ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

TĚHOTENSTVÍ S POMOCÍ

 

NAPSAL: DALIBOR OTÁHAL

Dagmar, ellen, Ivana a Marie si koupily meloun a ještě nějaké ovoce a posadily sev nemocničním parku na lavičku. Potřebují klid a vitaminy, jsou totiž těhotné. Až donedávna patřily k těm ženám, které nemohly z různých důvodů mít vlastní děti. Jediným řešením se pro ně stalo umělé oplodnění. Pak už se nabízí jen adopce. Ale touha po vlastním dítěti, po tom nepopsatelném pocitu nosit v sobě život a stát u jeho zrodu, byla u nich silnější. Mají za sebou roky čekání, vyplněné nadějí i zklamá- ním Teď se jejich touha naplnila. KUPTE SI PSA! Zhruba po jednom až dvou letech neúspěšného snažení muže a ženy o početí by měl gynekolog provést podrobn é vyšetření. Dělá se často už dříve, také z důvodů konkurence mezi privátními lékaři. Nejprve přich ází na řadu muž, u nějž se zjišťuje množství a pohyblivost spermií - tzv. spermiogram. Pokud je spermiogram v pořádku, zkoumá se důvod neplodnosti u ženy. Nejčastější pří- činou je neprůchodnost vejcovodů. Způsobů léčby je více. U žen přichá- zí v úvahu mikrochirurgický zákrok nebo několikatýdenní pobyt ve Franti škových lázních, u muže pak léčba hormony a vitaminy. Většinou zále- ží na ošetřujícím gynekologovi, jakou zvolí metodu, může pacientku ihned odeslat na některé specializovan é pracoviště, kde se provádí asistovaná reprodukce - tedy mimot ělní (umělé) oplodnění. Jeden lé- kař dokonce doporučoval své pacientce při neplodnosti partnera jako nejrychlejšía nejspolehlivější řešení - nevěru. Dagmar(29 let):”Osm let jsme čekali a nemohli mít děti. Za celou dobu, co jsem chodila ke gynekologovi, tak mě nevyšetřil a nic se mnou nedělal. Měla jsem problémy, ale řekl mi, že to ostatní ženské mají taky a dostala jsem od něj nějaké léky. Cosi se odlé- čilo, ale pak se to vracelo pořád dokola. Řekl mi, ať na to nemyslím, napsal mi prášky na uklidnění a doporučil mi, ať si koupím psa. Tak takový byl přístup krajského ordináře pro neplodn á manželství.” Dagmar si nakonec sama zajistila přijetí na ženskou klin iku. Doc. MUDr. Pavel Ventruba, DrSc., přednosta I. gynekologicko-porodnick é kliniky Masarykovy univezity v Brně, říká:”Přístup ošetřujících gynekolog ů je dán jejich možnostmi, tím, jak jsou seznáme ni s úrovní této léč- by. Může se stát třeba to, že se prov ádí inseminace spermatem dárce u párů, u kterých lze spermiogram zkvalitnit novými metodami a mohou mít vlastní dítě.” ZÁZRAK ZE ZKUMAVKY Nejdůležitější fáze procesu, který je jindy důsledkem velmi příjemné činnosti dvou osob opačného pohlaví, probíhá pod přísnou kontrolou v laborato ři. Jana Žáková je přitažlivá mladá žena s čokoládovýma očima, s níž se dá mluvit opravdu o všem a ani se nezačervená. Snad to není profesionální deformace, je totiž doktorkou přírodních věd a vedoucí embryologick é laboratoře.”Vyhledávám pod mikroskopem vajíčko, které odeb írají gynekologové od pacientky a dávám do zkumavky se speciálním médiem, kde se nechává dozrát asi čtyři až šest hodin,” popisuje svou práci. „Mezitím se připravují spermie od partnera, který přichází ten den k výkonu, provádí se jejich speciální pří- pava pro oplození, vznikají embrya, která se dělí. Ta se zavádí ženě zpět do dělohy. To je takzvaný embryotransfer, a tím má práce končí. Mezit ím je ale samozřejmě spousta dalších úkonů. Oplozují se všechna vajíčka, kteřá se získají od pacientky. Nazpět se zav ádí maximálně čtyři a zbytek je mož- no kryokonzervovat, zmrazit. Žena pak po případném prvním neúspěchu přichází jen na další zavedení.”Jedná se často o vícečetná těhotenství,” říká docent Ventruba. „To je dáno počtem přenášených embryí. Dříve to nebylo nijak omezeno, dnes se respektuje doporu čení Sekce asistované reprodukce České gynekologické a porodnické společnosti a transferují se maximáln ě čtyři embrya. Některé embryo by se teoreticky ještě mohlo rozdělit a mohlo by vzniknout více plodů.” Vícečetných těhotenství je zhruba dvacet procent. Každá pátá žena tedy čeká minimálně dvojčata. Je to více, než je v populaci běžné, je to i jedno z rizik léčby. Pacientky jsou často ve vyšším věku, kdy