ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ÚTESY V OHROŽENÍ

 

PODLE AGENTURY BLACK STAR ZPRACOVAL LIBOR MICHALEC

Pustil jsem se rezavého kotevního řetězu a namířil si to hlouběji do laskavého objetí teplých vod Karibiku. Znovu jsem se jakoby ve stavu beztíže ponořil do onoho fantaskního světa, tvořícího v historii života na této planet ě přechod mezi mořem a souší - do říše korálů. Ani ne 10 metrů pod hladinou leží bujná tropická zahrada a čeká na to, jak s ní naložíme. Zda ji dok ážeme obdivovat a využít, anebo ji zneužijeme. Všude okolo ohromující mohutné a dosud živé korály všech barev. Jsme 30 mil od pobřeží Hondurasu nedaleko Roatanu, ve vodách dosud nezasažených znečištěním ani zvýšeným procentem živin. Bohužel kombinace čistých vod a zdravých korálů patří dnes ke světovým raritám.
NÁVRAT NA FLORIDA KEYS
Během posledních pěti let jsem navštívil korálové útesy v Karibiku, Latinské Americe, Austrálii, Asii i v jižním Pacifiku a všude jsem narazil na stejný obraz: korálové útesy naší planety jsou ohroženy jako nikdy předtím a řada z nich nezadržitelně umírá. Podle studie Mezinárodní spole čnosti pro výzkum korálových útes ů (International Society for Reef Studies) ohlásilo vážné ohrožení stavu svých korálových útesů více než dvacet zemí. V oblasti Karibiku stejně jako i Indického a Tichého oceánu. Zhruba před rokem jsem se po letech vrátil na Floridu, do svého rodi ště, kde jsem s potápěním před pětadvaceti lety začínal. Byl jsem přesvědčen, že po třech desítkách let kariéry profesionálního potápěče budu moci atoly, na něž si matně vzpomínám z prvních setkání v padesátých letech, studovat s mnohem větší důkladností. Florida Keys představují jedinečný pás korálových útesů na pobřeží Spojených států. Vypadá to skoro jako ironie osudu, že ačkoli jejich nejkrásnější části byly za přírodní rezervaci prvního stupně vyhlášeny již roku 1960, jsou to právě ony, které jsou dnes, kdy ve světě začíná být postupně chráněn jeden atol za druhým, ohroženy ze všeho nejvíc. Stále zřetelněji se zde projevují důsledky zvýšeného počtu návštěvníků, vyššího procenta znečištění vod, současně s neobvykle vysokým přísunem živin. A právě tato hrozba může vbrzku postihnout i ostatní světové lokality dosud neponičených atolů.
LAKMUSOVÝ PAPÍREK ŽIVOTA
 Korály jsou živé organismy. Jejich zdánlivě na kost tvrdé skalnaté útesy jsou ve skutečnosti pozůstatkem činnosti nesčetného množství drobounkých polypů, žijících v koloniích. Stáří floridských atolů se odhaduje na zhruba 6000 let, přičemž ostatní světové atoly existovaly a vyvíjely se ještě mnohem dříve. Korály pro svoji existenci vyžadují poměrně specifické podmínky, které snesou jen nepatrné výkyvy a odchylky: čistou vodu, dostatek slunečního svitu, teplotu mezi 68 a 80 stupni Fahrenheita, minimální znečištění a relativně nízký přísun živin. Což je kombinace, která se při současném stavu naší planety již téměř nikde nevyskytuje. První velice vážnou příčinou řady problémů je skutečnost, že většina korálových útesů, které můžeme navštívit, se nalézá poměrně blízko pobřeží (maximálně do 20 mil), takže veškeré nečistoty, které pobřeží produkuje, byť jen ve formě usazenin a zbytků potravy, zasáhne atoly v poměrně krátkém čase. O korálech lze říci, že fungují podobně jako kdysi kanárci na šachtě, jako jakýsi živý lakmusový papírek bezpečnosti okolního prostředí. Jakmile hornick ý kanárek přestal zpívat a ztratil vědomí, byl to pro všechny signál, aby co nejrychleji hledali záchranu na čerstvém vzduchu. Nejinak je tomu i s korály. Když začnou chřadnout a umírat, je to pro člověka neklamným znamením, že došlo k poškození životního prost ředí. Žel - stejně jako v případě kanárků - je v té chvíli už na záchranu „mořských kanárků“ pozdě!
