ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Mým prvním klukem byl můj dědeček

 

NAPSALA PHDR. ILONA WÖLFELOVÁ

 

Myslela jsem si tenkrát, když to začalo, že mě má děda hodně rád, víc než ostatní… Nevěděla jsem, že je to něco nenormálního. Děda říkal, že je to naše tajemství. Babičce jsem to taky nechtěla říct, aby si nemyslela, že jí má děda míň rád…” ·  ·  · Třináctiletá Renáta se svěřila matce, až když přistihla svoji pětiletou sestru s dědečkem polonahé v dětském pokoji. Předtím, i když měla za sebou sexuální výuku ve škole, od kamarádek a z časopisů a publikací, věděla základní věci o sexu, neměla odvahu narušit poklid rodinného domku, kde nahoře bydlel děda s babičkou a dole jejich rodina a kde všechno tak dobře fungovalo. Až žárlivost a snad i strach o mladší sestru spustila lavinu událostí. Jejich vztah, dá-li se to tak nazvat, začal již v době, kdy Renáta chodila do školky. Někdy jí děda hlídal, spala u nich uprostřed manželské postele, a když odešla babička do práce, zůstal s ní děda sám. Uvádí, že jí vždycky probudila zima, ležela odkrytá, s vyhrnutou noč ní košilkou a něco divného cítila v sobě. „Někdy, když jsem se probudila, tak děda nade mnou klečel nebo ležel a dal mi přirození na okraj mého přirození, ale dozadu ne. Ně- kdy se mu to nepovedlo, tak jsem ho cejtila jenom na sobě a někdy, když se mu to povedlo a dal mi svý přirození jen na ten kraj, tak si ho pak utíral do kapesníku, co měl pod polštá- řem. Po tomhle jsem vždycky usnula, děda se se mnou nijak nebavil, a když jsem se probudila, tak mi udělal snídani a říkal, že to nikde nesmím říkat, protože by ho zavřeli, a že by tam nevydržel, umřel by, a a babička by pak z toho taky umřela. Tak jsem tedy nikomu nic neřekla. Tenkrát, když to začalo, mi mohlo být kolem pěti let, já myslela, že mě má děda tak rád. Když jsem pak byla větší, tak jsem chodila za dědou po škole. Někdy mě zavolal, abych mu došla pro pivo, nebo, že potřebuje něco s ledničkou, tak jsem šla k nim nahoru. Když mi třeba děda dával pen íze, které měl v bundě ve skříni, která stála blízko postele, tak mi shrnul kalhoty i kalhotky, položil mě na postel, pak svlíknul sebe a lehnul si na mě. To mu přirození stálo, vsunul je do mě , a to až dozadu. Nevzpomínám, si že by mě to někdy příliš bolelo. Trvalo to asi deset minut, já jsem se potom sama oblíkla a šla buď pro to pivo, nebo domů. Děda se také vždycky oblíknul a řekl mi, abych to nikde neříkala. Když jsem byla u dědy, tak vždycky děda za mnou zavřel dveře. Dovnitř se v tu dobu nemoh nikdo dostat, protože z druhé strany byla koule a klíče měla jenom babička, která přicházela domů až ve tři hodiny. Děda mi taky říkal, abych si našla nějakého kluka a vyspala se s ním, aby, kdyby se na něco přišlo, to bylo na koho hodit. Já jsem mu na to neodpověděla. Myslela jsem si, že když se s někým vyspím, tak že ho budu mít ráda a nenechám to na něj hodit. Tohle všechno skončilo na konci sedmi čky, protože pak byly prázdniny, já začala chodit do osmičky a doma byla dřív moje mladší sestra Alena. Jednou jsem takhle přišla ze školy domů a našla u nás v pokojíku Alenu s dědou, oba si rychle natahovali tepláky. Mamka s taťkou doma nebyli. Alena mi pak řekla, že si k ní děda dovoluje. Tak jsem nad tím vším přemýšlela a řekla si, že to mamce řeknu, protože, kdybych šla na gynekologii, tak by to tam taky poznali, původně jsem to chtěla udržet až do patnácti let…” ·  ·  · Další případ pohlavního zneužívání je podobný v tom smyslu, že také trvalo několik let, než