ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Druhé oči

NAPSALA JANA PATKOVÁ

bryle

Ráno se vzbudíte, zamžouráte na sebe do zrcadla a vytvoříte si obličej podle nejlepšího přesvědčení. Na chvíli zaváháte nad svými brýlemi, pak je s provinilým gestem strčíte na dno kabelky. Na poslední chvíli vyrazíte do práce, dobíháte autobus a když chvácení, zpocení a rozcuchaní (ranní šlechtění je v háji) doběhnete na zastávku, zjistíte, že autobus má jiné číslo. Čekáte na ten pravý a někdo na vás zuřivě mává. Se zářivým úsměvem se mu vydáte vstříc a když na vaše přátelské hlaholení neodpovídá, dojde vám, že mávání bylo určeno někomu jinému. Zatímco se trapně omlouváte, přijíždí kýžený autobus. V nastalém zmatku vrazíte do kandelábru a nepozdravíte šéfa, který stojí vedle vás. Vyčerpaně doklopýtáte do zaměstnání a za úspěch považujete, když bez zranění usednete do své židle…

 

 

MÓDA I NUTNOST

V dobách nedávno minulých takové trápení prožíval nejeden „brejláč“, který se jednoduše styděl nasadit si na nos kostěnou ohyzdnost, při silnější vadě doplněnou skly zvanými trefně „dna od flašek“. Raději chodil světem poloslepý. Další možnost byla vypadat jako strašidlo nebo si pokoutně sehnat „lenonky“, jedny z mála brýlí schopných podpořit osobnost nositelovu. Ty časy jsou naštěstí pryč a brýle se konečně stávají módním doplňkem. Vybírat můžeme z bezpočtu tvarů, barev a materiálů obrouček. Ty pravé jsou dnes co nejmenší, v klasicky tvarovaných oválech a většinou kovové, včetně zlatých, jejichž cena se řádově pohybuje v desetitisících. Módní trend je tu do jisté míry určen i obecným nedostatkem plastů, zdá se tedy, že „kosťáky“ mají odzvoněno. Ovšem v módě máloco odhadnete dopředu. Kostěné brýle ostatně nezmizely docela, jenom se už nesnaží napodobovat kovové, ale využívají právě vlastností plastu: jsou mohutné, mohou být barevně velmi výstřední - od napohled nesnesitelně růžové až po vzor tygří, květinový, duhový… Velmi oblíbený je „kočičí“ tvar, který svým nositelkám dodává tajemný a dynamický vzhled. „Kočkou“ se ovšem žena nestane nasazením příslušných brýlí a pro jemné obličeje dnešní průmysl oční optiky nabízí nepřeberné množství obrouček decentních, nenápadných či úplně neviditelných. Brýle zdánlivě bez obroučků má „na svědomí“ firma Essilor a dnes se vyrábějí ve dvou variantách - bez spodní části obruby, nebo úplně bez obruby. Tajemství vynálezu spočívá v malé drážce ve skle, v které je nataženo nylonové vlákno, neviditelné a suplující obrubu. Důležité jsou dnes i stranice, které mohou být stejně nenápadné jako upoutávající, stranice s ornamentem, firemní značkou. Stranice mohou být hlavním výtvarným prvkem obroučky a posledním hitem jsou stranice šroubovací. Ze svých brýlí si pak můžete vytvořit skřipec či lorňon. Brýlovými obrubami jako módním doplňkem se dnes zabývá celá řada návrhářů, mezi těmi špičkovými jmenujme alespoň Christiana Lacroixe a jeho licenčního partnera pro výrobu obrub, firmu Menrad Group z Německa. Brýle se značkou Christian Lacroix jsou spojením okázalosti a elegance a jsou určeny především pro dámy, které kladou důraz na mimořádnou kvalitu oblečení a doplňků. „Pro mne je brýlová obruba stejným doplňkem jako šperk. Někdy je diskrétní, nenápadný, jindy výrazný. Osobnost nositele by měla být obsažena v brýlích stejně jako v jeho oblečení a měla by vyjadřovat jeho vlastní image.“ - Christian Lacroix Stejně jako oděvní móda občas zabloudí pro inspiraci do šatníku našich předků, i móda „obroučková“ se nechává ovlivnit minulostí. V současné době je to styl třicátých let s obrubami napodobujícími skřipec, v barvách hnědozlatých, tvarech kulatých. A jako svět oděvních výtvarníků vzhlíží k Paříži, i svět brýlových obrub má svou Mekku. K mému nemalému překvapení je to Itálie.

