ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Tady teče krev

TEXT A FOTO: JAN SOCHOR

 

Kult palo je prastarou šamanskou formou komunikace mezi Bohem, živými a mrtvými. I přes pětisetletý tlak křesťanství tu rituály dovezené na ostrov černými otroky mají svoje místo.

Arriba – Palo – Juramento – Eróóó! Naléhavý chrčivý hlas bruja naráz vyplnil celou svatyni až po strop. Horký vzduch plný tabákového kouře se zavlnil. „Arriba-N--ganga-Juramento-Eróóó,“ zopakovaly modlitbu stejně úpěnlivě hlasy z druhého koutu místnosti. Žluté plamínky svíček se jakoby leknutím zatřepotaly ve tmě. Táhlé zvuky zpěvu se jako stužky kouře obtáčejí kolem zčernalých misek na podlaze. Nadechl jsem se a potopil se do písně kubánského bruja.

Vápnem nabílené stěny pokrývají vlhké fleky. Sůl mě štípe do očí, všichni – natlačeni až na zeď – se silně potíme. Na malém prostoru obřadní místnosti, spoře osvětlené svíčkami, se nás tísní asi dvacet. Muži, ženy, děti. Černé paže, černá záda a černé boky. Kloužeme vzájemně po svých zpocených tělech. Čicháme se zblízka.

Na podlaze, mezi mokrými otisky bosých chodidel, svíčkami a květinami stojí několik hliněných kotlíků plných různých klacíků a podkov. Jsou potřísněné černým mastným gelem, jakoby polité asfaltem. Na stěně visí zažloutlá fotka v rámečku. Vedle ní uslzená soška Panny Marie, pod ní trůní tlustý Buddha z růžového porcelánu. Po zdi se v šeru plazí pravěké kresby hadů a lebek.

Klečící muž s rudým šátkem přes oči tápavě, s nejistotou slepce zvedl hlavu. Po nahých zádech mu stékají krůpěje potu a jako oranžové blýskavé perličky padají na špinavou betonovou podlahu. Je to jeho velká chvíle. Jeho obřad, jeho přísaha. Rayamiento.

 

KO1010_Kuba_Palo

BŮH, ŽIVÍ A MRTVÍ

Rayamiento – iniciační rituál kultu palo, který se právě před mýma očima odehrává ve svatyni kultu na předměstí Santiaga de Cuba, je jistou formou přísahy. Je to jakási smlouva mezi Bohem, živými a mrtvými. Obřad není veřejný, mohou se ho účastnit jen lidé praktikující palo, nikdo jiný ho nesmí vidět. Moje přítomnost mi doteď zůstává neobjasněná – brujo (čaroděj) Enrique, kněz tohoto templu a hlava „rodiny“ paleros, se nejdříve zeptal svých duchů, a pak prostě na mou zvědavost kývnul.

„Arriba-Siete-Rayos-Juramento-E--róóó,“ nepřestává hypnotické zaříkávání bruja. Z talíře na zemi zvedl uříznutý býčí roh ucpaný sklíčkem. Celá „rodina“ rytmicky opakuje mantru. Templ pulzuje napjatou ozvěnou. Dívka s černými kadeřemi jakoby drátěných vlasů uchopila zvířecí roh a přiložila ho na čelo klečícího „bratra“. Stala se jeho madrinou, kmotrou. Ona i její duchové jej budou chránit od nynějška do konce života.

Brujo za neustálého zpěvu přiklekl a postupně křídou namaloval na mladíkova zpocená záda několik značek. Každou z nich posvětil plechovým krucifixem a pokapal horkým voskem. Zhluboka si loknul z láhve a prudce mu na záda vyprsknul spršku slin a rumu. Uchopil mezi prsty žiletku a do křídových značek na mokré černé kůži krátkými tahy pomalu vyryl drobné rýhy. Kapičky rudé krve se rozpíjejí v potu a stékají po kůži. „Bratr“ bez hnutí klečí. Zhluboka dýchá otevřenými ústy.

PROLNUTÍ

Palo má kořeny v kultuře kmenů Bantu, v pralesích povodí Konga. Právě odsud, ze západoafrického pobřeží na místě dnešní Demokratické republiky Kongo a Angoly, vyplouvaly první karavely přeplněné černými otroky směrem přes Atlantik do Nového světa. Spolu s otroky tak do španělských kolonií na Kubě připluly i prastaré zvyky a poznání afrických šamanů.

