ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Případ liknavého prokurátora

 

Napsal a vyfotografoval JAN ŠKVÁRA
Je to ničemnej chlap. Z toho svýho kamaráda si udělal slouhu. Krad mi nářadí a prodával ho v hospodě. Ale přitom je zbabělej. Když jsem ho chytl pod krkem, celej se klepal. Jednou jsem ho už vyhnal, ale pak jsem ho zavolal zpátky: Ještě jednou a letíš! No a on mi pak prodal plynovou bombu v hospodě. Špinavej, darebnej, zbabělej opilec. A kvůli čemu ho hledáte? Jo to asi bude kvůli tomu, jak zaškrtil ty svý děti! A von ještě nesedí? Vždyť to jsou už čtyři roky!? (Václav Mužík, majitel autobazaru a restaurace v Pesvicích) Pětatřicetiletý V. M., který je stíhán pro vraždu svých vlastních dětí, šestiměsíčních dvojčat Lukáše a Zdeňka, ještě nebyl po čtyřech letech postaven před soud. Kde není žalobce, není ani soudce. V případě vraždy bývá zvykem, že žaluje státní prokurátor.
CO JE JISTÉ. Zkusme nejprve chronologicky seřadit informace, které KOKTEJL o tomto případu útržkovitě posbíral. - 16. 5. 1990 - v Chomutově bylo zjištěno úmrtí dvou půlročních dětí. Bylo zahájeno trestní stíhání ve věci trestného činu ublížení na zdraví s následkem smrti. - Podle vyjádření soudního lékaře se nemohly děti zadusit samy, případ přebírá Krajský úřad vyšetřování, je uvalena vazba na Romanu B., matku usmrcených dětí. - říjen 1990 - na základě důkazů bylo stíhání proti matce zastaveno, souběžně byl vzat do vazby a obviněn z trestného činu vraždy pětatřicetiletý V. M. - druh Romany B. - proběhlo vyšetřování a podle slov krajského vyšetřovatele i provedení rozhodných důkazů - květen 1991 - prokurátor propustil obviněného V. M. z vazby, protože „přestaly existovat důvody vazby" - prosinec 1991 - vyšetřovatel předložil závěrečnou zprávu státnímu prokurátorovi - březen 1992 - spis prokurátor vrací vyšetřovateli pro formální závadu, týkající se lhůty k seznámení obviněného s výsledky vyšetřování - duben 1992 - vyšetřovatel pachatele řádně seznámil s výsledky vyšetřování a opět věc předalprokurátorovi. - 21. 12. 1992 - krajský prokurátor (jiná osoba) vrací spis vyšetřovateli k došetření, neboť během šetření si osoby účastné v trestním řízení vyměnily procesní postavení. Z obviněné se stala svědkyně a ze svědka obviněný, takže vyšetřovatel dostává od prokurátora závazné pokyny znovu vyslechnout svědky včetně Romany B. vzhledem ke změně obviněné osoby (obviněný může lhát a také příbuzní a osoby blízké by mohli odmítnout výpověď) - jaro 1993 - mění se osoba vyšetřovatele. Poslední pokyn, zopakovat konfrontace svědků s obviněným V. M., je nerealizovaný, protože obviněný se nedostavuje na předvolání a na uvedené adrese se nezdržuje. - červenec 1993 - vyšetřovatel vystaví do Chomutova trvalý příkaz k předvedení obviněného, zároveň podává prokurátorovi podnět k podání návrhu na vydání zatykače (který dnes vydává soud) - 25. 11. 1993 se vyšetřovatel písemně dotazuje prokurátora, jak je to se zatykačem - 1. 1. 1994 začíná platit novela trestního řádu, prokuratura zaniká, její úlohu přebírá nový orgán - státní zastupitelství, bývalí prokurátoři jsou dočasně pověřenými státními zástupci. - 3. 5. 1994 se o případ začíná zajímat KOKTEJL.
