ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

DEN NEVIDOMÉHO OBRA

 

Napsal: Jiří Margolius
Je pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Koneckonců, ten malér se dal čekat.Na Ruzyni ještě v noci vytekla plná ko nev nebeského mléka. Dneska to samé, také v bílém hávu. Mlha padla jako podťatá. Jíl těmito místy s námi slepý mládenec, byli bychom na tom stejně. Teď se představte, že chce někdo v tomhle mlíce odstartovat, nebo, nedej bože, přistát. Hustá mlžná kaše je navařena. Jde o to, kdo si ji sní? 
Dalo by se říci, že spíš kráčí o to, jak ji z toho letištního hrnce štandopede vypoklonkovat. Jenže poručit větru a dešti umíme stejně, jako otřesům země na ostrově Hokkaid ó. Letiště Praha v Ruzyni je ochromeno. Nevidí. Taky bychom mohli říci: Infarkt velkého okresního města! Na letišti pracuje osm tisíc lidí. Česká správa letišť, Československé aerolinie, dalších čtyřicet společností, spousta charterových dopravců, lidé z Řízení letového provozu. Obchody, půjčovny, směnárny, technici, úklidové čety, celníci, pasoví úředníci, hasičí, lékaři, prodavači novin, suvenýrů, i tahle sličná dívka v úhledném kiosku s květinami k nim patří. A k tomu se vyřinou do zastřešeného okresního města pravidelné denní proudy cestujících. Dnes taky, ovšem s tím rozdílem, že patrně nikdo nikam nepoletí. Švarná hosteska jakési cestovky utěšuje hlouček turistů, kteří se dnes asi v Tunisu koupat nebudou. Skupina japonských byznysmanů zachovává ledový klid. Jsou odmalička zvyklí na zemětřesení a tohle mléko je proti ničivým vlnám tsunami úsměvnou kratochvílí. Odlety se neodbavují. Lidé se mačkají ve vstupní hale.
Je osm ráno. Mlha by se dala krájet a mazat na chleba. Odbavovat se začne až ve chvíli, kdy bude takřka stoprocentní jistota, že se mlha zvedne. Jakmile společnost vtiskne cestujícím do ruky palubní vstupenku, už ho má ve své péči a nesmí se k němu otočit zády. Když po pár hodinách letadlo neodstartuje, musí mě společnost nasytit. Mohu-li cestovat náhradním spojem až zítra, mám nárok na hotel. Kdepak nějaké - heleďte, neotravujte, je mlha, tamhle je kasa, dostanete prachy zpátky a buďte rád, že vám je vůbec dáme, maucta a padejte! Laické oko nevidí to, co cvičený zrak letištních bardů: celé letiště je ve stavu nejvyšší pohotovosti. Od ředitele letiště, přes handlingové agenty, staraj ící se o odbavení nákladů a cestujících, samozřejmě až po meteorology, ukryté v přízemí sousední budovy. Na nich záleží, jaký bude život letiště v příštích hodinách. Pohotově je obsluha snacku i restaurace, prodavači v novinovém kiosku. Obrat se zvyšuje každou minutou. Mlha se ani nehne. Je jako obrovsk é plátno, na kterém není zatím co promítat. „Už přiletěl Frankfurt?" ptá se zcela vážně jakýsi výstředník. Někdo se ho ptá, jestli dobře vidí. „Teď zrovna ne," vtipkuje zájemce o Frankfurt. „Tak co se ptáte?" zní replika. Humor je v těžkých chvílích povzbuzující pilulkou. „Neletíte s Pradokem?" ptá se mě sličná průvodkyně s cedulí v ruce a smečkou zoufalých klientů po boku. Hledá chybějící ovečku do počtu. Ta se asi ráno podívala z okna a moudře zůstala doma na telefonu.  „Neletím." „To jsme na tom stejně. My taky ne," říká kráska a loví dál.