Paleros ctí a respektují „síly“ – nehmotné bytosti mpungos: zvířecí sílu, sílu rostlin, sílu nemocí nebo sílu tělesné lásky. Uctívají i živly (vítr, moře, vodu...) a také duše předků. Vedle toho však vnímají jednoho stvořitele Nsambi, vládce univerza. Na rozdíl od monoteistických náboženství mu však nepřisuzují žádný charakter. „Věříme v Boha – nejvyšší bytost, která byla, je a bude,“ říkají paleros.

Vládnoucí vrstva místokrálovství Nového Španělska s ideologickou podporou hlavně jezuitského kléru se po čtyři sta let snažila africkým otrokům jejich zvyky a božstva zakázat a přimět je k uctívání křesťanských ikon. Tato násilná a tupá katolizace donutila otroky, aby svým bohům a duchům navenek propůjčili jména a vlastnosti křesťanských světců, ale ve skrytu stále udržovali naživu kulturu svých předků.

Díky necentralizované formě (každý palero komunikuje s jinými silami, má své duchy a své postupy) a ústním způsobu předávání vědění mezi generacemi se kulty palo dále vyvíjely a nasávaly další vlivy. Spiritualismus 19. století, magie či sesterský kult santería a další náboženské a názorové soustavy se – někdy zásadně, někdy méně – dotkly a vmísily do tisícileté tradice dovezené z nitra černé Afriky.

NGANGA ČILI KOTLÍK

„Vem si polívku, posilni se!“ Stará černoška s natáčkami mi podala hrnek s hnědou tekutinou. Stojím ve vnitřním patiu před svatyní, iniciační rituál skončil. V rohu dvorku, zpoza zrezivělého barelu, na mě civí kozel. Netuší, že za pár hodin se stane potravou duchů. Jeden z mužů vstoupil do templu a opatrně povytáhl z pod oltáře černou mastnotou pokrytý kotlík. „To je nganga, Zarabanda, s tou bude brujo pracovat při obřadu,“ odráží můj zvědavý pohled.
Nganga nebo také španělsky caldero je v rámci kultu palo základním nástrojem pro komunikaci se spirituálním světem. Síla ukrytá v kotlíku je magickou silou, se kterou brujo může pracovat. Nganga obsahuje přesnou kombinaci krátkých klacíků (palos – odtud název kultu), hlínu z několika daných míst, kosti mrtvých (nejlépe z lebky), kamenné slitky od úderu blesku, někdy podkovy, střelný prach a další předměty. Nganga je obydlím pro „inteligentní stín“ (astrální tělo mrtvého, jemuž patřily použité kosti), ale je také jakýmsi kanálem, jímž síly, kterým je nganga zasvěcena, promlouvají k brujovi. Tito duchové ale „chtějí najíst“, jak říkají paleros. Někdy chtějí ovoce, jindy jim stačí květiny. Někdy vyžadují krev. Jako třeba Zarabanda.

 

KO1010_Kuba_Palo2

BEZ ZNAČKY SE NEČARUJE

Yusi poklekl na podlahu svatyně a bílou křídou nakreslil kruh. Do dveří vstoupil mladík s dredy, v rukou drží congo buben, který právě nahřál nad ohněm v koutě patia. Yusi soustředěně kreslí další čáry a šipky na podlahu. Křída se mu drolí mezi zpocenými prsty, ale pod rukama mu záhy vzniká poměrně složitý symbol. Po chvíli se Yusi zvedl a dlouze potáhl z podaného doutníku. Přiblížil svá ústa až k podlaze a vyfoukl kouř pomalu a pečlivě na hotovou značku.
Firma neboli značka je pro vyznavače palo nesmírně důležitá. „Bez značky není čarování,“ vysvětlil mi krátce Yusi, když uchopil jeden zčernalý kotlík nganga a umístil ho – opět nesmírně přesně a opatrně – do středu své značky. Každý brujo má svoji vlastní značku. Firma je vlastně klíč k zámku, který rozváže síly skryté v kotlíku.

