ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

HOLKY Z KOSTOMLAT

 

NAPSALA JANA MICHALCOVÁ
Doma jsme to měli vždycky dobrý, akorát když jsme nevycházeli s penězma, protože naši jsou na podpoře, tak jsme šli něco vykrást. Nejdřív jsem kradla sama, když to naši zjistili, chodili jsme s tátou, ale mámě se to moc nelíbilo.“ Vypráví pohledná sedmnáctiletá Monika. Její dvě kamarádky se chichotají, asi se dobře baví. Sedíme ve společenské místnosti Výchovného ústavu pro dívky od 14-18 let v Kostomlatech pod Milešovkou.
Tři děvčata mi celkem bez obalu povídají o svých prohřešcích, o tom, jak se sem dostala, jak odsud utíkají. „Co jsi třeba ukradla?  „Tak, všechno, když už jste v krámu, tak berete všechno.“ Přijíždím do Kostomlat tak akorát na svačinu. Jedna z vychovatelek mi otevírá zamřížované hlavní dveře.
Je pondělí, obyčejný den. Nezletilé dívky, které se sem dostaly většinou pro své asociální chování (útěky z domova, fetování, prostituce, krádeže), jsou buď v učebnách, nebo uklízejí v prostorách bývalého zámku, který teď slouží jako ústav. „Do školy je musíme nutit, jsou většinou záškolačky, a kdyby nechodily do výuky, co by tu dělaly,“ říká Milena Mittervaldová, ředitelka ústavu. „Musí se připravit na život. Ne že se jen vyučí, ale musí si i zvyknout na určitý režim, pěstovat určitý režim, pěstovat určité vlastnosti, které dřív odmítaly.“ Přímo v ústavu je střední odborné učili ště pro děvčata, která vychodila osm tříd základní školy, a odborné učiliště pro dívky ze škol zvláštních nebo ty, co vyšly ze sedmičky. Mohou se stát pomocnými kuchařkami, zdravotnicemi, zahradnicemi nebo švadlenami. „V drtivé většině by jim aspoň takové vzdělání mělo k něčemu být, často si píší o výuční listy, „ říká paní ředitelka. Když se sem dostanou dívky, které buď opakovaně utíkají, takže jsou vyloučeny z učiliště, nebo propadají, nebo jsou takříkajíc přestárlé, že by do konce ústavního pobytu učiliště nestihly dokončit, vykonávají různé pomocné práce - uklízejí, pracují v kuchyni.
MONIKA. „Jinde v děcáku než tady jsem nebyla. Jsem tu už přes rok, protože mě chytli u jediný krádeže,“zapaluje si Monika nabízenou cigaretu. „Až mě vodsud pustěj, vrátim se určitě domů, protože svou rodinu miluju a stejská se mi po nich. Když jsem byla na podzim na útěku, nemohla jsem domů, protože by mě sociálka hned našla. Bydlela jsem po kamarádech. Ale nakonec jsem to stejně nevydržela a šla za nima. Tak mě chytli a odvezli zpátky sem. Co budu dělat, až mi bude osmnáct, nevim. Na nějakym vzdělání mi nikdy nezáleželo. A je mi to jedno. Hlavně že budu volná.“
ODMĚNA A TREST. Režim dne je celkem jednoduchý, ráno se vstane v šest, v sedm končí snídaně, pak škola nebo pomocné práce. Po obědě přijdou vychovatelé a odváději si svoje skupiny k odpoledním zájmovým zaměstnáním nebo na vycházky. „Snažím se přijímat vychovatele s vyhraněnými zájmy, protože pak dokáží děvčata k něčemu strhnout a ne je jen opatrovat,“ vypráví paní ředitelka. Ochotně mě i fofotografa Josefa provází celým areálem. Zastavuje se u malého obchůdku s velmi levnými šampóny, limonádami, chipsy a různými sladkostmi. „Když udělá dívka něco navíc, třeba se zúčastní sportovní soutěže, dostane za odměnu poukázku na 10 korun. Vlastně celý nápad s obchůdkem vznikl tak, že jsem se snažila zvýhodnit děvčata, co nemají kam odjet na víkend, slušně se chovají a jsou v bodování v jedničce. Místo dovolenky mohou dostat poukázku. Taky jim nikdo nic nedá a těch 80 korun, co mají měsíční kapesný, za to si všechny nakoupí akorát cigarety, co to dá.“ „Takže bodování, dovolenky a poukázky jsou systémem odměn. Ale co tresty? Co když některá uteče nebo něco provede?“ Snažím se zjistit, jestli se pořád ještě uplatňují „staré dobré“ praktiky jako stříhání dohola, ostudné hnědé mundúry a samotky. „ Trestů moc na výběr nemáme, třeba zákaz televize. Já osobně jsem se snažila vsadit víc na odměny, prosadila jsem zákaz mundúrů, které holky dost špatně nesly, a samotek. Stříhání dohola bylo ovšem zrušeno už dřív.“
