ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

AMERICKÝ OSCAR NEMINUL PRAHU

 

Ptala se EVA VAŇUROVÁ

Theodor Pištěk vystudoval Akademii výtvarných umění v roce 1959. Jeho tvůrčí dráha je bohatá v mnohosti projevů, kterými se vyjadřuje. Od malby se dostal k návrhům kostýmů a odtud ke spolupráci s americkým režisérem českého původu Milošem Formanem. Celovečerní hrané filmy Amadeus a Valmont patří ke skvostům světové kinematografie. Lví podíl na jejich úspěchu měl i Theodor Pištěk, za Amadea ověnčený Oscarem a za Valmonta Cézarem.

Ve styku s kumštem jste byl od dětství, co vás především ovlivnilo, že jste se rozhodl pro studium malířství a nikoli herectví? „K malování jsem inklinoval od malička, nic jiného mne nepřitahovalo. Už jako malé dítě jsem kreslil po každém čistém kousku papíru. Na druhé straně pro mě bylo hotové drama. když jsem měl ve škole přednášet básničku. Učitel é se zcela mylně domnívali, že budu výraznou postavou školních dramatických představení.“

Ale jak se snáší malířství s kariérou automobilového závodníka? „Nevidím v tom nic neslučitelného. Mám kamarády malíře, z nichž jeden hraje vášnivě šachy, druhý chodí rybařit, aniž je to omezuje v práci. Automobilismus je stejný koníček, v němž si odreagovávám stavy, které přicházejí ve zcela normální práci. Nikdy jsem neměl touhu dělat závodění jako povolání. Je to zábava, při které zapomenu na trable a starosti, automobil je pro mě lázeňská pomůcka. Přitom jsem netrpělivě čekal, až mi bude osmnáct, abych si mohl udělat závodní zkoušky a dostal licenci. Auta mě bavila od té doby, co jsem začal vnímat, a později jako kluk jsem znal všechny existující značky a modely. Celé hodiny jsem se díval z okna a sledoval, co projíždí dole na ulici. Řídím už od 16 let, to bylo dávno nutností. Můj táta měl srdeční vadu, sám šoférovat nesměl, a tak jsem mu tímto způsobem sloužil při jeho cestách po českých divadlech.“

A oblíbené značky aut? „Mám jen jednu, Porsche.“ A vaše závodnické priority? „Patřím ještě ke generaci obojživelníků, do doby, kdy závodník jezdil vše - rallye, závody do vrchu, okruhy..., v cestovních vozech i ve formulích. Je jen málo disciplín, které bych minul.“ Jezdit maximální rychlostí vyžaduje stoprocentní zvládnutí vozidla... „Závod sám o sobě není většinou postaven na maximální rychlosti, ale na tom, jak rychle dokážete projíždět danou trať. Což znamená, že musíte prokázat schopnost manipulaces vozidlem - jak umíte řadit, brzdit,projíždět zatáčky. Rovinky nejsou tak dlouhé,aby automobil mohl dosáhnout své maximální rychlosti, důležitější je, jak dokáže akcelerovat. Je to paradox, ale nikdy jsem na závodě nejel tak rachle, jak lze jet na dálnici třeba do Mnichova.

Co s vámi dělá strach? „Strach mám jen z toho, co mohou způsobit ti druzí v každodenním shonu na silnicích. Na závodech se cítíte bezpečněji než v běžném provozu, proto že víte, že jedete ve společnosti vynikajících řidičů, že se na ně můžete spolehnout. Závod na okruhu v Brně je bezpečnější, než nedělní návrat z víkendu.“ A jak jste ve svém životě havaroval? „V civilu jsem naštěstí neměl žádnou takovou vážnou příhodu. Ale při závodě se bez bouraček neobejdete, jedete na maximum toho, co dokážete vy i automobil, a to samozřejmě přináší krizové momenty. Dnešní okruhy jsou ale tak projektované, aby poskytly v případě havárie maximální bezpečnost. Existují tu dostatečné únikové zóny, a tak, i když se ocitnete mimo trať, nekon číte třeba s několika předměty, tragicky. I mně se to stalo, otočil jsem se v Havířově třikrát ve vzduchu a z pěkně poničeného vozu jsem vylezl beze šrámu. Havárií je vidět moc, ale zřídka se stane něco pravdu závažného. Kdybychom změřili procento tragických bouračk v civilu a na závodech, bylo by toto číslo v neprospěch civilního provozu.

