ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Nemám nervy v kýblu

 

PTAL SE: JIŘÍ MARGOLIUS

Kdysi to býval kluk za groš kudla, táhnoucí za milenkou Thálií jako vlaštovky na podzim za jižním sluncem. Čas po letech milostiv ě dopustil, že spolu s bratrem dostali v ulici Na Bojišti zpět velezaj ímavou nemovitost po babičce Kláře: v přízemí je hospoda, kterou zná celý svět. Jmenuje se U kalicha. Tomáš Töpfer se stal napůl novodob ým Palivcem, hercem však zůstal na plné obrátky. Už není hubeňour, sotva vyrostlý z krátkých kalhot, nýbrž rozsochatý chlap v nejlepších letech. Dalo by se říct: jako stvořený pro roli Petruccia ze Zkrocení zlé ženy, plnokrevného milence života, který v létě večer co večer ve Starém purkrabství na Pražském hradě dobýval srdce krásné Kateřiny... 

 

Po babičce Kláře jste pojmenovali kavárničku hned vedle hlavního vchodu ke Kalichu. Zřejmě na ni s bratrem s láskou vzpomínáte...

Jako na každého moudrého člově- ka. Už jako klukům nám se vztyčeným prstem vštěpovala do hlavy: „Mít stovku a nemít, to jsou dvě stovky!” Kdyby si to každý říkal třikrát denně, už bychom byli dávno tam, kde už jednou babička Klára byla, totiž v Evropě.

 

Co vás štve?

Neumětelové. Teď jsem zrovna četl kritiku na Zkrocení zlé ženy v jednom týdeníku. Pisatelka zasvěceně tvrdí, že někteří herci neumějí říkat Shakespear ův verš, a jmenuje dva kolegy. Zrovna ty, v jejichž partech vůbec veršenejsou!

 

Obdivoval jsem překlad Martina Hilského.

Živý, jadrný, bez ubrousku. Takhle se asi kdysi v londýnském Globu hrálo... Určitě. A to už nemluvím o tom, že překlad ukazuje nádheru češtiny, její košatost. Někdo může horlit, že v textu slyší nadávky, neslušné výrazy, ale proboha, takhle to v originále ten pán ze Stratfordu měl. To jen u nás to Sládek a Saudek přebásnili tak, aby se nikdo nehoršil.

 

Takže autor nebyl zřejmě puritán...

Shakespeare byl strašně sprostý. Tam, kde to potřeboval. Hodně používal výrazy, při nichž si rozhodně neubral ubrousek. Prostředí, kde se hrálo, nebylo přece nóbl. Nóbl nebyli ani diváci. Kdyby herci v choulostivých scénách mluvili vznešeným jazykem, asi by jim to diváci rychle zatrhli. Asi by na ně vychrstli kbelík.

 

Jakže?

Uprostřed hlediště stál v parteru kýbl. Do něj si diváci chodili ulevovat, aby nemuseli opouštět představení a případně nepřišli o dějovou nit. Hodně let divadelní principálové bojovali s úřady, aby kýble zmizely. Že smrdí a hercům to vadí. Trvalo to dlouho, než na kýbly přišlo embargo. Musel být na to vydán královský edikt. Ale i bez kýblu lidi v hledišti vydrželi. Shakespeare psal totiž pro ně. To jen někomu se dnes zdá vznešený a nedotknutelný, jako modla na piedestalu.

 

Na Hrad chodilo v létě za Shakespearem (a za vámi a Janou Paulovou, samozřejmě) nesčíslné množství lidí. Zdá se, že divadlo neumře, i když mnozí škarohlídi prorokují jeho zánik. Co vy na to?

