ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Po cestách pošťákových

 

A moc je nežeň, aby ti stačili,  volá paní Klímová, vedoucí pošty ve Stachách u Vimperka, na svého syna v pošťácké uniformě. „Půjdu tak, abychom se ještě dneska vrátili," mávne rukou vysoký, štíhlý listonoš a dlouhými kroky vyráží na svůj pravidelný víc než dvacetikilometrový okruh. Přes rameno má starou koženou brašnu plnou dopisů, kterou nosil i jeho otec pošťák, stejně tak jako dědeček a pradědeček. Máme co dělat, abychom mu po šumavských kopcích stačili - já, fotografka Jana a pes Čert. Pět pošťáků ze Stach našlape denně na sto kilometrů. My vyrážíme s Bořivojem Klímou na Javorník, který leží v nadmořské výšce asi jeden kilometr. Dřív, když ještě stály noviny pár halířů, zacházeli pošťáci na každou sebeodlehlejší samotu, neboť děti, žijící kdesi ve městě, objedn ávaly svým starým rodičům tisk, aby k nim aspoň někdo denně zašel a zkontroloval, zda jsou v pořádku. Dnes už na samotách žije lidí čím dál méně, ale i tak je pošťák pro mnohé z  nich nejen doručovatelem, ale i přítelem, zpovědníkem a hromosvodem .

ZA LESEM JE ÚBISLAV. Šumava nám vykouzlila krásný jarní den jako z pohádky, na kopcích se sice ještě povalovaly sněhové čepice, studený vítr zalézal až na kůži, ale sluníčko se na nás teple smálo a hřálo do tváří. Ze silnice ze Stach jsme zabočili na lesní cestu obklopenou mohutn ými stromy, vyvrácenými pařezy a dravým jarním potokoem. „Za lesem je vesnice Úbislav, teď už tam nežije ani sto lidí, z většiny stavení se staly chalupy pro Pražáky. My jim říkáme šumavští Pražáci, protože většinou pocházejí odsud," říká celkem málomluvný Bořivoj a štráduje si to dál lesní cestou. „A proč nejezdíte autem, nebo na motorce?" „My vlastně ani nesmíme. Mně to nevadí, já chodím rád pěšky, ale je fakt, že když třeba v zimě přivezou poštu do Stach až v jedenáct, vezmu svoje auto, aby lidi nedostali noviny a dopisy až odpoledne." V Úbilslavi Bořivoje Klímu všichni znají a zdálky ho zdraví, dokonce i psi. Vesnické voříšky a vlčáky si pamatuje pošťák i podle jména, dokonce i kdo jsou jeho rodiče. Někteří ho vítají radostným štěkotem a vrtěním ocásku, jiní zuřivě brání domovní branku. Pan listonoš je rád, že máme s sebou Čerta, aspoň ho úbislavští pejsci neotravují a on může v klidu roznášet dopisy a vybírat místní schránku.

NA SAMOTĚ U LESA .„Některé samoty jsou i kilometr za vesnicí, musím k ní dojít a zase se vrátit zpět," vypráví pan Bořivoj cestou na Králův mlýn, který takovou samotou je. V zimě se sem ani jinak než pěšky dostat nedá. „Máš s sebou dneska posilu?" Pokřikuje na pošťáka jeden z vesničanů, když se vracíme ze mlýna. „Jo, budou roznášet místo mě, ve dvou, aby se nebály," směje se pan Bořivoj a dodává směrem k nám. „To zase bude zítra řečí a vyptávání."

NA KOPCI JE JAVORNÍK. Táhlým a prudkým kopcem po blátivé cestě drastickým tempem stoupáme na Javorník. Horalský pošťák do vršku neustále zrychluje, nemám jedinou šanci mu stačit, ve spáncích mi tepe krev zběsilou rychlostí, po zádech se valí čůrky potu a při dýchání si připadám jako bernardýn. Zastavujeme u něčeho velice podivného a neuvěřitelného. Uprostřed stráně, dalo by se říct uprostřed pustiny, stojí něco jako domek. Totiž kdysi to možná býval domek, dnes je to polorozbořená barabizna pokrytá stovkami plechů, které záplatovaly střechu tak dlouho, až z ní nakonec nezbylo vůbec nic. Celé „království" hlídají čtyři štěkací bestie. Dodnes tu prý bydlí podivínská babka, která z chaloupky snad ani nevychází ven. Cesta nahoru do vísky Javorník s dvěma hospodami, hotelem, ozdravovnou a státem chráněnou kapličkou trvá ještě půl hodiny.

