ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Irák

 

1. lekce JEŠTĚ NEŽE VYRAZÍME...

 

... obrníme se největší možnou mírou trpělivosti, kterou kde seženeme, neb musíme mít na paměti, že nejedeme do obyčejné arabské země, kde se nejjednodu šší úřední úkony řeší několik hodin až dní. To by bylo příliš jednoduché. Každý jednotlivý, dílčí úkon v úkonu je třeba znovu a zvlášť platit, abychom po několika minutách-hodin ách-dnech (nehodící si škrtněte) zjistili, že budeme znovu platit za tytéž, případně jakékoli jiné, nesmysly. Připrav íme se na to, že nás do jednotliv ých zemí v celé oblasti nebudou chtít jen tak pustit, a když už nás do nich pustí, nebudou nás chtít jen tak vypustit. Zjistíme, že budeme platit, platit a platit. Víza, letištní poplatky, vstupní poplatky, tranzitní poplatky, „odjezdovou či odletovou daň“ (departure tax), další víza a jiné poplatky, které jsme, jak posléze zjistíme, již několikr át platili. Budeme prostě platit „jak mourovatí“ mourovatým (mourovatí prominou).

 

2. lekce NEJDŮLEŽITĚJŠÍ FÁZE

Nemá smyslu pokoušet se o fonetick ý přepis arabského písma a důrazn ě bych varoval před pokusy o vyslovení, protože jemnou změnou výslovnosti lze někdy docílit naprosté změny významu. Vystřihněme si proto příslušné nejdůležitější fráze a v rozhodn ém gestu je podstrkujme oslovovan ým osobám pod nos. Dobrý den. Cože, jaké poplatky? My už vízum máme. Ne, nic vám platit nebudu! Pusťte mě, člověče! Kde jsou naše zavazadla? Kolik budu platit? To je moc. To už je příliš! Nechte mě být! Kam mě to vezete? Za co? Proboha, za co? Na shledanou.

 

3. lekce JAK SE TAM DOSTANEME

Letadlem nikoliv. Vzhledem k trvaj ícímu embargu je letecké spojení s Bagdádem zcela přerušeno a jeho obnoven í není v dohledu. Nezbude nám, než zakoupit letenky do hlavního města Jordánska - Ammánu (KLM přes Amsterdam, Air France přes Paříž: prvn í varianta je o poznání levnější), a z něj vyrazit do Bagdádu po zemi. Lze i pěš- ky, leč vůz bude pro překročení jordánsk é pouště jistě příhodnější. Taxi z Ammánu do Bagdádu přijde na 100- 200 amerických dolarů (záleží na komplexn ím dojmu, který v taxikáři vyvoláte svou gesticko-mimickou vložkou při smlouvání), jízdenku na autobus koup íte asi za 20 dolarů, připravme se však na nepříliš pohodlnou 15-25 hodin trvaj ící cestu. Ono velké časové rozpětí je způsobeno libovolně dlouhou zast ávkou (vzhledem k délce spíše zástavou) na jordánsko-irácké hranici. Pokud se nám během dvou hodin poda ří upoutat pozornost nadmíru dů- ležitě se tvářících jordánských celníků a poté přesvědčit jejich irácké kolegy, že nejsme imperialistický špión, je namístě gratulace!

 

4. lekce UBYTOVÁNÍ

Možnosti ubytování jsou široké, stejně jako jejich cenové rozpětí. V Jordánsku, které je relativně dražší zemí (hotely v průměru 20-40 dolarů na noc per capita) je možná lepší využít služeb hotelu (do 10 dolarů), kde navíc budeme mít možnost poklábosit s plej ádou nejrůznějších bytostí z celého světa. Ty nejdivnější bytosti jsou obvykle američtí studenti prahnoucí po dobrodružství, resp. poněkud zběsile hledající vlastní identitu, nové nábo- ženství nebo cokoli jiného. Většinou se snaží zahnat nudu. V Iráku je cenov é rozpětí snad ještě větší - smlouvejte. Nevšímejte si toho, že se to nehodí, stále smlouvejme a tu a tam nabídněte bakšiš. Většinou to funguje.

 

5. lekce LIDÉ

Iráčané patří k nejpříjemnějším a nejpohostin ějším lidem na světě... Vzhledem k promořenosti obyvatelstva tajnou policií ja však lepší mít se na pozoru komu co říkáme. Je to jednoduch é - vzpomeňme, jak to u nás vypadalo před sedmi lety a představme si, že místní režim je výrazně drsnější.

 

6. lekce JÍDLO A PITÍ

„Nebojme se!“ by mělo být naší prvn í zásadou. „Buďme opatrní!“ druhou. Zásadně nepijeme žádné nelahvovan é nápoje, hlavně ne vodu. Dostat úplavici či jakoukoli chorobu tak daleko od domova není nejpříjemněj- ší. Co se týče irácké kuchyně - je skvě- lá. Bohatě kořeněná, plná a přitom lehká, bohatá na zeleninu. nejlepší bašta v Bagdádu jsou jehněčí nožičky s opékanými brambůrky (hotel Meridian - Palestine). Pokud zatoužíte po ně- čem opravdu fantastickém, dejte si v jedné z místních restaurací - „mosguf „ - pečenou rybu, která vzhledem připomíná kambalu, chutí pak křížence mezi pstruhem a „safriti“, červenomo řskou sardinkou. Je to vážně vynikající. Pokud se ocitneme v situaci, kdy prostě budeme muset něco sníst (pozvání, recepce etc.) NEVRHEJME se po hlavě do něčeho, co neznáme, proto že pokud to nezvládneme (například vařené skopové v divné, ostře zelené omáčce, která ještě divněji a ostřeji i chutná, někomu prostě nesedne), váž- ně urazíme hostitele. To není dobré. Obzvláště když uvážíme, že v této zemi panuje již dva roky stav, označovaný experty OSN za „malnutrition“ obyvatelstva. Čeština má přiléhavější termín - hladomor.

