Archiv vydání magazínu Koktejl

Napsal: Jiří Kopecký

Podstata blesku byla dlouho neznámá. Mocné burácení hromu a oslepující záře blesku se staly objektem nejrůznějších pověr. Ve starořeckých bájích se tvrdí, že hlavní bůh, hromovládce Zeus, hází ve hněvu na Zemi ohnivé střely - blesky. Staří Slované měli zase boha hromu Peruna (podnes se zachovalo slovo „parom"). Ve skutečnosti jsou pro vznik bouřkového mraku a pak ohnivé čáry blesku potřeba nejen obrovské přírodní síly, ale i důležité fyzikální procesy. · · ·

Až v 18. století se zjistilo, že blesk je vlastně silná elektrická jiskra, která vzniká vyrovnáváním kladných a záporných elektrických nábojů uvnitř mraků, mezi mraky nebo mezi mraky a zemským povrchem. První to dokázal v roce 1752 americký vědec Benjamin Franklin. · · ·

Na Zemi vzniká asi 100 blesků každou sekundu a vidíme je proto, že vzduch se v dráze elektrických výbojů - kanálu blesku - při teplotě 25 až 30 tisíc stupňů Celsia rozžhavuje do oslepujícího, růžově fialového světla. Podle vnější podoby bývají blesky rozmanité. Nejčastěji se vyskytují čárové blesky s početným rozvětvením, které připomínají řeku s menšími přítoky, znázorněnou na zeměpisné mapě. Jejich průměrná délka je zpravidla 2 až 3 kilometry, ale mimořádně i 15 a více kilometrů.

Plošný blesk se projevuje jako záblesk elektrického světla v mracích. Jeví se nám formou vzplanutí oblaku v celém objemu. Toto osvětlení je v podstatě jiné, než osvětlení způsobené odrazovým světlem od vzdáleného a přímo neviditelného čárového blesku. Nejméně se vyskytuje kulový blesk. Podobá se nejčastěji kouli, jeho svítící část mívá v průměru 10-20 centimetrů, v ojedinělých případech dosahuje velikosti fotbalového míče. Objevuje se obyčejně po silném výboji čárového blesku. Trvá od zlomku sekundy do několika minut. Nejčastěji se pohybuje v ovzduší, někdy však pronikne i do domů otevřenými dveřmi, oknem nebo komínem. Vydává bzučivý nebo syčivý zvuk. V blízkosti země se pohybuje nejčastěji rychlostí 2-3 metry za sekundu. Někdy se dvakrát až třikrát zdvihne do výšky několika centimetrů až metrů a současně se pohybuje vodorovně. Proto na první pohled dělá dojem, jako by skákal. Cesta kulového blesku se obyčejně shoduje se směrem větru, v domech „cestuje" ve směru průvanu. Narazí-li na nějakou překážku, často vybuchuje a způsobuje škody. V opačném případě mizí se slabým praskotem. Za sebou zanechává ostrý, štiplavý zápach a dýmový opar. Kulový blesk mívá nejčastěji červenou, modrou nebo bílou barvu. Na příčinu jeho vzniku existuje několik teorií. Vědci se ponejvíce přiklánějí k té, že kulový blesk je výsledkem elektrického výboje mimořádně velké energie a síly. · · ·

Bouřky a s nimi spojené průtrže mračen a krupobití zanechávají každým rokem mnoho stop po své ničivé činnosti. Proto lidé již odedávna hledali způsoby ochrany proti škodlivým účinkům tohoto jevu počasí. · · · Mezi nejstarší romantické způsoby boje proti bouřkám patří zvonění. Nejdříve se používalo jako varování před blížící se živelní pohromou, později mělo zabránit vzniku bouřky. Předpokládalo se, že zvukové vlny šířené do okolí naruší chvěním vzduchu vznik bouřek. Byla to ochrana celkem bezvýznamná, protože tato energie byla jen nepatrná proti té, která vyvolává bouřky. Podstatnějších úspěchů nebylo dosaženo ani modernějším střílením do bouřkových mraků, a to jak pomocí speciálně zhotovených děl, tak použitím různých trhavin, které vynášely do oblaků gumové balony plněné lehkými plyny. V modernějších metodách boje proti intenzivnějším bouřkám a krupobití se používají chemické prostředky. V takových případech nejde o zamezení vzniku bouřky, ale pouze o urychlení přírodních pochodů v bouřkových mracích. Tím se mají likvidovat bouřky a krupobití například nad horskými oblastmi. Chemické látky, urychlující narůstání ledových částic, vynášejí do bouřkových mraků rakety. Člověk dosud ještě nezná spolehlivou cestu k zabránění vzniku bouřky. K takovému zásahu by bylo třeba dodat do ovzduší obrovskou tepelnou energii, která by byla schopna zabránit srážení vodních par, a tím i vzniku bouřkových mraků.