ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Kurdistán, věční rebelové

 

MĚSTO KAPSLOVÝCH PISTOLEK

Diyarbakir příchozího nejprve zhnusí tak, že nemyslí na nic jiného, než na odjezd. Okouzlení přichází později, pomalu a postupn ě. Střed města je obehnaný přes tisíc let starými čedičovými hradbami, tak masívními, že by do nich nebylo problémem vytesat garáž pro autobus. Staré centrum je i dnes oním srdcem města, strašný mumraj, úzké uličky, pouliční obchody, stánky s kebabem a na kaž- dých dvaceti metrech čajovna, skoro dává zapomenout, že se od dob Chetitů, zakladatelů města, něco změnilo. Husní je Kurd s patkou a modrýma očima. Vypadá jako pražský vekslák osmdesátých let, a tak mu přátelé říkají Amerikáno. Oslovil mne na ulici, nezištně provedl po městě a nakonec jsme vymetli několik čajoven. Atmosfér a v nich připomínala ticho před bouřkou. Je nedělní odpoledne, kdo nechce, nepracuje a spotřebovává svých svátečních dvacet šálků čaje. Čajovna, stejný fenomén jako u nás hospoda, je vlastně společenským centrem, ale skoro bez života. Strach? Asi. Ve městě se donedávna pohybovalo několik teroristick ých komand. Operují výhradně v noci a jejich vizitkou je už ně- kolik desítek mrtvých vojáků, policist ů i neozbrojených obyvatelů města. Na vlastní oči i uši však neslyším a nevidím nic, snad policisty v plné zbroji a prostřílené dopravní značky. Koncem posvátného měsíce ramadánu je na ulici živo. Výkřiky, hudba a kapslové koncerty jako na folkovém festivalu. Každé dítě včetn ě tříletých děvčátek drží v ruce plastikovou pistolku, šťastnější mají samopaly. Celé město si hraje na válku. Děti se prý řídí příkladem dospě- lých. Na co jsme si hráli v dětství, to se projevuje na povaze každého z nás. Že by praktická ukázka formov ání národních tradic?

 

VÍRA, PIVO, ČÁNDOR A NAHOTINY

Turecko-íránským hraničním přechodem Bazargan je pirátsk á pevnost ze 16. Století, které kazí image satelitní antény a šňůra kamionů. Nade vším povzneseně vyčnívá hora Ararat. Vnitřek je depresivní a příchozí si tu uvědom í svou bezmocnost proti státní moci. Turci ho vyšoupnou do velk ého sálu a zaklapnou železné dve- ře. Království Íránské policie, na stěně portrét Chomejního a všude kolem lidé polehávající na ohromn ých balících. Pozemní přechody využívají kromě hrstky dobrodruh ů jen „mikropašeráci”. Přejíždění hranice s balíkem čaje do Turecka, a velmi, velmi pečlivě schovanou whisky zpět do Íránu je jejich zaměstnáním. Když se potom zžaslí dobrodruzi šťastní pašeráci octnou za přísnou celní kontrolou a po několika dalších přísnějších kontrolách vojenských, jako by přistáli na jiné planetě, ale zůstá- vají vlastně v té samé zemi. Praš- né a děravé silnice se mění na bezvadné asfaltky, ženy chodí přísn ě zahalené do černých čándorů či pestrých kurdských šátků a vystaven é lechtivé časopisy střídají obrazy Chomejního. Mizí latinka, píše se tu arabským písmem, pivo je nebezpečnou drogou a jenom hory zůstávají stále stejně krásné. Rozdělení a přísný hraniční režim má ničící vliv na vše, počí- naje kulturou a konče národním sebevědomím. Kurdové mluví bohat ým jazykem s mnoha dialekty, Francouzi sestavovaný slovník kurdštiny čítá na 50 tisíc slov. Kultura a psané slovo se díky odlehlosti příliš nevyvíjelo, ale kurdské písničky prý mají navrch v rivalit s tureckými. Většina Kurdů se hlásí k víře Alláhově a nejvíce z nich k sumitské větvi. Šíitů je méně, žijí hlavně v Íránu a Iráku. Odlišný názor na věci duchovní je stálým zdrojem problé- mů a někdy až záminkou k otevřené nenávisti. Na prahu velké syrské pouš- tě, ještě však na území Turecka, existuje několik křesťanských klášterů. Jedni z nich - jakobité - si tu založili klášter před 1 600 lety. Patří k Sytské ortodoxní církvi. Představeným je trochu samorostl ý pan biskup: „Máme problémy s okolím, muslimové nás nenávidí. Několik tisíc kurdských křesťanů v oblasti je věčně uráženo a svými sousedy na padáno a ani budoucnost kláštera není jistá.”

 

VLÁDCI A PODDANÍ

Za hranicemi Sýrie si křes- ťané už nenaříkají: „Žijeme klidně a s muslimy se snášíme jako bratr s bratrem. Háfiz Assad, náš velký prezident, by nikdy nedopustil ná- silí vůči nám.” Háfiz Assad by ale také nikdy nedopustil, aby ho kdokoli v Sýrii pomlouval. Faktem zů- stává, že půl miliónu syrských Kurdů má v porovnání s ostatními státy nejlepší postaven í. Výsledek silně pragmatické Assadovi politiky... Situace jejich iráckých krajan ů je o poznání horší. Saddám jim - věčným vzbouřencům - nikdy neodpustil ani zbloudilou dávku ze samopalu. Každé povstání vždy krutě odskákali, hovoří se až o 300 tisících mrtvých. Také jejich krajané v Íránu, ač Šííté, hodně zkusili. Nemazlil se s nimi ani Šáh Páhlaví, ani Imán Chomejní. Dnes vypadají spokojeně, tří miliónová menšina už jen mlhavě vzpomíná na posledn í povstání, někdy před dvaceti lety. Turecko si říká demokracie na evropský způsob. Na druhou stranu ale, i přes některé otřesně chudé oblasti, je vládní program na rozvoj východu docela slušně dotován a životní úroveň je v turecké části Kurdistánu nejvyš- ší. Ani Kurdská demokratická strana, kterou podporuje většina zdejších, má svůj vliv v tureckém parlamentu.

 

PŘÁNÍ A NADĚJE

Co čeká Kurdy v nejbližších letech? Názory moudrých jsou různ é. Jedni předpovídají samostatn ý Kurdistán, druzí mu nedávají sebemenší šanci. Zatím každý ze čtyř států nemá chuť ztrácet kus svého území a tři z nich mají dost prostředků, jak si současný stav uhlídat. Michel Nehme, z Americké univerzity v Bejrútu, nedává samostatn ému Kurdistánu velké šance. Takový stát by prý byl věčně zmí- tán občanskou válkou. Vznik autonomn ích částí a zachování současných hranic považuje za lepší řešení, sází na demokracii, kterou by Kurdové sami těžko udrželi. Nechme tedy čas, ať rozhodne, zda dát Kurdům šanci vypořá- dat se s vládnutím si sami sobě. A když to nepůjde, nevadí. Už sama jejich existence je příkladem, že k udržení národa, jeho jazyka a tradic není národní stát nutností a jako zbytečné se jeví snahy usilovat o něj za každou cenu.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group