 

7. lekce KUDY KAM

Náš první cíl bude zřejmě Bagdád. Je to velké, placaté, svým způsobem zajímavé a svým způsobem krásné i ošklivé město. Za chvíli však zjistí- me, že kromě Saddámových monstrpomn íků a mohyl v něm k vidění mnoho není. Snad leda Saddam City - chudinská čtvrť, do níž se údajně bojí vstupovat i jinak všemocná policie. Nelze doporučit. Co naopak lze vřele doporučit, je návštěva historického Babylónu, kter ý je v posledních letech nákladně rekonstruov án. Uvidíme zda mimo jiné první asfaltovou silnici na světě, místo, kde - jak se traduje - zemřel Alexandr Makedonský i části původních staveb biblického města. Na některých cihlách lze dokonce po tisíciletích číst: „Tato cihla byla vyrobena za éry panování božského krále XY...“, na jiných pak (po několika málo letech): „Tato cihla byla vyrobena za vítězné éry panování prezidenta Saddáma Husajna...“. Na místě, kde snad - podle iráckých archeologů, kteří se ve svém mínění rozcházejí se svými německými kolegy - měl stát jeden z divů světa - Sedmiramidiny zahrady - nechal megalomanský diktátor postavit jeden ze svých proslulých „domků“. Saddámův „domek“ v Babylonu je betonová bestie o hraně sto metrů a patří prý k nejmenším. Saddám jich má po celém Iráku něco mezi třemi až čtyř,o sty. Skromný prezident. Dalším místem, jež bychom si rozhodn ě neměli nechat ujít je Karbala - jedno ze svatých míst islámu, proslul é svými dvěma nádhernými zlatými mešitami, stojícími sto metrů od sebe. Karbala však také patřila k jednomu z center povstání proti Saddámu Husajnovi, takže v těsném sousedství zlat ých chrámů dodnes stojí rozvaliny a domy, nesoucí stopy prudkých bojů. V okamžiku, kdy opustíme Bagdád, zjistíme, že na všech silnicích jsou ve víceméně pravidelných intervalech dvaceti až třiceti kilometrů rozmístěné „check points“, stanoviště nějakých ozbrojenců (policie, armáda...?), snažících se kontrolovat naše doklady, pří- padně zavazadla. Nebude nám, než si na to zvyknout. Nic neplaťme!

 

8. lekce PRVNÍ ZATČENÍ...

...je v podstatě banální záležitostí, která v naší paměti již v krátkém časov ém odstupu nabývá romantických kontur tolik připomínajících jiné činnosti, které jsme též kdysi prováděli poprvé. Jistě, jsou i výjimečná zatčen í, pokračující vězněním a končící nikoli bláhově očekávaným propuštěním, ale popravou, jak by mohl vypravovat anglický novinář, pan Bazoft, kdyby nebyl před několika lety zatčen, vězn ěn a popraven. zatčení je však v Irá- ku celkem všední věcí, neb se jako neznalí místních poměrů budete v podstat ě neustále dopouštět nějakých zlo- činů. Vlastnictvím pasu „špatné země“ a podvratné literatury počínaje, jakoukoli nedovolenou činností (jakákoli jiná než dovolená činnost je činnost zakázan á) konče. Nejoblíbenějším obviněním irácké policie, armády, strany či vlády je - vzhledem k našemu cizozemectví - špionáž. Nepropadejme panice a neztr ácejme naději. Jestliže naše velvyslanectv í v Bagdádu ví o našem pobytu v zemi, je dost dobře možné, že jeho pracovníci budou místní úřednictvo tak dlouho „prudit“, že vymůže naše propu štění. Navíc vlastnictví českého pasu není zdaleka tak otřesným zločinem, jako vlastnictví pasu britského, potaž- mo amerického. Venkoncem jsme z toho vyklouzli lehce, zlomeniny se obvykle rychle hojí a za pár let i drobné jizvy po noži zmizí.

 

9. lekce DRUHÉ ZATČENÍ

...není dobré. Nabízí se srovnání s tradičním arabským zvykem - po obědě musí host dostat kávu. Chce-li, může dostat i druhou. Naservíruje-li však hostitel třetí kávu, znamená to cosi jako „jsi můj host, který je nedotknuteln ý a mou povinností je pohostit tě. Ještě dnes však odejdeš z mého domu a města. Jinak zemřeš!“ Druhé zatčení je jako třetí káva. Zmizme než bude zle,... pokud už není. 10. lekce DOMŮ? Pokud jsme propluli úskalími 8. a 9. lekce, jsme zřejmě na cestě domů - skvělé! Teď zbývá už jen maličkost - absolvovat opět nejen únavnou cestu, ale i dech beroucí vyjedn ávání a handrkování s uniformovan ými knechty všeho druhu, viz 1. lekce. Pokud jsme se ale dostali dovnitř, ven to jít také musí, a tak se hned poté co vyřešíme problémy se zrušenou rezervací letenky do Evropy a vyčkáme následujícího spoje, který leží za dva dny, můžeme pohodlně rozložit na palubě letadla, požádat o sklenku skotské (bez ledu, prosím), vzkřiknout mocným hlasem: „Dokázali jsme to!“ a ptát se sami sebe, jestli nám to stálo za to. Asi ano, jinak bychom to zřejmě nedělali.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group