ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Lékáři džungle

 

Napsal: Gert Coetzee

Je to podivné procesí. Ti čtyři černoši už jsou velmi daleko od svého kraalu (vesnice). Kráčejí v napjatém tichu a všichni se při chůzi opírají o hůl. Dívají se upřeně před sebe. S pocestnými neprohodí slovo, ani neodpovídají na pozdravy. Ranní slunce pomalu stoupá po africké obloze a délka stínů Lebombo Mountains se neustále zkracuje. Unavení poutníci potkávají na své cestě stále méně lidí, až nakonec není s kým se setkat. Muži opouští vyšlapanou pěšinu a pokračují v údolí ve stínu stromů, přilehlých kopců. Sluneční svit jen zřídka proniká listnatou střechou. Kmeny stromů a kameny jsou vlhké a chladné.

 

Konečně se dostávají k cíli své cesty. Vchod do jeskyně vypadá tmavý a nebezpečný. Muži podřepávají, nebo si klekají, skrývají své hlavy a vyčkávají. Uvnitř jeskyně je očekává šamanka, která již dlouhou dobu ví o příchod u skupinky. Leží na zádech na kamenné desce uprostřed překvapivě velké sluje. Její tvář je pokryta bizarní maskou a bílé korálky jsou vpleteny do copánků jejích vlasů. Zápěstí a kotníky jsou dekorovány bílými korálkovými náramky. Mohutný bílý náhrdelník nestačí na zakrytí staré vysušené pokožky. Ze širokého opasku visí sukénka z opičích ocásků a zvířecích kůží. Její prsa jsou plochá a vrásčitá. Na pravém rameni je zavěšen isiphondo (šamanský roh) a na levém iselwa (dýně). V levé, zmrzačené ruce drží umthsoba (tlustý bič, vyrobený ze zvířecího ocasu) s dlouhým držadlem. Slabý proužek dýmu z doutnajícího ohniště nestačí k potlačení vlhkosti. Malé praménky vody stékají po stěnách. Pronikavý zápach naplňuje ovzduší. Pochází z obrovitého koše, naplněného už tlející travou v zadní části sluje. Je tu přítmí a jen slabý, chřestivý zvuk doléhá k uším. Tráva v koši se začíná pohybovat a had tlustý jako paže muže, pomalu natahuje své mohutné tělo, klouže přes obrubu a mizí v temné škvíře. Je zřejmé, že je v jeskyni doma. Šamanka najednou propukne do trhavého, nekontrolovaného smíchu. Její celé tělo se spontánně otřásá. Po chvíli se probudí ze svého transu. Spojení s duchy, kteří jí řekli vše o předcházejících lidech, bylo navázáno. Její zjevení ve vchodu jeskyně vystraší čekající skupinu. Šamanka je napjatá a tancuje divoce, jakoby v návalu zuřivosti. Pojednou z ničeho nic skončí, krátce pohlédne na čekající a bez jakéhokoliv pozdravu ukáže na jednoho z nich. Její zvláštní psychická síla jí umožnila ukázat na toho pravého člověka. „Vstaň a pojď se mnou dovnitř," říká mu bez vzrušení. Uvnitř mu nařídí, aby se posadil. Konzultace začíná.

