ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Anasazi, Dávní cizinci

 

Napsal: Václav Rout

Až do 70. let 19. století bylo území tzv. „Four Corner States”, čtyř států unie, jejichž hranice se stýkají v jediném místě, Arizony, Utahu, Colorada a Nového Mexika, považováno za oblast bez jakékoli kulturní historie, pustou poušť, která je maximálně domovem pro hrstku kočujících Navahů. Jaké však bylo pro Ameriku překvapení, když zjistila, že tato oblast byla osídlena dávno před příchodem bělochů civilizací, která i dnes budí náš zasloužený obdiv. Civilizací, která prošlo dlouhým vývojem od primitivních zemědělců na přelomu věků až po obdivuhodné stavitele, jejichž stavební komplexy byly až do poslední čtvrtiny 19. století nejrozsáhlejšími stavbami na celém severoamerickém kontinentě, a která nám po sobě zanechala tisíce památek (jen v Novém Mexiku bylo dosud objeveno přes 25 000 míst osídlení). I tak je však nadále obest řena mnohým tajemstvím. Dokonce ani neznáme jméno lidu, který zde žil a umíral, a tak používáme to, jež mu dali Navahové. Anasazi - dávní cizinci. ·  ·  · Po dvou a půl hodinách jízdy pustinou a dobrodružném přejezdu poloshnilého mostu nad korytem vyschlé říčky jsme konečně u cíle naší cesty. Před námi se otvírá rozlehlý Chaco Canyon se svými zříceninami puebel, z nichž nejznámější je pravděpodobně pueblo Bonito. Na přelomu věků se na jihozápadě USA objevili nomádští lovci. Z mělkých terénních prohlubní, které pokryli větvemi a zeminou, si vytvářeli primitivní obydlí. Při archeologickém průzkumu nedaleko umístěných zásobních jam se nacházely umně zhotovené košíky, kter é nahrazovaly tehdy neznámopu keramiku a které daly současně této skupině Anasazi jméno - Košíkáři. Některé z košíků jsou mimochodem spleteny tak dokonale, že nepropustí ani kapku vody. V 6. století n. l. došlo k významnému posunu ve vývoji kultury Anasazi. Objevily se totiž tři novinky. První z nich je příchod keramiky od sousední kultury Mogollon, druhou získání luků a šípů a třetí, asi nejdůležitější, je rozvoj zemědělství, založeného na pěstování kukuřice, dýní a fazolí. Nové období kultury Anasazi, které patří pravděpodobně i k jejímu vrcholu, začíná počátkem 8. století n. l. Doch ází ke stěhování z podzemních obydl í na povrch. Podzemní obydlí začínají plnit funkci centra náboženského života, později známého jako „kiva”. A tak vzniká nová urbanizační jednotka - pueblo. V roce 919 n. l. začíná stavba nejdominantnější památky Anasazi kultury v celých Spojených státech - puebla Bonito. (Také vás překvapuje, jak je možné při absolutní neexistenci písemných zpráv z té doby tak přesně určit dobu zahájení výstavby? Vysvětlení je jednoduché. K určení stáří slouží metoda zvaná dendrochronologie. Hezký jazykolam, co? Metoda sama o sobě je však velice jednoduchá, jako vše geniální. Spočívá v porovnání tzv. dendrochronologického kalend áře, tj. sestavení letokruhů stromů z dané oblasti až do doby co možná nejstarší, se vzorkem dřeva získaného z dané historick é stavby. Jejich porovnáním získáme přesně rok poražení stromu. K sestavení kalendáře je však zapotřebí použít stromy z jednoho regionu, jinak je metoda naprosto nepřesná a tím pádem neúčelná. Jelikož se ke stavbě puebel používalo stromů z relativně blízkého okolí, je dendrochronologie nejpříhodnější a naprosto přesná). Stavba asi třípatrové budovy se stovkou místností byla dokončena v roce 936 n. l. (pro srovnání - v Čechách byl rok před tím zavražděn kníže Václav a v Praze stály první dva malé kamenné kostely). Na příštích sto let utichl stavební ruch. Při archeologickém výzkumu této části puebla se zjistilo, že asi osm místností sloužilo jako pohřební komory pro více než 90 mrtvých. Jak se však dále zjistilo, jednalo se o kosterní pozůstatky z období před výstavbou puebla. A tak vyvstává první záhada: jak a kam pohřbívali obyvatelé Chaco Canyonu své zemřelé, kterých muselo být několik