ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Tajemný svět hadů

 

Není snad na světě člověka, který by měl k hadům zcela neutrální vztah. Hadi jsou zvláštní svým dlouhým beznohým tělem, strnulým pohledem a mnohdy tajemným způsobem života. U nás a v Evrop ě vůbec, převažuje k hadům respekt, který někdy přechází v bázeň, nebo nenávist. Je to snad tím, že v křesťanství má had úlohu tvora, který zapříčinil vyhnání Adama a Evy z ráje? A přece i na území starého kontinentu hráli hadi svou úlohu v životě obyvatel některých oblastí. Řecký bůh lékařství Eskulap (Asklépios) býval zobrazov án s hůlkou ovinutou hadem. Tím hadem byla pravděpodobně užovka stromová, zvaná též eskulapova. Jako symbol uzdraven í b y l a v y s a z o v á n a v o k o l í lázní, takže se dodnes vyskytuje v některých izolovaných lázeňských oblastech v Německu, Švýcarsku, na Slovensku a v Čec h á c h n a K a r l o v a r s k u . H a d i také bývají dodnes využíváni při lidových slavnostech v Itálii a n a ř e c k é m o s t r o v ě K o r f u . Z e s t ř e d n í E v r o p y z a s e e x i s t u j í z m í n k y o „hadu hospodáři“ s t a - rých Slovanů. D ů l e ž i t o u r o l i h r á l i h a d i v náboženství starověkých i sou- časných národů. Kobry zastával y f u n k c i v y s o k ý c h b o ž s t e v v Egyptě a Indii a jejich význam d o k l á d a j í o b r a z y a s o c h y , n a kterých jsou ztvárněny společ- ně s faraóny. Buddhou a další- m i v y s o k ý m i č l e n y b o ž s k é hierarchie. V západní Africe je h a d í t ě l o p o v a ž o v á n o z a s í d l o d u c h ů a p r o v e l k é k r a j t y p í s - menkové se tam stavěly zvláštn í hadí chrámy. Zabití hada se v těchto oblastech považuje za špatné znamení a bývá následov áno složitými očistnými ritu- á l y . N a o p a č n é s t r a n ě Z e m ě , v Americe, je hadích kultů známá celá řada. V Mexiku byl nejvyš- ším toltéckým a poté i aztéckým b o ž s t v e m o p e ř e n ý h a d Q u e t - z a l c o a t l , j e h o ž z p o d o b n ě n í l z e v početných verzích najít snad v e v š e c h s k v ě l ý c h s t a v e b n í c h p a m á t k á c h s t ř e d n í h o M e x i k a . Také v životě a náboženství severoamerick ých Indiánů se hadi o b j e v u j í v e l m i č a s t o . J e j i c h schematické obrazy se nacházej í n a o r n a m e n t e c h z d o b í c í c h indiánskou keramiku a oděvy, při náboženských obřadech a lid o v ý c h s l a v n o s t e c h s e t a n č í hadí tance.
Z HADÍHO ŽIVOTA
Hadi jsou relativně mladou v ý v o j o v o u v ě t v í p l a z ů . Z a č a l i s e v y v í j e t z p r i m i t i v n í c h j e š t ě r ů v období spodní křídy, před 190 m i l i ó n y l e t , a l e n e j v ě t š í h o r o z - voje dosáhli v době od spodních třetihor po současnost. V sou- časné době zná věda asi 2700 druhů recentních hadů. Tento počet není jistě definitivní, proto že se stále v zapadlých kon- č i n á c h Z e m ě o b j e v u j í d o s u d n e z n á m é d r u h y . N e j v í c e j i c h ž i j e v s u b t r o p i c k ý c h a t r o p i c - k ý c h o b l a s t e c h , z E v r o p y j i c h známe 42 druhů, z naší republiky pouze 5. Hadi nežijí jen v polárních a subpolárních oblastech, na části ostrovů v Tichém oceánu a na chilském pobřeží Jižní Ameriky. Lidé, kteří se chystají na cestu do tropů, se hadů často obá- v a j í . A l e k a ž d ý s e r i ó z n í cestovatel, který tropy navští- v i l , m i j i s t ě p o t v r d í , ž e h a d y s e to v jižních krajích zrovna neh e m ž í . V ě t š i n o u v i d í j e n h a d í ocásek mizící v porostu anebo se s hady za celou cestu nesetkaj í. Vážní zájemci o hady je pak musí v potu tváře trpělivě hledat. Jsou samozřejmě výjimk y . R á d v z p o m í n á m n a j e d e n zářijový večer na Kubě. Tehdy začalo drobně pršet, po setmě- ní vylezlo z úkrytů spousta noč- ního hmyzu a žab, vzduch byl prosycen vlhkostí, hlasy noční- h o ž i v o t a v y t v o ř i l y n e z a p o m e - nutelnou zvukovou kulisu a do t o h o v š e h o s e v y r o j i l y t ř i d r u h y kubánských hroznýšků v přímo neuvěřitelném množství. Zaujal i l o v e c k y v ý h o d n á m í s t a n a kmenech s drsnou kůrou a na některých stromech viseli až tři najednou.
