ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

KAMARÁD LOVCÙ MAMUTŮ

 

PTAL SE JIŘÍ MARGOLIUS

Dolní Věstonice jsou pro archeology místem, na němž se sluší smeknout a postát v tichém obdivu. Místem proslulým, veleznámým, uctívaným ve světě jako nevyčerpatelný pramen poznání o životě v paleolitu, starší době kamenné. Jak žili před třiceti až dvaceti tisíci lety lovci mamut ů, nám tak důvěrně známí již od dětských let z knih Eduarda Štorcha? O tom může poutavě vypr ávět jeden z nejpovolanějších odborn íků, PhDr. Jiří Svoboda, DrSc., zabývající se už drahně let v Dolních Věstonicích archeologickým výzkumem. Štorchovy knihy jsou básnickou licencí, poznatky archeologa naproti tomu nezvratným důkazním materiálem. Nedávno se archeolog vrátil z cesty do Ohňové země, kde zkoumal souvislosti mezi životem lovců mamutů z Věstonic a jejich indiánskými souputníky kamennou dobu. Postupuje český archeolog stejnou metodou jako v Dolních Věstonic ích i na konci světa? Nebo platí jiná pravidla?

 Postup je prakticky stejný. V paleolitu bylo u nás v i Ohňové zemi velmi studené podnebí. Také způsob života se příliš nelišil: lov stádní zvěře, sběr, rybolov - v tom žádné markantní rozdíly nebyly.

Co bylo hlavním účelem cesty? Jaký problém jste chtěl vyřešit, objasnit, poodhalit?

 Povím vám, co nám teď konkrétně leží v hlavě. Zpracováváme veliké výzkumy sídlišť takzvaných lovců mamutů. Na těch sídlištích nacházíme četné mamutí pozůstatky. Lidé tato zvířata s největší pravděpodobností lovili, existuje ale ještě názor, že přišli k hotovému a zpracovávali už uhynulé kusy. V Ohňové zemi je i dnes něco podobného ...

Proboha, mamuti?

Netřeba se děsit. Tam pro změnu moře vyplavilo velrybu a lidé se radostně seběhli, protože sami nebyli schopni takového obra ulovit. Rozporcovali ho, rychle snědli, co se dalo, zbytek uložili do vody nebo do rašeliny. Ale hlavní důvod, proč jsme jeli do Ohňové země, je trochu jiný: ze všech dosavadních výzkumů v Dolních Věstonicích, už od dob profesora Absolona a docenta Klímy, máme k dispozici plány paleolitických sídlišť s detailním znázorněním ohnišť, kolem se nacházejících kostí, velkých kamenů, jamek ... A teď máme před sebou otázku: jak tyhle poznatky interpretovat, protože v Dolních Věstonicích nejsou jasně patrny půdorysy nějakých chat.

Takže nevíme, jak paleolitní prap ředek bydlel?

My se to snažíme z našich plánů nějakým způsobem rekonstruovat. A srovnat se sídlišti v jiných částech světa, odkrýt je stejným způsobem. Teď například víme, že existují určité zákonitosti. Třeba: shodná poloha ohniště uprostřed stavby. Při dalších osídleních se vnitřek obydlí pravidelně vyklízel, takže kolem chaty vznikal kruh nahromaděných odpadků.

Znali v té době nádoby, umění keramiky?

Neznali, ani nepotřebovali. Když měli žízeň, vzali dutou ptačí kost, zapíchli ji do země a napili se. Maso nevařili, jen je opékali, protože oheň pochopitelně znali i na konci světa. Vždyť se ten kraj také jmenuje Ohňová země! První návštěvníci viděli při připlutí na kopcích planoucí ohně, odtud ten název ...

Koneckonců, taky se potřebovali ohřát?

A usušit oděv, pořád byli mokří od deště. Asi trpěli rýmou a chřipkovými epidemiemi. Byli kupodivu otužilí a kašlat začali až tehdy, když je misionáři začali navlékat do vlněných obleků, které pomalu schnou. Pak je kosil zápal plic, začali vymírat.

