ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Praní špinavých peněz

 

NAPSAL: KAREL KÝR

 

Lidé se většinou domnívají, že praní špinavých peněz je výdobytkem modern í doby. Omyl! Je staré jako zločin sám. Úspěšní zločinci odjakživa potřebovali vyprat špinavé peníze získané svou činností a vyd ávat je za čisté. Potřebovali dodat penězům zdání legality, zakrýt jejich zločinecký původ a zamést stopy před policejními orgány. Výraz jako takový, pochází z třicátých a čtyřicátých let ze Spojených států, kdy mafie - v rámci své taktiky skupovala legitimní podniky za své nezákonné výtě-žky z pašování alkoholu, hazardn ího hráčství, prostituce - hromadně investovala do veřejných prádelen, které se poté staly popul árními po celé zemi. Mafiáni vkládali svou hotovost z nezákonných podniků do veřejných prádelen kontrolovaných mafií a tímto způsobem mísili špinavé peníze z čistými příjmy z prádelen. Mezinárodní slávu tento výraz získal až začátkem osmdesátých let, kdy vypukl hromadný nezákonný obchod s narkotiky. Obzvláště s kokainem z Jižní Ameriky. Nikdy předtím se v historii zločinu neobjevily tak obrovské sumy špinavých peněz v hotovosti v celosvětovém měřítku. Výraz narkodolar se stal součástí policejn ího žargonu. První případ vyšetřování praní peněz za účasti Interpolu byl v roce 1984 v pověstném případu známém jako „Konekce Pizza”. Z řetězu legitimních pizzerií po Spojených státech bylo dopraveno 60 miliónů USD do Švýcarska a Itálie. Dodnes jsou mnohé pizzerie po celé Itálii známé jako oblíbené odbytiště domácí mafie.

 

