ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Nenechám se nijak rozložit

 

Ptal se: Rostislav Sarvaš
Byl to snad můj nejděsivější zážitek. Poprvé se mi stalo, že jsem nemohl ovládnout vlastní tělo, maminku nechtěli pustit při návratu do sálu, nepřipravil jsem si žádný projev, takže jsem byl nakonec rád, že jsem nevyhrál. Ale budu si ten okamžik nadosmrti pamatovat a těším se, jak budou vnoučata vzpomínat: panečku, náš děda byl v devatenácti navržen na Oscara!
Takto vzpomíná Leonardo diCaprio na okamžik, na který marně čeká mnoho herců po celý život. Kromě nominace na Oscara a Zlatého Glóba za svou roli „Co žere Gilberta Grape" (režie Lasse Hallstrom) byl National Board of Review zvolen nejlepším vedlejším hercem a Chicago Film Kritics jej ohodnotil společně s filmem „Chlapecký život" (režie Michael Caton- Jones) jako nejnadanějšího herce. Za oba filmy dostal cenu New Generation Award od losangeleských kritiků a newyorská a národní asociace filmových kritiků mu přidělila cenu nejlepšího vedlejšího herce roku.
Když se na festivalu v Karlových Varech objevil s maminkou, babičkou, dědečkem a se svým kamarádem, nikdo nevěděl, co si o tom rozpustilém klukovi má myslet. Postupem času všem docházelo, že mají před sebou nového Toma Cruise či Jamese Deana. Jeho nevinná tvář přímo nabádala k rozhovoru, jehož otázky se budou týkat jeho zatím nezkažené duše v souvislosti s byznysem, za jehož nebeskou branou se často skrývá peklo. Leonardo diCaprio byl cosi jako zázračné dítě a v momentě, kdy jím přestal být, se stal novým americkým idolem. Už jako dítě natočil asi čtyřicet reklam a několik televizních inscenací. Upozornil na sebe filmem „Chlapecký život", kde hrál po boku Roberta DeNira, přičemž se snímek stal jednou z nejdiskutovanějších filmových událostí roku. DiCapriovi v té době bylo šestnáct let.
Ve filmu „Co žere Gilberta Grape" hrál mentálně zaostalého chlapce a je v roli tak přesvědčivý, že nelze najít ani vteřinu, kdy mu jeho prostinkost nevěříte. Je to možná největší role, jakou kdy kdo v jeho věku zahrál. V současné době dokončil filmy „Basketbalový deník" (režie Scott Kalvert), kde hraje dítě ulice, které podlehne drogám, a western „Rychlý nebo mrtvý" (režie Sam Raimi), kde se předvádí po boku Sharon Stoneové a Gene Hackmana. Leonardovi není ještě dvacet let a listonoš mu nosí kolem deseti scénářů denně. V současné době má nabídku hrát americkou star Jamese Deana, ale též francouzského prokletého básníka Rimbauda.
Pane DiCaprio, slavní herci berou novináře jako nutné zlo. Taky vám už začínají vadit nebo si s nimi rád povídáte? Mám takový pocit, že novináři někdy nemají herce rádi. Skutečně?. . . Ano. Proč si to myslíte? Poněvadž jsem často četl články, ve kterých novináři překroutí to, co herec řekl. Vysvětlují si jeho slova po svém.
A z toho usuzujete, že herce nemají rádi? Ano. Myslím, že tomu tak je, a přitom není důvodu. Herci jsou velice citlivý na to, co se o nich píše, co se o nich řekne, a proto to samozřejmě sledují a snaží se být perfektní. Stačí jedna chybná poznámka a jejich snaha je pokažená. V novinách se často objeví úplná lež.
Máte mezi novináři nějaké přátele? V tomhle světě mám hodně známých, které mám rád.
Napadlo vás, že k tomu přispívá vaše popularita? Takové přátelství nemusí být upřímné. Mám stejné přátele, jako jsem měl předtím. A co děvčata? A co jako s nimi?
Děvčata a vaše popularita. Jak to jde dohromady? Jistě, někdy to tak funguje: letí na to, že jsem slavný. Ale to se dá dost snadno poznat.