Za první republiky jenom v Praze bylo přes dvacet divadel a všechna se užívala. Mohla žít právě pro svoji rozdílnost. Každé mělo na jídelníčku něco jiného, specifického. Takže o divadlo nemám strach ani dnes. Je ovšem fakt, že dnes nemůže žít bez dotace, sponzorů. Naštěstí je už méně těch, kteří strkají peníze do striptýzů, a víc takových, kteří se plácnou přes kapsu třeba právě kvůli Shakespearovi. Vědí, že ten pán stojí za to. A lidi, co chodí každé léto na naše divadlo pod širým nebem? Jsou taky zárukou, že ani v zimě kamenná hlediště neosiří. Ti div áci jsou bezprostřední, přímější, nejsou divadlem zřejmě ani vychovaní, ale na druhou stranu ani zkažení. Občas se v divadle stává, že se hraje komedie a snobové okřikují ty, kteří se smějou. Aby nerušili, že jsou v divadle. Fuj! Takhle se chechtat v divadle, copak je to důstojné? Věřte nevěřte, takoví lidé se opravdu najdou.

 

Lidé se srdečně na Shakespearovi pod širým nebem baví. A co vy? Bavíte se taky?

Bavím se, když vidím kolem sebe skvostné kolegy. Jejich hrou, špílci. Hlavní je, když se baví diváci.

 

Myslíte, že by se bavil i starý William, kdyby si koupil lístek?

Tomu bych dal volňáska. Když jsme loni dávali na stejném místě Sen noci svatojánské, shakespearolog a překladatel Alois Bejblík tvrdil skálopevn ě, že takhle nějak se to tenkrát muselo hrát. Myslím, že Zkrocení zlé ženy je ten samý případ. Nemůže se to hrát něžně, ale takzvaně dopředu. Na plné pecky. Jako árie. Když se v plenéru otočíte stranou, není vás slyšet. A když nejste rozhodnutý, o čem to je, není to vidět. Je to syrové, surové hraní. Krásné. Někdy v duchu vidím před sebou stařičkou arénu Globe a uprostřed parteru kýbl. Nevím, jestli by se autor naší hrou bavil, ale kdyby náhodou ano, byl bych moc rád. Tehdy se taky hrálo pod širým nebem. Na ty, co stáli za dvě pence v parteru kolem kýblu, normálně pršelo. Na nás taky občas spadly kapky. Jen ten kýbl nám chybí.

 

Co váš letitý sen o vlastním letním divadle? Ještě se vám zdává?

Pořád. Jenže mě z něj budí pořád nedostatek peněz. Měla by to být otevřená dřevěná aréna, něco jako Shakespearův Globe. Stavba by měla odpovídat dochované Hollarově rytině, která ovšem vznikla po paměti až poté, co divadlo vyhořelo. Pomůckou by měla být i nedávno objevená smlouva lond ýnského tesaře, který londýnské divadlo stavěl. Naštěstí zatím hrajeme v létě na Hradě, takže můžu s tím snem počkat...

 

Jak všechno stihnete? Spolumajitelské povinnosti U kalicha, Shakespeare na Hradě, další role na mateřské scéně ve Vinohradském divadle, teď jste dotočil náročný televizní seriál... Mimochodem, o čem vlastně je?

Když se chce, všechno jde. Mě práce baví, takže nebrečím jako mnozí jiní, že čas je mým nepřítelem číslo jedna. To, co děláte rád, není namáhavé. Když ale strávíte jen hodinu denně něčím, co vás netěší, je to dřina. A k tomu seriálu: je příběhový, rodinný, autor Jan Míka je Dietlův žák a je to vidět. Seriál se jmenuje Život na zámku a paradoxně pojednává o rodině, žijící v paneláku. Řekl bych - hezký příběh o šestadvaceti dílech.

 

Co myslíte, je váš životní příběh taky hezký?

Nestěžuji si. Rád vzpomínám na začátky v Ostravě i na pět let v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Tam jsem se potkal s krásnými postavami a dobrými kamarády.

 

Shakespeare psal hodně o zlu, o špatných lidech. O závisti, hlouposti. Zřejmě mu stav světa dost vadil. Ale zdá se, že se od jeho dob změnilo jen málo, pokud vůbec...

Pro moudro nemusíte chodit daleko. Co o blbosti říkal pan Werich, je tak krásné, že by se to mělo tesat. Blbost lidská je neporazitelná, ale musí se s sní bojovat, jinak by zaplavila svět. Já s tím souhlasím, jinak bych se musel pomalu bát. Člověk má být ale spíš sebekritický. Nenadávejme na parlament, raději si řekněme, proč jsme se tam nenechali zvolit sami. Vždyť bychom to dělali líp, jsme chytřejší, není-liž pravda? Když se díváte na jedn ání parlamentu, nebuďte otráveni, vidíte jen zrcadlo, vidíte sebe.