Šamanka však nepokládá žádné otázky. Nad hlavu zvedá svůj zvířecí bič a zděšeným hlasem křičí. „Vumani! Něco strašlivého se ti přihodilo." Pacient tiše naříká a na znamení souhlasu ukrývá svou hlavu mezi koleny. Najednou šamanka změní svůj hlas do mužského barytonu a zahřmí jako tropická bouře. Bič padá na zem. „Ty jsi ke mně přišel, abys zjistil nepřítele, který ti posílá ďábelská znamení! Že je to tak?" Pacient intenzivně kývá hlavou ze strany na stranu a sténá. „Phosa ngasemva." (Máš pravdu!) Šamanka vyndá dolosse (šamanské kosti) z dýně, zatřese v dlaních a zkušeným pohybem je hází na udusanou zem. Osm kostí, čtyři bílé, čtyři černé a dva prasečí tesáky vytvoří na zemi zajímavý vzor. Šamanka padne na kolena a pečlivě jej pozoruje. Zjevně nespokojena vyskakuje znovu na chodidla. Nabírá rukou bílý prášek z kalbasu (hliněného hrnku) a hází ho na doutnající dřevěné uhlí. Po několik sekund se nic neděje. Pak se zableskne a hustý, štiplavý kouř vyráží z ohniště. V mraku kouře lze spatřit tvář muže. „Duchové promluvili. Pohleď! Tohle je ten, co zavinil tvou nemoc," naříká šamanka a prohrabává ohniště. Nešťastný a chvějící se muž ji sleduje skrz zkřížené prsty svých rukou a v souhlasu přitakává. „Khanye la mama watyholwa." (Máš pravdu, matko.) Kouř pomalu mizí, napětí opadá. Teď, když šamanka zjistila původ nemoci, zbývá jen připravit lék, který vysvobodí oběť od zlého začarování. Šamanka vezme inkredimenty z hliněných hrnečků a po pronesení čarovného zaklínadla je pomalu mezi kameny drtí na jemný prášek. Lék obsahuje stonky rostlin, části zvířat, hadů a hmyzu. Dává pacientovi okamžitě první dávku s sebou domů štědrou zásobu. Nemocný musí denně vypít jeden šálek léku a zbytkem si musí omýt celé tělo. Pacient dobře ví, že šamanka ho osobně navštíví za několik týdnů v jeho kraalu a dokončí léčbu. Teprve potom bude požadovat odměnu. Muž se vrací ke svým čekajícím druhům a všichni společně se vydávají na zpáteční cestu. · · ·

Tento neobyčejný a dramatický příběh pouze ilustruje západní představy, předsudky a neporozumění tradičnímu africkému léčitelství. Fakta ovšem mohou být občas podivuhodnější než fikce. V západní kultuře není vyhraněná hranice proto to, co je skutečnost a co fantazie v životě černé Afriky. Jihoafričtí běloši vědí a sem tam o tom i žertují, že černí obyvatelé této země občas zavěsí své postele, aby se nedotýkaly země, a tak zabránili Tokoloušovi (skřítek v legendách jižní Afriky) v tom, aby se vyšplhal na ni, když spí. Všichni jsme pravděpodobně slyšeli o šamanských vraždách a magickém prokletí voodoo, které pronásleduje své oběti. Ale bližší pohled na tuto problematiku nám odhalí mnohem víc, než je vidět pouhým okem. V mnoha afrických zemích existuje tendence napojit tradiční léčitelství na státní zdravotní systém Pan Credo Mutwa, pravděpodobně nejznámější jihoafrický sangoma (šaman) a prezident Jihoafrické Dingana Association, to pokládá za velmi důležité. Integrace tradičního léčitelství a moderního lékařství by mohla ve velké míře pomoci tisícům trpícím. Lidé černé Afriky nemohou do nekonečna čekat, až bude všude dostatek moderně vzdělaných lékařů a sester, kteří by prováděli tak naléhavě potřebnou zdravotní péči. Pro ty, kteří nemají potuchy o tradičním léčitelství je to pouze svět mystiky, ve kterém lze jen těžko rozeznat imaginární hranici mezi čarodějnictvím a skutečnou léčbou a tím, jakou roli v něm hraje duchovno. Co je Sangoma a Inyanga? Dělá skutečně tradiční léčitelství něco pro zdraví lidí a má svoje místo v moderní lékařské vědě? Jak se zdá, máme více otázek než odpovědí. Největší problém je proniknout do myšlenkového procesu a porozumění symbolismu lidí černé Afriky. Vnímání a zkušenosti jsou velice často v rozporu. Reakce a pocity jsou mylně vykládány. Šamanstvím je často pohrdáno jako s pouhou pověrou a není rozpoznána hluboce zakořeněná víra, která v sobě nese ohromnou sílu i v naší moderní éře urbanizace. · · ·

