ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Jsem švec, který vandruje po světě

 

PTALA SE A FOTOGRAFOVALA JANA PATKOVÁ

Dvaaosmdesátiletý Tomáš John Baťa zdědil po svém otci nejen slavné jméno, ale také firmu a schopnosti být jedním z největších podnikatelů na zeměkouli. Jeho otec zahynul při leteckém neštěstí v roce 1932, o sedm let později, tehdy pětadvacetiletý, Tomáš odešel do Kanady. Tam založil továrnu na výrobu obuvi. Jeho Bata Shoe Organisation je dnes největším výrobcem a prodejcem obuvi na světě. Jaký je muž, který zaměstnává ve své firmě více než šedesát tisíc lidí?
l l l Rodinný podnik jste zdědil. Měl jste vůbec jako mladý muž na vybranou? Já měl štěstí, že mě velmi zajímalo to, co můj otec dělal. Možná proto, že jsem neměl žádný talent na muziku nebo na malování, mě rodinná atmosféra přitáhla k ekonomické aktivitě. Naše rodina se pořád stýkala s lidmi z celého světa, nebylo to fádní, což u mě vyvolávalo velký zájem. Neuvažoval jsem o ničem jiném. Jak vás otec vychovával? Můj otec někdy provokoval, a kdyby žil déle, byl by mě asi dostal k tomu, že bych býval řekl: „Já půjdu dělat samostatně!“ Protože on mě vychovával k samostatné práci a k samostatným rozhodnutím. Pro něho by bylo krásné dobrodružství, kdybych mu jednoho dne řekl: „Já s tím seknu a půjdu dělat boty do tramtárie.“ V jeho charakteru bylo, že místo aby se na mě dožral, chvíli by brblal a pak by řekl mamince „Z toho mám radost, kruci, ten kluk je přeci jenom samostatný.“
 Kdyby nebylo zavedené rodinné firmy, jaké jiné povolání by vás lákalo? Vždycky by to bylo v ekonomické a v mezinárodní aktivitě. Měl jsem také to štěstí, že jsem byl poslán na nějaký čas do školy v Německu, potom do Anglie, do Švýcarska, takže umím dost řečí. Proto ekonomika s mezinárodním přízvukem. Můj podnik postupně rostl a k ekonomickým aspektům se postupně přidávaly společensko-politické zájmy a nyní mám značný počet funkcí i na mezinárodním poli.
Myslíte si, že obchod je dobrodružství? Náš druh obchodu je dobrodružství. Já nevím, kdo by byl měl takové štěstí na dobrodružství. Kdo by byl tolikrát v nebezpečných situacích za války a podobně a přežil. Spousta jiných lidí měla také dobrodružství, ale neměla tu kliku. Dnes je to také dobrodružství? Mezinárodní a vůbec všeobecný obchod dobrodružství je. Mladí lidé na celém světě se na to tak dívají. Zavádíme proto také tady Junior Achievement. Snažíme se zdejší mládeži ukázat, jaké dobrodružství to je.
Promítá se ještě dnes ve firmě to, že začínala v Československu? Ve světě se to dost ví. Je překvapující, kolik lidí, přestože dlouhé roky jsme s touto zemí neměli nic společného, ví, že kořeny máme v Československu. Víte, Zlín je skoro na slovenské hranici a já, když jsem lyžoval, sjížděl jsem na Slovensko. Se Slovenskem jsem měl vždy velice blízký styk. Tam jsme také dělali průkopnickou práci v zavádění konzumního průmyslu. Základ Bati byl v celém moravsko-slovenském kraji.
Mrzí vás rozpad Československa? To víte, že to bolelo. Ze sentiment álních důvodů - když se v osmnáctém roce tvořil nový stát, tak jsme všichni hlasovali za to, aby ten stát byl úspěšný. Ale je to určitý vývoj, v celém světě. Když se zájmy a názory do určité míry různí, tak se mnohdy stane, že se stát rozdělí. Zaplať pánbůh, že jak Češi, tak i Slováci jsou chytřejší než mnoho jiných národů, a tak rozdělení bylo přátelské. Doufám, že v ekonomických a kulturních směrech bude spolupráce pokračovat. Víte, svět se teď mění. Nikdo nezabrání tomu, aby se zájmy nerozšiřovaly přes hranice. A možná budeme jednou zase všichni pohromadě v Evropské unii. Na vytvoření trvalého míru ve středoevropském prostoru nestačili v historii ani politikové, ani humanističtí intelektuálové.