 POŠTA JAKO DOMA. Na poštu ve Stachách se vracíme po čtyřech hodinách, kolem jedné. Ani jsme pošťáka Bořivoje moc nezdržely. Jen v zimě mu cesta trvá o hodinu až dvě víc. „K nám na poštu chodí lidi skoro jako domů. I když máme přes poledne zavřeno, klepou na okno. V sobotu zvoní u nás doma, že maj na poště balík, ale nestihli ho v pátek vyzvednout. Kolikrát přijdou třeba s hrstí dokladů, včetně rodného listu a očkovacího průkazu, a chtějí, abychom jim vyplnili formulář na vybrání peněz nebo poštovní průvodku," říká poštmistrová Klímová. „Největší potíž je se starousedlíky. Jedna stará paní sem chodí téměř denně pro důchod a všude si stěžuje, že jí ho nedáváme. Jednou sem zase přišla o den dřív, zrovna jsme tu měli inspektora. Řekla jsem jí, že se už jenom jednou vyspí a důchod tu bude mít. Babka šla domů, schrupla si a odpoledne nám tu ztropila povyk, že už se vyspala a chce teda ten důchod. A takových příhod bych vám mohla vyprávět desítky. Tady se nic neutají, protože se všichni z okolí dobře znají." Je česká pošta drahá nebo levná? Je rychlá nebo pomalá? Je moderní nebo zastaralá? Dobrá informovanost veřejnosti o poště je důležitá, ale právě dnes si její představitelé přejí, aby poštu a její problémy dobře znali vládní úředníci pracující na novele poštovního zákona a na něj navazujících podzákonných norem a především poslanci, kteří budou rozhodovat. Lidé mají ve zvyku soudit, diskutovat i kritizovat. Najde se opravdu jen zřídka téma, událost nebo historický moment naší současnosti, ke kterému by veřejnost nezaujala nějaký postoj. A většina spíš negativní. Také o české poště panuje veřejné mínění, že je spíš drahá, spíš pomalá a spíš zastaralá. Ale jak je tomu ve skutečnosti?

DRAHÁ NEBO LEVNÁ? Pošty a telekomunikace zastřešovala dříve jedna organizace - Spoje. Zatímco telekomunikace byly tou složkou, co vydělávala, správa pošt vykazovala miliardové ztráty. Existence tak mnohotvarého tělesa, jakým Spoje byly, by však v dnešních podmínkách nebyla možná. Jak si ale pošty stojí po separaci? Jak se „uživí"? „Kdybychom přistoupili k separaci o rok dřív, nevydělali bychom si z vlastních tržeb ani na provozní náklady a nevykazovali bychom roční ztrátu asi 2,5 miliardy korun," řekl ing. Jan Přibyl, ředitel státního podniku Česká pošta. „Dnes jsme ale finančně soběstační, zejména díky zvýšení poštovních tarifů o 180 procent." Změna poštovních sazeb zásadně nezvýšila příjmy pošty. To, co vkládaly do pošty telekomunikace po změně l3 let starých poštovních tarifů, platí přímo zákazník. Z hlediska pošty nula od nuly pošla. O ceně služby bude zákazník asi vždy prodavači tvrdit, že je příliš vysoká, zatímco obchodník bude předstírat, že na ni doplácí. V tržní společnosti může takový zákazník mávnout rukou a jít jinam. Ovšem jiné je to u monopolního podniku, jakým je právě Česká pošta. V takovém případě je třeba nalézt fungující regulátor cen. V socialistickém Československu diktoval ceny místo trhu zvláštní úřad, a tak docházelo velmi často k disproporcím. Není divu, že pro řadového občana je střetnutí s cenami v tržním mechanismu do jisté míry šokem. Ještě dnes je však u nás známka na obyčejný dopis šestkrát levnější než litr benzínu. Navíc německá pošta, když už jsem se o ní zmínila, získává každoročně státní dotace, zatímco česká musí hospodařit za své.