JE MATKA VRAHEM NEBO OBĚTÍ? „Jak vypadá? No jako kripl," říká o stíhaném V. M. dědeček usmrcených kluků, otec Romany B., když spolu uvažujeme, jestli by se dal V. M. najít. Jenže to spíš vypadá, že ho policie příliš intenzívně nehledá. Vždyť v době, kdy územně omezený, ale trvalý příkaz k předvedení V. M. leží na chomutovské policii, poštěstí se babičce mrtvých dvojčat obviněného V. M. v Chomutově potkat: „To bylo koncem října, šla jsem do krámu a už z dálky jsem ho poznala. Byl hrozně opilej, přešla jsem na druhý chodník. Já s ním už nechci nic mít." Na otázku, jestli je V. M. agresivní, mi vpálí do tváře: „O tom nepochybujte. Kdyby z něj naše holka neměla strach, tak to nikdy nemohla vzít na sebe, jak to na začátku udělala." Romana B. totiž vyšetřovateli nejd řív vypověděla, že dětem přetáhla pokrývku přes hlavu ona. „Vždyť ona si snad ani neuvědomovala, že ji zavřou!" Následuje chvalozpěv na osobu prvního vyšetřovatele, který, když mu výpovědi nesouhlasily, nedal pokoj a provedl konfrontace: „On tam totiž v tom bytě s nimi bydlel ještě jeho kamarád a ten potom u konfrontace řekl, jak to bylo. A že mu V. M. vyhrožoval, jestli to na něj shodí.
Na základě toho V. M. vzali do vazby a naše holka se asi přestala bát a řekla při konfrontaci taky pravdu." Jenže to byla ještě obviněná a soud se o takové svědectví nemůže opřít, vždyť obviněný má právo lhát. zdá se ale, že toho řekla tolik, že „to do sebe začalo všechno zapadat ", řečeno slovy pokleslého detektivkáře, neboť bylo proti ní trestní stíhání zastaveno. Jenže od té doby uplynulo už třicet měsíců a nepříjemné věci se zapomínají nejrychleji. Po mých dotazech na obsah výpovědi Romana B. jenom tiše a s hlavou stydlivě skloněnou zamumlá: „Už je to kolik let, já už si to moc nepamatuju . . ." Kolem nás skotačí asi roční holčička, nový život a nová naděje. „Já jsem spala, a když děti začaly brečet, tak je prý přikryl přikrývkou, že mu vadil pláč. A to dělal už i dřív. Zrovna jim rostly zuby." Myslíte si, že to byla nehoda, nebo je chtěl zabít? „To já nevím. Spíš mu, to bylo jedno. Jednou řekl, že alimenty platit nebude, o to že se postará." Oné osudné noci v místnosti spali dva dospělí lidé a dvě děti, které se nedožily rána. Romana B. vezla ráno děti do nemocnice. To je jisté. A další jsou pro nás jen domněnky, do spisu jsme se nedostali. Na sklonku léta 1990 zřejmě dochází na základě pitvy k překvalifikování trestného činu. Pravděpodobně se nenašly zvratky - tak častá příčina nešťastných náhod - a že by se dvě děti v tu samou noc a v té samé místnosti samy zamotaly do přikrývky tak složitě a silně, že by se udusily? Každý dětský lékař vám řekne, že se dítě samo přikrývkou neudusí, na to má příliš silný pud sebezáchovy.
KDY ZÁKON BRÁNÍ SPRAVEDLNOSTI. Takže celý případ zřejmě stojí na výpovědích. A mělo by být věcí soudu, jak věc zhodnotí. „Ale svědectví obviněného se před soudem nedá ani číst, prostě jakoby neexistovalo," tvrdí jedněmi ústy státní zástupce JUDr. Štěpina a jeho nadřízená JUDr. Dagmar Žáčková, náměstkyně krajského státního zástupce pro trestní věci. „Ale byli bychom velmi neradi, kdybyste o tomto případu zatím psal. Má to jeden prostý důvod: Mohl byste V. M. vyprovokovat k tomu, že by se začal opravdu schovávat (sám tvrdíte, že se občas v Chomutově objeví), nebo by mohl začít činit nátlak na Romanu B. tak, že by nová konfrontace byla k ničemu." Jenže čtyři roky jsou pro mne zase dostatečným argumentem pro to, abych o případu psal. A nebyly by výše uvedené argumenty spíše důvody k uvalení vazby? „O vydání zatykače zatím nežádáme, protože není jisté, jestli se vyhýbá nebo jen mění zaměstnání a pobyt. Příkaz k zatčení a vazba by přicházela v úvahu například v případě, že by se prokázalo úmyslné vyhýbání se. Ale ve spise je především procesní závada, kvůli které by to soud nejspíš vrátil." Jenže ta procesní závada se dá odstranit pouze tehdy, bude-li k dispozici obviněný. Že by se panu V. M. samotnému zachtělo jít se přihlásit na policii v Chomutově z vlastní iniciativy?