tisíc? V letech 1030 - 1079 n. l. započala nová etapa ve výstavbě puebla Bonito, kdy došlo k jeho podstatnému rozšíření. Při pohledu z výšky nás na první pohled zaujme přesnost, se kterou bylo pueblo budováno. Svědčí o jediné věci - musel existovat dosti podrobně vypracovaný plán výstavby, který se předával po tři generace, během nichž bylo budováno. O existenci přesného plánu svědčí i dodnes dochované zdi. Zatímco spodní části zdí jsou tlusté, neboť se předpokládalo, že ponesou váhu několika pater, tloušťka s vyššími patry kles á. Zdi nebyly stavěny najednou, ale postupně, kdy po navršen í jednoho poschodí se položily trámy, rákos a navrch zemina a z takto vytvořené podlahy se začalo stavět další patro. Po dokončení hrubé stavby docházelo ke konečné úpravě. Na druhé zdivo se technikou, která vzdáleně připomíná kladen í dlaždic, upevňovaly opracované kamenné destičky, které tvořily vnější „obal” zdí. Takovýto obal pak vytváří krásné pravoúhlé rohy, které i dnes v nás budí zasloužený obdiv. Zevnit ř se zdi omítly a vymalovaly. Všeobecně se udává, že pueblo mělo celkové okolo 800 místností, z nichž v nejvrcholnějším období bylo asi 600 obýváno tisícem obyvatel. Původně mělo pueblo 18 vchodů, umístěných v obvodových zdech. Později však, zřejmě z obranných důvod ů, byly všechny tyto vchody zazděny a ke vstupu bylo možno použít pouze vchod vybudovaný v jižní zdi. Centrum veškerého dění se soustředilo na hlavní prostranstv í, jež bylo rozděleno jednou řadou místností na dvě přibli žně stejně velké části. Zde se za příhodného počasí odehrával společenský život puebla. Mletí kukuřice, výroba keramiky, obřadní tance. Současně zde byly umístěny dvě rozlehlé kruhov é stavby - obřadní kivy, které splňovaly úlohu společenské- ho náboženského centra. Vzhledem k jejich umístění (jedna je v pravé a druhá v levé části puebla) se usuzuje, že obyvatelé byli rozděleni do dvou základních skupin, zimní a letní, z nichž každá zodpovídala za náboženské obřady v daném období. Kromě těchto centrálních kiv zde však nalezneme 37 kiv men- ších, které sloužily jako svatyně. Jednotlivé místnosti v pueblu byly spojeny přibližně 1- 1,5 m vysokými vchody, jež mnohým návštěvníkům připadaj í malé. Opak je však pravdou. Chacoanská architektura má v porovnání s ostatními stavbami Anasazi kultury neobvykle velké vchody. Hlavní a upřednostňovanou úlohou bylo zabránit co možná největšímu úniku tepla z místností. Krom ě vchodů typických pro většinu puebel se v pueblu Bonito setkáváme i s neobvykle řešenými vstupními otvory ve tvaru písmene „T”, z nichž většina sloužila ke vstupu z hlavního nádvoří a jejichž význam dodnes neznáme. Z umístění puebla i jeho velikosti (jedná se o nejrozlehlejší stavbu Anasazi kultury v celé oblasti jihozápadu USA) dnešní historici usuzují, že plnilo funkci náboženského a správního centra Chaco Canyonu a pravděpodobně též sloužilo jako nemocnice. V Chaco Canyonu existovalo však mnohem více puebel než jenom pueblo Bonito. Kromě těch větších (pueblo Chetro Ketl mělo např. asi 500 místností,) v jistém smyslu center, kterých se napočítalo jedenáct, se zde nachází mnoho men- ších, dvoupatrových puebel, z nichž některá nebyla mnohdy vzdálena víc než na dostřel luku. Na základě toho se usuzuje, že v době největšího rozkvětu Anasazi kultury zde žilo několik desítek tisíc obyvatel. Na jeden z nejzajímavějších nálezů však nenarazíme v žádném z puebel, ale na hoře, která dominuje celému údolí, na 132 metrů vysoké Fajada Butte, ležící v jihovýchodní části údolí. Po ne zrovna snadném výstupu narazí- me na tři kamenné bloky opřené o skaln í masiv. Pohlédneme-li jednou ze dvou mezer mezi bloky na samotný skalní masiv, uvidíme vytesané dvě spirály, jednu větší, jednu menší. Nic více. Pokud však na vrchol vyrazíme v den zimního či letního slunovrat či v době jarní nebo podzimní rovnodennosti, objevíme primitivn í, avšak do dnešních dnů bezpe čně