 

ZEMĚ HOR A BRÝLÍ

Zvláště v městech a městečkách v Dolomitech je továren na výrobu obrub bezpočet. Každoročně se v Miláně koná světový veletrh brýlí MIDO nemající nikde jinde obdoby, v Itálii se také odehrává mnoho jiných výstav, trhů a veletrhů s brýlemi. Oblast Cadore v Dolomitech je výrobou obrouček proslulá - na nemnoha čtverečních kilometrech je téměř 1200 fabrik a fabriček a většina z nich produkuje obruby nebo jejich součásti špičkové kvality. V jedné z nich s názvem FRESCURA mě vítá paní Pellizotti. Pomenší blondýnka má na nose brýle bez obrouček a její obličej neruší žádný kov. Té paní brýle sluší. A co vůbec dneska znamená špičková kvalita? Každý, kdo je nucen nosit brýle (a jak říká velkoobchodník s obroučkami a majitel firmy MAGNIFICUS, pan ing. Koci, „po čtyřicítce to nemine nikoho”), to ví: kromě toho, že by měly slušet, musí být lehké, pevné, dobře sedící. V této továrně je takových ohromné množství. „Kde máte sestru?“ Žertuje paní Pellizotti, čímž naráží na fakt, že dílnu vedou dva bratři. Provádějí mě místem, kde brýle de facto vznikají. Na začátku všeho je drát. Do dnes už částečně automatizovaného stroje drát „vleze” a posléze ze stroje vypadnou různě veliké a zakřivené obloučky - očnice, základy příštích obrub. Ovšem nejnáročnější modely se dodnes „ohýbají“ ručně. Následují jiné stroje a jiné úkony, jichž je nejméně šestačtyřicet. K očnicím se musí přiletovat nosníčky, stranice, brýle musí před galvanizací (jediný úkon, který se děje mimo továrnu) vyprat, aby se odmastily. Bratři mě vedou do sklepní „prádelny“, kde to vypadá poněkud hororově. Obrovské dřevěné i kovové pračky - (podobné domácím bubnovým pračkám) se otáčí, hučí, všude syčí pára a zírají na vás haldy prázdných kovových očí - brýlí čekajících na čtyřiadvacetihodinovou proceduru. Umytým brýlím pak dodá šmrnc barva a z rodinného domku - továrny odcházejí do světa krabice plné vyleštěných, barevných a elegantních brýlí.

 

POHLED PŘES A NA BRÝLE

„Hlavním trendem současné oční optiky jsou plastická skla. Jejich výhodou je to, že jsou daleko lehčí než skla minerální a mají samy o sobě vyšší ochranu před UV zářením. Zkrátka nepůsobí svým nositelům žádnou trýzeň při zachování všech vlastností skel klasických, minerálních.“ Dr. Jan Poldauf, prokurista firmy Essilor. Minerální skla byla vždy o krůček napřed před plastickými, nebo organickými, což je dáno historickým vývojem. První plastické sklo vyvinula firma Essilor - dodnes jednička na poli oční optiky - z materiálu ORMA a od té doby skla plastická své minerální předchůdkyně dohánějí. A dohánějí je velmi úspěšně.

 

PROČ PLASTY?