 Věříte, že ekonomika dokáže spojit národy? Rozhodně tomu ekonomika pomáhá a obchodní aktivita je určitým stmelujícím prvkem na celém světě. Ale určité skupiny lidí si stejně budou chtít zachovat svoji kulturu, svoji soběstačnost a byla by škoda, kdyby ekonomie tyto rozdíly smazala. Ale ona to asi nebude ekonomie, nýbrž Internet a letadla, která přispějí k další homogenizaci.
Změnily se za váš život způsoby podnikání? Dnes je to nepoměrně lehčí. Za prvé má hodně lidí nepoměrně víc základů ekonomického učení už ve školách. Pak jsou organizace, které ještě pomáhají dál, existují různé kurzy, kde si lidé rozšiřují znalosti. Je mnoho nových podnikatelských možností ve službách, které se před pár lety vůbec nevyskytovaly. Rozšířily se možnosti financování, spolupráce, partnerství. to také před lety chybělo. Dnes je nepoměrně snazší dostat se do podnikání, než za mého mládí, ovšem protože je to snazší pro více lidí, je také nepoměrně lehčí, dostat se z něj ven. Konkurence je velice silná a čas mezi tím, když někdo něco začne a někdo jiný mu začne dělat konkurenci, se velmi zkrátil.
Jaký máte názor na reklamu? Je nezbytná v každé ekonomické aktivitě. Ale pořád platí staré pravidlo, že úspěch v používání reklamy je uvědomit si, že 50 % peněz vydan ých na reklamu je zahozených, jenom těch druhých 50 % něco přinese. A trik obchodníka spočívá v tom, mít nos na to, kterých padesát procent je dobrých.
Přemýšlel jste někdy nad tím, že reklama je vlastně nemorální, nemravná? Plynou do ní ohromné částky, ale finální produkt nikomu neslouží. Není to nic, co by lidstvu bylo k užitku. Ten hamburger chutná mnohem líp, když má reklamu. Myslím, že ano. Zmiňuji se o tomto produktu schválně. Musíte to vědět sama, když máte nějaké šaty či boty, které jste viděla v reklamě, dodá vám to trošičku sebevědomí a uspokojení. Předpokládám, pokud jde o pravdivou reklamu, že přivede zákazníka k tomu, aby si koupil to, co potřebuje. Firma Baťa je veleúspěšná. Měla vůbec nějaký černý den? Těch černých dnů u nás bylo mnoho. Když na konci první světové války shořely tady ve Zlíně sklady, které nebyly pojištěné. Smrt mého otce v letadle. Hitler, to byl ještě černější den. Po válce přišel červený den - komunisti. Pak ale přišel ten hezký sametový den. A tak není vždycky všechno černé, nakonec se všechno zlepší. Máte na svou víru v lepší zítřky svůj „rodinný“ recept? To Pán Bůh pořádně zamíchal. Dejme tomu, že člověk musí mít štěstí žít v určité pozitivní atmosféře. A u nás v rodině atmosféra byla vždycky pozitivní. Vždycky se něco dělalo, vždycky bylo něco nového. Mezi těmi novostmi bylo zavedení Baťovy školy práce, kde byli mladí lidé připravováni na práci doma i v zahraničí a bylo to pozitivní. Když se člověk podívá, jak všechno pokračovalo dál, i přes nacisty a komunisty. Ve Zlíně je podnikatelský duch pořád. Je to jedno z měst, kde je největší počet různorodých podnikatelsk ých aktivit. Je tu podnikatelská atmosféra, obrovský hlad po ekonomickém vzdělání.
Myslíte si, že svět spěje k lepšímu? Rozhodně bych řekl, že je mnohem lepší pro větší počet lidí, než za mého mládí. Neznamená to, že nejsou nešťastní lidé. Ale podívejte se na to, jak malé procento lidí dnes už chodí bosky. To je přece fajn! Jak vidíte budoucnost Bati? Doufám, že bude převládat stejně cílevědomý pocit - snaha dělat všechno lépe a lépe - a že tato tendence bude pokračovat. Nevidím žádný důvod, proč by to tak nemělo být. A doufám, že nějaká katastrofa, nějaký hrozný meteorit, to nepokazí.