 KORÁLY VERSUS ŘASY
Zdraví korálů závisí na kvalitě vody, která je omývá. Jelikož však jsou atoly poměrně blízko pobřeží, dorazí k nim vše, co člověk produkuje a posléze vyřadí, poměrně záhy. To se ostatně stalo osudným právě pro Florida Keys, v jejichž bezprost řední blízkosti bylo v posledních dvaceti letech vybudováno rozsáhlé letovisko, ležící navíc jen hodinu cesty autem z Miami. Považte jen, jak obrovské množství potravin proudí denně po silnici U.S. 1 směrem na toto pobřeží. Jsou ho skutečně tuny denně. Kdybychom tyto hromady potravin a obalů házeli do moře přímo, nikdo by nepolemizoval s tím, že tady doch ází k nežádoucímu znečišťování moře. Poněkud jiné je to ve chvíli, kdy jsou odpadky skládkovány na pobřeží. Trvá to sice o něco déle, ale tlející živiny si svoji cestu do moře postupně najdou a zanedlouho stejně dorazí až k porézním atol ům. Výsledek je nakonec stejný. Ačkoli značnou část přivezené ton áže turisté zkonzumují, zbytky a odpad putují do kontejnerů, které jsou pak „pohřbívány“ na pobřeží. Tam se časem mění ve hrozbu zvýšen ého přísunu živin do korálových vod. Atoly se samozřejmě bez živin neobejdou. Má to však jeden háček. Život na korálových útesech znamená vyrovnaný boj mezi korály a řasami. Pro korály je ovšem výhodnější prost ředí chudší na živiny, zatímco voda živinami dostatečně nasycená nebo dokonce přesycená znamená pravý ráj pro všechny druhy řas, jež pak získávají nad korály převahu. Zasáhnou-li korálové útesy vody s nadměrným množstvím živin, jsou řasy schopny množit se neuvěřitelně rychle. Stejně rychle, jako dokáže vodní květ proměnit hladinu stojatých vod v zelený trávník takřka přes jedinou noc. Korály, jejichž životní rytmus je daleko pomalejší, pak nemají šanci. Je znám případ, že na Bahamách dokázaly agresivně přemnožené řasy obrůst a udusit celé atoly v průběhu několika týdnů.
ODPADY, ODPADY, ODPADY
 Kromě toho může nutriční hrozba, tak jak jsme ji poznali na Florida Keys, často „připlavat“ i ze zdánlivě dalekého sousedství. Stačila jediná čistička odpadních vod, vzdálená navíc asi 100 mil od místa „úderu“, která dokonce ani nezpracovávala zbytky potravin, a Carysfort se během jediného roku proměnil v podmořskou poušť. Ještě v šedesátých letech se tento atol v penekampské oblasti pyšnil pestrými koloniemi živých korálů, dnes je zde šedo a pusto. Rovněž Ocean Reef Club, luxusní letovisko na Key Cargo, si může s Carysfortem s klidem podat ruku. Odpadky ze stovek jacht proudí přímo do zálivu Dispatch Creek, důležitého přístavu, obklopeného řadami luxusních sídel. Na čtyři golfová hřiště patřící klubu se ročně rozpráší kolem čtyřiceti tun přípravku na bázi dusičnanů jenom proto, aby byly vzápětí spláchnuty do oceánu. Dr. Brian Lapointe, biolog podmořského výzkumu pro oblast Florida Keys a člen společnosti Sea Trust prohlásil, že voda v Dispatch Creek dosáhla stavu „hyper-eutrofikace“, což laik snadno pozná podle nezaměniteln ého sirovodíkového zápachu po zkažených vejcích. Před nedávnem vedení klubu požádalo o povolení, aby mohlo v „mrtvém rameni“ zálivu instalovat čeřiče vody. Měly pomoci vyplavit splašky a zahnívající zbytky potravin hlouběji do moře. Ekologické aktivity státu Florida si naštěstí vymohly, aby povolení nebylo uděleno.
FOTO: FRED WARD, BLACK STAR PODOBNOST S MIZEJÍCÍMI PRALESY ČISTĚ NÁHODNÁ?