Jedinou nevýhodou skel z těchto materiálů je jejich - oproti minerálním sklům - dosti malá tvrdost. Dnes už se ovšem dají tato skla tvrdit, takže nezbývá, než se rozhovořit o přednostech organických skel. Na plastická skla se dají aplikovat speciální úpravy na podporu vidění při některých onemocněních oka, nebo na zpomalení průběhu těchto nemocí. Například lidé, trpící tím, že vidí málo kontrastně, dostanou tónování, které kontrast zvyšuje - s takovými brýlemi pak vidí lépe. Další poměrně rozšířenou úpravou jsou brýle, jimiž lze bez nebezpečí hledět do vysokospektrálního světla, které za normálních okolností ničí zrak. Důsledkem těchto úprav je zbarvení skla (některé barvy jsou skutečně ošklivé), ovšem výhodu takových brýlí ocení zejména zubaři, neboť ti se při moderním způsobu plombování takovému nebezpečí vystavují denně. Bolí vás z práce na počítači hlava? Máte oprávněný pocit, že si ničíte zrak? Existuje speciální úprava plastického skla na práci s monitorem, která zabraňuje únavě očí a zároveň zvyšuje kontrast. Toto speciální sklo je s přechodem od tmavé do světlé barvy. Další úpravou pro práci s počítačem je multifokální sklo, jimž pracovník dobře vidí nablízko, takže může číst, vidí dobře na střední vzdálenost, tedy na monitor, a vidí také do dálky. Velmi žádaná jsou samozabarvovací skla, která jsou v našem povědomí nutně spojena se sklem minerálním. (Zabarvování fungovalo na principu změn krystalů ve skle působením UV záření.) Dceřinná společnost Essiloru v Americe však již vyvinula samozabarvovací skla plastická, jejich ž obrovská výhoda je opět v jejich lehkosti. Moderní oční optika nabízí uživatelům brýlí další užitečnou vymoženost: antireflexní vrstvu. Celá optika je vlastně založena na tom, že vidíte tak dobře, kolik světla máte v oku „k dispozici“. Pokud na brýlích antireflexn í vrstvu nemáte, světlo se vám v nich odráží zpět, což je markantní především v noci - přicházíte až o 20 % světla! Brýlová skla se kromě těchto specialitek dají také různobarevně tónovat, což mimochodem vůbec nesouvisí s ochranou proti UV záření, jak to máme zafixováno u slunečních brýlí. UV filtr je čirý, barva na skle je ochranou proti přílišné porci světla. V této souvislosti je třeba ocenit to, že plastová skla mají mnohem vyšší spontánní ochranu před tímto zářením, které způsobuje onemocnění rohovky a stárnutí oka. Skla minerální vás bez speciální vrstvy ochrání do délky vlnového záření 280 nm, přičemž vlnové délky UV záření se pohybují od 10 do 380 nm.

 

ZÁZRAK JMÉNEM MULTIFOKUS Doslova díru do světa učinila s multifokálními skly opět firma Essilor. Význam tohoto vynálezu lze pochopit jenom s krátkou exkurzí do lidského oka a jeho potíží: Onen zázrak, kdy zdravý mladý člověk vidí bezvadně nablízko i nadálku, způsobuje v našem oku čočka, která funguje jako zoom u fotoaparátu. Pokud je vše v pořádku a jste mlad ý. Ovšem existuje několik očních vad, můžete potřebovat brýle na dálku, trpět astigmatismem. Každopádně se u každého člověka po čtyřicítce objeví presbiopie, což je fyziologický jev stárnutí čočky. V tomto věku nutně potřebujete podpořit zrak ve vidění nabl ízko, což zvládnou brýle na čtení, uzpůsobené na vidění na vzdálenosti 35 až 40 cm. Dál už s nimi ovšem neuvidíte a pokud jste krátkozraký, musíte mít brýle dvoje. Což postupem věku nakonec potřebuje zase úplně každý. Dá se to řešit pomocí tzv. bifokálních brýlí - brýle s korekcí do dálky a s malých dílkem do blízka. Díváte-li skrz ně rovně, vidíte do dálky, sklopíte-li zrak, vidíte nablízko. Ovšem neuvidíte na vzdálenost střední a pak se snadno přerazíte na schodech. Jediným dokonalým řešením jsou právě skla multifokální, která obsahují všechny tři korekce. První takové sklo se objevilo už v roce 1959 a nyní je na trhu již čtvrtá generace těchto skel.

 

NEŠLO BY TO BEZ BRÝLÍ?

Hovoří-li se o očních vadách, našinci jistě přijde na mysl český vynález světového významu, kontaktní čočky. Jsou v mnoha ohledech velmi výhodné, jejich existenci si nemohou vynachválit třeba sportovci, pro něž byl špatný zrak těžkým handicapem. Přes všechen pokrok v oblasti brýlových skel jsou jakákoli skla s vysokými dioptriemi dosti tlustá a lidé postižení silnou vadou je prostě nosit nechtějí. Kontaktní čočky se využívají i jako léčebná metoda, kdy je kontaktní čočka na oku napuštěna léčivou látkou. Přes všechny uvedené výhody se ale zdá, že slovo brýle jen tak z našeho slovníku nezmizí - čočky nemůžete mít na sobě pořád, navíc se o ně musíte adekvátně starat - musí být uloženy ve fyziologickém roztoku, musíte si je nasazovat a vyndávat čistýma rukama, nemůžete v nich usnout“ Ne každý kontaktní čočku na oku snese. To je i můj vlastní případ a proto se dr. Poldaufa ptám:

 

SKUTEČNĚ ZEMŘU S BRÝLEMI NA OČÍCH „Myslím si, že trend směřuje k brýlím. Pokud ovšem nepřevládne trend úplně nový, a sice operace očních vad. Tyto operace se již provádějí i u nás, avšak široké uplatnění této metody je zatím hudbou budoucnosti.“

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group