Vyhlásit pátrání může ale vyšetřovatel nezávisle na zatykači. Ptám se vyšetřovatele JUDr. Bohumila Kotase, proč to dosud neudělal: „Forma, kterou jsem volil, je to nejrozumnější, co jsem mohl udělat. Místní policie hledaného obvykle nejlépe zná a pozná. Při běžném pátrání se jen zařadí do seznamu hledaných osob, kterých jen za loňský rok bylo něco kolem osmi tisíc." Zkouším rychle počítat - kdyby se každá osoba vešla i s popisem ne jeden řádek, bylo by to 270 stran strojopisu. „Takže praxe vypadá spíš tak, že se to jméno s popisem sice objeví v každém počítači policie v celé republice, ale pokud nebude zadržen pro jiný delikt, je šance téměř nulová." Jenže V. M. čistý trestní rejstřík nemá. Jen za neplacení výživného byl již dvakrát odsouzen. Takže se docela dobře může stát, že ho na druhém konci republiky hledají také, stejnou formou jako v Chomutově, ale navzájem o sově nevědí. „Jenže i kdyby ho zadrželi třeba v Ostravě na základě pátrání, musíme do 24 hodin stihnout dopravit ho sem, sehnat ostatní účastníky konfrontace, sehnat jeho právního zástupce (podle novely má právo u každého právního úkonu), provést konfrontace, a potom jej nejspíš zase pustíme, pokud na něj nebude uvalena vazba. Jestliže by jej státní zástupce zažaloval, bude ho hledat pro změnu zase soud." Konec konců, vždyť je stíhán pro vraždu jen dvou dětí, a ještě vlastních - padá na mne deprese, hlavou se mi honí černočerné myšlenky. „Proto jsem žádal a stojím o vydání zatykače, protože umožňuje kterémukoli soudci na území republiky uvalit na V. M. vazbu, a tím umožnit provedení všech zbývajících závazných pokynů státního zástupce, se kterými spis vrátil." Vazební lhůta je dnes rok pro vyšetřování, druhý rok před zahájení soudního líčení. V. M. má za sebou přibližně sedm měsíců vazby. „Jen nechápu," pokračuje JUDr. Kotas, „proč stání zástupce nevrátí spis vyšetřovacímu úřadu, jestliže nehodlá podat návrh na příkaz k zatčení. Spis je totiž součástí mé žádosti o zatykač a ta leží u státního zástupce již deset měsíců."
To opravdu nevypadá na to, že by protahování celého případu bylo způsobeno neobvyklou pečlivostí státního zástupce. „Pro nás je to syrový, nedodělaný případ," říká JUDr. Žáčková, „z čistě právního hlediska jsou oba nevinní." Skoro by se mohlo zdát, že presumpce neviny se nejčastěji uplatňuje u darebáků. Když odmítnete silniční hlídce nafoukat, načurat a nechat se píchnout, vysolí vám na místě pokutu. „Vyšetřovatel, který to přede mnou dělal, podle mého názoru shromáždil veškeré možné důkazy, které se shromáždit daly," oponuje státním zástupcům vyšetřovatel JUDr. Kotas. „A ani pokyny prokurátora, které odůvodňovaly vrácení věci, nesměřovaly k opatření důkazů nových." V celém případu se také do prosince 1991 nevyskytl žádný nový poznatek, který by vyvrátil či potvrdil vinu obviněného. Obviněný V. M. se k činu nikdy nedoznal. V opačném případě je běžnou fintou u soudu tvrdit, že doznání bylo učiněno pod nátlakem. Takže se soud často ocitá v situaci, kdy provádí konečné rozhodnutí. Čistě teoreticky by mohlo být zcela v intencích soudu, jestli nepřímé důkazy postačí k odsouzení nebo obžalovaného zprostí viny. Ovšem pokud by se obžalovaný dostavil k soudu.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group