ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

CESTA NA KONEC SVĚTA

 

NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL
PHDR. JIŘÍ SVOBODA
Nikdy nezapomenu, jaký úžas se mne zmocnil, když jsem na pustém a rozervaném pobřeží poprvé spatřil skupinu obyvatel Ohňové země, neboť ihned mi probleskla hlavou myšlenka - takoví byli naši předkové. Ti lidé byli docela nazí a divoce pomalovaní, dlouhé vlasy měli zcuchané a vzrušením jim vstávala pěna u úst. Tvářili se divoce, vyděšeně a nedůvěřivě. To je první dojem, nepříliš lichotivý, který získal v minulém století při setkání s domorodci velký přírodovědec Charles Darwin. Letos prvního února neležely nad Ohňovou zemí výjimečně mraky, a tak se z oceánu pode mnou nejprve vynořila hnědavá, dnes prakticky liduprázdná plošina, a postupně se zvedala do krabatých horských hřebenů až po nejvyšší vrcholky pokryté ledem. Dlouhé, modravé jezero Fagnano rovnoběžně následoval průliv Beagle, pojmenovaný po výzkumné lodi, na níž se kdysi Darwin plavil. Pak se na konci dlouhého poloostrova objevila přist ávací plošina a letadlo zakroužilo nad nejjižnějším městem světa - Ushuhaiou. Tady to vypadá jako Tatry posazené do vody.
USHUHAIA
 Za posledních patnáct let vzrostl počet obyvatel Ushuhaie z původních osmi tisíc na pětinásobek. Argentinská vláda začala podporovat rozvoj místního průmyslu, ale pak se dotace z hlavního města zastavily a ve městě se šířila nezaměstnanost. zdroje zemn ího plynu leží na chilské straně ostrova, odkud sem také vede jediná cesta po souší. Dnešní Ushuhaia proto spoléhá do značné míry na turistiku, kter á v poslední době pronikla až sem. Z přístavu čas od času vyplouvají luxusní lodě do nedaleké Antarktidy, kratší turistické trasy směřují k horským ledovc ům nebo do průlivu Beagle. Díky zvláštnímu statutu „Národního teritoria Ohňová země a Antarktida se tu dá na hlavní ulici koupit za bezcelní ceny elektronika a whisky anebo navštívit malé muzeum s případným názvem Konec světa. Několik pomníků připomíná neúspěšný boj Argentinců s Velkou Británií o získání Malvínských ostrovů. Vzhledem k vyčkávavým vztahům k Chile, jehož území leží na protějším břehu průlivu Beagle, se tu drží rovněž vojenská posádka. A také vě- decký ústav, CADIC, zkoumající svérázné přírodovědecké i archeologické podmínky této oblasti. Jméno Dolní Věstonice mi tu - jako dosud všude - otevírá cestu k porozumění a spolupráci. První lidé se v této nehostinné krajině usadili před více než 6000 lety, jakmile tající ledovec uvolnil kanoím cestu do průlivu a šířící se notofágové lesy (antarktický buk) poskytly dřevo pros tavbu chat, výrobu oštěpů a nové kanoe. Dobytím nejzazšího jihu byl tehdy zakončen úctyhodný a dosud málo známý proces prvního osídlová- ní Ameriky. Poslední domorodci tu vym írali na počátku dvacátého století a dnes po nich zůstala pustá, neprostupn á země i rozpaky, co s ní. Přestože misionáři a etnografové, kteří sem přišli po Darwinovi, zanechali podstatně důslednější, objektivnější a celkově příznivější popis domorodců než znechucený přírodovědec, Indiánům to už nepomohlo. Nejprve začaly mizet tradiční zdroje potravy. Dobové fotografie zachycují námořníky nad hromadami ubitých lachtanů. Kolonisté zase chtěli pěstovat ovce a dobytek, potřebovali pastviny, a proto vypalovali lesy, masově vybíjeli Indiány i další důležitý zdroj jejich potravy - lamy guanaka. Pastevectví, které má všude v Argentině tak slavnou tradici a tvořilo podstatnou část jejího exportu, se ale tady na nejzazším jihu nakonec moc nerozšířilo. Jeden z posledních pokusů využít kraj alespoň k pěstování bobrů na kožešiny se rovněž nevydařil. Pilná zvířata se rozmnožila přespříliš, přeměnila sebemenší potok v kaskádu složitých vodních děl a začala devastovat okolní lesy, Když se bobří přehrada protrhne, valící se voda strhne jedinou cestu vinoucí se podél pobřeží průlivu. Misionáři se snažili uchránit Indi- ány na bezpečných místech. Zasáhli nejen do po tisicíletí osvědčeného způ- sobu života domorodců, ale snažili se změnit i jejich myšlení. Dobře míněná snaha nové vlny nemocí a hlad nakonec vykonaly své.
PO STOPÁCH INDIÁNŮ