Dalším nebezpečím pro korály jsou kaly a usazeniny, které obrušují útesy a oslabují živé polypy. Ve větším množství mohou atoly dokonce zadusit. Zdálo by se také, že tragédie tropických pralesů má jen pramálo společného s osudem korálových útesů, a přesto... Studie z roku 1988 spatřuje důvod úhynu 90 procent měkkých gorgonských korálů a 80 procent atolotvorn ých korálů při pobřeží Kostariky ve vykácení kostarických lesů. Korály byly zahubeny naplaveninami, které do moře po razantní likvidaci lesních porostů zanesly pevninské řeky. Stát Florida byl nucen v roce 1981 opravit v oblasti Florida Keys 29 mostů. Výsledek této činnosti výstižně popisuje ponorkový mechanik Spencer Slate: „Intenzivní konstrukční práce spojené s bagrováním způsobily, že naše korálové útesy budou minimálně po dobu nejbližších dvou let pokryty vrstvou bělavého bahna. Je naprosto všude. Viditelnost ve zdejších vodách se snížila ze 100 stop na pouhých 30. Během celé své kariéry jsem až dosud nezažil, aby na Elbow, pro potápěče jednom z nejatraktivnějších míst, bylo nutno vyhlásit stav ,novis „. Nicméně zvířené sedimenty viditelnost zcela blokují.“ Mnohem horší než špatná viditelnost je skutečnost, že dva roky trvající trauma může opět o něco více oslabit již beztak slabý mikrokosmos atolů a to (s největší pravděpodobností) s trvalými následky. VRAŽEDNÍ TURISTÉ
Připusťme, že situace na Floridě je v řadě ohledů vyhraněnější a do jisté míry výjimečná. Nicméně i tady hrozí podobná nebezpečí, která ohrožují ostatní světové atoly. Většina z nich se nachází v oblasti rozvojových zemí třetího světa, které nijak nedbají na jejich ochranu, nestarají se o řádné skládkování odpadů, čističky odpadních vod, ani o omezení těžby ropy. Korály jsou vázány na místo svého výskytu a nemohou ze znečištěného prostředí odplavat tak jako ryby. Jejich existence je plně závislá na kvalitě životodárné vody, která bohužel bývá nezřídka nasycena vedlejšími produkty lidské civilizace. Floridský problém spočívá v tom, že zde se v bezprostřední blízkosti atolů nachází rozlehlé sídliště a důležitá komunikace. Obé znamená pro zdraví atolů hrozbu, která působí na snížení kvality vody a stane se pro nejvíce zasaženou severní část floridských atolů s největší pravděpodobností vražednou. Během jediného slunného víkendu navštíví nejpopulárnější útesy na Key Largo zhruba 3000 návštěvníků. Tak vysoký zájem je sice nesrovnatelný s ostatními lokalitami, nicméně zhoršené kondici atolů dvakrát nepřidá. Dvoutaktní motory motorových člunů konstruované tak, že jejich výfuky ústí necitlivě přímo do vody, doslova přílévají oleje do ohně. V našem případě do moře. To je ovšem naprosto nepřípustné. Nadměrné množství člunů působí cestou ke korálovým útesům trvalé víření mělk ých vod, jejichž usazeniny pak zanášejí kolonie živých korálů a nutí je, aby ještě vystupňovaly svůj vyčerpávající boj o přežití o další dávku energie vynaloženou na své očištění. Kromě toho se také zvýšil počet havárií. Podle statistiky vzrostl na Penekampu v roce 1989 počet ztroskotaných motorových člunů ve srovnání s rokem 1984 o rovných 300 %. Čluny často řízené nezkušenými plavci (v řadě případů dokonce i bez licence) narážejí na korálové útesy neuvěřitelně často a způsobují jim neodstranitelné škody. Avšak největším nebezpečím je sám člověk. Ačkoli je každému návštěvníkovi horem dolem opakováno, aby se korálů nedotýkal, lidé, zdá se, cítí neodolatelné nutkání sáhnout si na živou přírodu. Také zdánlivě pevný a tvrdý vzhled korálových útesů může přispět k tomu, že návštěvník zapomíná, že na jejich povrchu bojuje o své přežití tisíce slaboučkých, křehkých a ohrožených polypů. Silné a zdravé korálové kolonie jsou ještě poměrně schopny se s drobnými rušivými zásahy vyrovnat, ale pro korály, vyčerpané podobně jako ty na Florida Keys, je každý lidský dotyk, dloubnutí, rána, krok nebo sednutí tou poslední kapkou. Vysílené korály již nemají šanci dál bojovat a snadno podlehnou řas ám, jež je obrostou a zadusí.