JAK VYPRAT ŠPINAVÉ PENÍZE

S Petrem se z n á m e již delší dobu. Za minulého režimu pracoval jako řádový inženýr-chemik. Protože nebyl ve straně, nemohl se nikterak prosadit. Když čas oponou trhnul a komunisté v listopadu 1989 předali moc, Petrovi bylo jasné, že nadešla jeho chvíle. Ještě rok dělal u státního podniku. Rozhlížel se, sondoval. V roce 1991se „trhnul”. Dnes je z něho několikanásobný milionář, má vlastní malý podnik. Jednou jsme při sklence vavřineckého hovořili o všem možném. A také padla zmínka o špinav ých penězích. „O tom bych mohl povídat,” řekl Petr. „To bych byl rád,” řekl jsem. „Hodlám o tom něco napsat.” „Dobře,” řekl Petr. „Ale nejmenuj mne. V tomto směru nestojím o publicitu.” „To jsi vypral nějaké peníze?” zeptal jsem se zpola žertem. „Nemám to zapotřebí,” řekl Petr. „Ale když podnikáš ve velkém, musíš o praní peněz něco vědět. Abys nenaletěl.” „Tak povídej!” řekl jsem. „Praní peněz obvykle probíhá ve třech fázích. V první fázi dochází k tranzitu peněz přes různé, přestupní stanice. Špinavé peníze několikrát oběhnou různými daňovými ráji.” „Mohl bys být konkrétnější?” „Peníze můžeš vložit např. do zákonné životní pojistky na jméno překupn íka a každého člena rodiny, kterému můžeš důvěřovat. Časté jsou i případy, že je k tomu donucen výhružkami - pokud na to nechce přistoupit. Hotovost také můžeš použít k zakoupení cenných uměleckých předm ětů, starožitností, drahých automobilů a samozřejmě herních žetonů. V druhé fázi, která se nazývá „vrstvení’, začíná pravé praní špinavých peněz. Peníze se rozdělují do různých krycích firem a různým prostředníkům - právním poradc ům, notářům. V této důležité fázi odd- ělí pradlák nezákonné příjmy od jejich pravého zdroje a vstoupí jimi do velkého množství finančních transakcí, kterými zametá stopu a získává anonymitu. Fiktivn í firmy převádějí přes hranice zisky, dividendy, splácejí dluhy, nebo „hýbou’ penězi prostřednictvím elektronických plateb.” „Dobře, ale jak to dělají v USA? Podle amerických zákonů musejí být všechny finanční transakce od 10 tisíc USD oznámeny finančnímu úřadu (IRS).” „Tam musí peníze před nasazením této fáze projít procesem tzv. „sufrování’. Pradláci pošlou desítky a desítky drobn ých kurýrů, kterým se říká šmoulové. Ti obcházejí místní banky s balíčky bankovek o 9000 USD a kupují tzv. pokladní bloky. Banky vystavují tyto šeky za nominální poplatek několika dolarů a zaručují výplatu komukoli, na koho je šek vypsán. Jsou platné jako měna, ale není to hotovost, nemusí se tedy hlásit IRS. Jiní šmoulové pak zakupuj í mnohem větší pokladní šeky, které jejich šéf odešle do jiné země. Nebo si najme kurýra, který je dopraví ve své peněžence - v úhledném nevelkém svazku - do Jižní Ameriky.” „To je docela jednoduché,” řekl jsem. „Ano,” řekl Petr. „Ale je tu ještě jedna možnost. Americký zákon o povinnosti hlásit transakce měny se nevztahuje na elektronické převody. Pradlák tedy může své šmouly pověřit uložením menších obnos ů v podobě pokladních šeků a potom si nechat poslat peníze do bank v Mexiku, Panamě, Kolumbii, nebo kdekoli jinde. Takže, za jeden den s pomocí deseti lidí, kteří provedou deset až patnáct transakc í, lze snadno proměnit milión USD. Třetí a poslední fáze úspěšného praní špinavých peněz je integrace, čili nové investování peněz do obchodu, nemovitost í, průmyslu. Takovým způsobem, že vypadají jako docela normální obchodní fondy. Praní špinavých peněz se v rostoucí míře odehrává v nebankovním sektoru, např. v investičních společnostech, kasínech, cestovních agenturách a ve směnárnách.” „Tedy jinými slovy: Prodá se umělecké dílo, vybere se životní pojistka, nebo jsou peníze v mimokontinentální bance použity jako záruka na půjčku nebo hypotéku od zákonné finanční instituce, že ano?” „Ano. Ať je to uděláno tak či onak, špinavé peníze jsou vyprány. Např. Rodriguezu Gachovi z medellínského kartelu se podařilo vyprat 130 miliónů dolarů. Učinil tak prostřednictvím 82 firem v 16 zemích.” „Víš o nějakém konkrétním pří- padu praní špinavých peněz v naší republice?” „To po mně nechtěj!” řekl Petr. „To víš, že byly vyprány, ale těžko se to dokazuje. Pokud neodhalíš původ peněz v první fázi, tak později je to skoro nemožné. Policajti i Interpol např. tuší, že v Miami je celá čtvrtina nemovitostí koupena za narkodolary, a že stejnými penězi je patrně financována i část hollywoodsk é filmové produkce. Ale nemohou nic dělat...” „Dobře, půjdeme na to jinak,” řekl jsem. „Představ si, že bydlím na Baham ách nebo v Irsku a mám k dispozici milión špinavých liber. Jak je vyprat? Uložím je do Švý- car...” „Chyba!” řekl Petr. „Švýcarské banky už nenabízejí klientům bezejmenné účty s pouhým uvedením čísla. Takové účty byly postaveny mimo zákon před několika lety. V dubnu 1991 bylo oznámeno, že účty vedeny pouze pod křestním jménem budou zrušeny do září 1992. Ale stejně je to na houby.” „Proč?,” zeptal jsem se. „Protože, když se jedny dveře zavřou, druhé se otevřou. V lednu 1991 oznámila Ústřední banka ve Srí Lance, že místní banky začnou přijímat vklady na tajné účty švýcarského typu. Se zárukou anonymity v rámci nového zákona orientovan ého na příliv cizího kapitálu. Aby se podpořil finanční systém a hospodářství ostrova. Nehledě na to, že jsou státy, které doslova nabízejí své služby při praní špinavých peněz.” „Něco jsem slyšel o Lichtenštejnsku a Kajmanských ostrovech,” řekl jsem. „Ale jsou i jiné,” řekl Petr. „Nejlépe se to pozná podle toho, když je v maličké zemi s malým počtem obyvatel mnoho mezinárodních bank nebo společností. V Lucembursku je 143 bank na 378 000 obyvatel, na ostrovech v Lamanšském průlivu 120 bank na 140 170 obyvatel, na Bahamách 382 mezin árodních finančních institucí na 175 957 obyvatel, na Kajmanských ostrovech 570 bank na 24 900 obyvatel... A tak bychom mohli pokračovat ještě drahnou chvíli. Tedy, když budeš mít milión špinav ých liber, převedeš je do banky na Kajmansk ých ostrovech. Potom požádáš londýnskou banku o půjčku jednoho mili ónu liber a jako záruku poskytneš peníze na svém účtu na Kajmanských ostrovech. Budeš se divit, ale pokaždé to funguje. ” Pracovník Interpolu, který nechce být z pochopitelných důvodů jmenován, mi na mé dotěrné otázky odpověděl: „Jak jistě víte, Bulharsko, Maďarsko a naše země jsou hlavními zeměmi tranzitu narkotik z Dálného i Blízkého východu. Privatizace a vnitřní směnitelnost měn v těchto zemích je vábničkou pro specialisty v praní špinavých peněz. Do té doby, pokud liberalizace ekonomiky nebude provázena upevněním právního řádu. Máme zprávy o tom, že obchodníci s narkotiky z různých částí světa si stále častěji vybírají východní sousedy Německa pro bezprostřední kontakt s německým trhem. Jsou odůvodněné obavy, že některé částí německého hospodářství jsou už infiltrov ány zločineckými kartely. Podle někter ých zpráv italská Cosa Nostra investovala špinavé peníze do privatizace ve východním Německu a v Rusku.” V naší zemi existuje „utajenᔠSlužba Policie ČR pro odhalování korupce a závažné hospodářské činnosti. Jejím ředitelem je mjr. JUDr. Jan Šula. Rozhovory poskytuje nerad, a pokud ano, sdílnost í nekypí. Na otázku, jaké sektory jsou u nás nejvíce ohroženy velkými podvody, odpověděl: „Pokud se ptáte na praní peněz, tak jistě oblast investic. Různými bankovními podvody a podvodnými společnostmi, které slibují nesplnitelné, je ohrožena oblast financí a v důsledku toho samozřejmě také úspory občanů.”

