ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Proč zemřel Augustin Vološin

 

Napsal: Karel Kýr

Když se Američané dohodli s Rusy, že Prahu osvobodí Rudá armáda, byl osud mnoha emigrantů z bývalého Sovětského svazu zpečetěn. S armádou přišlo také NKVD, zvláště proslulý oddíl „Smerš". Pamětníci ho přirovnávají k německým Jagdkommandům (stíhacím oddílům). Pracovníci pátracího oddílu „Smerš" byli lovci lidí - u nás se specializovali na emigranty ze Sovětského svazu. Bohužel, někteří lidé si dnes tento oddíl pletou s komisí, která vyhledávala válečné zločince. Není tomu tak. Smerš pátral po bělogvardějcích a po bývalých občanech Sovětského svazu. Emigrovat ze země zářných zítřků se považovalo za zločin. Příslušníci pátracího oddílu „Smerš" přijeli se seznamy těchto „zločinců" a systematicky je zatýkali. · · ·

Jak známo, v Rusku byly nedávno uvolněny některé materiály NKVD. Magazínu Koktejl se podařilo získat protokoly o zadržení a výsleších prezidenta samotné Karpatské Ukrajiny Augustina Vološina, který byl zatčen v Praze 15. května 1945. V protokolu zadržení (z 15.5. 1945), který je psán rukou, je uvedeno: „Já pracovník vojenské části polní pošta 43850 - kapitán Šibajlov za přítomnosti seržanta Suvorova jsem provedl zatčení občana Vološina Augustina Ivanoviče, žijícího v městě Praha v ulici Pod lipkami č. 12. Při zatčení bylo zabaveno kruhové razítko s nápisem Předsednictvo vlády Podkarpatské Rusi." 24. května 1945 byl Vološin vyslýchán už v Moskvě vyšetřovatelem pátracího oddílu „Smerš" majorem Vajndorfem. Co tak hrozného Vološin provedl? · · ·

Augustin Vološin sám v protokolech vypovídá, že se narodil roku 1874 a že jeho otec byl až do své smrti knězem řecko-katolické církve na Zakarpatské Ukrajině. V roce 1892 Vološin ukončil v Užhorodě osmitřídní klasické gymnázium. Po té jel do Budapešti, kde na univerzitě vstoupil na bohosloveckou fakultu, ale roku 1893 se vrátil do Užhorodu a nastoupil na bohosloveckou akademii, kterou ukončil v roce 1896. Roku 1896 se přestěhoval do Budapešti, kde nastoupil na fyzikálně-matematickou fakultu Vyšší pedagogické školy, kterou ukončil roku 1900. Po jejím absolvov ání se Vološin vrátil do Užhorodu, kde nastoupil do učitelského semináře jako profesor fyzikálně matematických věd. V roce 1916 byl jmenován ředitelem výše uvedeného učitelského semináře a současně se zabýval profesorskou činností v oblasti pedagogických věd. Pří výslechu, 24. května 1945, řekl v Moskvě Volo šin vyšetřovateli pátracího oddílu „Smerš" majoru Vajndorfovi: „Ve funkci ředitele učitelského semináře jsem byl do září 1938. Této práce jsem zanechal proto, že jsem byl v tomto období jmenován premiérem a později prezidentem Zakarpatské Ukrajiny. Tuto vládní funkci jsem zastával do 15. března 1939 - do okupace Zakarpatské Ukrajiny maďarskými vojsky."

V roce 1896, po ukončení bohoslovecké akademie v Užhorodě, se Vološin oženil s dcerou profesora gymnázia Irinou Ivanovnou Petrikovou. V roce 1936 mu žena zemřela. Děti neměli. Vološin měl tři sestry. Později u Vološina žila v Praze jeho čtyřiadvacetiletá neteř, která studovala na pražské konzervatoři. Pří výslechu padla otázka, co Vološin dělal po tom, kdy Zakarpatská Ukrajina byla okupována maďarskými vojsky. Podrobně vylíčil svoji cestu do Prahy přes Rumunsko, Jugoslávii a Berlín. Do Prahy přijel v květnu 1939 a nastoupil na Ukrajinský pedagogický institut jako vedoucí katedry pedagogiky. Zde pracoval až do roku 1945, do příchodu Rudé armády.