RYBÁŘI ZDÁNLIVĚ NEVINNÍ
Jednou z dalších hrozeb je zdánlivě zcela nevinné rybaření. Pestrá směsice různých druhů ryb je přirozenou součástí vyváženého biotopu atolů. Amatérské rybaření se vyznačuje snahou spokojit se s každou větší, dospělou ulovenou rybou. Soustředí-li se do oblasti korálových útesů, nejen že decimuje zdejší genetický potenciál, ale zároveň narušuje přírodní rovnováhu regulující přirozené počty malých i velkých ryb a také rostlin. Je s podivem, že vláda dosud toleruje, aby se v Národním parku v Penekampu a ve „federální svatyni“ výzkumu podmořského života na Key Largo ryby lovily, byť jen na udici. Biologická rovnováha tak nadále klesá a jediným efektem je, že v této oblasti vidíme stále méně a méně nádherných ryb. Ještě více zaráží, že v obou přírodních parcích je povolen lov humrů. To pak spěje k tomu, že dva týdny po zahájení humří sezony nenajdete v této oblasti jediného dosp ělého humra floridského. Představa, že jednou z možných forem ochrany by mohla být podmínka, že jednotlivec smí denně ulovit maximálně 6 a majitel člunu maximálně 24 humrů, je naprosto směšná. Napomáhá jedině tomu, aby komerční lovci humrů, jimž žádné limity stanoveny nebyly, sklízeli ještě bohatší humří žně. Intenzivní rybářská činnost na většině karibských ostrovů doslova zdecimovala místní populaci ryb, které často ani nestačí dorůst délky několika palců. Ještě nebezpečnější jsou praktiky, které korálové útesy zabíjejí rovnou: odstřelování dynamitem, trávení vod a bagrování. V Pacifiku se někteří rybáři uchylují k trávení a odstřelování vod, aby pak jednoduše posbírali vše, co vyplave na hladinu, bez ohledu na to, že spolu s rybami zároveň zabíjejí i ostatní podmořské obyvatele. Lovci korálů v jiných částech Pacifiku zase v honbě za korály vytrhávají drátěnými nevody často celé kusy korálových útesů a postupně tak systematicky likvidují celý atol. Ve Francouzské Polynésii, Thajsku a Srí Lance atoly dokonce bagrují, za účelem získání levného stavebního materiálu. Krátkozrakost takovéhoto přístupu se nejmarkantněji projevila na Srí Lance, jejíž pobřeží se postupně mění v nehostinné útesy, protože průrvy v pásu atolů umožňují přílivu a náporům vln spláchnout pobřežní písky. Na Filipínách rybáři ničí korálové útesy zátahy vlečných sítí, bez ohledu na skutečnost, že tyto sítě jsou v oblasti korálových útesů neúčinné, jelikož řada zde žijících ryb neumí plavat. Výsledkem takového přístupu je fakt, že ze zhruba šesti set korálov ých útesů na Filipínách jsou jich zhruba dvě třetiny ve značně zubo- ženém stavu.
OBECNĚ VZATO
 Problematika světových korálových útesů dosáhla velice vážného, ne-li krizového stupně. Atoly nejsou pouhou atrakcí pro turisty a potápěče. Jsou zároveň vzácnou líhní podmořského života a plní také úlohu signalizátoru. Jejich současný stav může být pro nás posledním varováním, že budeme-li i nadále bezcitně rezignovat na vytvoření co nejoptimálnějších podm ínek života v moři, ohrožujeme tím také svoji vlastní existenci v budoucnosti. Útesy jsou živými pobřežními sirénami, které hlásí, že prozatím jsou sice v ohrožení jenom ony samy, ale nezapomínejme, že bez zdravého oceánu nepřežije na této planetě ani člověk. Zkusme se zaposlouchat do jejich volání. Jejich potíže způsobil svými chybami člověk a jedině člověk je také může zase napravit. Jakékoli další ničení této zvláštní formy života je zárodkem příští katastrofy.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group