je větší nebezpečí porodních komplikací, kromě toho mnohé mají zkušenosti s potraty. „Občas se stane, že je pacientka ne- šťastná, když čeká dvojčata nebo troj- čata. Někdy se i rozhodne, že než to, tak raději nic” říká zklamaně docent Ventruba.Ale asi devadesát procent žen se vrací k porodu zpět do Brna na I. gynekologicko-porodnickou kliniku. „Chceme, aby každé těhotenství bylo podchyceno u nás a léčeno podle skute čného stavu. Je tu i jiný způsob vy- šetřování” vysvětluje docent Ventruba. „Mimo to jsme povinni zaznamenat v rámci národního registru každé dosažené těhotenství a tyto vý- sledky odesíláme do celosvětového registru. Někdy jsou problémy, proto- že některá pacientka by se ráda jakoby ztratila. Je to dáno tím, že je třeba z malé vesnice, ale je to i otázka ná- boženství. V určitý moment se však priorita přemění a žena akceptuje tuto metodu. Respektujeme přání pacientky, zda uvést do dokumentace, že se jedná o těhotenství nebo porod po umělém oplodnění.“ NOVÉ METODY Doktorak Žáková si nasadila povinnou ústenku a novotou vyhlížej ící lékařský čepeček a posadila se k mikroskopu. Na chvíli převzala roli Stvořitele. Nad oním přirovnáním se pousmála. „Je to spíš pocit velké zodpov ědnosti a radosti nad každým oplozeným vajíčkem a nad každým povedeným transferem. Ale nejvíc nad každým těhotenství a miminkem, které nám pak maminka přijde ukázat.” Řekla to upřímně, i když by to ně- komu mohlo znít jako fráze. Pak trochu posmutněle dodala:”Pacientky vídáme každý den na vizitách. U ně- kterých máme dojem, že jsou vděčny za každou část práce, i když třeba nevede k těhotenství, nebo ani k transferu, a na druhé straně se nám zdá, že pacientky odchází s miminkem a my máme možná větší radost než ony.” Od loňského roku zavedli na klinice v Brně nejnovější metody, které je možno v asistované reprodukci vyu žít. Jejich aplikace není nijak levn á záležitost, nejnutnější přístroj - mikromanipulátor přijde na víc než milion korun. Metoda mikromanipulace se posouvá z oblasti asistované reprodukce na asistovanou fertilizaci, napomáhá se též přímo oplození vajíčka. Pokud jsou u muže spermie nepohyblivé, nebo je jich málo, neproniknou přes obal vjaíčka. V tomto případě se tedy obal chemicky nebo fyzikálně ztenčí, vajíčko se pod mikroskopem uchytí držící pipetou a spermie se injektuje do vajíčka. Touto metodou se také ztenčuje či narušuje obal embryí před jejich zaveden ím do dělohy a napomáhá se tak jejich lepšímu uchycen í.”Mikromanipulace je řešením pro páry, které byly pro špatný spermiogrma manžela odkázány na využití dárcovských spermií. Často nebude nutné dárce využívat, protože u většiny mužů se dá aspoň jedna najít,” tvrdí Jana Žáková. Další metodou je prodloužená kultivace. Využívají se při ní buňky lidsk ého organismu, nejčastěji z vejcovodu. Na nich se dál kultivovat až o čtyřicet osm hodin déle, embrya jsou pak kvalitnější. Jana Žáková se dívá do mikroskopu a za pomoci svou mikropipetou oplozuje vajíčko.”Někdy se podaří mikromanipulace s vajíčkem nebo embryem rychle, ale v průměru počí- tám tak dvě hodiny na čtyři embrya,” říká. „Matička příroda zasahuje i tady. Procento úspěšnosti je zhruba stejné jako u plodných párů.” Právě teď, ve vykachlíkované sterilní laborato ři se spoustou přístrojů na stolech, stojí u zrodu nového života. SPERMABANKA Dárcovské sperma se využívá až po půl roce odběru, po opětovném vyšet- ření na HIV. Do té doby je uloženo v zmrazovacím zařízení, které je všeobecn ě označováno jako spermabanka. Komu se před očima vybaví trezor, je daleko od pravdy. Sperambanka, to jsou nádoby, které spíš připomínají mléká- renské konve. Zklamaně se dívám, jak se dvě cisterničky, plné mužské síly, choulí v temném koutě. „Jak dlouho je možno uchovat sperma, aby bylo použiteln é?” ptám se. „Lidské buňky by měly vydržet zamrazené řádově několik desí- tek let,” ujišťuje mě doktorka Žáková. Také odběrová místnost je poněkud neútulná komůrka. Sperma se tu odeb írá svépomocí do sterilních kádinek. „Někteří s tím mají problémy a už dop ředu upozorňujeme, že pokud by někdo mohl mít potíže s odběrem, tak si múže odnést nádobku a přinést ji