Kdo bude vaším následovníkem? My máme čtyři děti a devět vnuků. Ale můj otec měl velice přísný postoj k tomu, aby ten, kdo bude ve vedení, měl k firmě nejlepší vztah. Když se najde někdo, kdo to bude dělat lépe, ať už by přišel odkudkoli, dostane příležitost.
Jaký to je pocit, vidět v různých částech zeměkoule své jméno na vývěsních štítech obchodů? Sláva, zadostiučinění? Když to vidím, tak se honem podívám, jestli opravdu mají naše boty. Protože spousta lidí si naše jméno na obchod dá a nemá s námi nic společného - pak mám obavu, abychom tím nezískali špatnou reputaci. Je to samozřejmě radost. Zajímavá věc na tom jménu je, že na Moravě znělo „baťa“, v Praze „báťa“, v Německu „bata“ a v části Spojených států „bejta“. Když jsem poprvé po válce přijel do Thajska, chtěl jsem po taxikáři, aby mě zavezl do obchodu Bata. Tvrdil mi, že neví, co to je. „No obchod s obuví, Bata.“ „Nic takového tady nemáme.“ Potom jsem mu to dlouze vysvětloval a on vyk řikl: „Ó, Baťa.“
 Víte, jak to vzniklo? Byl tam původně poslán nějaký Čech a v Thajsku mají jiné písmo. Čech našel grafika a řekl mu, aby napsal thajským písmem Baťa. Tak je Thajsko jednou z částí světa, kde má naše jméno skutečně originální zvuk.
Jakých lidí si vážíte? Těch, kteří dělají nějakou konstruktivní práci. Může to být v ohromném spektru. Všech, kteří jsou dobří, si vážím.
Poskytl jste jistě spoustu rozhovorů. Je něco, na co už jste alergický? Těžká otázka. Z dlouhodobého hlediska těžko. Jinak, když máme problémy - a nedělejme si iluze, když operujeme s 65 zeměmi, nemáme na růžích ustláno. My podniky většinou stavíme, ale někdy věci jdou špatně a musíme nějaký podnik zavřít. Když se mě na to novináři potom zeptají, je to velmi nepříjemné.
 Proč je zrovna firma Baťa tak úspěšná? Hlavně jsme úspěšní, protože děláme zboží, které dobře slouží zákazníkům. Máme do určité míry cit na to, co bude lidi zajímat v budoucnosti. Máme rozsáhlou informační síť, ze které si naši spolupracovníci mohou tahat informace.
Špióni? Ne, ne. V módě jak víte, když už se něco nosí, tak je pozdě s tím začínat. Móda se tvoří u výtvarných lidí. Těch máme ve svých podnicích několik set po celém světě. Ale také se stává, že se někde vynoří člověk, který má nápad. I když předtím třeba celý život dělal blůzy. A z tisíce těchto nápadů se pak pár ujme. Jak byste charakterizoval bohatství? Jste bohatý? Jsem ohromně bohatý, hlavně zkušenostmi a zdravím. Dobrou rodinou. Všechno ostatní je cukříček navíc od Pána Boha.
Kdy v životě jste byl nejšťastnější? Když mi moje paní řekla „ano“. Tomu bylo před nedávnem padesát let a v říjnu to bude pětapadesát let, kdy jsme to dali dohromady.
Kde byste chtěl žít? Doufám, že možnosti jsou dnes široké, ale řekl bych, že nejdůležitější je otázka přátel, známých lidí a do určité míry kulturní znalosti. Vyrůstal jsem do 25 let tady a potom dalších padesát let v Kanadě. To si člověk zvykne na všechno. Těžko odpovědět.
Nedokázal byste si vybrat mezi Kanadou a Českou republikou? Třetí zem už potom těžko. Kde se teď cítíte doma? Já se cítím doma na světě.
Jak byste sám sebe charakterizoval? Řekl bych, že jsem švec, který vandruje po světě.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group