Prosmyknu se do třetího patra. Ředitel Letiště Praha teď velí paradoxní situaci. Chromý kolos se pohybuje ač zdánlivě neviditelně - mnohem rychleji, než když svítí slunce a obloha je vymetená jako kasárenský dvůr před páně ministrovým příjezdem. V devět má mít ing. Miloš Štastný poradu s vedoucími pracovníky. Se zdánlivým klidem si ale v tu dobu nacpává dýmku. „Porada zřejmě nebude, máme teď jiné starosti." Vyřídí během několika minut pár telefonů. Ten poslední oznamuje - porada se nekoná. Vzpomenu si na bazén v indonéské Jakartě. Tam jsme se před nějakým časem domlouvali na návštěvě. „Přijďte do Ruzyně, když se nelítá. Až padne mlha. To máme největší fofr!" Dlouho jsem dumal, kam se z těch vět poděla logika. Teď to vím. Vůbec nezmizela! „Mlhu už máme druhý den a zřejmě tohle počasí potrvá do konce týdne." Ředitel nevěští z křišťálové koule, zná poslední meteorologickou zprávu i předpověď. Meteorologové sledují dohlednost. Zatím se nic nemění. Mlžná stěna se ani nehne. Je úplné bezvětří. Zprávy z Prahy jdou na všechny zahrani ční letiště. Všude se zvažují prognózy. Letadla do Prahy zůstávají ve svých výchozích bodech. Sleduje se situace na záložních, neboli diverzních letištích. Ostrava, Brno, Karlovy Vary pro menší stroje - nikde to nevypadá vábně. Letadlo ve vzduchu by asi muselo změnit kurs na Vídeň nebo Frankfurt. Takže se může stát, že by Frankfurt sedl - ve Frankfurtu? „Všechno je možné."
Letiště praská ve švech i za pěkného počasí, kdy se haly neucpou zoufalci, kteří se nemohou odlepit od země. Už v době svého vzniku, v roce 1968, bylo staré jak Metuzalém. Vojenští projektanti ho kreslili už od padesátých let, aniž by měli možnost vidět jakékoli pořádné letiště v zahraničí. Tento rok může ruzyňský terminál zvládnout 2,3 miliónu cestujících. Ale to už je v situaci vzpěrače, který zvedne činku mnohem těžší, než stávající světový rekord. A jde o to, aby mu nespadla na palec a nezranila ho ... Od příštího roku se už musí nutně stavět nový terminál, rozhodnutí o zahájení se vleče už čtyři roky a pořád je to ve hvězdách." Když nezačnou, Ruzyně skončí kolapsem. Do roka musí začít fungovat první část s výsuvnými nástupními prsty, za tři roky má být hotov celý terminál. V roce 1990 se létaly Kanáry jednou týdně, dnes jednou denně. Místo čtyř někdejších Burgasů jsou čtyři Tunisy. Řecko, Turecko, Mallorca... Frankfurt pětkrát denně! Dvakrát Spojené státy! Německo 108krát týdně!
Stávající letištní budova by měla sloužit jen příletům. Dnes neslouží příletům, ani odletům. Je zlověstné ticho, zahalené v bílém rubáši mlhy. Letadla stojí na ploše jako ptáci se zlomenými křídly. Jako to asi vypadá v Chicagu, když padne mlha? Letiště O´Hara je největší na světě, ročně zpracuje sedmdesát miliónů lidí. To musí být mumraj! "O´Hara zvládne všechno, taky mlhu," řekne ředitel. A ve vzduchu, skoro nehybně jako bílá clona, visí otázka: A co Praha? Supervizor, neboli dozor letiště, jakýsi anděl strážný, či vševidoucí oko, se jmenuje ing. Dezider Škrasbský. Mlhy má v malíčku, modelové situace nacvičil při studiu řízení letového provozu na Vysoké škole dopravní v Žilině. Mlžná stěna je jako užíznutá flákota masa. Náhle začíná a končí. Postupuje nevypočitatelným směrem. Nikdo nezná rychlost postupu. Je půl desáté. Zdá se, že se viditelnost trochu zlepšuje. Skrz skleněnou stěnu vidím obrysy aut na parkovišti. Najednou blesk z čistého nebe: přistává Fokker 50 společnosti Lufthansa! „Záleží na pilotovi.Pokud mu věž výslovně nezakáže přistát, rozhoduje kapitán za kniplem.Je to borec." Při hlášení o přistání to v hale zašumí. Davy se postaví ke svým zavazadlům. Už se začne létat? Jenže ouha, fokker je zatím bílou vránou. za chvíli dá k husarskému kousku přídavek. Odstartuje na zpáteční let. To už je lehčí práce, do vzduchu se dostane pilot snáze, než na zem.