Uprostřed Pretorie, ve středu města, mezi obchodem prosperujícího zlatníka a čistírnou oděvů je vtlačen malý krámek. Ručně malovaná, neumělá písmena na vývěsní ceduli hlásají: „Africká šamanka". Uvnitř je malá místnost s dřevěnou podlahou a regály naplněné až po strop stovkami lahviček. Dvě černošky mě vítají ve dveřích a v překvapení se chichotají tomu, že jejich zákazník je běloch. Velice brzy poznávám, že ani jedna z nich není šamanka, kterou hledám. Ta odjela dnes ráno na několik dní do Bethalu asi 300 km od Pretorie nakoupit nové zásoby léčivých bylin. Jsou to její žákyně a starají se o obchod v době její nepřítomnosti. „Přijďte příští týden," švitoří svorně. „To už bude zpátky." A tak se také stalo. Při mé příští návštěvě mé vítá žena zřejmé inteligence, s nakažlivým úsměvem, oslnivě bílými zuby, které doslova září v jako uhel černé tváři. Mluví afrikánsky, anglicky a dalšími sedmi jazyky černé Afriky. Jmenuje se Esther Mahlangu. Narodila se v oblasti Pietersburgu, kde na farmě prožila dětství. V úžasu se na ni dívám. Tak tohle je Sangoma (šamanka). Opatrovnice zděděných starodávných moudrostí. Úslužně mě začíná zasvěcovat do svých znalostí. „Mnohé odvary a tresti jsou rodinné léky všeobecně známé lidem Afriky. Avšak některé léky mohou být připraveny pouze tradičním léčitelem Inyanga nebo šamanem Sangoma. Sangoma má stejné znalosti medicíny jako Inyanga, ale navíc po svých předcích zdědil jasnozřivost a pouze on je schopný komunikovat s duchy předků, může rozeznat čarodějnictví a najít ztracené duše." Podle vás tedy Sangoma a Inyanga nejsou kouzelníci ani čarodějové? „Samozřejmě, že nejsou. My věříme tomu, že čarodějové byli vytvořeni se zlem v srdci. Ubližují lidem úplně bezdůvodně tím, že v domě nemocného rozhazují škodlivé trávy, pálí vlasy a nehty.

Nás všechny mate to, že léčitel je srovnáván s čarodějem. To nám všem škodí. Například já jsem schopna léčit jakoukoliv nemoc. Od bolení žaludku po nešťastnou lásku, rakovinu nebo AIDS. Ale aby to pro vás bylo pochopitelné, musíte se nejdříve seznámit a porozumět tradičnímu africkému přístupu k nemoci a léčení. Bůh je stvořitel a spasitel lidské rasy. Duchové nám vysvětlují osudy jednotlivých lidí. Zvířata, rostliny a další věci vytváří fyzické prostředí, ve kterém žijeme a které nám umožňuje naší existenci. My s tímto prostředím vytváříme mystický vztah. Duchové mají přístup k násilí nebo síle, která se prolíná celým vesmírem, jemuž vládne Bůh jako tvůrce a ochránce. Pouze málo lidí, například kněží nebo šamani, jsou schopni manipulovat s těmito silami pro dobro nebo zlo celé společnosti. Po fyzické smrti každý člověk pokračuje ve své existenci v prostoru času, ve kterém žije, a je si vědom svého bytí. Na jeho odchod z tohoto světa vzpomínají jeho příbuzní a přátelé, kteří ho znali a kteří ho přežili. My věříme, že se zjevuje nejstaršímu členu rodiny a jeho zjevení je příčinami krizí, nemocí a smrtí v rodině. Když však poslední člověk, který ho znal, zemře, ten o kterém jsme mluvili, přestane existovat a stane se tak na věky mrtvým. Ten, který je tedy „žijící mrtvý", je fyzicky nepřítomen, ale žije dál ve vzpomínkách těch, kteří ho znali, a je živý ve světě duchů." Pomalu to začínám chápat, zatím co Esther pokračuje ve svém monologu. „A tak každá nemoc nebo onemocnění má svou příčinu, kterou musíme určit. Podle tradiční víry musí být vysvětleno ne pouze jak, ale i proč se choroba vyskytla. Tradiční léčitel tudíž musí objevit příčinu nemoci. Musí být schopný obnovit pořádek a klidný běh kmenového života, který byl narušen zhoubnými faktory. Z tohoto hlediska musí přezkoumat všechny důvody, které mohly ovlivnit život jedince i jeho rodiny. Léčba není ovšem limitována jenom na lidi. Domácí zvířata, dobytek, prasata, ovce, kozy a koně jsou také ošetřovány." Tak dobře. Předpokládejme, že příčina nemoci byla stanovena. Řekněte, jakým způsobem bude nemoc léčena. „Máte pravdu. Zlo musí být nejdříve fyzicky vypuzeno z pacientova těla. Projímadla a klystýry jsou používány k vyčištění ještě předtím, než pacient obdrží léky. Léky pro lidi černé Afriky, kteří žijí tradičním způsobem, pochází především z rostlin, kořenu, bobulí, kůry stromů a listí. Pouze malá část jich pochází ze zvířecích zdrojů. Například kousek krokodýlí kůže smíchaný se srstí baboona dokáže obnovit mužskou potenci." Jak vidím, ne každý se může stát šamanem. „Nikdo se nestává šamanem podle vlastního přání. Každý, kdo se jím stane, musí prožít záhrobní setkání s duchem svého předka. Jako tomu bylo v mém případě. Potom, co můj otec, který byl také Sangoma, zemřel, jsem se cítila velice špatně. Občas jsem se chovala jako osoba postižená amokem. Nekontrolovatelně jsem plakala, zmítala se na zemi, trhala si šaty a občas jsem i upadla do bezvědomí. Naštěstí si mí příbuzní uvědomili, že v sobě nosím ducha svého otce, který mně tím naznačoval, abych se stala také Sangoma. Moji přátelé pozvali známého léčitele, který rozeznal, že můj stav nebyl zapříčiněn duševní ani fyzickou nemocí, ale byl to signál, abych šla ve stopách svého otce. Byla jsem dána doopatrování k proslulému šamanovi a stala se jeho žačkou.