Musíte mít nervy ze železa a umět dosáhnout maximálního soustředění? „Pozoruji občas svého kamaráda, když mu při rybaření zabere konečně ryba, jaké ten prožívá psychické stavy. Proti tomu jsou závody nervové sanatorium. „ A co v práci? „Tam je samozřejmě nutná stejná koncentrace a soustředění jako při závodech, ale kupodivu je pro ně těžší zachovat si chladnou hlavu při práci než na závodní dráze. To mluvím o filmov ání, kde často reaguji na stresové situace jako můj přítel rybář. Obdivuji ty lidi, kteří dokáží vše řešit s ledovým klidem, bez rozčilování a dalších prů- vodních jevů, které poškozují nejen nervovou soustavu rozčilují se, ale i jeho image.“

Máte málo času, čemu se právě věnujete? „Mám období, kdy se ateliéru vyhýbám obloukem, a pak taková, že se od plátna nemohu odtrhnout. A právě takové období mám díky bohu teď. Nejsem totiž typ, který může malovat osm hodin den co den a podřizovat se tomu, čemu říká Nourissier ,trestný pobyt v ateliéru´.“ Čtu-li o vašem malířském projevu, tak se dozvídám, že jste procházel celou řadou vývojových stádií - přes kubisticko-expresionistické tendence na počátku 60. let, pak jste podlehl geometricko-prostorové etapě, zabýval jste se tématy jako technika v současném světě... pak přišla metoda fotografického iluzionismu a témata moderního světa... tech-ismů je ve vaší tvorbě, respektive je-li rozškatulkována odborníky, poměrně hodně. A tak se čtenář, dostaneli se na konec odborného článku

Asi je každému kumštýři nejbližší etapa poslední, na čem tedy právě pracujete? „Pracuji na věcech, kterými chci doplnit výstavu, jež se bude konat v létě 1994 v Galerii hlavního města Prahy na Mariánském náměstí.“ Vystavoval jste v posledních deseti letech v USA i po Evropě... „Nevystavuji překotně, jsem toho názoru, že důležitější je jedna nebo dvě významné výstavy než 150 takových biografických údajů.“ Režisér světového jména Miloš Forman si vás vybral za kostýmního výtvarníka.

Jaký je postup při navrhování kostýmů pro film? „Nejdříve musím pochopit, o co ve filmu jde. Musím vstřebat dobu, ve které se příběh odehrává, najít správnou míru stylizace, vlastní pohled a vztah. Je třeba nalézt cesu k režisérovu vidění, protože on je ten člověk, který tahá při natáčení za provázky. Velmi důležité je získat posléze kvalitní spolupracovníky. Bez nich je dobrý výsledek nedosažitelný. Realizaci je třeba věnovat tolik pozornosti, kolik si to vyžaduje. Samotný výtvarný vávrh je nepatrná část toho, co je třeba vykonat. Návrhy je třeba si hlídat od prvého natáčečího dne až do konce. Zhatit dílo se dá nekonečně mnoha způsoby. Špatným střihačem počínaje, přes nedbalou kostymérku nebo herce, který chce sám ovlivnit to, jak bude na plátně vypadat, až po vlastní ledabylost. Musíte být jako ostříž, ale i to je mnohdy málo platné. Nestalo se mi, že bych dodatečně nepřišel na něco, co jsem mohl udělat lépe. Opakuji si stále, že maličkosti tvoří celek.“ Vytvořil jste uniformy stráže Pražského hradu.