SMYSLY HADŮ
Z a j í m a v o u k a p i t o l o u j s o u smysly hadů. Každý určitě viděl a t r a k t i v n í z á b ě r y i n d i c k ý c h zaklínačů hadů pískajících na píš- ťalu „tančící“ kobře. Je to však jen poutavé divadýlko. Hadi jsou totiž úplně hluší, postrádají vnější i vnitřní sluchové orgány. Kvílivý zvuk píšťaly je jenom působivým doprovodem hadí show a had pouze sleduje pohyby „kouzelníkova“ těla, ruku a hudebního nástroje. Důležitější je pro hada zrak, i když nepříliš kvalitní, kterým reaguje především na pohyb. Nejdůležitěj- ším hadím smyslem je jazyk. Jeho neustálé vyplazování není nic jiné- ho, než nabírání vzorků vzduchu a pachů, které jsou po vtažení jazyka analyzovány v takzvaném Jacobsonov ě orgánu na horním patru ústní dutiny. Chřestýši a jim pří- buzní hadi mají navíc na hlavě další přídavný orgán, jakýsi infračervený radar, kterým zjišťují teplotní odlišnosti okolí a jsou jím schopni zachytit teplo vyzařované tělem teplokrevných živočichů, kteří jim slouží za potravu.
OBŘI A TRPASLÍCI
Často diskutovanou otázkou je velikost hadů. Nejběžnější délkou je 1 - 3 m. Skutečných obrů je jen několik druhů. O titul nejdelšího hada již dlouho soutěží jihoamerick á anakonda velká a krajta mříž- kovaná z jihovýchodní Asie. Pověsti o dvacetimetrových kolosech jsou docela určitě vymyšlené, ale jistě ne, že oba druhy mohou ve výjimeč- ných případech dorůst délky kolem 10 m. Zatím vede krajta, jejíž nejdel ší doložený exemplář měřil těsn ě pod tuto bájnou hranici. Nejdelší anakonda měřila „jen“ 9,14 m, anakondy jsou však při stejné délce podstatně mohutnější a těž- ší. U obou druhů existují relativně věrohodné zprávy o kusech dlouh ých přes 12 m, avšak zatím bez přímých důkazů. Délek kolem 7-8 m dorůstají i krajta tmavá z jižní Asie, krajta písmenková z Afriky a australská krajta ametystová. U jedovat ých hadů drží primát kobra královská, jejíž nejdelší exemplář měřil 5,6 m. Hadích „trpaslíků“ je naopak celá řada. I mezi hroznýši, kteří jsou v našem povědomí představov áni zmíněnými obry, se najdou druhy dlouhé sotva 30 cm. Stejně dlouhé jsou i některé druhy užovek. Nejdrobnějšími hady je několik druhů slepáků, dorůstajících délek mezi 10 a 20 cm. Mají tenké červovité tělo, žijí pod zemí a jsou téměř slepí. OHROŽENÍ KRASAVCI Hadi patří bezesporu k nejpest- řeji vybarveným živočichům. Jejich těla jsou zdobena pruhy, tečkami a nejrůznějšími nepravidelnými i geometricky dokonalými vzory. Řada druhů tropických stromových hadů má krásnou, jasně zelenou barvu šťavnatých listů. Ale snad nejatraktivnější jsou korálově zbarven í hadi. Jedovatí korálovci z Ameriky mají na těle kresbu složenou z příčných pruhů v barvě čern é, žluté, bílé a červené. Toto zdánlivě nesmyslně nápadné zbarven í upozorňuje ve skutečnosti okolí: „Pozor, jsem jedovatý!“ Znamen í je to tak jasné a výrazné, že ho využívají četní „inditátoři“, podobn ě zbarvené nejedovaté užovky. Nejznámější z nich jsou populární severoamerické královny, které jsou atraktivní chovanci v teráriích. Milióny hadů však na svou pest ře vybarvenou kůži doplatily. Díky pochybné módě se z nich staly kabelky, boty, pásky a vesty, zdobící dámy takzvané civilizované části Země. V současné době je obchod s kůžemi hadů díky mezinárodním konvencím značně omezen, ale zá- kony, bohužel, často platí jen na papíře. To, co hady ohrožuje nejv íc, je však úbytek přirozených biotop ů a konkurence ze strany člověka a domácích či uměle vysazen ých zvířat. Nejvíce jsou ohroženy ostrovní formy a ostatní druhy obývající malý areál, nebo úzce vymezen é životní prostředí. V naší republice žije pět druhů hadů: užovka obojková, podplamatá, hladká a stromová a zmije obecná. Jejich počet v přírodě se, bohužel, stále zmenšuje a všechny druhy patří mezi ohrožené a zákonem chráněné členy naší fauny.