 

Vy byste se nechal zvolit?

Nejsem ten typ. Já bych to neuměl, ale spousta lidí by to zvládla. Neženu se do něčeho, na co nestačím.

 

Mnozí žehrají, že nejsou autoři, nejsou scénáře. Taky si stěžujete?

Proč, proboha? To je přece normální v celém světě. Mluvím teď o dobrých námětech. Kvalitních věcí nejsou nikde hromady, které byste mohl přehazovat vidlemi. Někdy je suchopár, jindy půda víc pohnojená. Jednou se urodí, protože třeba stály líp hvězdy, pak léta nic. Ale já bych se z toho nevěšel. Ani hlavu bych nevěšel. Ve vědě se taky každý rok nerodí Einstein. To prostě nejde. Kapacita civilizace není neomezená. Zaplaťpánbu, že Shakespeare byl jeden za čtyři sta let. Víte, jaká by to byla otrava, kdyby všichni dramatici byli jako on?

 

Myslíte, že by si dal Shakespeare U kalicha pivo?

Proč ne? Pivo je známo snad už z mladší doby kamenné. Ten pán, když vymýšlel své geniální zápletky, určitě při tom popíjel zázvorový anglický mok. S ostatními autory a herci se scházel v bohémské hospodě a všichni okolo se těšili, až se zase sejdou pan Shakespeare s panem Benem Jonsonem a budou se urážet. Ti dva dramatici se špičkovali dokonce i narážkami ve svých hrách. Štamgasti se dokonce¨sázeli, kdo z nich bude v hospodě vtipnější. Legenda taky praví, že Jonson jednou zajel za svým konkurentem do Stratfordu a oba se tak opili, že Shakespeare z toho umřel.

 

O čem by dnes psal?

Myslím, že o tom samém, jako tenkr át. Nic nového po sluncem. Vezměte si jakoukoli jeho hru. Pořád jsou současné. Romeo a Julie: dva mladí se mají rádi a společenské poměry jim nepřejou. Mladík musí emigrovat a dívka se utrápí. Tady to včera nebylo? Kluk utekl a holka za ním do Weidenu, kilometr ok českých hranic, nesměla. Všechno, co Shakespeare napsal, dobře známe.

 

Umíte vařit?

Mým koníčkem je spíš jíst. Ale když už se přinutím, vařím normální českou kuchyni. Pokaždé jinak, protože se nepamatuji, co jsem do hrnce dal. Jsem po tátovi, maminka vařila běžně, ale táta proto, že ho to bavilo.

 

Proč by měli lidé chodit do hospody?

Protože v ní najdou něco konkrétn ího, nikoli pouze dobré jídlo a pivo jako křen. Ještě krásné holky, pohodu, kamarády, dobrý nápad, hezký obraz na stěně. A nemusí na něj ani dělat mouchy...

 

Palivec na ten obraz doplatil...

V Haškově fantazii. Ale Palivec skutečně existoval. Tuhle hospodu vedl do roku 1924. Pak v živnosti pokračovala jeho žena. Tehdy ovšem tady nebyl velký sál, ale pouhý výčep se dvěma stoly a maličký lokál. Vzadu byla zahrada s muzikou. Prý příšerná dupárna.

 

Kde je dnes ta zahrada?

Sedíte v ní. Na jejím místě je dnes hlavní sál.

 

Zaskočil vás nějaký host?

Kancléř Kohl. Chtěl štrůdl, ale jako na potvoru nám došel. Tak jsme mu řekli, že štrůdlu doma užije ažaž, ale takovéhle palačinky ještě nejedl. A víte, že nám dal za pravdu?

 

Co by si u vás dal Švejk?

Černé pivo. Trochu by se po té naší zemi rozhlédl a řekl by - to chce klid. I když tu větu nikdy neřekl a Hašek ji nenapsal.

 

Co rád pijete?

Kalich radosti. Až do dna.

 

Jak se udržujete ve formě?

Snažím se nemít nervy v kýblu.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group