ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

NEDOBROVOLNÝ VĚDEC Z URANOVÝCH DOLŮ

 

 

NAPSAL
KAREL KÝR
NAPSAL: KAREL KÝR

 

Představte si, že nás vodili a svazovali ocelovým lanem. Několikrát jsem to v roce 1990 předváděl naší televizi, ale ta to pak nepustila. Ta plazma lidí byla degradována na nejnižší biologickou buňku, aby se v lidech co nejvíce potla čilo lidství. Když jsem přišel do dolů, všiml jsem si jedné zajímavosti, která se mi pak stala osudnou. Naše republika má jednu raritu - máme čtyři sta let staré uranové doly. Samozřejmě, že se tehdy nedoloval uran, ale stříbro. Ovšem uran tam byl. Ve starých štolách vyrůstaly zajímavé mikrobiologické útvary. Plísně, které dosahovaly gigantických rozměrů. Zaujalo mě to a pořád jsem hloubal o tom, jak může být život v tak nepříznivých podmínkách, jaký tam vybujel, a dokonce v tak obrovských formách.

Když jsem se později dostal do vězeňské nemocnice - i když to byl příslušník SNB - byl velmi lidský a chtěl po mně, abych v tom špitále vybudoval biochemickou laborato ř. Samozřejmě, že jsem to přivítal, protože jsem chtěl zjišťovat, jak působí radioaktivita na vězně. Byl jsem přesvědčen, že se jednou dostaneme na svobodu a bude se to přetřásat. Ovšem ne v té formě, v jaké se to děje dnes, ale v takové mezinárodní cause prošetřování lidských práv. V roce 1993 jsem o tom přednášel ve Štrasburku v Evropské radě, kde jsem jim vylíčil, v jakých podmínkách jsme na Jáchymově fárali. Do té doby se o tom na této půdě žádný náš politik nezmínil.

BŮH KRESLÍ ROVNĚ I KŘIVÝMI ČARAMI znělo motto oznámení MUDr. Miloše Adámka, které rozesílal v prosinci 1994 svým přátelům a známým. Sděluje v něm, že více než po čtvrt století osobní diskriminace a perzekuce mohl na přímé doporu čení J. Magnificence rektora KU obhájit svoji kandidátskou práci na téma „Vliv malých dávek ionizačního zařízení na organismy po velmi dlouhou dobu expozice v přirozené radioaktivní lokalitě." MUDr. Miloš Adámek se narodil v Praze-Vršovicích 16. 6. 1920. V současné době pracuje jako lékař vězňů, je členem ACAT, Křesťanské společnosti se sídlem v Paříži, která sleduje na celém světě osudy politických vězňů a je zaměřena především proti jejich týrání. Otec dr. M. Adámka byl malíř. Jak to, že se jeho syn stal lékařem? „Jako malý kluk jsem také maloval, ale medicína mě natolik zaujala, že jsem ji na začátku války začal studovat, a pak jsem samoz řejmě pokračoval po revoluci. Ale vzhledem k tomu, že jsem byl víceméně odpůrcem komunistického režimu a členem mládežnické organizace národních socialistů, studium mi na dva roky zarazili. Mezitím mě v roce 1951 zatkli a Státním soudem jsem byl odsouzen na patnáct let. Za velezradu a špionáž. Což byly paragrafy, které se v té době dávaly všem politickým vězňům."

URANOVÉ DOLY NA VLASTNÍ KŮŽI. Doktor Adámek si z této „palety " odseděl devět let. Většinou je prožil v tzv. „Jáchymovském pekle", ale krátkou dobu pobyl v Leopoldově, kde se setkal se všemi našimi význačnými církevními představiteli. Jeho práce o radioaktivních plísních a studie o vlivu radioaktivity ale vznikla v Jáchymově. Když přišel do jáchymovských dolů, fáral jako normální vězeň-horník. Tamní hornická práce byla velmi těžká, nehledě na to, že vězni přišli od soudu z Pankráce pohublí, neboť tam dostávali špatnou stravu. Na Nikolaji rozhodně nebylo příznivé prostředí pro vědeckou práci či výzkum, přesto se plísně staly pro doktora Adámka osudovou věcí. Náčelník vězeňské nemocnice mu povolil práci v laboratoři, kterou tam vybudoval s malým kolektivem vězňů, víceméně studentů. Zabýval se vlivem radiace na lidský organismus. Problematiku plísní zpracovávali v rámci daných možností. Miloš Adámek v padesátých letech sice nebyl žádný mykolog, ale myslel si, že by se mohl najít nový producent antibiotika. Plísně byly nesmírně zajímavé. Vyrůstaly v mechovitých vatovitých váčcích, ale když se daly na živnou půdu, na které se pěstují, tak se rozrostlo deset až patnáct kmenů.

