ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Balet s rejnoky

 

NAPSAL
LIBOR MICHALEC
NAPSAL: LIBOR MICHALEC Svými širokými křídly a půvabnými pohyby vypadají rejnoci jako mytologick á zvířata: napůl pták, napůl ryba. ·  ·  · Mají shora zploštělé a široké tělo, hlava je nezřetelně odlišena, ústa příčně štěrbinovit á s nozdrami a žaberními štěrbinami. Široké prsní ploutve srůstají s hlavou, hřbetní i ocasní ploutve jsou malé, ocas dlouhý a tenký. Jejich citlivá kůže je prý jako směs sametu a hedvábí. Žijí v teplých mořích a jsou přizpůsobeni životu na dně. Při plavání pohybují celým tělem nahoru a dolů, přičemž vlnění probíhá po stranách širok ých podélných ploutví. Vznášejí se ve vodě jako velicí ptáci s tělem ve vodorovné poloze. Když mají tělo svisle, zdá se, jako by tančili. Dokáží vnímat změny v okolním prostředí zvláštními smyslovými orgány - jamkami naplněnými hlenem se smyslovými vlákénky umístěnými na hlavě a podél postranní čáry. Autor fotoreportáže z Kajmanských ostrov ů pro National Geographic David Doubilet fotil podmořský život už od dvanácti let. Na mělčinách Severní zátoky ostrova Grand Cayman se připojil k potápěčům, kteří krmili velké skupiny jižních rejnoků (Dasyatis americana) ve vodách chráněných bariérou útesů. Když se rejnoci shromáždili kolem něj, ztratili svou strašnou pověst. S fotoaparátem napůl ponořeným v křišťálově čisté vodě fascinovaně hleděl, jak hejno rejnoků křižuje mělčiny. Zjistil, jak píše v článku pro National Geographic, že jsou to mírní, podivuhodní ptáci oceánu. Tomuto místu se dnes říká Měs to rejnoků. ·  ·  · V blízkosti břehů se zavrtávají na mělčinách do písku a tak číhají na kořist. Potravou jsou pro ně převážně malí mořští živočichové, raci, měkkýši a malé rybky. Zbarvením se často výborně přizp ůsobují mořskému dnu, takže i když jsou jen napolo zahrabáni v písku, jsou velice těžko k rozeznání a snadno unikaj í zraku nepřátel. Často v hejnech vypluj í k hladině, aby se slunili. Přebývají na písčitém nebo bahnitém mořském dně a blíží-li se kořist, střelhbitě se vyřítí, aby ji lapili. Loví tím způsobem, že plovou těsně nade dnem a prohledávají je. Jakmile ucítí kořist, roztáhne se nad ní, pokryje jí tělem, polapí ústy, rozdrtí silnými a ostrými zuby. Rejnok vlastně nikdy nevidí potravu, kterou jí, protože oči má nahoře na hlavě a ústa a chřípí dole, což mu dává zdánlivě bojovný výraz. ·  ·  · V roce 1986 začal fotograf a potápěč Jay Ireland - průvodce na Kajmanských ostrovech - zkoumat dvě místa uvnitř bariéry z útesů v Severní zátoce, kde rybáři a turisté čistí ryby ulovené na denních výletech. Zbytky ryb padaly na dno a rejnoci okolo Irelanda hodovali. „Obvykle se nemůžeš k rejnokům ani přibl ížit, ale oni plavali k mému fotoaparátu,” říká Ireland. Se svým kolegou začali krmit rejnoky pravidelně. Rejnoci se naučili návště- vy očekávat a jsou agresivní a dotěrní, když potápěči vynechají jeden den kvůli špatn ému počasí. Průvodci přivádějí na krmení až 150 potápěčů denně. Potápěči zjistili, že rejnoci mají různé chutě, ale dávají přednost krakatici a hlavně polozubci. ·  ·  · Spodek těla u rejnoka je velice citlivý a jemný orgán hmatu. Své citlivosti na elektrické pole využívají k lovu v kalných vodách jejich pří- buní - parejnoci. Ti jsou až dva metry dlouzí, dosahují váhy až sto kilogramů a po stranách hlavy mají vyvinutý elektrick ý orgán, kterým vydávají elektrický výboj o napětí až 200 voltů. Využívají tak přirozené elektrizující schopnosti svalů a usmrcují nebo omračují kořist. Nejznámější druh elektrického rejnoka (Torpedo marmorata) rozděluje elektrick é rány zcela podle své vůle podle toho, jak velkou plochou svého těla se něčeho dotkne. ”Záhadnou sílu” rejnoků znali již staří Římané. Požívání masa těchto zvláštních ryb byly připisovány dalekosáhlé účinky. Také rybáři znali nebezpečí elektrického šoku, který se přenášel dokonce i dřevěným kopím. Čeleď rejnoků obývajících tropická moře se liší dlouhým, bičovitým ocasem, který je opatřen trny, které mají po stranách nazad obrácené zoubky. Pokud místní domorodci nebo potápěči nešťastnou náhodou šlápnou na skrytého zahrabaného rejnoka, ten vymrští ocas a zasadí mu zoubkovaným ostnem ostr ým jako břitva rány do nohy nebo kotníku. Domorodci dokonce podle Brehmovy encyklopedie zvířat staré přírodovědce ujišťovali, že „viděli rejnoky, kteří při napadení dokáží vymrštit svůj trn do velké dálky a s poměrně velkou přesností”. V určitých obdobích mají tito podivuhodn í a krásní tvorové zvláštní zvyk shlukovat se v hejna, ve kterých se jeden s druhým k sobě tisknou. Tomuto jevu domorodci říkají „Oponga fai”.

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group