 Máte rád upřímnost? Jistě. Jsem rád, když jsou lidé otevření a upřímní. Je jasné, že člověk pozná, když se k němu člověk má jenom kvůli slávě.
Dostáváte se často do situací, kdy upřímně nejednáte? Pokud se setkám s někým, kdo ze mne chce něco vytřískat, kdo klame tělem, tak se nechci chovat nezdvořile. Snažím se tak trochu předstírat slušné chování, usmívám se, ale nemyslím to upřímně. A co teď v tuto chvíli? Teď jsem upřímný.
Myslíte si, že lidé kolem filmového průmyslu jsou upřímní? To si nemyslím. Nevadí vám to? Nikdo na světě není úplně upřímný. Já bych řekl, že film je jednou z nejnemilosrdnějších branží. Herci se někdy dostávají do patových situací: sklouznou k alkoholu, ke drogám, řeší svou krizi i sebevraždou.
Uvědomujete si to? Jde o to, jak se člověk vyrovná s tím, že je slavný. Je zapotřebí uspořádat si život takovým způsobem, abyste v něm neztratili kontrolu nad sebou, abyste se necítili pouhou loutkou v jiných rukou. Pokud to nedokážete, může vás tento byznys snadno zničit. Kdyby ta práce přestala být zábavná, přestal mě těšit, hned bych od ní odešel. Neměla by pro mne smysl.
Už se vám to stalo? Občas, ale nakonec jsem to vždy nějak vyřešil. Hraní je to, co dělám nejraději a dělám to s naprostou láskou, takže se s těmi negativními stránkami snažím nějak vyrovnat. Mnoho herců prošlo několika profesemi, než získali svou slávu. Museli o ni bojovat. Vy slávu najednou máte před sebou.
Nemáte pocit, že ve vašem životě chybí nějaký mezistupeň? Nebojíte se, že vás to zahltí a vy se třeba zblázníte? Doufám, že ne. Samozřejmě to nevím na sto procent. Myslím, že se na to nedá odpovědět.
Odpovězte jednoduše: bojíte se? Záleží, jak na to člověk nazírá. Můžete si myslet, že všechno, s čím se mladý umělec setká, je jenom destruktivní, a na druhou stranu může takový úspěch člověku pomoci. Někteří lidé to prostě zvládnou, jiní ne. Někdo nezvládne život, i když nehraje a chodí pouze po putykách.
Jak se cítíte mezi ostřílenými profesionály? Hodně jsem se od nich naučil. Například Gene Hackman nebo Roberto DeNiro. Stačí se na ně dívat a děje se něco neuvěřitelného. Jsou naprosto precizní v tom, co dělají. Každé gesto mají pod kontrolou a ještě vám dokáží pomoci.
Nemáte z nich pocit, že jste před něčím, co nikdy nemůžete zvládnout? Já se s nimi nezkouším srovnávat. Oni hrají mnohem déle. Mohu si jen přát, abych se od nich co nejvíc přiučil. Jste srovnáván s Jamesem Deanem. Máte ho rád? Ano. Pokud vím, je vám role Jamese Deana nabízena. Vezmete ji? Přemýšlím o tom, zatím si nejsem jistý. Deana jeho sláva zabila. Je to věc, které by se člověk měl možná bát, ale u vás mám pocit, že jste to už vyřešil.
Máte na to nějaký recept? Jakou odpověď touto otázkou sledujete? Vypadáte jako sebejistý člověk. Na svůj věk odpovídáte až příliš rozumně.
Zajímá mě, zda jste k tomuto problému už našel nějaký klíč? To je opravdu složitá otázka. Já si myslím, že Dean se maximálně snažil nebrat věci příliš vážně a jeho osobnost se úplně rozložila. Dělal věci pouze po povrchu, až to nakonec dopadlo tragicky. Neunesl to. Když o tom tak přemýšlím, herectví je jenom práce, ať vám lidé říkají cokoliv o slávě a penězích. Člověk v té práci musí najít trochu humoru a nedopustit, aby práce měla pod kontrolou jeho, ale naopak. Viděl jsem takové případy lidí, kteří to v Hollywoodu dotáhli daleko, a najednou se začali měnit a ploužili se jako stíny. Jistě to vůbec nepředpokládali.
