí z dávných dob.

JÍZDA S LAROU CROFT

Angkor Vat, největší náboženská stavba světa, stojí už za hradbami města. Jeho prohlídka je poměrně náročná, zvlášť vzhledem k tomu, že již v deset hodin dopoledne tu vládne skutečně úmorné horko. Prolézáme několikapatrové věže a nepřestáváme žasnout. Jak se starým králům podařilo tak obrovský komplex vybudovat? Nebyla to žádná hračka, vždyť na obří stavbě pracovalo ve 12. století na 300 tisíc dělníků a šest tisíc slonů.

Nejvíce se těšíme na chrám Ta Prohm. Právě zde si Angelina Jolie v roli Lary Croft utrhla jasmínový kvítek, načež se propadla do nitra tajemné stavby. Samozřejmě je to trik, pohádkové útroby jsou jen výplodem režisérovy fantazie. Přesto je tento chrám unikátní. Byl totiž ponechán v takovém stavu, v jakém ho objevili francouzští archeologové, proto je dosud zpola pohlcen džunglí. Řada staveb je zřícená, další pozvolna ničí kořeny mohutných stromů. Krásná ukázka, jak lehce se tropická příroda vypořádá s lidskou civilizací.

PEČENÍ HADI, SMAŽENÍ PAVOUCI

Angkor je nádherný, ale dnes už je to víceméně turistická rezervace. Za pravou tváří Kambodži musíte na venkov, třeba do okolí města Battambang. Pronajali jsme si motorku i s řidičem a nestačili jsme se divit. Během dvou dnů jsme poznali, jak šíleně smrdí výroba rybí pasty, jak se doslova na koleně vyrábějí rýžové nudle a jak se na slunci suší rýžový papír. Největší zážitek nám připravil náš průvodce. Začali jsme se s ním bavit o kambodžské kuchyni a jeho oblíbených jídlech. A co jsme slyšeli, nám málem vyrazilo dech. „Miluji hady, dávají sílu, čistí krev, zlepšují zdravotní stav a výtečně chutnají. Mám je raději než kuřecí,“ svěřil se a předložil nám skvělou nabídku. „Jestli chcete, tak vás je naučím vařit!“ Po dvaceti minutách jízdy jsme zastavili u malé chýšky ztracené uprostřed rýžových polí. Sambath koupil pět živých hadů a odvezl nás k sobě domů. Hrůzné divadlo začalo. Bez otálení usekal hadům hlavy, nakrájel hady na kousky a osmažil ve woku. A za hodinu už jsme s jeho rodinou seděli na zemi obývacího pokoje a pochutnávali si na velmi netradiční polévce.

Co se týče kulinární nabídky, jí se tu všechno, co létá, plave a běhá. V tržnici běžně koupíte smažené brouky, plněné žáby (za deset korun kus) a když zajedete do malého městečka Skuon, objevíte tu desítky prodavaček nabízejících tácy plné dočerna osmažených pavouků. Sklípkanů. Zdejší pavoučí záliba má údajně zajímavý historický kontext – objevila se v dobách hladomoru za krvavé vlády diktátora Pol Pota. Vyhladovělí obyvatelé hledali něco k snědku a jednou si zkusmo osmažili také pavouka. A protože chutnal celkem dobře, jedí pavouky dodnes. A celé město má podle Lonely Planet přezdívku Spiderville.

 

KO1010_kambodza_IMG_5599

EXOTICKÝ KRAJAN

Zatímco na pavoucích si pochutnají jen ti nejotrlejší, do hlavního města Phnompenhu by měli zavítat všichni. A o Češích to platí dvojnásob. Proč? Důvod je jednoduchý. V jednom z posledních asijských měst s romantickou koloniální atmosférou totiž sídlí jediný český, či lépe řečeno česky mluvící král. Zdejší monarcha Norodom Sihamoni totiž před mnoha lety studoval v Praze a Česko má stále velmi rád. A protože už několikrát přijel do Prahy na návštěvu, my jsme mu návštěvu rádi oplatili a prohlídli si jeho palác. Samozřejmě inkognito. Hlavním magnetem královského paláce je stříbrná pagoda se zlatou sochou Buddhy ozdobenou dvěma tisíci diamanty, ale nás mnohem více uchvátila velkolepá zahrada kolem pagody, v níž vládne doslova nadpozemský klid. Zahradu kolem dokola lemuje dlouhá zeď, ozdobená téměř nekonečným příběhem indické Rámájany – jednotlivé výjevy z legendárního eposu jsou vymalovány na desítkách obrazů.

NIKDO SE NESMÍ SMÁT

Kdo chce poznat nedávnou minulost Kambodži, musí se připravit na skutečně otřesné zážitky. Krvavá vláda diktátora Pol Pota a jeho režimu Rudých Kmerů patří k nejbrutálnějším režimům dvacátého století a její šrámy nejsou dodnes plně zahojeny. Ostatně teprve před několika měsíci skončil soud s Kangem Kekem Ieuvem, známějšího pod přezdívkou kamarád Duch (čte se to Dojk), který zůstane do konce svého života za mřížemi. Jednalo se totiž o velitele věznice a mučírny Tuol Sleng, ve které zahynuly tisíce nevinných obětí, a také jednoho z hlavních spolupracovníků Pol Pota (samotný diktátor zemřel bez soudu a potrestání ve svém domě v kambodžských horách). Budovy bývalé střední školy se v sedmdesátých letech změnily v království smrti, místo, kde se dnes – jak nabádají zvláštní cedule – nikdo nesmí smát. Většina z vězňů strávila ve vězení dva až tři měsíce, během nichž je čekaly nekonečné výslechy, plné mučení a znásilňování. A potom už je čekala jen cesta před popravčí četu. Každý vězeň byl při příchodu do Tuol Sleng vyfotografován. Druhé focení se uskutečnilo buď bezprostředně po mučení, nebo před odjezdem na popravu. Vybrané dvojice fotografií „před a po“ jsou zde vystavené na obrovských tablech a vyvolávají velmi depresivní a skličující zážitek. Na první je usměvavý Kambodžan, na druhé zničená lidská troska. Novodobé barbarství ilustruje jedna z básní, napsaných na zeď bývalé cely. Jmenuje se Nový režim a její část zní následovně: „Žádné vzdělání, žádné školy, žádné učení, žádné knihy, žádná pera, žádný papír... žádné boty, žádné zubní kartáčky, žádné žiletky, žádná zrcadla, žádné krémy, žádné šperky, žádné mýdlo, žádné šampony...“

NA PLÁŽI SNŮ

Dnešní Kambodža je už naštěstí jiná. Lidé jsou milí a veselí, v obchodech je dostatek veškerého zboží a kambodžské „plzeňské“ pivo Angkor (jak jinak) celkem ujde. Zvlášť když je dobře vychlazené a vy ho usrkáváte při romantickém západu slunce na některé z pláží u městečka Sihanoukville (Kompongsom). I Kambodža má svou riviéru. Z hlavního města to sem trvá pouhé tři hodiny autobusem a v okolí nejznámějšího kambodžského letoviska najdete spoustu pláží, výborných restaurací a hotelů všech kategorií. Odtud se také pořádají vyjížďky k několika romantickým ostrovům či do hlubin podmořské říše.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group