 

AKCE ALFA

V roce 1990 se objevily první zprávy o tzv. akci Alfa v bývalé NDR. V jejím rámci byly vedoucí kádry Stasi přesunuty do podniků, jiných ministerstev a organizací. Další čekali, že budou po volbách osloveni a na přání nových politických stran vybudují novou tajnou službu. Příprava Stana na „na odchod do civilu” a existence akce Alfa potvrzuje dokument jejího berlínského ústředí z 22. listopadu 1989, který objevili pracovn íci Spolkového úřadu pro zpracov- ání archívu východoněmecké tajné služby. Uvádí se v něm: „Pro odcházej ící příslušníky je třeba připravit nové životopisy s věrohodně doloženým předchoz ím zaměstnáním, aby se při ucházení o místo nemuseli představovat jako zaměstnanci ministerstva vnitra nebo Stasi.” Nejen z bývalé NDR, ale i z naší republiky a jiných států východního bloku existují doklady o tom, že staré struktury v bezpečnosti se přeorientovaly a přeorganizovaly ve společenství podobné mafii, a že tato transformace již dosáhla klasické formy organizovan é kriminality. Není žádným veřejn ým tajemstvím, že někteří bývalí důstojníci Státní bezpečnosti navázali spolupráci s ruskou mafií. Manfred Kittlaus, šéf Hlavní skupiny pro vy- šetřování kriminality bývalých východon ěmeckých orgánů, prohlásil: „Existuje také spojení mezi organizovanou hospodářskou kriminalitou v západním Německu a kádry bývalé NDR.” Díky svým kontaktům, především spolupracovníkům rozvědky ve SRN, došlo k přesunutí peněz a zabezpečení průniku vybraných osob z bezpeč- nostního aparátu do ekonomické sféry. Podle pořadu německé veřejně právní televize ZDF, nazvaná Stasi žije! (květen 1994) došlo na jaře 1990 k výplatě financ í z kont Stasi, které vedlo u Státn í banky NDR. Šlo o 350 miliónů východoněmeckých marek, z nichž byla část určena na výplatu agentů. Tyto peníze byly použity při zakládání nejrůznějších firem a v nich pak propr ány. Nejčastěji tím způsobem, že nová firma se dostala do platební neschopnosti. Ale předtím byly jejich finance převedeny na jiné účty a z nich pak založena nová společnost. V době, kdy v NDR docházelo ke změnám, nacházely se na kontech organizace KoKo Schalcka-Golodovského velké peníze. 500 miliónů „tvrdých” marek z nich zmizelo za pomoci firmy Novum do Švýcarska, odtud se přes Vídeň opět vrátily zpět. Již čisté. Firma Novum patří jisté Rudolfíně Steindlingov é, člence rakouské komunistické strany, která se na podez řelých obchodech s někdejší Stasi podílela velmi horlivě. Máme zprávy o podobném praní peněz i v naší republice. Ovšem, pokud jsou peníze vyprány těžko se něco dokazuje.