OBŘAD

„Íííááárrrgh,“ zaječel hrdelním rykem kozel, když ho brujo Nelson sevřel mezi stehny. Kozel se mocně vzepnul a rohy bodnul naslepo nad sebe. Brujo se ani nepohnul. Jakoby jeho vyzáblé černé tělo bylo vrostlé v zemi. Křídou udělal několik tahů, zhluboka si nahnul z láhve kořalky a prudce vyprsknul na rohy vzpurného zvířete. Svatyní se rozduněl buben. Pomalu, jednoduchým rytmem nabírá sílu. Tepe lehkými údery. Svolává. Brujo Enrique opět začal zpívat.
Muži i ženy postupně přistupují ke kozlovi, kterého brujo Nelson drží na provaze ve dveřích. Za neustávajícího bubnování každý muž uchopí kozla pevně rukama za oba rohy a několika jakoby kopulačními pohyby si hlavu zvířete položí na své mužství. Ženy přiklekávají a přikládají jemně svá ňadra na kozlí rohy. Doteky, zpěv, úklon před zvířetem.

Náhle pulzování bubnu a zpěvu ustalo. Muži si usedli na stoličky podél zdí a na natrhané kousky hnědého balicího papíru cosi tužkami sepisují. Dlouze dumají, napíšou slovo, opět čekají. „Co to píšou?“ šeptám do ucha Eugenii, která mě mezi paleros přivedla. „Jména svých nepřátel.“

Brujos kultu palo často říkají, že pracují oběma rukama. Tím naznačují, že používají jak bílou, tak černou magii. Musíme si však uvědomit, že naše křesťansky založené chápání etiky je v jádru velmi odlišné od etiky paleros. Zjednodušeně se dá říci, že pro rozlišení morálních pojmů dobra a zla v rámci kultů palo je důležitá motivace. Pokud je cílem čarování podpora komunity, skupiny či sociální benefit, považuje se takové jednání v etice palo za nejvyšší ctnost. I přestože budete provozovat techniky, které povedou ke škodám či smrti jiných lidí. Když však šaman v rámci rituálu hledá svůj osobní profit, můžeme mluvit o černé magii. Bylo by však troufalé posuzovat morální principy a jednání šamana. Většina z nás má omezené vnímání reality a nedokážeme na ni nahlédnout v širší perspektivě, jak je to dáno právě skutečným šamanům.

TEČE KREV, TEČE KREV

Hluboký úder do bubnu znenadání rozvibroval templ. Brujo Enrique posbíral od mužů papírky. Pečlivě je přeložil a dovnitř každého vložil jakési byliny a traviny. Bosou nohou z nich na podlaze za zrychlujícího se bubnování uválel ruličky. Čtyři muži vystoupili ze skupiny. Yosi, Nelson a další. Uchopili kozla každý za jednu nohu a zvedli ho na svá ramena. Rozestoupili se ve středu svatyně nad ngangou tak, aby kozlova hlava byla ve vzduchu přímo nad černým kotlíkem. Kozel nepříčetně zaječel. Smrtelný jekot přehlušil buben, zpěv, všechno. Zabodl se mi do hlavy jako jehla. Kozlovi došlo, co se chystá.

Celá skupina paleros se znatelně rozpohybovala. Buben nabírá obrátky a zpěv drnčí. Brujo uchopil ruličky papíru a rytmickým pohybem je kozlovi postupně zastrčil do huby. Zvíře se přestalo vzpouzet. Dunění bubnu se spolu zpěvem slilo ve zvukovou stěnu, všichni se nějak vlníme. Svatyně vibruje zvláštní silou, jak kdyby do ní zapojili elektřinu. Brujo za nepřestávajícího zpěvu vytáhl dlouhý nůž. Ke každému z nás přistoupil a přiložil nůž na čelo. Všichni jsme jedno, všichni jsme nůž. Zpěv a tepání bubnu dosáhly vrcholu.

„Teče-krev, teče-krev! Corre-sangre--corre!“ drnčí mi v uších vypjatý křik všech přítomných. Jasně cítím obrovskou sílu, která rozkmitala celou svatyni. Chvěju se. Trans.

Brujo Enrique přiložil nůž na kozlův krk a táhlým pomalým pohybem mu prořízl hrdlo. Kozel ani nehlesl, jen oči mu pomalu zhasly.

„Teče-krev, teče-krev! Corre-sangre--corre!“

Kozlova krev teče proudem dolů a dopadá na vrchol ngangy. Rozstřikuje se na podlaze na myriády rudých kapek. Skrápí bosá chodidla mužů, hasí svíce v okolí ngangy.

Zarabanda saje krev.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group