Jak se ve starší době kamenné dařilo umění?

Třeba v Ohňové zemi lidé zdobili drobné a užitkové předměty jednoduchými ornamenty.

Kov neznali?

Ještě ne. Zdobili spíš sebe. Hlavně při různých zasvěcovacích obřadech. Oblékali se do masek a pomalovávali těla nejrozličnějšími ornamenty.

Jak to víme? Pomalovaná mumie se asi těžko našla ...

Slavnostní zdobení známe z popis ů misionářů a etnografů. Ale je to zcela průkazné. Archeologicky tyhle malůvky už nedoložíme, ovšem s výjimkou nějakých kostěných předmětu s ornamenty. Je to přece jen už pár let ...

Nacházíte i zbytky potravy?

V Ohňové zemi se od sebe liší kánojoví Indiáni, kteří se zachytili na pobřeží, a vnitrozemští. Kánojoví Indiáni hlavně jedli škeble, jejichž zbytky tvoří hlavní část odpadu kolem chat. Také jedli dary moře - lachtany, ryby. Čekali jestli moře vyplaví velrybu, ale to se stávalo málokdy.

To byl jejich mamut?

Přesně tak. V Dolních Věstonicích těžko najdeme velrybu.

A co ti mamuti, když kolem nich pořád kroužíme?

Kolem Věstonic jsou veliké skládky mamutích kostí. Ale opravdu nevíme, jestli je lidé lovili, nebo si dělali zásoby z uhynulých zvířat. Jsou teorie, že tam mohl být mamutí hřbitov, takže praktický paleolitický člověk se chytře usadil kolem hřbitova, aby se nejen pohodlně najedl, ale aby měl poruce i zásobárnu kostí.

Existovala už nějaká forma obchodu?

Směnná forma určitě. U lidí z Ohňové země je zajímavé to, že když se na severu v jižní Patagonii objevili první kolonizátoři a měli s sebou lahve, usedlíci promptně začali obchodovat se střepy, které se hodily k výrobě šípových hrotů. Pokud jde o náš pravěk, můžeme doložit přepravy velkého množství kamenných surovin. V Dolních Věstonicích je většina kamene průkazně dopravena ze vzdálenosti několika set kilometrů!

Jak ho dopravovali? Kolo přece neznali?

To jistě ne. Museli kámen nosit. Částečně dopravovat ve člunech po řece Moravě. Ale rozhodně ne celou cestu. Nabízí se vysvětlení: lovci táhli za mamutími stády a cestou, před návratem, si nasbírali stavební materiál. Bylo to jednodušší, než jej pracně vyměňovat s jinými kmeny. Znali domácí zvířata? Ještě ne. Žádné kozy, prasata, psy.

 Co lovili kromě mamutů?

 Menší zvířata. Zajíce, soby, méně už bizony a koně. Velkou část kostí na sídlištích tvoří šelmy, ale nevíme, proč je zabíjeli, nejspíš pro kůži ... Byli to hlavně vlci a lišky. Míň se objevuje i lev a medvěd, ale to jsou nahodilé případy.

Lev na Moravě?

Zachovala se dokonce i řezba lva na kostěném předmětu! Lvi tady opravdu běhali. Lva potřebovali ulovit kvalitní zbraní, aby nedošli úhony.

Jak vypadala?

Oštěp byl zpravidla vyřezáván z kostí nebo z mamutích klů. V Ohňové zemi to byly spíš kostěné harpuny. Nevíme, jestli v té době už existoval luk, podle některých teorií ano, ale pádný důkaz nikdo nepředložil. V Patagonii už luk znali, navíc i známá bolasa, kameny upoutané na koženém řemínku, něco jako dnešní lehkoatletické kladivo. Mimochodem, už profesor Absolon se před mnoha lety domníval, že ve Věstonicích v paleolitu bolaso znali, a hledal analogii právě v Patagoii!