sestry našly odvahu o podivném chování svého dědy promluvit… Nyní patnáctiletá Miluše uvádí: „Já jsem společně s ostatníma sestrama chodila k babičce a taky jsme tam o sobotách, nedělích a o prázdninách přespávaly. S babičkou i dědou jsem vycházela dobře, „babičku jsem měla hodně ráda, děda se k nám všem choval normálně. Všechno se ale začalo měnit, když mi bylo asi devět let. Už si přesně nevzpomínám na dobu, kdy to bylo, ale byla jsem na WC u babičky, přišel tam za mnou děda, vyndal si z kalhot svůj pohlavní úd a chtěl, abych na něj šahala. Já jsem nevěděla, co mám dělat, ale děda mi ho strčil do ruky. Tak jsem ho chvíli držela, děda pak odešel pryč. To se pak v průběhu doby opakovalo, tak jednou či dvakrát do měsíce, vždycky, když mě děda chytil samotnou v domě, ať už ráno, večer nebo v noci, kdy mě ohmatával, vysvlékal mě a když jsme pak leželi v posteli, my jsme se s holkama střídaly ve spaní na manželských postelích mezi babičkou a dědou, tak mi strkal i pohlavní úd mezi nohy. Tohle všechno skončilo, když jsem byla asi v šesté třídě, nevím proč. My jsme chodily k babičce dál. Po celou tu dobu mi děda říkal, že o tom nesmím s nikým mluvit, protože kdybych to řekla tátovi, že by na mě řekl něco mnohem horšího. Já jsem sice nikdy nevěděla, co by mohl říct, nic jsem nikdy neprovedla, ale když jsem se dědy zeptala, co řekne, tak mi jen odpověděl, že uvidím a uslyším, ale bála jsem se , a tak jsem radši o tom nikomu nic neříkala. Po celou tu dobu, co to skončilo, jsem vlastně sbírala odvahu, abych to řekla. Tak až teď jsem se mamince svěřila, protože jsem se bála, že na gynekologickém vyšetření, kam máme se školou jít, zjistí, že nejsem pannou. Pak se svěřily i obě sestry, které taky říkaly, že si na ně děda dovoloval.” Její sestra Lenka má podobnou zkušenost s dědou: „Když jsem byla asi na začátku první třídy u babičky, ta odešla se starší sestrou na nákup, zůstala jsem doma sama s dědou. Děda chtěl, abych mu šahala na ´banán´. Říkal tomu tak, vyndal si ho ven z trenek, mě taky začal svlíkat, ale já nechtěla, furt jsem se oblíkala, ale děda mě přesto vysvlíkl z noční košile a kalhotek, protože to bylo ráno a já byla ještě ospalá a chtěla jsem po odchodu babičky a sestry ještě spát. Když me vysvlík, strčil mi ´banán´ mezi nohy, já ale ucukla a šla se oblíknout. Děda se naštval a řekl, že to nesmím nikomu říct, nebo mě zmlátí a řekne na mě něco ještě mnohem horšího. Já, protože jsem nevěděla, co by na mě moh říct, jsem se bála a nikomu to neříkala. Tohle se opakovalo často, když jsem tam se sestrama přespávala. Děda vždycky využil toho, že byl se mnou sám v pokoji a babička i sestry byly někde jinde. Stále mě ošahával a strkal mi ´banán´mezi nohy. Když jsem ho odstrkávala, tak se naštval a nechal mě být.” Třetí, nejmladší sestra má podobně zkušenosti. „Proč jsem rodičům po celou dobu nic neřekla? Bála jsem se a taky jsem nevěděla, jak to mám říct. O celé věci jsem řekla tátovi, až když o tom řekla nejstarší sestra a táta se mě pak ptal, jestli se mi taky něco takového stalo. Teprve pak jsem se přiznala, že i na mě si děda dovoloval. O tom, že si dovoloval i na sestry jsem celou dobu nevěděla, ani mě to nenapadlo.” Proč vlastně dochází k těmto otřesn ým případům? Jaká je osobnosti pachatele těchto činů? Většinou se jedná o psychopatické osobnosti se sexuální deviací pedofilií. Pedofilie je úchylka v apetenci, výběru sexuálního objektu, kdy se do popředí zájmu pedofila dost ávají děti. U starých mužů, dříve heterosexu álních, se