Z PROTOKOLU VÝSLECHU 5. ČERVNA 1945. Otázka: Jaká byla vaše činnost po mnichovské dohodě? Odpověď: Po mnichovské dohodě byl přijat zákon o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi a v prvních říjnových dnech roku 1938 byla vytvořena vláda, premiérem se stal Andrej Brody. Tato vláda existovala do 26. října 1938, kdy Brody dělal vše pro to, aby Podkarpatská Rus byla připojena k Maďarsku. 26. října 1938 mě tehdejší premiér Československa Syrový jmenoval prezidentem Podkarpatské Rusi. V únoru 1939, kdy byl prezidentem Československa Hácha a premiérem Beran, byla moje vláda doplněna Čechem Prchalem. 15. března 1939, se souhlasem Háchy a Berana, byla vyhlášena samostatná Karpatská Ukrajina a já jsem byl jmenován jejím prezidentem. Otázka: V předcházejících odpovědích jste se zmínil, že po příjezdu do Prahy roku 1939 vy i členové samostatné Karpatské Ukrajiny jste se do května 1945 nezabývali politikou. Odpovídá to skutečnosti? Odpověď: Ne, neodpovídá to skutečnosti. Já i ostatní členové vlády samostatné Karpatské Ukrajiny jsme se zabývali politickou činností a to tak, že jsme napsali memorandum ministru zahraničí fašistického Německa Ribbentropovi. Otázka: Kdy, jaký mělo dosah, v jaké souvislosti a jakým způsobem jste toto memorandum poslali? Odpověď: V tomto memorandu jsme vystoupili proti Sovětskému svazu a žádali jsme do fašistického Německa, aby nedopustilo další expanzi ze strany SSSR, protože v té době sovětská vojska vstoupila do západní Ukrajiny a přiblížila se k hranicím Karpatské Ukrajiny. My, členové vlády samostatné Karpatské Ukrajiny, jsme byli svým přesvědčením nepřáteli Sovětského svazu a nechtěli jsme, aby vstoupil na území Karpatské Ukrajiny.

V protokolech se mluví také o tom, že vláda Karpatské Ukrajiny jeden čas uvažovala o připojení ke Slovensku. Jak je vidět z usnesení (Moskva 20. června 1945), které podepsal major Vajndorf, Vološinovi a jeho vládě se jako zločin přisuzuje, že sestavili memorandum ministrovi zahraničních věcí Ribbentropovi, dopis Hitlerovi, řadu provolání a jiné dokumenty. A to stálo Vološina život. Koncem června 1945 byl umučen v moskevském vězení Lefortovo. Dlužno připomenout, že v době zatčení Vološina nebyla Zakarpatská Ukrajina územím Sovětského svazu. Tedy Vološin byl československým občanem. Mnoho čtenářů, kteří si přečetli předcházející řádky, si řekne: „No jo, zapletl se s Němci!" Což je zkreslený pohled. Tehdejší Zakarpatská Rus neměla přímé zkušenosti s Němci, Německo pokládali za kulturní národ. Zato měla zkušenosti s tehdejším Sovětských svazem. V sousední Ukrajině probíhaly uměle vyvolané hladomory. Byl to děs. Proto se dá pochopit, proč hledali záchranu u Německa a v jedné chvíli uvažovali o spojení se Slovenskem. Člověka maně napadne otázka: „Nebyl větším zločinem pakt o neútočení mezi Stalinem a Hitlerem? Ten přece stál velké množství životů. Za jeden ze „zločinných" dokumentů, který byl sepsán ukrajinsky 19. srpna 1944 v Praze, byla považována Vološinova politická závěť.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group