ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Na jantarové stezce

TEXT A FOTO: MARTIN DLOUHÝ

 

Tři hvězdy září na severovýchodě Evropy. Cestovatelé jejich potenciál dodnes nedocenili a často je opomíjejí. Právě v Pobaltí se ale mísí historie a tradice severu, východu i západu. Tady se utvářely dějiny obchodu, tady se bojovalo za svobodu…

Estonsko, Lotyšsko a Litvu kdysi spojoval baltský jantar (dodnes velmi ceněný) a také stezka sloužící k jeho distribuci po Evropě. Slavná stezka procházela i dnešními třemi metropolemi těchto republik. Projet jimi během tří dnů by se dalo nazvat barbarstvím, nicméně i takováto krátká a rychlá cesta v člověku zanechá hluboké stopy a kouzlo Pobaltí v návštěvníkovi zůstává i dlouho po návratu.

Krásný a hrdý Vilnius, někdejší centrum litevského velkovévodství, je dnes druhým největším městem Pobaltí a opravdovou perlou na soutoku řek Vilija a Neris. Pyšní se také krásnou legendou o svém založení, která vypráví o věšteckém snu vládnoucího velkovévody Gediminase. Velkovévoda ve snu spatřil stát na hradním vrchu železného vlka. Poselství snu bylo podle věštců jasné – vystavět na onom kopci hrad i s velkým městem. Tak se i stalo. Podle věrohodnějších pramenů bylo město založeno roku 1323 a jeho historii ovlivňovalo Rusko, Polsko a Německo. V 16. století se pak stalo významným kulturním a obchodním centrem.

 

KO1011_Pobalti_1

DESET TISÍC HLASŮ

Dnes se při procházení uliček této barokní perly severu návštěvníkům tají dech nejen nad množstvím památek a romantických zákoutí, ale také nad upraveností celého města, působícího velmi klidným a vyrovnaným dojmem. Vilnius byl zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 2009 se stal kulturním městem roku 2009. Největší místní událostí, která láká nespočet diváků z celého světa, je gigantický svátek písní a tanců na vilniuském stadionu Žalgirisu, při kterém svou pěveckou sílu předvádí i chór o deseti tisících hlasů a při němž městem otřásá osmitisícový sbor tanečníků. 
V litevské metropoli byste neměli minout čtvrť Užupis, kterou 1. dubna 1997 mladí recesisté prohlásili samostatnou republikou a od té doby je takovou malou zemí bohémů, volnomyšlenkářů a alternativních umělců. Základním centrem Užupisu je kavárna Užupio Kaviné. Zde se schází většina občanů a v rauši se nechává líbat múzou. Panuje tu klid a všeobecná pohoda, která se pomalu přenáší i na mě, avšak nás čeká další část cesty. Nasedáme do našeho chevroletu a vyrážíme za dalším skvostem severu, do města Rigy.

ROMANTICKÁ DUŠE

Chevrolet Captiva hltá kilometry a my cestou míjíme jezerní hrad Trakai, někdejší sídlo litevských velkoknížat. Přibližně třicet kilometrů za Vilniusem pak vidíme Kernave., původní hlavní město Litvy a dnes nejvýznamnější archeologické naleziště, kde byly objeveny důkazy o osídlení již v paleolitu.

Naší další zastávkou na jantarové stezce je Riga, hlavní město Lotyšska. Její historické centrum je zapsáno v seznamu UNESCO. Jestliže jsem Vilnius nazval barokní perlou, tak Rize vládne secese. Při procházce srdcem města procházíme změtí úzkých uliček i vzdušnými parky lákajícími k odpočinku. Je úžasné pozorovat místní, čiší z nich taková přirozená uvolněnost a pohoda. Mladí posedávají na zídkách stejně jako u nás, ale namísto pokuřování a hraní s mobilem kreslí stavby nebo portréty svých přátel. Staří u parkových stolků hrají šachy a zdá se, že tento klid nemůže nic narušit.

Při putování městem jsme došli i ke kostelu sv. Petra, nejvyšší stavbě Rigy. Vypráví se legenda o jejím staviteli,který údajně po dokončení stavby na věži vypil číši vína a se slovy „na kolik střepů se sklenka rozbije, tolik století bude věž stát“ ji pustil k zemi. Bohužel číše spadla do slámy pod věží a pukla pouze na dva kusy. A jak řekl, tak se i stalo – dvě stě let po této události byla věž pobořena při bombardování v roce 1941.

Večer, když jsem se vracel do hotelu, mě překvapila řada květinářství kolem parků, která byla otevřena i po dvaadvacáté hodině. Jak jsem pak zjistil, tak v Rize je dobrým zvykem obdarovávat ženy květinou nejen z lásky, ale jen tak pro potěšení, a to v kteroukoliv denní či noční hodinu. Taková maličkost, a jak vypovídá o romantické duši Lotyšů…

 

KO1011_Pobalti_2

CESTA POHÁDKOU

Třetím a zároveň posledním místem, kam nás kola chevroletu vezou, je estonský Tallinn. Město bylo v druhé polovině 13. století součástí hanzy, což byl svaz obchodních měst na pobřeží Baltského moře. Původní spolek zahrnoval pouze německá města, ale do 17. století se rozrostl i za hranice. V Tallinnu se vystřídala nadvláda Dánů, Švédů a Rusů, od roku 1991 je město i celé Estonsko konečně svobodné.

Procházím se starým městem, kterému se zde říká Vanalinn, a nevycházím z úžasu. Více než polovina památek je původních a člověku připadá, že prošel branou do pohádky. K atmosféře přispívají i všudypřítomné prodavačky tradičních pražených mandlí v dobových kostýmech. Mé kroky dále vedou na hradní vrch Toompea, dnes součást starého města, avšak v minulosti to byla samostatná část, která s Tallinnem soupeřila. U zdejšího pravoslavného chrámu Alexandra Něvského bohužel mé pohádkové putování končí.

Třetí den se završil a má trasa se otáčí k domovu. Třídenní putování Pobaltím se pro mě stalo motivací pro další návštěvu tohoto nádherného místa. Slíbil jsem si však, že příště zde strávím víc než pouhé tři dny.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group