někdy vyskytne symptomatická pedofilie, což bývá prvn í známkou počínající demence. Přesto je u většiny případů zarážející doba, po kterou dívky sexuální obtěžov ání snášejí. Jedná se často o roky, kdy dětská oběť zápasí se studem, výhruž- kami pachatele či prostě nechce naru- šit chod rodiny, ublížit svým oznámením matce. Tak to bylo i u Soni: „Když mi bylo osm let, seznámila mě matka s pánem, kterému bylo tenkrát už přes padesát a kterého si pak vzala. Vlastního otce si nepamatuji, druhého jen částečně, hlavně to, že se dost hádali a maminka pak brečela. Na pana Nováka mám tedy ze začátku dobré vzpomínky, oproti tomu druhému tátovi, nejdřív se mi zdálo, že tenhle třetí bude fajn. V té době mi bylo 9 let. Mně i mladší sestře se hodně věnoval, chodil s námi na procházky a na mamku nekřičel. Potom byla mamka na mateřské dovolené s Petrou, nemohla nikam jezdit, a tak s námi otec jezdil sám. Já jsem mu říkala táto. Jezdili jsme také k němu do Lovosic, kde pracoval a kde měl strážní domek. V tom domku se to právě stalo. Bylo to o prázdninách, mezi pátou a šestou třídou. V tom strážním domku je kuchyň a dva pokoje a spát se dá v těch pokojích. Sestra chodila spát dřív a mě táta dovolil ještě koukat na televizi. Dívala jsem se na ní z postele, už vykoupaná a převlečená do nočního a on říkal, že se nechce dívat ze židle a že si tedy lehne ke mně. Potom mě začal hladit na prsou a mezi nohama, svlékl mi košili a sám se taky svlékl, nepamatuji se, že by mi přitom něco říkal. Ale zlý na mě určitě nebyl. Pak si na mě lehnul a říkal, že se do mě nemůže dostat, že jsem ještě malá. Potom vyvrcholil, měl orgasmus, ale tento výraz znám ze školy, tenkrát jsem nevěděla, co to znamená, ale cítila jsem, že na mě něco vystříklo. Když se potom zvednul, tak jsem to i viděla. Světla tam bylo dost, protože se svítilo a běžela také televize. Já jsem tomu nerozuměla, vlastně jsem ani nevěděla, co to se mnou dělá, takže mi to přímo nevadilo, nic jsem necítila. Rozhodně mě nic nebolelo. On mě už předtím hladil třeba v koupelně a mně všechno připadalo, jako že se ke mně chová hezky, hlavně, když jsem to srovnávala s tím předchozím tátou.Tak to pokračovalo, bylo to vždycky stejné, jen občas na mě chtěl, abych ho hladila na přirození. Já jsem to dělala tak, že jsem ho opravdu jen pohladila, nikdy jsem to nedržela a hned zase dala ruku pryč. Nějak se mi to nezdálo normální, ale neumím to blíže vysvětlit. Odhaduji, že za tu dobu, asi dvou let, to se mnou dělal asi ve dvaceti až třiceti případech. Někdy, když jsme byli v Ústí celý víkend, tak to se mnou dělal třeba i dvakrát. Někdy to dělal i v době, kdy s námi byla matka, v sobotu dopoledne, kdy odjela nakupovat autobusem do centra, a obě mladší sestry byly v té době venku. Já jsem zpočátku opravdu nevěděla, že se děje něco špatného. Začala jsem to chá- pat po prázdninách, když jsem začala chodit do školy a slyšela jsem od holek o různých věcech z domova, ale přesto jsem to mamince říci nechtěla. Těch důvodů bylo asi víc, styděla jsem se, také jsem si nebyla jistá, zda mi uvěří, nechtěla jsem jí dělat starosti, protože byla v té době spokojená a v rodině byl klid. Bylo to úplně jiné než s tím druhým otcem.” Někdy je rodinné pouto tak pevné, že matka odmítá brát nesporné skuteč- nosti na vědomí, v zájmu svého partnersk ého vztahu či majetkových záležitostí neposkytne dceři - oběti psychickou podporu, ale naopak jí přiměje v zájmu zachování rodiny ke změně výpovědi. Nezletilá Jiřina, žákyně 7. třídy se svě- řila své