TÝM AMNESTOVANÝCH VĚDCŮ. Když byl v roce 1960 propuštěn na amnestii prezidenta Novotného na základě této práce mohl dostudovat, i když to nebyla procházka růžovým sadem: „Práci o plísních jsem samozřejmě sepsal, ale z ministerstva mi ji vrátili, a když jsem se tázal, zda ji mohu publikovat, tak mi jeden estébácký činitel řekl: ,Publikovat to můžete, ale nikdo to nevytiskne.´Ale přesto se našel jeden hrdina. Byl to dr. Miroslav Holub, který byl redaktorem ve Vesmíru, a ten mi poprvé otiskl článek ,Biologické vlastnosti plísní z uranových dolů´. Pak se to začalo řítit jako lavina, protože se toho chytla Akademie věd, dali tento výzkum do programu, ale mne a mé přátele z toho samozřejmě ,vyšoupli´. Nebrali nás vůbec v úvahu. Jeden z mých kolegů měl známého v Brně na krajském výboru, zmínil se mu o tom a ten dotyčný to zase vyprávěl někomu na ÚV v Praze. Tehdy byl tajemníkem pro školství Kautský, který byl později velvyslancem v Belgii. A ten řekl že na výzkumu budou pracovat ti, kteří na to přišli - tedy já s tím minikolektivem. Díky tomu, když jsem žádal, zda bych mohl dostudovat, mi to umožnili. Dali mi velmi tvrdé podmínky, ale zvládl jsem to a za rok a půl jsem zpromoval a dostal jsem se do Státního plánovacího úřadu, kde mi nabídli, abych pokračoval na výzkumu plísní už na vědecké bázi, s dotacemi a dali mi místo v Uranovém průmyslu v Příbrami, kde byly na tehdejší dobu velice dobré podmínky.

V Příbrami jsem dospěl k některým poznatkům, které do té doby nebyly ve světě známy. Například, že plísně v  sobě koncentrují radioaktivní materiál v tak vehementní míře, že jejich raadioaktivita převyšovala desetkrát až stokrát radioaktivitu podloží, na kterém vyrůstaly. Později se minitým, který pracoval na tomto výzkumu, rozdělil na dvě části. Část týmu se vrhla na problém, zda by se dal uran koncentrovat z rudy pomocí plísní. Bylo by to daleko levnější než drahé iontoměřiče, se kterými se to později dělalo. Toto odvětví doktora Adámka tolik nelákalo, problém ho zajímal po medicínské stránce. Zjistil, že vzdušné prostředí uranových šachet je prosyceno plísní, které jsou radioaktivní. A horník je dýchá! Šlo o takzvanou vnitřní kontaminaci. Neškodil ani tolik uranový prach, který horníci vykašlou, ale plísně, specifické onemocn ění některých horníků. Doktor Adámek dále přišel na to - co oficiálně objevili nedávno - že hlavním činitelem je radon, který se plícemi dostává do krve a tam mění některé biofyziologické vlastnosti plazmy. „Neváže se na hemoglobin, ale mění svými vlastnostmi bioelektrický potenciál plazmy." Doktor Miloš Adámek k tomu dále dodává: „Přednášel jsem o tom v Mnichově, kde jsem se seznámil s hlavním ředitelem farmaceutické firmy MUCOLS. Tam separoval určitý druh enzymů, které používali k léčbě určitých nádorových onemocnění. Firma MUCOLS a doktor Ransberger mně tyto separáty nabídli zdarma - jestli bych je nevyzkoušel. Měli řadu vitamínových preparátů, které byly jejich výrobním tajemstvím. Byly v emulzní formě a vstřebávaly se hned do lymfy v žaludku."

OD NORMALIZACE K PARLAMENTU. Tyto enzymy, které se dnes staly šlágrem, používal dr. Adámek již v roce 1968. Preparát byl velmi drahý, doktor Adámek jich tehdy dostal za sto tisíc marek a všechny rozdal horníkům. Všem to prospělo, a když dr. Adámka v roce 1970 vyhodili po vstupu vojsk z výzkumu, horníci psali prezidentu Husákovi, aby jim ho vrátil, protože jim dával zdarma léky, které jim velmi pomohly. A nejen proto. „Jenomže tehdy, jak jsem našel ve svém kádrovém materiálu, Husák osobně napsal: ,Zamítám!´ Zatím MUDr. Miloš Adámek přednášel o výzkumu plísní v Paříži, ve Vídni, Bukurešti, ovšem u nás byl tento výzkum a osoba dr. Adámka drženy pod pokličkou. Byl persona non garta... Velké potíže měl také s publikováním. V roce 1970 přihlásil kandidátskou práci, ale tehdejší děkan lékařské fakulty profesor Baláš to zatrhl a napsal, že tuto práci obhajovat nemůže. Teprve za čtvrt století obhájil tuto práci všemi hlasy a když v auditoriu řekl za jakých strašných podmínek v uranových dolech skutečně pracoval, nikdo tomu nechtěl věřit. V té době už aktivně působil v politice: „Dříve horníkům v uranových dolech říkali, že mají celoživotní zaměstnání. Teprve když jsem se roku 1990 vrátil, prosazoval jsem objektivní pohled. Byl jsem zvolen do parlamentu, do komise pro horníky. Prosazoval jsem jejich zájmy a bojoval za ně. Aby byl stanoven limit sedmi let práce v uranových dolech.