 

SKUPINA SEDMI A ŠPINAVÉ PENÍZE

V roce 1989 byla na vrcholném setkání G7 vytvořena Financial Action Task Force, skupina vysokých úředníků a expertů, jejímž úkolem bylo nalézt prostředky a cesty k tomu, jak zamezit praní špinavých peněz. Podle této skupiny je ve Spojených státech a Evropě činí odhadované výtěžky z nezákonného prodeje heroinu, kokainu a indického konopí (bez započítání výtěžku z bujícího obchodu se syntetickými drogami) 122 miliard USD ročně a 85 miliard USD činil čistý zisk „vypraný” světovým bankovním systémem. Celosvětový obrat obchodn íků s narkotiky se odhaduje na 300 miliard dolarů. Dvě třetiny těchto peněz se ocitají v pračkách. Od té doby se situace ve světě změ- nila. V červenci 1991 bylo na setkání Skupiny sedmi otevřeně přiznáno, že otevření hranic mezi východní a západn í Evropou zvýšilo možnosti pro nezákonné obchodování. V hospodář- ské komuniké ze zasedání skupiny se mimo jiné píše: „V důsledku politických změn ve střední a východní Evropě a otevření hranic došlo ke zvýšenému nebezpečí zneužívání narkotik a usnadnění jejich přepravy.” Reportérovi londýnských Times jeden švýcarský styčný důstojník DEA řekl: „Sovětský svaz je Divokým západem ve světě drog. Místní policie je slabá, špatně vybavená a často i zkorumpovan á, zatímco místní mafie je mocná a má velmi dobré styky s KGB a jinými grázly. Pro pradláky peněz je to pravý ráj také proto, že tam nikdo neodmítne ani narkodolary ani jakékoli jiné dolary. ” Špinavé peníze z Ruska se perou převážně na Západě a pak se znovu vracejí na Východ. Díky zcela chyb ějícím příslušným zákonům, platí dnes Rusko za velmi atraktivní místo pro praní špinavých peněz. Nový trend je i v tom, že ruský kapitál je v rostoucí míře investován i na Západě ať už v oblasti nemovitosti, nebo v odvětví turismu. V naší republice ruští bossové kupují hlavně vily, pozemky atd. V šesté výroční zprávě (1994-95) Financial Action Task Force se nepoukazuje jen na dosažené úspěchy, ale především na trvající slabiny celého systému. Z této zprávy jednoznačně vyplývá, že pradláři peněz mohou na celém světě stále ještě klidně spát. I když za posledních šest let bylo v mezinárodním měřítku zaznamen áno výrazné zlepšení právních opatření k omezení praní peněz (money laundering) jsou stále ještě patrné, zčásti i závažné strukturální slabiny v právním systému a existují vedlejší cesty, jak zákony obejít.

 

A CO PREVENCE?

V oboru právních opatření proti praní peněz má dlouhý předstih USA. Již na počátku šedesátých let vydal americký Kongres zákony, které FBI a DEA dávají rozsáhlou pravomoc v oblasti konfiskace majetku, který byl získán machinacemi s narkotiky. Roku 1970 byl zformulován nový zákon zvaný RICO (Racketur Influenced and Corrupt Organization Act = Zákon o organizac ích zapojených do překupnictví a korupce), hlavní americký zákon orientovan ý proti mafii, který jako první na světě stanovil praní peněz za trestn í přestupek. Zároveň byl schválen zákon o bankovní bezpečnosti, který nařizuje bankám podávat daňovým úřadům zprávy o převodech měny (CTRs - currency transaction reports) od 10 000 USD. Tento zákon byl posílen v roce 1986 vydáním zákona o kontrole špinavých peněz a v roce 1990 vyd áním trestního zákona. Britský právník a spisovatel Fenton Bresler se k tomu vyjádřil takto: „Sebelepším a sebeúspěšnějším snahám amerických zákonodárců mohou však být kladeny vnější zábrany ze strany politiků. Uvažme například příběh neslavně proslulé Světové kreditní a komer ční banky, 20miliónového finančního impéria darebáků, které bylo v červenci 1991 zavřeno právním zákrokem 62 zemí světa. Operace C-Chase byla doposud nejúspěšnější mnohonárodní akcí proti praní špinavých peněz. Byly do ní zapojeny Spojené státy, Británie, Francie a Interpol.”

 

PERLIČKA NA ZÁVĚR

Roku 1990 bylo v Lucembursku zabaveno kolumbijským pradlákům 40 miliónů špinavých USD. V roce 1993 měl případ nešťastné pokračování. Franklin Jurado Rodriguez a Edgar Garcia Montila sice neuspěli v odvolání proti pětiletému vězení, ale 36 miliónů USD, které byly zablokov ány v bankovních účtech v Lucembursku a jinde v Evropě, bylo podle soudního nařízení uvolněno. Proč? Bankovní účty nebyly pod jejich jmény, ale pod jinými. Rodriguez byl tehdy již mrtev, ale dědicové měli právo na jeho peníze. A kdo to byl? Heriberto Castro Meza. Z právního hlediska bylo naprosto jedno, že tento muž byl - podle výpovědi agentů DEA pod přísahou - za svého života tchánem šéfa kokainov ého kartelu Cali.

You have no rights to post comments

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group