fungující sluneční observatoř. Dnes se pouze můžeme dohadovat, k čemu sloužila a jaké slavnosti s její činnost í byly spojeny. ŽIVOT V PUEBLU Na základě nálezů jsme schopni si pouze všeobecně představit život v Chaco Canyonu v 10. - 12. století. Byl velice krutý. Po narození, pokud měl chacoanský človíček štěstí, neboť dětská úmrtnost byla dosti vysoká (přibližně jedna třetina), nastalo období krátkého dětstv í. Jakmile trochu povyrostl, začal se zapojovat do činnosti puebla. Nejdříve vykonával drobné pomocné práce na uměle zavlažovaných políčkách. Pokud se jednalo o dívku, tu čekala až do smrti jednotvárná práce. Dostala do ruky kámen a mlela kukuřici. Hodiny a hodiny, od rána do večera, aby měla dostatek mouky na přípravu jídla pro rodinu. Ani život mužů však nebyl jednoduchý. Ráno vyráželi do kilometry vzdálených lesů, aby z nich, bez použití jakékoli techniky, pouze za pomoci rukou a paží, dopravili trámy nutné ke stavbě či opravě puebla (např. ke stavb ě středně velkého puebla bylo zapotřeb í okolo 10 000 trámů,) či vyrazili na lov, který trval často i několik týdnů. Muži, kteří zůstávali v pueblu se starali o stavbu, tkali, vyráběli keramiku a podobně. Průměrný věk byl velice nízký. Za starce byli považováni již lidé ve věku okolo čtyřiceti let. Co se stalo s tělem po smrti však bohužel nevíme. Snad budoucnost a nové objevy dají odpověď na tuto záhadnou otázku. V roce 1085 n. l. je stavba puebla Bonito dokončena. Práce na ostatních pueblech však i nadále pokračují. Lidé žijí stejným životem. Loví, pěstují kukuřici, dýně a fazole. V polovině 12. století však všechno najednou končí. Dodnes přesně nevíme, co se stalo. Pouze se dohadujeme. Dendrochronologická metoda odhalila, že v roce 1150 n. l. zachvátilo oblast jihozápadu neobvyklé sucho. Že by bylo důvodem zániku chacoansk é kultury? Kdo ví. Zůstali jen němí svědkové zašlé slávy, kteří čekali až do poloviny minulého století na své znovuobjevitele. V roce 1896 byly zahájeny první vý- zkumné práce pod vedením Richarda Wetherilla. Překvapující výsledky měly za následek vyhlášení Národního pam átníku Chaco Canyon 1907 . Druhý a nejrozsáhlejší archeologický výzkum proběhl v roce 1920-1927 společnými silami National Geographic Society a Smithonian Institution. Dlouhá staletí nad pueblem Bonito visela hrozba. Později dostala i jméno - Hrozivá skála. Tyčila se v nebezpečné blízkosti puebla a od okolního skalního masivu ji dělila jen úzká štěrbina. Podle legned Navahů, kteří do těchto míst přišli až několik set let po opuštění údolí lidmi Anasazi, si původní obyvatelé, v jejichž duších byl po celou dobu existence uhnízděn strach, snažili naklonit skalní bohy plnými košíky tyrkysů a bí- lých mušlí, které vhazovali do úzké štěrbiny. Aby zabránili erozi úpatí skály, stavěli dlouhé kamenné zdi. V lednu 1941 se však hrozba naplnila. Na pueblo se zřítily tisíce tun zvětralé skály a vý- chodní část puebla byla nenávratně zničena. Už zde nebyl nikdo, kdo by se snažil usmířit skalní bohy obštními dary. Ukázalo se však, že legendy Navahů byly hodně nadnesené (jak ostatně většina legend bývá.). Místo tyrkysového „pokladu”, který se měl ve skalní štěrbině skrývat, se nalezlo pouze množství modlitebních tyčinek. Necháme-li se však na chvíli unést stejnou vírou jako původní obyvatel é, budeme věřit, že svůj úkol splnili a zachovali pro nás a naše potomky jedno z nejpřekvapivějších míst jihozápadu USA. Opuštíme údolí. Fajada Butte, která tady stojí jako hlídač u vchodu do ztichl ého údolí, se s námi tiše loučí. Ka- ňon zůstává za námi. Slunce, stejně jako předešlá staletí, zapadá nad údolím. V soumraku, který nastává, jako bych sly- šel z dálky tiché hlasy žen, veselý pokřik dětí a obřadní zpěvy. I když vím, že je to pouze přelud, zvuky noční přírody, vě- řím, že hlasy lidí, kteří zde žili před stalet ím, se s námi loučí Chaco Canyon.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group