Dále aby měli tzv. RADIOAKTIVNÍ SMĚS PLÍSNÍ Z URANOVÝCH DOLŮ stavovský důchod od 50 let a aby nefárali učni od 16 do 21 let. Dva požadavky jsem prosadil, ale ten limit sedmi let ne. Většina horníků fárá dále. Už v roce 1968 jsem říkal, že problém lze vyřešit připojištěním. Tím, co je teď. V té době měli horníci velké platy, připojištění by si zaplatili rádi, a když by se pak rekvalifikovalo, tak by jim to na tři až pět let rekvalifikace stačilo. Nebyli by škodní za to, že pracovali v dolech. Když jsem si dopisoval s profesorem Schiagerem, přednostou střediska v Colradu, tak mi napsal, že o plísních nemají ani ponětí. Napsal jsem mu o tom podrobněji, uvedl některé poznatky, jak reaguje organismus na vliv malých dávek ionizačního záření po velmi dlouhou dobu. Odepsal mi: ,My tento probl ém nemáme, protože u nás jsou horníci na uranu zaměstnaní dva roky, a pak musí jít ven.´ Rozdělil jsem to na několik etap a zjistil, že po sedmi letech se obranný systém organismu vyčerpá. Nebo jinak: kaž- dý organismus má schopnost se brá- nit proti jakékoli škodlivině. Některý více, jiný méně. Ale musí k tomu mít čas a prostředky. Jiná odezva organismu je, když vybuchne puma, člověk je ozářen velkou dávkou. V tom případě organismus nemá čas, aby zastavil reaktivní systémy. Buď zahyne, nebo se zastaví. Při práci v uranových dolech čas má, postaví si své obranné systémy. Ovšem ty se po sedmi letech vyčerpají a horník musí ven. To jsem stanovil, ale neprosadil."

 HODNÉ A ZLÉ PLÍSNĚ. Nedá se říct, že by o plísních nikdo nevěděl. Staří horníci - zvláště Němci, kteří v uranových dolech fárali, je znali a rozdělovali je na hodné a zlé plísně. Zlé plísně jim dělaly hroznou „paseku" na kůži. Na jáchymovském hřbitově zjistíte, že tito lidé umírali ve čtyřiceti letech. Neměli potřebnou obranu a neměli možnost se bránit účinkům radiace a radonu. A jak je to s radioaktivními plísněmi dnes? „Zatím se moc neprosadilo. Stále bojuji. Tak např. v roce 1990 jsem byl pozván na Moravu, do vesničky Rožná, kde se svážel radioaktivní materiál. Zoufalí obyvatelé mě pozvali potom, kdy se dozvěděli, že se zastávám horníků a snažím se pro ně prosadit lepší podmínky a hlavně ochranu. Když jsem přijel, zděsil jsem se. Byla tam halda radioaktivních odpadů, kalů. Bez jakéhokoli zabezpečení, ochrany, rozprašovalo se to do blízké vesničky, teletníku... Hrozné! Tak jsem řekl: ,Tak přes to dejte alespoň fólie, udělejte ohrady!´Udělali toho málo, dali tam ceduli Vstup zakázán. Ptáte se, kde je Rožná? U Velkého Meziříčí. Je tam důl Dolní Rožínka, kde se ještě doluje uran. Jednou jsem tam byl s Bleskem a podruhé s jinou redakcí. Napsali o tom a byli umlčeni. Já se nebál. Když jsem s něčím vylezl, vyrabovali mi auto. Co se mnou? Jsem starší pán, na mně už nezáleží. Chci jen, aby lidé, kteří tam žijí, měli důstojné bydlení. Navrhl jsem deset bodů, deset požadavků, které by ti lidi měli dostat. Odškodnění, stavovský důchod, dvakrát ročně rekreaci k moři nebo do hor... prostě aby měli nějakou satisfakci za to, že jim tam zdevastovali půdu. Je to boj na život a na smrt. Nemyslete si, že když s něčím takovým přijdete, že vás uvítají. Naopak! Chtějí vás zranit, zničit, degradovat... Představte si, že nám v roce 1991 Němci nabídli vitamíny, enzymy, prostřednictvím doktora Ransbergera, a naši je odmítli, nepřijali to. Je pravdou, že tyto preparáty se u nás dostanou oficiálně, ale jsou drahé. A doktor Ransberger by je dal zadarmo..." Co k tomu dodat? Bez komentáře!

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group