RYCHLÁ NEBO POMALÁ ?Na celém území naší republiky stály v říjnu 1993 pověřené osoby, vhodily do poštovní schránky celkem 21 551 dopisů s předem domluvenými adresami, zmáčkly pomyslné stopky a čekaly, kdy bude dopis doručen. Zaměstnanci pošty o celé akci samozřejmě nevěděli, aby nemohlo dojít ke zkreslení či manipulaci. Pro ně bylo doručení těchto dopisů běžnou a každodenní rutinou.Celou akci organizovala nezávislá agentura, která také ručí za spolehlivost měření. Česká pošta má podle poštovního řádu doručit listovní zásilky do druhého dne po dni podání. V tomto prvním nezávislém měření takto doručila 94,91 % .Ve většině zemí Evropské unie je ovšem požadovaný standard dodání hned následující den po dni podání - a v tomto termínu doručila Česká pošta jen 66,31 % zásilek. V průběhu roku 1994 už probíhalo nezávislé měření prakticky nepřetržitě a soub ěžně byla uskutečněna řada konkrétních opatření, díky jimž bylo dosaženo ročního průměru dodání 79,4 % zásilek následuj ící den a 17,1 % druhý den po podání. V prvním čtvrtletí 1995 byly výsledky dokonce ještě lepší - 87,9 % a 11,2 %. Zvážíme-li však, že se u nás ročně doručí kolem 700 miliónů psaní, je každé procento zásilek doručených po limitu pěkná kupa a desetina zásilek doručených později než první den po podání ještě větší - kdyby si jen jedno procento adresátů stěžovalo na zpoždění zásilky, nestačila by pošta na stížnosti odpovídat. Buďme však realisté. (Nejlepší odpovědí bude nejsp íš srovnání s vyspělými zeměmi. V zemích evropské dvanáctky externí měření uvádějí, že ve skute čnosti je následující den po podání doručeno ve Velké Británii, která patří k nejlepším poštám na světě, 92,4 % psaní 1. Třídy (to je rychlejší kategorie zásilek), zatímco psaní 2. Třídy se doru- čí v 98,4 % případů do tří dnů. Ale i v 1. Třídě se v termínu doručí mezi sousedními oblastmi jen 93,1 % a na vzdálenost menší než sto mil jen 88,4 % zásilek. Nejhorší evropské výsledky se pohybují mezi 17 % a 50 % (Itálie,Španělsko, Francie) zásilek doručených následující den po podání.) I když si Česká pošta nestojí v Evropě nejhůře, mělo by však být její ctižádostí přiblížit se těm nejlepším.

MODERNÍ NEBO ZASTARALÁ? Modernizace poštovní správy však není otázkou několika měsíců, ale let. Avšak pracuje se na tom. Do konce minulého roku bylo komplexně automatizováno 124 pošt a 1115 přepážkami, do konce letošního roku to bude už na 300 pošt. K výraznému technickému pokroku dochází v inovaci systému zpracování listovních zásilek. Třídírna nové generace byla vybudována v Malešicích, kam se svážejí zásilky z celé Prahy a z větších center středních Čech. Ale o tom podrobněji ...

POŠTOVNÍ REFORMA. V Británii počátkem sedmdesátých let a v Nizozemí koncem let osmdesátých vznikly ze státních pošt akciové společnosti sice ve výlučném vlastnictví státu, avšak fungující jako kterákoli jiná komerční organizace. Také Česká pošta se o podobnou reformu snaží. Jejím základním principem je tedy, jak už bylo naznačeno, odd ělení pošty od státu a vytvoření života schopné obchodní společnosti. Zpočátku bude určitě jediným vlastníkem stát, aby mohly veškeré zisky v nejbližších letech putovat zpět na modernizaci podniku, jak je tomu prakticky ve všech korporatizovaných poštách. V současné době se v mnoha provozních a obchodních detailech rozhoduje složitým legislativním postupem, což samozřejmě není příliš pružné. Toto téma je u nás dnes velmi aktuální, protože na vládní úrovni se dnes připravuje nový zákon o poštovních službách a dochází ke střetu dvou protikladných koncepcí: - na jedné straně zastánci moderního pojetí pošty jako komerčního podniku - na druhé straně straníci silného státu řídícího poštu. Snad si tato druhá strana ani neuvědomuje, že bojuje za rekonstituci poštovního modelu vnucen ého poště v padesátých letech podle vzoru sovětské svjazi. Spousta nezodpovězených otázek je také kolem monopolního charakteru pošty, který je mimochodem běžný téměř všude ve světě. Proč se tolik brání konkurenci? Česká pošta disponuje takzvanou poštovní výhradou, kterou jsou před konkurencí chráněny obyčejné listovní zásilky do 1 000 gramů, všechny ostatní produkty může nabízet i konkurence. Zat ímco poště jsou však tyto produkty věcně i cenově regulovány, konkurence má zcela volné ruce: některé může nabízet jen ve městech, kde nižší náklady umožňují nižší cenu, u jiných zase může díky vyšší ceně služby poskytnout zákazníkovi vyšší komfort. A v tom je právě „zakopaný pes". Zatímco pošta má povinnost pokrýt službou celé území naší republiky, drobní soukromníci si pochopitelně budou vybírat pouze výnosné regiony velkých měst či hustě osídlených oblastí. Ale co třeba ztrátová vesnice? Pošta by tak přišla o většinu míst, na kterých může získávat, a tak by musela místa s malým osídlením zabezpečit neúnosným zdražením svých služeb, aby vůbec přežila.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group