 „Místní obyvatelé," pokračuje Darwin, „kteří se živí hlavně měkkýši, musí se neustále stěhovat z místa na místo, avšak po nějaké době se vracejí na stará místa, jak o tom svědčí kupy starých lastur a ulit, které často dosahují váhy jistě mnoha tun. Tyto hromady lze rozeznat na značnou vzdálenost podle jasně zelené barvy určitých rostlin, které na nich vždy rostou." Vyplouváme tedy průlivem Beagle k východu. Nejvyšší vrcholy ostrova, pokryté ledovci, zůstávají za námi. Na severu průlivu spadá území Argentiny do moře strmými srázy, na jihu leží měkčeji modelovaný chilský ostrov Navarino a uprostřed malé ostrůvky obývané koloniemi kormoránů, lachtanů a tučňáků. Naše loď bezostyšně přiráží až k nim a turisté zvědavě nakukuj í zvířatům (úplně lhostejným) až do bytu. Darwin měl pravdu; všude, kde pob řeží spadá trochu mírněji, leží zbytky indiánských sídlišť s nápadnými hromadami škeblí, kterým tu říkají „concheros ". Hned za Ushuhaiou jsou ty  nejstarší, datované před 6000 lety (Tunel a Lancha Peckewuaia), až po posledn í tábořiště, obývané ještě na počátku našeho století (Lanashuhaia). Míjíme také Shumakush, kde Indiáni ještě před druhou světovou válkou uspořádali pro vídeňského etnografa Martina Gusindeho poslední zasvěcovací obřady. Celé desítky metrů se často táhnou řady pravidelných kruhů, v nichž kdysi stály jednoduché indiánské chaty. Ulity a další odpadky vytvořily během času kolem každé chaty kruhový val, rozčleněný na tenké vrstvy - pro archeology jakýsi záznam o minulosti chaty. Ještě na počátku století žilo v Oh- ňové zemi několik kmenů odlišujících se původem, jazykem i způsobem života, ale s dost podobnou kulturou. Podle původu a způsobu života se dě- lili na „kánojové Indiány" Alakaluf a Yamana (Yaghan) a „pěší Indiány" Selknam (Ona). Kánojoví Indiáni využívali vše, co jim poskytl oceán a jeho průlivy, nejen měkkýše, ale také lachtany a mořské ptáky, zatímco pěší Indiáni byli závislí na vnitrozemských zdrojích a lovili hlavně guanaka. Všichni obyvatel é doplňovali potravu sběrem rostlin a hub, rybolovem, a pokud oceán vyplavil na pobřeží velrybu, sešly se tu ke společnému hodování kmeny z pobřeží i z vnitrozemí. Archeolog, který sem přiletěl z Evropy a je uvyklý zkoumat sídliště lovců velké stádní zvěře na dávno zmizelých stepích severně od Dunaje, se snaží na Ohňové zemi přiučit, jak se dá. Zajímá mě, jak probíhal život v jednoduchém obydlí, jak bylo vytápě- no, kolikrát bylo osídleno a kolikrát jeho obsah vymeten na okolní odpadn í hromady, jak se obnovovalo, co se tu jedlo a vyrábělo, které předměty zbyly na místě a které byly přemístěny. A také všechny detaily, které o Indiánech zaznamenali etnografové. Sídliště kánojových Indiánů Yamana s typickými concheros se tu zkoumají už více než dvacet let a za tu dobu archeologové shromáždili dost poznatků. Podstatně méně se ale ví o pozůstatcích pěších Indiánů Selknam. Už sám terén začíná být směrem do vnitrozemí dost neprostupn ý. Notofágový les je plný star ých kmenů, které se všude pletou do cesty, a kde není les, táhne se trnité křoví. A když se člověk vydá podle vody, brzo pozná, jak úctyhodná díla už tu stačili vybudovat bobři. Zato má pocit, že je ve skutečně pusté krajin ě. Potkává četná zvířata - lišky (rovněž vysazené člověkem), guanaka a především velké množství ptáků. Divoké husy, bekasíny, datly s rudý- mi hlavami a nápadnými chocholy, sovy, několik druhů orlů, dravce chimango a carancho a mnoho dalších. Když jsem vystoupil až na pusté a kamenit é horské vrcholky, abych se v krajině zorientoval, zakroužili nade mnou jejich jediní obyvatelé, majest átní kondoři, s rozpětím křídel kolem 2,5 metru. Stopy Indiánů jsou ve vnitrozemí nenápadné, ale stojí za to je hledat. Už pro srovnání s obyvateli pobřeží.
HARBERTON
 Na mapách bývá východně od Ushuhaie zakreslen ještě další bod: Port Harberton. Obě místa vznikla podobně, jako misijní stanice. Zatímco Ushuhaia se mezitím změnila ve skutečné město, Harberton dnes vypad á stejně jako na počátku století - několik dřevěných domků, přístaviště a ohrady pro koně. Farma je stále v držení rodiny prvních přistěhovalc ů a zakladatelů, která vlastní obrovsk ý pás pobřeží průlivu. Občas toto území projedou zaměstnanci farmy, gaučové na koních, aby zahnali krávy na jiná pastviště nebo sehnali ovce na stříhání. Napadne-li však více sněhu, jako se to stalo loni v zimě, zůstanou při pobřeží ležet četné mrtvoly krav a ovcí spolu s divokými guanaky. Zvířata na prodej pak nejsou. Také náš archeologický výzkum probíhal na území harbertonské farmy - na oplátku postavili archeologové na návrší nad farmou věrné rekonstrukce indiánských chat. Pro Darwina to byly kupky sena. O vyspělosti dávných a vzdálených kultur však svědčí nejenom chrámy, paláce, opevn ění a hroby, říkám si. Obdiv si zaslou ží rovněž schopnost jednoduše a účelně přežít i v tak nehostinném prostředí, jaké představuje Ohňová země, Tierra del Fuego.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group