Mohl byste mluvit konkrétně? Nevím, jestli bych to mohl udělat. Co vás na herectví baví nejvíc: možnost se odreagovat nebo možnost se předvést? Mám na tom rád to, že se do určité postavy mohu úplně proměnit, stát se někým zcela jiným a zároveň ji pro diváky učinit tak skutečnou, že jí mohou věřit.
Neobáváte se vlastní proměny? Proč? Jste mladý, taková role vás, bez zkušeností, může pohltit. Představte si, že budete hrát vraha. . . ? Je to jenom postava, nikdo skutečný. Vycházíte z vlastních zkušeností nebo z výchovy rodičů? Prostě se nad věcmi zamýšlím. Přemýšlím, proč se lidé určitým způsobem chovají, proč, co a jak dělají, snažím se být maximálně otevřený svým vjemům.
Kdy se při svém povolání cítíte nejvíce unavený? Když pracuji pozdě do noci a ráno se musím vzbudit a vstát. Velmi mě udivila vaše poznámka, že jste si už v deseti letech sháněl agenta.
Jak jste to prosím vás dělal? Pokud člověk žije mezi herci, kterých je v Los Angeles jako kobylek, a vidí třeba děti hrající v reklamě nebo v show, napadne vás, že to přece musíte i vy zvládnout levou rukou, když dokážete rozesmát tolik kamarádů. A vyděláte si přitom plno peněz. No tak jsem to začal zkoušet. Tatínek mi našel agenta a docela to šlo. Asi v deseti jsem dělal konkurz do nějakého filmu a ta ženská, co nás prohlížela, mi řekla, že mě nechce, a já se rozbrečel. Zdůvodnila to: „Nejdřív by ses musel nechat pořádně ostříhat!" Měl jsem sestřih jako pankáč. Trochu mě to uzemnilo a tátovi jsem pak řekl: „Jestli je tohle herectví, tak já nestojím o to, stát se hercem." Táta mě uklidňoval, že se mi to jednoho dne určitě povede.
A co vaše maminka? Nabyl jsem dojmu, že právě ona je vaším manažerem? Ne, ona čte scénáře a stará se o formální věci.
Jakou neřest vám maminka nejvíce vyčítá? Že jsem začal možná dost brzo a že chodím pozdě v noci spát. Neuvědomuje si, že všichni moji přátelé zůstávají pozdě do noci venku. Tihle lidé si mohou dělat, co se jim zlíbí.
Co myslíte, jste rozmazlený? Trochu ano, ale ne příliš, Často jsem slyšel, jak hezky mluvíte o rodičích. Tátovi jste k narozeninám dokonce koupil auto. Rodiče jsou přitom rozvedení.
Vypadá to, jako by vám to vyhovovalo. . . ? Oni byli rozvedení celý můj život. Asi bych se zbláznil, kdyby mi oba současně říkali, co mám dělat. Takhle se každý z nich snažil pro mě udělat maximum.
Nemáte pocit, že jste z těchto dvou světů - otce a matky vytěžil něco pro svou hereckou práci? Ještě jsem o tom nepřemýšlel, ale asi to tak bude. Vlastně nevím. Ale je to prostě daná věc, kterou jsem žil celý svůj život. Nedokončil jste střední školu a vrhl se rovnou do světa filmových hvězd.
Uvažujete o tom, že byste si své vzdělání později doplnil nebo jste přesvědčen, že vás nejvíc naučí život? Mám pocit, že se hodně učím hraním filmů, mnohem víc, než by mi mohla poskytnout škola. Vím, že spousta slavných lidí jako třeba Marlon Brando, Al Pacino nebo Roberto DeNiro se naučili ve škole hrát, ale to asi nebude můj případ. Možná se časem do nějaké školy vrátím, ale zatím o tom neuvažuji. Pamatujete si, že byste musel školu nebo rodiče nějak podvádět? A kvůli čemu? Kvůli prospěchu. Samozřejmě, to dělají všichni.