ÚTĚKY. Když holka z ústavu uteče, jsou za to potrestáni spíš vychovatelé, někdy finančně, ale hlavně mají nad takovou chovankou pak zvýšený dozor. Když ji přivezou zpátky do ústavu, ať už z Teplic nebo z Ostravy, měly by se jí náklady na cestu dát k úhradě. Ale prakticky to nejde. Něco jiného je, když třeba v amoku rozkope dveře. Podle předpisů může hradit škodu ve výši jednoho kapesného. Nejčastěji utečou chovanky o víkendech. Jsou puštěny domů na dovolenku a už se prostě nevrátí. „Teď mám po útěku,“ vykládá jedna z chovanek, „nejmíň dva měsíce nebudu nikam smět. Ale pak, až mě pustěj na víkend, zase uteču. Jednou se mi povedlo zmizet skoro na půl roku. To mi bylo patnáct.“ „A kam utíkáš?“ „Do Německa, tam mě jen tak nenajdou. „ Teď je na útěku z ústavu asi deset děvčat. Některé pár dní, některé pár týdnů, některé pár měsíců. „Často se stává, že utečou a objeví se až v osmnácti, když si přijdou pro občanku,“ vypráví zkušená vychovatelka paní Rumlová.
BOHUNA. „Byla jsem do patnácti v pěstounský péči, tam se mi nelíbilo, tak jsem utekla. Mám asi šest sourozenců, ale znám jenom jednu ségru. Jednou za mnou přišel táta, popřát mi, ale žádný narozeniny jsem neměla. Sem mě odvezli z Dubí. Šlapala jsem. Nejdřív jsem ale šlapala měsíc v Chebu, kam mě unesli. Zkusila jsem dvakrát utéct, ale bylo tam hodně pasáků a chytli mě. Povedlo se mi to až napotřetí. Zmizela jsem do Prahy, kde jsem jela většinou na vlastní pěst.“ „Vydělala sis hodně peněz?“ „Jo, když to hodně jezdilo, měla jsem i 12 zákazníků denně. Mohla jsem jít kdykoli na večeři, dostala jsem hezký oblečení. Ostatní mi můj pasák spořil.“ „Co budeš dělat, až tě odsud pustěj?“ „Chtěla bych za svým klukem. Miluju ho, ale on mi to stejně nevěří, takže asi zase pudu na silnici.“
CO TEĎ A CO POTOM. „Dívky, co jsou tady, jednoznačně preferují materiální hodnoty, přitom mají velice naivní představy. Přišla sem třeba jedna, co utekla a živila se prostitucí. Jediný, co mi na to byla schopná říct, bylo - Víte, on mi pasák koupil kozačky, takový ty s třásněma, co jsem si vždycky přála. - Zcela bezelstně věří, že to, co vydělají, jim pasák spoří,“ říká Jindřich Hořejší, psycholog ústavu. „Taky dívky často nenávidí své rodiče a viní je z toho, že se sem dostaly. Ale ono to není tak jednoduché. Pravdou ovšem je, že rodina je zodpovědná za chování svých dětí teď i v budoucnu.“ Nikdo z ústavu si netroufne odhadnout, kolik děvčat se v reálném životě „uchytí“. Záleží to na mnoha okolnostech - jestli najdou práci, jestli je vůbec budou hledat, jak se vdají, jestli vůbec mají kam jít. Zpětná vazba není v podstatě žádná, protože už neexistuje taková síť sociálních úřadů, práce není povinná a málokterá dívka na dotazy místního psychologa vůbec odpoví. Pracovníci ústavu se tedy snaží aspoň těm, co nemají žádné trvalé bydliště a jsou aspoň trochu spolehlivé, už v době ústavního pobytu sehnat práci. Zrovna nedávno se podařilo dvě děvčata umístit na inzerát v horské chatě na Šumavě.
MAJKA .„Nejdřív jsem byla v Hodkovičkách za krádeže aut, tam odtud jsem utekla. Pak mě přivezli sem. Ale odsud jsem taky utekla, asi na měsíc a půl. Poprvé za svým klukem, ale mezitím ho zavřeli, takže podruhý jenom tak. Naši jsou rozvedený, ale stýkám se s oběma. S mámou si perfektně rozumíme, akorát že trochu pije, asi jako teď já.“ „Mám na dvoře auto, myslíš, že bys byla schopná ho ukrást?“ „V pohodě. Jenom neumím řídit.“ „Co budeš dělat v osmnácti?“ „Nevim, učim se kuchařkou, ale dělat to nebudu.“ Podle statistik vedených ústavem stoupla oproti loňskému roku prostituce o 30 %. Minimálně třetina dívek skončí na ulici či na silnici. „Tato tendence neustále stoupá. Myslím, že bude přibývat i feťaček a alkoholiček, „ říká paní ředitelka. „Když jsem přijde závislá holka a vykládá ostatním, jaký je fetování pěkný, tak se to rozjede. Myslím, že by právě feťáci a alkoholici měli být v jiných, zdravotnických ústavech a ne ve výchovných zařízeních.“ Při konzultacích s psychologem uvedlo 79 % nezletilých dívek, že příležitostně požívá alkohol,
21 % pravidelně, 47 % užívá drogy a 99 % kouří.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group