POZOR, JED!
To, co lidi zajímá u hadů nejv í c a č e h o s e z á r o v e ň n e j v í c e obávají, je jedovatost. Kolik je vlastně jedovatých hadů? Které z nich jsou pro člověka nebezp e č n é ? K t e r é z n i c h l z e z a j e d o - vaté pokládat? To jsou otázky, na které není často jednoduché odpovědět. Jedovaté žlázy se u hadů vyvinuly ze slinných žláz. Vývoj samozřejmě prob íhal postupně a jeho různé fáze se dají vysledovat u rozdílných typů hadů. Ně- které „obyčejné“ užovky, pokládané tradi čně za nejedovaté, mají ve skutečnosti již vyvinutou primitivní jedovou žlázu, nebo jejich sliny obsahují toxické slož- ky. A tak i při jejich kousnutí může v některých případech docházet ke slab ým lokálním otravám. Co dělá hada objektivně jedovatým je způsob, jak vpravuje jed do těla obě- ti. Je všeobecně známo, že se to děje pomocí jedových zubů, ale není zub jako zub. Nejprimitivnější jedové zuby mají užovky ze skupiny bojg. Jejich jedové zuby jsou poměrně krátké, posazené vzadu v tlamě a jed stéká širokým kan álem po celé jejich délce. Korálovci, kobry a mamby (všechny patří také mezi užovky) mají jedové zuby umístěné již v přední části tlamy, jedový kanálek je užší a uzavřenější. Nejdokonalejší jedov ý aparát vlastní zmije a chřestýši. Dlouhé štíhlé zuby jsou duté a navíc posazené na kloubu, takže je má had v klidu sklopené k hornímu patru tlamy. Jed nemají hadi proto, aby znepří- jemňovali život lidem, kteří jsou konec konců nejmladšími obyvateli Země, a tak si nemají co vyskakovat. Jed slouží hadům v první řadě k rychlému ochromen í kořisti. Skládá se z několika slo- žek, z nichž každá má na organismus jiné účinky a různé jedy účinkují rozd ílně i na jednotlivé typy kořisti podle toho, čím se který druh živí.Použití jedu k obraně je až druhotné. Hadi se svým drahocenným jedem šetří a právě jedovat é druhy disponují celou škálou vý- stražných znamení, kterými se snaží odradit nepřítele ještě před tím, než jsou přinuceni svou nebezpečnou zbraň pou žít. K těmto signálům patří známé syčení našich zmijí, temné funění jejich velkých afrických příbuzných, nebo vydávání zvuku třením drsných šupin o sebe. Pověstné je i vztyčování kober a chřestění chřestýšů.A kteří hadi jsou nejjedovatější? V tomto případě záleží jednak na účinnosti jedu, jednak na jeho obsahu v jedových váčcích a na množství, které je had schopen při jednom kousnutí vpravit do těla oběti. Vět- šina velkých zmijí a chřestýšů má oproti jiným, často menším hadům podstatn ě slabší jed, ale za to ho mají velké množství. Nejúčinnější jed byl zjištěn u vodnáře kobřího, mořského hada z Indopacifiku. Hned za ním se umístil australský taipan, který zároveň disponuje velkým množstvím jedu, a tak je uznáván za nejjedovatějšího hada svě- ta. Domorodí kouzelníci v tropických zemích používají k léčení uštknutí za- říkávání a různé přírodní prostředky, ale zatím je jedinou účinnou léčbou sérum. Přestože se séra vyrábějí v mnoha zemích a jsou zaměřená na všechny významné jedovaté hady, zemře ročně na následky kousnutí hadem ně- kolik desítek tisíc lidí. Číslo se zdá být vysoké, ale co to je například proti počtu usmrcených na silnicích? Navíc drtivá většina úmrtí připadá na lidnat é země v tropické Asii a Africe, kde je nedostatečná informovanost a lékařské péče. Bez vyprovokování neubl íží a není třeba ani ubližovat jemu. Hadi do přírody patří a jsou nedílnou a významnou součástí jejího nesmírného bohatství.

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group