ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

V LEDOVÉM OBJETÍ ŘEKY TATSHENSHINI

 

NAPSAL LIBOR MICHALEC

V nenápadné pražské uličce „Na Rybníčku“se v nevelké kanceláři, která nese na dveřích nápis TREKKING CAMERA, scházejí lidé, kteří dokáží zorganizovat expedici na jakékoli místo této planety. Prostě mají na stěně mapu světa, a když je nějaké místo zaujme, zabodnou do něj vlaječku a do roka a do dne jsou tam. Ale tím pro ně dobrodružství teprve začíná. Když jako první na světě přeletěli z Asie do Ameriky přes Beringovu úžinu obyčejným rogalem, mohl si člověk říci: splněný životní sen.

 

Ale s každým dalším rokem přibývá další. Výstup na známý evropský vrchol Eiger. Pokus o přelet nad Mount Everest opět v rogalu. A naposledy expedice po stopách zlatokopů ALJAŠKA 95. Je v tom ještě něco víc, než splněný sen - profesionalita a záruka. Jinak by jim na další cestu sponzoři nepřispěli. Nepotkáte je jinak, než v expedičních „fleeskách“ od firmy HUMI. Na jaře připravují expedici, v létě odjedou, na podzim zpracují výsledky a v zimě už plánují novou expedici. Je to něco jako nový životní styl. Z každé cesty, nejčastěji v koprodukci s TV NOVA, pro diváky přivezou dokumentární film.

Tentokrát se vydali po stopách zlatokopů, ale jestli s nimi měli něco společného, tak jen smysl pro dobrodružství. Během expedice měli dost času si uvědomit, že zlatokopecká touha po bohatství byla pouze příčinou drancování, které naši planetu postihlo. A nikdo neví lépe než oni, že do divočiny se nejezdí zbohatnout. Mnohem víc je zajímala panenská krajina a údajně nejkrásnější a největší nepolární ledovcový systém na světě. Byli první Češi, kteří ho viděli na vlastní oči. A to je vlastně také bohatství - i když jiného druhu. Úplně první museli být určitě Indiáni. Indiáni Tlingitt a jižní Tutchone vládli divukrásnému kraji okolo řeky dlouho předtím, než sem vkročil první běloch. Těžko říci, jestli tím prvním byl právě Jack Dalton, americký dobrodruh, který vodil zlatokopy na Klondike. Jistě je, že dal cestě své jméno. O skutečném prvosjezdu řeky Tatshenshini napsal do časopisu pro dobrodruhy v roce 1890 Edward James Glave. Spolu s výše jmenovaným Daltonem, jeho nosičem a průvodcem si půjčili od Indiánů kanoe vydlabané z kmenu a přibrali průvodce, medicinmana a jeho doprovod. „Proud je nejdivočejší, jaký jsem kdy viděl,“  napsal tenkrát Glave. Je možné, že jiní prospektoři za dob zlaté horečky dokázali v divokých peřejích řeky Tatshenshini další šílené kousky, ale chyběl u toho Jack London a proto se o tom už asi nikdo nedoví. První známý sjezd Alseku zvládli až v druhé polovině našeho století kajakáři Clem Ravertem z Fairbanksu s Johnem Dawsonem z aljašské univerzity. A teprve nedávno, v roce 1971, se chirurg s dobrodružnou krví Walt Blackadar poprvé pokusil o sólo. Téměř padesátiletý muž se naučil jezdit na kajaku teprve před pěti lety, ale už byl proslavený sjezdy, které blázny o třicet let mladší ani ve snu nenapadly. Nezáleželo mu snad ani tolik na životě, jako na tom, aby dokázal, že vodu lze splout. Předem ohlásil pátrání po své osobě s královskou odměnou pro nálezce 50 000 dolarů a zplnomocnil svého pilota utratit 6000 dolarů. Vše proto, aby dokázal, že je živ nebo mrtev. Nakonec se mu to druhé opatření velmi vyplatilo. V jednom z divokých kaňonů byl doslova vytrhnut z kajaku a zbytek cesty pokračoval pěšky. Dokud ho nenalezl pilot. Ani Češi nebyli na divoké vodě nováčky. Bývalí reprezentanti z firmy DENALI mají za sebou už pár podobných expedicí, mezi jinými také světovou premiéru ledovcové řeky Buri Gandaki v Nepálu a Grand Canyon na Coloradu. A speciálně pro řeku, které se zkráceně říká Tat, dokonce vymysleli prototyp obřího raftového člunu. Na rozdíl od těch tradičních uvezou víc bagáže, a zatímco většina sportovních raftů má pádla, obří expediční „speciály? mají pohon na vesla. Úpravy se osvědčily skvěle a naštěstí se žádný z raftů nepřevrhl. Naštěstí, protože při pohybu v ledové vodě těsně nad bodem mrazu dochází k zeslábnutí organismu a absolutnímu vyčerpání během několika minut.

