ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

JE LIBO ŠŇUPEČEK?

 

text JAROSLAV TOMČÍK

Slovo, které samo o sobě vyvolává v mnohých představy špinavých doupat bez hygienického zařízení, plných povalujících se dlouhovlas ých, práce se štítících individuí s injekční stříkačkou v naběhlé žíle. Asociální živly, jež spojuje pouze touha po prostředku opojení. Jednotlivci bez zábran, kteří své touze po látce, jež nazýváme drogou, obětují cokoli. Ano, tento zjednodušený pohled, podporovaný mnoha lety oficiální bolševické propagandy, je poměrně tvrdě zafixován v povědomí veřejnosti. Ale odpovídá skutečnost těmto černobílým představám? Celá drogová problematika je tak široká, že jen rámcové postavení by zabralo stovky stránek textu. Kupříkladu legalizace tzv. lehkých drog. Léčení drogových závislostí kontra kapsa daňového poplatníka. Marihuana, hašiš, LSD, tripy, heroin, kokain. Vybral jsem jen malou část, specificky českou, přípravek na bázi amfetaminu, pervitin či něžněji perník. „Péčko je médium,” dozvěděl jsem se dávno před tím, než vůbec vznikl úmysl napsat tohle povídání, od jednoho člověka, jemuž je připisováno vytvoření celé filozofie spojené s touto drogou v pražských toxikomanských legendách. Říkalo se mu Freud. Homosexuál a toxikoman s neuvěřitelnou mozkovou kapacitou. „Něco jako film, televize nebo sex,” říkal on. Pervitin, stejně jako jiné drogy, si vždy našel okruh svých fanoušků. Od poloviny sedmdesátých let se počet konzumentů začal zvyšovat geometrickou řadou. V kruzích undergroundového podsvětí se občasné užití pervitinu stávalo prestižní záležitostí. Masovému rozšíření však bránil především fakt, že surovin na domácí výrobu byl nedostatek. Také způsob aplikace odradil nemálo zájemců o životabudič tohoto ražení. Načít si žílu, a to ne právě nejtenčí injekční jehlou, naaspirovat pár kapek krve a pak plynule natlačit celý obsah stříkačky do paže je operace poměrně nepříjemná. Navíc se materiál, tedy jehly a stříkačky, nesháněl nijak snadno. Tyto důvody a tvrdé represe v případě prozrazení způsobily uzavření toxikomanských komunit a tím zajistily i poměrně bezpečnou bariéru oddě- lující tyto od „normální společnost”. Situace se rapidně změnila koncem osmdesátých let, zvláště po listopadu 1989. Společnost přechází na tržní mechanismy. Těch několik „vařičů” pervitinu zjišťuje, že obzory obchodního podnikání jsou pro ně stejně lákavé jako pro automechaniky, instalatéry a jiné nedostatkové profese. Poprvé v dějinách českých perníkářů se začíná za mírně narůžovělý krystalický prášek platit. Roztáčí se kolotoč. Za péčko se platí, výrobce získává více a víc peněz na suroviny a výrobní zařízení, zlepšují se technologie, více se prodá- vá, více se vyrábí a především, výsledný produkt je čistší než bylo po léta zvykem. Už není třeba rozpouštět dávku, stříkačka se stává přežitkem. Čistota a jemnost drogy umožňuje šňupání. Velký skok na cestě za komerčním úspěchem. Jestliže před pěti lety si byl ochoten píchnout jeden z deseti zvědavých, dnes si jich ze stejného počtu šňupne devět i deset. Zisky se zmnohonásobily. Obchod kvete a jeho vedení se ujímá iniciativně kriminální část galerky. A navíc „speed”, jak se říká pervitinu v zahraničí, se stává výhodným obchodním artiklem. Především v SRN, bývalé Jugoslávii, Polsku. „Já jsem měl možnost poprvé se seznámit s fenoménem pervitinu na jaře roku 1991. Bouřlivý večírek se rozpadal do mnoha separujících se skupinek a mně se dostalo prvního zasvěcení. Na kreditní kartě ležely dvě růžovobílé podlouhlé hromádky jemného prášku. Neměl jsem strach, spíš pocit, jakým začíná veliká nejistota. Co teď a co potom. A pak jsem to zkusil. Zasunul jsem do pravé nosní dírky stočenou stokorunu a dlouze a táhle vdechl. Chvíli to pálilo a pak, asi po dvaceti vteřinách, všechno povolilo. Veškeré napětí bylo pryč. Postupně se plnily všechny předpovědi o účinku. To, co mi lidé říkali před šňupnutím, se naplnilo. Asi je pravda i to, že největším péčka je to, že je to tak strašně fajn.” (výtvarník a majitel reklamní agentury - 24 let) Pervitin odstraňuje pocit únavy a hladu, zintenzivňuje vnímání, poměrně dlouho a intenzivně „jede”. Člověk nemusí spát a hodně hubne. Přitom abstinenční příznaky se po několika prvních aplikacích nijak výrazn ě neprojevují. Poškozuje játra, ledviny, v méně častých mutacích obsahuje jód. „Mám to rád, je to fajn. Když jedu, nic mi nechybí. Jak často? Jednou, dvakrát do měsíce. Ne, absťák jsem ještě nezažil, občas je mi druhej den trochu blbě, ale spíš jako bych nebyl ve svý kůži.” (student ČVÚT - 21 let) Jedna dávka k našňupnutí je 60 až 110 mg podle tělesné konstituce a psychických dispozic. Jeden gram pervitinu se dá v Praze, pokud víte kam jít (a jít můžete prakticky kamkoli), koupit cca za 800 až 1 000 korun. Zákon stíhá výrobu a distribuci, takže určitá legislativní rizika tu existují, avšak v době, kdy se policejní aktivita vybíjí v likvidaci políček konopí, jsou řekněme zanedbatelná. Péčko postupně proniklo do všech odvětví nočního života. Dlouho jsem si myslela, že mám všechno pod kontrolou. Brala jsem hlavn ě kvůli milování. sex na perníku byl zpočátku fantastický. Potom postupně bylo třeba zvyšovat dávky. A už jsem se vezla. Dostal mě z toho kamarád, těžkej toxík. Je to paradox, ale je to tak. Dneska neberu. Občas kouřím trávu nebo haš a to mi stačí. (sekretářka podnikatele - 28 let) Poláci, Jugoslávci a čeští dealeři prožívají konjunkturu. Domácí výroba poslední dobou upadá a nekvalitnější materiál vaří v zahraničí. Většinou Češi, kupodivu. Lepší vybavení laboratoří dodává větší množství lesněji. Peníze jsou taky prima. „Mám to jako koníčka, i když by mě to solidně uživilo, spíš pro známý a tak. Občas si taky dám, jednou do měsíce, víc ne. podnikám v oblasti strojírenského zařízení a technologií, takže pro peníze to skutečně dělat nemusím. (Směje se.) (dealer - 29 let) Pervitin je stejně tvrdá droga jako heroin, crack, kokain, o tom nemůže být žádná diskuse, i když mýty, vytvářené po desetiletí v kruzích drogově závisl ých, se snaží tento fakt zlehčovat. Proti těmto drogám má navíc jednu obrovskou nevýhodu. Nevyrábí se v průmyslovém měřítku, a tím se zvyšuje riziko závadného varu, jehož účinky se nedají předvídat. Viděl jsem na vlastní oči trosky lidí po několikaletém pravidelném požívání. Smrt má mnoho podob a ta perníková nemá s pohádkou pranic společného.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group