Jedli jenom maso?

 Znali rostlinnou potravu. Pochutnali se na nejrůznějších bobulích, lesních plodech, houbách. Obilí neznali. Placky si člověk začal kuchtit až v mladší době kamenné.

Čím zapíjel pravěký předek chutnou, byť jednotvárnou krmi?

Samozřejmě hlavně vodou. Ale jistě už uměli vyrobit nápoje z různých bobulí. a z lesních plodů určitě i omamný mok.

Ženy byly marnivé? Parádily se?

Nevíme. Ozdoby, které se najdou v Ohňové zemi, byly používány hlavně při slavnostech a zdobili se jimi spíš muži. V té době mělo zdobení spíš význam společenský, zdůrazňovalo jakýsi statut či zásluhy.

Kdy pravěký člověk vyrobil první keramický předmět?

To přesně nevíme. Ve Věstonicích máme nejstarší keramiku na světě, je to velice významné prvenství. Nejsou to ale nádoby, nýbrž figurky zvířat. A samozřejmě proslulá Věstonická Venuše ... Ta je z pálené hlíny, ale u většiny figurek se zdá, že byly při vypalování zničeny prudkou změnou teploty, nějakým teplotním šokem. Teorie praví: bylo to patrně záměrné, ne že by tehdy neuměli hmotu vypálit, ale šlo o součást nějakého rituálu.

Znali pece?

Nepředstavujme si pec, která by byla úplně zaklenutá. Šlo o ohniště, chráněná už tak, aby se v nich dosáhlo vysokých teplot. Našli jsme zbytky takových ohnišť, do nichž se vkládaly kameny, fungující jako akumulátory tepla. Co se Věstonic týče, můžeme snad mluvit dokonce i o prvním textilu. Na jedné keramické hrudce je otisk vláken! Ještě ohledně stravy: mikroskopicky se našla i rozdrcená rostlinná vlákna, pravděpodobně zbytky jakési kaše!

Máte nějakou touhu jednou ve Věstonicích kopnout a najít něco, před čím svět zůstane stát v úžasu? Nebo: víte o něčem, co existuje a chtěl byste to objevit?

 Samozřejmě, že každý archeolog má podobnou touhu. Ale myslím, že dnešní doba spíš už po nás nechce něco jiného. Co? V Dolních Věstonicích se kope už sedmdesát let. Celý soubor poznatků, zpracovaný po vědecké stránce, bychom chtěli ukázat světu v řadě monografií. V neposlední řadě předložit výsledky dlouholeté práce i naší veřejnosti. Třeba ve formě nějaké expozice, rozsáhlé popularizace ... Bohužel je to tak, že Dolní Věstonice jsou známé doslova na celém světě, ale u nás je to trochu slabší. Když přijedu do Ohňové země, tamější kolegové archeologové samozřejmě o Věstonicích znají kdejaký detail. Spolupráci s námi si velmi považují, zatímco u nás je z těchhle Pavlovských vrchů známa spíš vinná réva než stopy člověka, který stvořil Venuši. Když mluvíte s laikem o Věstonicích, s jako reakcí se nejčastěji setkáte? Že to nebyli lidé, ale opice. Těžko pochopí, že šlo už o civilizaci! Tady už se nemusíme zaklínat Darwinem, který hledal mezičlánek mezi zvířetem a člověkem. Tihle lovci už nejsou žádní neandrtálci. Jsou lidmi se stejným mozkem jako máme my. Žili pouze jinak a v jiném prostředí. Území tohoto státu bylo v té době jedním z civilizačních center světa. to se pak už nikdy neopakovalo, dílem snad za Karla IV. Kdo to ale dnes ví? Myslím, že na civilizaci starší doby kamenné nejsme dost hrdi. Řekl bych, že někdy to platí i o civilizaci sklonku dvacátého století. Ale s tím, co po nás zůstane, ať si lámou hlavu archeologové příštích věků.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group