 

Zdálo by se, že dobrodruzi, kteří se odváží do takové divočiny, se nebojí ničeho na světě. Ale přece tu byla jedna šelma, před kterou se třásli strachy. Jmenuje se „Ursus horribilis" - medvěd strašlivý - a dělá svému jménu čest. Rychlý jako závodní kůň, silnější než dvanáct mužů. V krajině, kde je největší výskyt volně žijících medvědů na světě, se jich bojí všichni. Bohatí i chudí, indiáni i rangers. A asi vědí proč. Enos Mills v klasické studii tohoto dominantního savce píše: „Grizzly má instinkt, ale také schopnost jednat nezávisle na něm. Nikdy nevíte, jak se zachová. V přírodní rezervaci, kam se uděluje jen pár desítek povolení ročně, aby se žádné dvě expedice nemohly potkat, může medvědy ze vzdálenosti několika kilometrů přilákat dokonce i vůně bramboračky, která zůstane na lžíci. Proto se na tábořištích doporučuje, aby člověk po uvaření večeře vytáhl jídlo v pytlích nahoru, šel se vykoupat, převléknout, aby nebyl v šatech, ve kterých vařil. A když se medvěd skutečně objeví? Základní pravidlo radí neutíkat, ale pomalu couvat. Pokaždé, když uslyšíte o podobných výpravách, řeknete si nejspíš: „Co je k tomu vede? Co je to za sílu, která žene lidi riskovat život do nepředstavitelných mrazů a ještě za to platit horentní sumy? Pánové z TREKKING CAMERY mají jeden skvěly trumf v rukávu. Na svých expedicích natáčejí dokumentární filmy, které bodují na mezinárodní úrovni. Díky vynikajícím filmům se jim daří získávat sponzory tak zvučných jmen, jako ČESKÁ KOOPERATIVA. Ta je o zdaru expedice natolik přesvědčena, že ji nejen finančně podporuje, ale jako jediná pojišťovna dokonce i pojistí. Tentokrát budou filmy hned dva. První o historii ZLATÉ HOREČKY NA KLONDIKE. Druhý by měl být něco nového, víc než pouhý dokument. POETICKÁ LEGENDA O DUŠI ŘEKY TATSHENSHINI. Indiánská řeka dostane ženský hlas a bude rozmlouvat s osamělých poutníkem. I když k natočení filmu měla expedice na řece shodou nepříznivých okolností pouhých šest dní, není to na výsledku znát. A to jim chvíli opravdu šlo o život. Stalo se přesně to, čím je Tatshenshini proslavená. Okolní ledovce se neustále posouvají, zespoda tají a pak se odlamují. Jsou to obrovské bloky a jejich odlomení doslova změní tvář krajiny. Nestává se to často a expedice něco podobného zažila jen jednou. Byli dost blízko, aby mohli filmovat, a dost daleko, aby je to nesmetlo. Co víc si filmař může přát? Zase měli štěstí. Nejdřív vypadly dva ohromné bloky ledu. A za tím šla s ohromným rachotem celá stěna. Desetimetrová vlna vynesla raftové čluny do vzduchu a kolem lidí svištěly obrovské úlomky ledu. Když se zdálo, že jsou z nejhoršího venku, začaly je dojíždět obří ledové kry. Divočina, ve které platí jiné zákony než ve světě lidí, vlastně podtrhuje absurditu byrokratické civilizace. Před vstupem do národního parku dávají rangers celý stoh povolení, kde se praví, že člověk nesmí ve volné přírodě po sobě zanechat ani nejmenší stopy. Dokonce ani to, co u zvířat je běžné - trus. Povinností expedice je mít s sebou chemický záchod. A to není vše. Jeho používání na konci cesty zkontroluje přísný ranger. Na jedné straně logické opatření, ochraňující nedotčenost přírody, na straně druhé bohatý zdroj situační komiky. Pokuty za porušení amerických zákonů jsou tak vysoké, že členové expedice raději téměř prázdný „hrnec“ doplnili ovesnými vločkami a kakaem.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group