kamarádce, poté, co brali v biologii pohlavní výchovu, že to s ní její nevlastní otec, když odejde matka na odpolední či noční, také „takhle” dělá. Kamarádka to sdělila svým rodičům, ti to nahlásili na policii, při výslechu Jiřina počínání otce, které trvalo několik let, detailně popsala, otec se k činu doznal. Za týden se matka znovu dostavila s dcerou na policii s tím, že si dcera přeje změnit výpověď. Jiřina nyní uváděla, že našla pod postelí vibrátor, který pou- žívala a kterým si údajně způsobila i defloraci. Blíže nebyla schopna uvést detaily, uváděla, že to viděla v televizi v některých filmech, na otázky hystericky až agresivně reagovala, slepě se držela naprogramované linie. Na otce si to prý vymyslela, protože jí nechtěl pustit ven. K otázce, jak se dostal vibrátor pod postel, uvedla matka, že jí ho otec asi před půl rokem koupil k narozeninám, ale že tyto věci nesnáší, tak ho odhodila pod postel. Rodinné pouto zvítězilo. Pohlavní zneužívání dítěte probíhá v rodině často i řadu let, aniž to matka zpozoruje. Naopak se ještě domnívá, jaký má její partner zájem o dítě a jak dobře si vybrala. Nevlastní otec sedmileté Venduly jí přiměl ke „spolupráci” formou hry. Když byla její matka na ranní, ráno si jí ještě před snídaní brával do postele, ukazoval jí „panáčka”, jak se to s ním dělá, učil jí, aby si s ním hrála. Koupal se s ní, když byla matka na odpolední, hráli hru na „rozesmívání” nebo „na mrtvolu”, kdy nevlastní otec ležel nahý na posteli, hlavu pod polštářem a bylo na nezletilé, aby ho dotyky na patřičných místech probudila. Posléze začal do své hry zatahovat i Venduliny kamarádky, které Vendula instruovala o pravidlech hry a které se ze zvědavosti a za žvýkačky zú- častnily. Když byla Vendula v sedmé tří- dě, zdálo se jí již počínání nevlastního otce nenormální. Zmínila se před matkou, a ta věc oznámila, neboť v té době odešel její partner z rodiny k jiné ženě. „Proč jsem to neřekla dřív? Říkal, že jeho zavřou, mámu taky a já pudu do polepšovny. Já jsem si pak na to i tak zvykla, že mě to moc nevadilo. Když jsem přišla ze školy domů, tak jsem mu to rychle udělala a pak mi dal peníze nebo žvejky a mohla jsem jít běhat ven.” ·  ·  · Četnost těchto činů, které jsou zahrnov ány v trestním řádu pod pojmem pohlavní zneužití či ohrožování mravní výchovy nezletilých, kolísá v poslední době v okrese Ústí n. L. podle sdělení mjr. Pavla Voleše, policejního ředitele od 11 až do 17 činů ročně. Přitom téměř polovinu z těchto policii nahlášených činů tvoří případy mladistvých, většinou Romů, kdy věk „zneužité” avšak spolupracující partnerky se pohyboval těsně pod patnácti lety věku. Kolik podobn ých případů však ukrývá mlčení zúčastn ěných či rodiny se můžeme jen dohadovat. Ne vždy je tedy za ochotou a dobrotou dědů, ať už vlastních či nevlastních, zájem o skutečnou výchovu dítěte. I když je těchto případů málo v porovnání s normálně fungující rodinou a výchovou dítěte, jsou alarmující a je potřebné o nich vědět. Když každý z nás máme dar dětství jen jednou a mělo by být pro nás tím nejšťastněj- ším životním obdobím… V článku jsou všechna jména a popisn é okolnosti pozměněny. Děvčata si toho zažila za svůj krátký život už dost a když jsou pro ně nyní důležitější jiné zážitky z dětství, je otázkou, kolik pro- žité věci ovlivní do budoucna jejich sexu ální cítění a prožívání, zda se trauma, které se nyní v dětském věku opouzdřilo, neobjeví v dospělosti ve sféře psychick é či sexuální.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group