Byl jste někdy zamilovaný? Ne. Dokázal byste to zahrát? Ano, to je jednoduché. Člověk se usměje a je to. Záleží též na partnerce. Snažil bych se na ní najít to dobré, ale kdyby to hrála opravdu špatná herečka, tak nevím.
Jste si jist, že dokážete zahrát pocit, který ještě neznáte? Myslím si, že z něčeho bych vycházet mohl.
 Je to u vás otázka intuice nebo pozorovacího talentu? Ano, já intuici mám. Myslím, že to je jedna z mých silných stránek. Já si roli nejprve proberu, snažím se o té postavě něco zjistit, nastudovat ji a pak mi začne postupně zapadat do sebe. K těmto vědomostem z pozadí postavy přidám svůj hlas, své pohyby, prostě sebe. Na roli Arnieho ve filmu CO ŽERE GILBERTA GRAPE jsem se připravoval dlouhou dobu. Přečetl jsem si scénáře podobných filmů a navštívil ústavy s mentálně postiženými dětmi. Zkoušel jsem si jejich zvuky a grimasy a za týden jsem se do toho úplně vžil. Bylo to ve mně, dělal jsem to zcela přirozeně, takže jsem asi z osmdesáti procent improvizoval. Ražisér mě nijak speciálně nevedl, dělal jsem to, co mě právě napadlo. Vás výkon je srovnáván s rolí Dustina Hoffmana v RAIN MANOVI... Nechtěl jsem být s nikým srovnáván, chtěl jsem to zahrát jinak než kdokoliv přede mnou.
Může být podle vás mentálně postižený člověk šťastným? Vy jste ho tak v podstatě hrál. Ano, oni jsou tím, čím jsou. Je hrozné, když se je někdo snaží naučit být normálním člověkem. Nechme je takové, jací jsou. Na jednu stranu jsou na tom od přírody špatně, ale na druhou stranu jsou jako Arnie? Zvědaví a živí jako normální lidé. Ten film je jakousi oslavou lidskosti.
Chtěl byste hrát v takovýchto pozitivních filmech nebo je vám to jedno, hlavně když je to role zajímavá? Je mi to jedno, protože pro mě je důležité, abych odvedl kvalitní práci a ta nemusí být pouze ve filmech o štěstí. Ptám se na to z toho důvodu, že se mi zdá, že takovéto pozitivní snímky by mohly být cestou, která prolomí kritický stav světové kinematografie. Nemyslím si, že tento film je pozitivní. Je spíše skutečný než pozitivní. Každý film nemusí být jako skutečný život, ale já osobně dávám přednost těmto filmům, ať jsou to komedie či tragedie.
Co vás ve vašem životě nejvíc dojímá? (dlouhá pauza) Asi láska. A když se lidé jako moje rodina mají spolu dobře. Nebo když skupina herců pracuje na jednom projektu, na kterém jim všem stejně záleží a všichni mají k sobě silné citové vztahy. Nejenom režisér, ale všichni ostatní cítí, že dělají něco dobrého. To mne dojímá nejvíc. Vy jste řekl, že u evropských filmařů vám připadá, že stojí víc na straně reality než američtí.
Co myslíte, je to tím, že mají poctivější vztah k filmu? Nemyslím, že by byli lepší, protože Amerika má své téma - americké. Je založena mnohem více na byznysu než na umění, které ve filmu je. Pro Ameriku je důležitější vydělat sto milionů dolarů než mít dobrou kritickou odezvu. Na některých evropských filmech ovšem nevydržím dlouho sedět: jsou dlouhé, nudné a příliš citové. Režisérka Agniezska Hollandová vám nabízí roli prokletého básníka Rimbauda.