Stranili jsme se jakéhokoliv společenství, protože disciplína v našem povolání je velice přísná. Je zde mnoho taboo, pozorování a rituálů. Den po dni jsem následovala svého učitele na jeho každodenních pochůzkách. Sbírali jsme léčivé rostliny a on mně vždy popsal každou rostlinu, řekl mně její jméno, kde se nachází a vysvětlil mi, k čemu ji používat. První dva roky učení jsem byla víceméně pouhým pozorovatelem během vyšetření pacientů. Po této zkušební době jsem dělala předběžné zkoušky, ale teprve v šestém roce učení jsem začala navštěvovat pacienty samostatně. A to jen proto, že už jsem neměla žádné problémy, se kterými bych byla nucena jít za svým učitelem." Siyabonga. Děkuji za rozhovor. · · ·

Informace, kterou jsem obdržel, dokazuje alespoň jednu věc. Tradiční léčitelství je realitou jižní Afriky. To je dále potvrzeno skutečností, že Jihoafrická Dingaka Association a Africká Společnost léčivých rostlin má nejméně 20 000 členů. Za poznámku ovšem stojí, že asi pouhých 10 % léčitelů je zaregistrováno v těchto organizacích, což znamená, že v zemi je alespoň 200 tisíc léčitelů. Obě organizace dávají průkazy členství a jsou řízeny detailními a přísnými pravidly. V zemi je velký počet malých škol, které byly založeny léčiteli, kteří mají povolení učit další adepty. Uvažuje se o vybudování skutečných škol, na kterých by studenti získali po 2-3 letech kvalifikaci k léčení mentálních chorob. Dalším požadavkem léčitelů je vybudování sítě nemocnic, která by sloužila jejich praxi. Role tradičního léčitelství v moderní medicíně je západní společností intenzivně diskutována. Jsou na ni tři názory. Za prvé: Jakákoliv spolupráce mezi moderní medicínou a léčitelstvím by měla být zakázána. Za druhé: Je nutný nový model zdravotní péče, který by zahrnoval prvky léčitelství v moderní medicíně. Za třetí: Léčitelství by mělo být v plném rozsahu napojeno na zdravotní systém země. Doktoři džungle nás na krátké cestě vzali přímo do srdce mystiky tradičního léčitelství. Sangoma a Inyanga nám vyprávěli své příběhy a podělili se s námi o část svých tajemství. Univerzitní lékaři mají své pro i proti integraci léčitelů do moderní zdravotnické péče. Psychiatři se snaží poodhalit některá tajemství tradičního léčitelství a využít takto získané znalosti pro léčení duševně nemocných pacientů. A lékaři džungle? Ti balancují na úzké lince, která dělí rozum od pověry.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group