Co teď dělá supervizor? „Je v kontaktu s handlingovým agentem. Stará se o včasné informace cestujícím. Jejich obsah určuje agent. Bude let odložen? Zrušen? Mlha se určitě do oběda zvedne. Je to repríza včerejška. Nic se rušit nebude." Přichází ing. Miroslav Marek, provozní víceprezident společnosti Czech Ogden Air Handling. Můžeme být rádi, že si na Koktejl v tom frmolu vyšetřil pár minut. „Vypadá to, že už budou sedat nějaká letadla. A to je moc práce." Co taková mlha znamená pro handlingového agenta? „Že nic není tak, jak by mělo být. Když se obnoví provoz, musíme lidi rychle odbavit a naložit do letadla. Pokud tady nějaké ovšem je a nečeká ještě ve výchozím bodu." Od sedmi ráno se čeká, co mlha vyvede. Některé lety se připravovaly dop ředu, cestující byli částečně odbaveni. Jen nedostali palubní vstupenku. „Když se mlha zvedne, začne fofr. Otevřou se všechny odbavovací přepážky, všechno letí najednou. To je pak tanec! Co normálně odletí během půl dne, musíme zvládnout třeba za dvě hodiny." Pražský limit pro přistání na pří- strojové dráze je třistametrová dohlednost. Pilot musí před sebou vidět aspoň šest světel. „Ten fokker určitě neriskoval. Pilot vidí světla dráhy třeba z pětisetmetrové výšky, při téhle přízemní mlze přestane vid ět tak osm metrů nad zemí..."
Ing. Marek konstatuje, že se mlha začne brzy zvedat. Omluví se. „Musím se jít připravit na ten tanec!" Nejsme piloti fokkeru, a přestožře se pohybujeme po zemi, tápeme k budově, kde v přízemí najdeme oddělení leteckých meteorologických předpovědí a informací. Mlha nepěkně žertuje i s pěšáky. Tady jsou lidé, starající se o pozorování počasí, předpověď a výstražnou službu. K ním kdekdo v této chvíli úpěnlivě vzhlíží, stjně jako kdysi Eisenhower se svým štábem tunoc před rozhodnutím o začátku invaze, kdy osud světa nezávisel v jistém okam žiku na tom, cosi myslí Ike, ale co řeknou bezejmenní meterologové. Vedoucí letecké meterologické služby je RNDr. Karel Mařík. Taky v téhle chvíli nestačí zvedat telefony. Volají z Delta Airlines. Kdy se ta deka zvedne? Snad kolem podledne. Možná dřív. V zimě se prochladí zemský povrch, vytvoří se anticyklóna, při zemi se sem dostává teplejší vzduch a po ránu je z toho mlha." Meterologické podmínky sleduje letištní pozorovatel i automatický pozorovací systém. Výstrahy varují letadla před případným nebezpe čným jevem. „Takové kroupy stačí způsobit desrukci letadla."  A hned si mohu sáhnout na důkaz: zcela zničený kryt radarové antény. Kroupy zvíci velikosti pingpongových míčků nadělaly nevídanou paseku...
Jaká asi byla na dnešek prognóza? Věděli, že nastane mlžná kalamita? Předpověď ze šesti hodin ráno: Vítr z různých směrů 2 m/s. Dohlednost 100 m, mlha, mezi 6-9 hod. mrholení, od 8 do 10 hodin dohlednost 700 metrů, dál mlha, zata ženo, nízká oblačnost, základna oblačnosti v 90 m nad úrovní letiště. Mezi 10-15 hod. se dohlednost zlepší na 1600 m, kouřmo, zataženo ve výši 300 m nad úrovní letiště. „Teď už je dohlednost asi 600 m. Začíná se lítat," praví meteorolog a pozve nás do haly k monitoru, na němž si můžeme přečíst výstup z automatizovaného systému. Je půj jedenácté. V této chvíli je naprosté bezvětří. Dráhová dohlednost uprostřed 600 m, na konci 400 m. Mlha. Mraky ve výši 30 m. Teplota 3,2 stupně. Předpověď platí na dvě hodiny dopředu. Výška základny obla čnosti se zvedne na 150 m. Odbavovací agenti v hale se mohou dát do díla. Letiště vstává z mrtvých. V Paříži bylo v šest ráno dvanáct stupňů tepla, jasno. Už to začíná. Ve vzduchu začíná být husto. Varšava přiletěla o tři hodiny později. Frankfurt o devadesát minut. Odlétá Milán, Paříž, Kodaň. Taky pár charterů s turisty. Izraelský letoun společnosti El Al sedá deset minut před plánovaným příletem! Už aby tady stálo nové letiště! - říkáme si v duchu, prodírajíce se hustými zástupy bzučícího okresního města, které se poznen áhlu prodírá z mléčného vězení. Kdy že se dočkáme otevření? To vězí ve hvězdách. Nebo snad v mlze? Odcházejíce, úžeji přítáhneme limec bundy, neboť cáry mlhy se studeným objetím mstí za svůj jepičí život. Právě startuje Air France. V Paříži je teď patnáct stupňů, zatímco předpověď praví, že se mlha zítra do okresního města zase vrátí.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group