Věříte, že byste ji zvládl? Jak byste se na ni připravoval? Na mém seznamu to je role číslo jedna. Rimbaud byl skvělý člověk. Je mu v té roli šestnáct let a přitom se už svou výjimečností výrazně odlišuje od ostatních. Je v něm něco, co musí každý obdivovat. Měl svůj vlastní systém myšlení, který během let rozvinul, měl sovu vlastní cestu jak žít. Přestože mu bylo šestnáct, netoužil, aby se prodávaly jeho knihy. Je natolik zajímavý, že bych ho chtěl opravdu točit. Natož s Johnem Malkovichem a s Agniezskou Hollandovou. Z čeho byste čerpal? Rimbaud rozhodně nebyl tak rozumový jako vy. Je vlastně vaším protikladem. Zatím nevím, jak bych se připravoval. Odlišuje se to od všeho ostatního, co jsem předtím hrál. Asi bych si měl přečíst všechny jeho básně. Ještě jste nic od něho nečetl? Něco ano. A četl jste předtím nějakou poezii? Zrovna moc ne.
Zaslechl jsem, že jste se s kamarádem hned po příjezdu Termál ptali po „horse". V recepci se domnívali, že se ptáte po koních, ale vy jste prý sháněli kurtizány. Je to pravda? Ježišmarjá, to tak nebylo. My s kamarádem máme tajnou řeč, ve které používáme pro určité věci znaky nebo jména zvířat a kůň je jedno z nich. Lidi se pak domnívají, že mluvíme sprostou angličtinou. My nechceme jezdit na koni, nechceme ani kurvy, my chceme úplně něco jiného.
Líbí se vám mladší dívky nebo vyzrálejší ženy jako Sharon Stoneová, se kterou jste hrál v posledním filmu? Mám rád tak něco mezi.
V jednom interview jsem se dočetl, že jste ve čtrnácti letech hrál v televizní inscenaci kluka, který pořád masturbuje, přitom jste se v zákulisí od svého dospělého partnera Paula Shora dozvídal více o sexu. Někoho by to mohlo bavit, nebo naopak frustrovat? On mi vyprávěl o všech holkách, se kterými spal, a já chtěl znát podrobnosti. A jestli mě to frustrovalo? . . . To určitě ne (smích).
Bavilo by vás být sexy hvězdou? Ne. Pokud si někdo ovšem myslí, že vypadám sexy, tak nemám nic proti tomu. Pokud si to někdo naplánuje, tak je blbec. Jsou případy herců, u kterých je jejich „podivné" hraní víc sexy, než u těch, kteří se snaží sexy být. Takovým příkladem je Robert DeNiro.
Nepřitahuje vás John Malkovich a Robert DeNiro svou určitou démoničností? Ó, ano. Jsem ďábel a nenávidím všechno. Mám rád démony a chtěl bych jít do pekla. . . To je pochopitelně žert. Ni jsou prostě dobří herci. To, co předvádí, nemohou lidé opominout. Zrovna tak Gary Oldman. To jsou mí tři nejoblíbenější herci. Řekl jste, že v Los Angeles se mezi mládeží mluví jenom o Praze. . . Říkají, že je to nejlepší místo, kam se lze zrovna v této době podívat. Chci se tam podívat po památkách, po umění a po místech, kde moji přátelé točili filmy.
Stihl jste si udělat nějaký úsudek o Češích? Vypadají tak tvrdě, zdá se, že pořád pracujete a děláte hodně do umění. Jste velmi vřelí a čestní. Češi nejsou příliš hlasití lidé. Jsou dobrým symbolem středoevropské kultury i ekonomie.
Vysledoval jste velký rozdíl mezi americkým a českým novinářem? Někteří lidé jsou si podobní a to se novinářů týká. Myslím, že američtí novináři se herci zaobírají mnohem víc, znají je a neptají se tolik na soukromé otázky. Mně osobně to ale nevadí.
Zažil jste někdy nějakou porážku? Samozřejmě, kdo by nezažil. Která byla největší? To nevím. . . Myslím, že nejsem tak špatný, jsem docela oukej. Jednou se vám role nepovede a kritika může říct: „Tenhle diCaprio byl dobrej jenom jako kluk." Co vy na to? Potom budu dělat něco jiného. Zatím jsem si našel něco, co mě baví, ale možná se to stane. Kdo ví . . . Pokud by se to stalo, nenechám se tím nijak rozložit. Dovedete si představit, že byste se živil něčím jiným? Rozhodně bych to přežil.

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group