Jak jste byl sám spokojen se svou prací a s ohlasem? „Zcela spokojen nejsem, ostatně to nejsem nikdy. Nedokázal jsem dotáhnout do úspěšného konce spolupráci s výrobci. Není také v nách silách změnit Hradní stráž v profesionální úptvar, jako je běžné v zemích s vojenskou tradicí. Pražský hrad má jednotku, v níž jsou chlapci na pár měsíců vojenské služby. Nějakou dobu jim trvá, než k té práci najdou správný přístup, a pak odcházejí zpět do civilu. Jou to extrémně mladí lidé - 18-19 let, kteří ještě nejsou po fyzické stránce definitivně vyvinuti. Výrobce nedokáže pochopit, že nemůže tyto stejnokroje šít podle ustálených kánonů - do konfekčních tabudek se tito chlapci prostě nevejdou, ale jsou ještě extrémně štíhlí v pase, nají štíhly krk, nemajjí vypracovanou muskulaturu. Stejnokroj na výšku pasuje, ale v objemech to nehraje. Tohle výrobce nedokáže pochopit, a je to pramenem mé věčné nespokojenosti. Jsem spokojen, jen když se dívám z dálky, nesmím přijít moc blízko. Moje návrhářská práce nebyla jednoduchá proto, že nemáme vlastní vojenskou historickou tradici. Není z čeho čerpat, jen malý výlet do minulosti nás zavede do rakousko-uherského mocnářství. Neměl jsem k dispozici dobové zázemí, jaké existuje v Británii, Francii, Itálii nebo i v Polsku či Bulharsku. V době napoleonských válek, zlatém věku uniforem, byly naše jednotky pouhou sou- částí rakouských vojsk. Ptáte-li se konečně na ohlas, tam spokojen mohu být. Příznivé reakce zcela jednoznačně převýšily kritické soudy. A co je pro mne nejdůležitější, spokojen byl ten, kdo mi úlohu zadal, pan prezident.“ Podnikání se dnes v naší zemi stalo velmi módní záležitostí.

Jak jste se zapojil vy sám do kvasu v oblasti kinematografie nebo jinde? „Prakticky nijak, patřím k akcionářům společností AB Barrandov a ALFAFILM, ale jako podnikatel jsem nepoužitelný. Aktivně se zapojit nedok ážu, není mi to dáno.“

Mění se naše hlavní věsto, domníváte se, že má šanci se stát ještě větším magnetem pro cizince? „Odpovědět se nedá krátce. Je třeba poskytovat lepší služby pro turisty a otázkou zůstává, zda to s sebou neponese těžké poškození image Prahy. Turistický byznys má svá pravidla, ale ta většinou místu neprospívají. Půdorys klasické Prahy není nafukovací a už dnes jsou překročeny jeho možnosti. Co může mít návštěvník z Malé Strany, Hradčan, nebo Karlova mostu, je-li téměř zadušen houfy lidí a proplétá se mezi stánky se suvenýrovými zlatokopy a kapsářskými specialisty. Pochybuji o tom, že má Praha stát o průvody cizinců a džungli příživníků.Turismus je jistě finanční přínos, ale všechno má své meze. Naši ekonomickou situaci bychom neměli vylepšovat tím, že Prahu zdegradujeme na gotický Disneyland. Naše město má svůj vnitřní život, který, když bude narušen, zanechá po sobě jen pouhou divadení kulisu. Praha, kterou jsem znal, se pomalu ztrácí. Miluji ticho, intimní dialog s městem, jeho zcela výjimečnou a zvláštní atmosféru. Nejraději vzpomínám na letní nedělní dopoledne, kdy město opustili téměř všichni a já byl v ulicích sám. To byly nezapomenutelné okamžiky, v nichž se formoval můj vztah k Praze.“

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group