do hodiny odběru,” říká soucitně Jana Žáková. „Pom áhají si ti muži nějak? Nosí si třeba erotick é časopisy?” vyzvídám podrobnosti. Doktorka Žáková poprvé znejistí a tvá- ře se jí jemně začervenají. „Tak to opravdu nevím,” Mám trochu škodolibou radost, že se mi konečně podařilo přiv ést ji do rozpaků. DÁRCI Dárci procházejí přísným výběrem. Prov ádí se u nich vyšetření krve, genetické vyšetření a zaznamenají se všechny prod ělané nemoci. Půl roku po odběru pak následuje kontrolní test na HIV. U ně- kterých nevyhovuje množství a kvalita spermií, u jiných genetické vyšetření odhalí chybu v chromozomech. Většinou se jedná o vysokoškoláky, dárcovstv í je totiž placené. „Někteří přicházejí pravidelně, jiní občas na vyzvání.” říká MUDr. Igor Crha, vedoucí andrologick é laboratoře. „Jakmile se od jednoho dárce narodí osm dětí, nesmí se speram dále používat. To aby se teoreticky nesetkali jedinci od jednoho otce.” V případě použití dárcovského spermatu musí podepsat souhlas oba budoucí rodiče a muž stvrzuje, že bude otcem dítěte. Dárce je anonymní. „Nejsme omezeni na manželství, ale na pár. Stejné je to patrně ve většině zemí. Zatím náš zákon neumožňuje, aby se tyto výkony dělaly ženám, které nemají partnera ” dodává docent Ventruba. Nepotvrzuje ani domněnku, podle níž by v budoucnu měly u nás soukromé kliniky nabízet sperma výjimečných osobností. „Spermabanka je problematika velice náročná jak po stránce etické, tak po stránce odborné. Dárci musí být opakovan ě vyšetřeni a pochybuji, že u nás by tyto osobnosti byly ochotny podstoupit zdlouhavou proceduru.” Jiří (27 let):”Sperma jsem dával jako student na vysoké škole. Bylo to trochu z hecu a trochu kvůli penězům. Občas jsem si říkal, jaký je to paradox - za ty prachy jsem pozval kamarádku na víno a pak jsem si musel dávat pozor, abych ji nep řivedl do jiného stavu.” DO ROKA A DO DNE V České republice se umělé oplodnění provádí od roku 1982. Tehdy se zde v Brně na I. gynekologicko-porodnické klinice narodilo první dítě ze zkumavky. Bylo to čtyři roky po jisté Louise Brownové, která má celosvětové prvenstv í. Brněnské pracoviště tuto metodu zavedlo jako první jak v rámci republiky, tak celé východní Evropy. Dnes ji provádějí v Praze, Olomouci, Českých Budějovicíh, Ostravě. V samotném Brně ve Fakultní porodnici na Obilním trhu ji praktikují nadvou klinikách. Další pracoviště po celérepublice žádaj í o členství v Centrálnímregistru asistovan é reprodukce. Kapacita je prozatím nedostačující.“Přijímáme všechny pacientky, které o to žádají,” říká docent Ventruba. „Od počátku byly přijímány tak, jak přišly. Když se to začalo kumulovat, vytvořila se čekací listina, která v určité době narostla na dva až tři roky. V současné době se zájem zvýšil asi proto, že je Praha vyt ížena a přijímáme pacientky z celé republiky a ze Slovenska. Čekací doba se nyní protáhla a je maximálně do jednoho roku.“ ČEKÁNÍ Dagmar, Ellen, Ivana a Marie si přesedly v parku na jinou lavičku. Od zahradn ího domku s rentgenovým pracovištěm je odehanla laborantka. Jaké to je, čekat několik let na dítě, na první záchvěv života v sobě? Ze začátku si říkáte, že máte ještě as, ale když to trvá několik let, je to náročné na nervy. Rozruší vás třeba to, když vidíte kamrádku s kočárkem. A když si pak uvědomí- te, že byste byli sami, že by vás doma nikdo nečekal, život vám připadá až pří- liš prázdný,” přiznává se Dagmar, Marie je plná naděje, těhotenství jí dodává sílu. „Vdaná jsem už patnáct let. Do Brna jezdím šest roků a až letos se to povedlo. S manželem sme oba povahy veselé, takže jsem to snášeli poměrně dobře. Své dítě jsem za každou cenu chtěli. Člověk musí doufat a věřit, že se to podaří.” Všechny čtyři ženy se shodují v tom, že jim po celou tu dlouhou dobu byl man- žel oporou. „Vztah s mužem se spíše upevňuje, než aby se rozpadal,” říká ivana. A Ellen ji doplňuje:”Máte oba spole čný problém, a to vás drží pohromadě.” Někomu by se možná mohla zdát metoda umělého oplodnění příliš umělá. Nepřirozená, jdoucí proti přírodě či bohu. Co je však nepřirozené na dětech? Coje nepřirozené na touze po životě? Dagmar, Ellen, Ivana a Marie si vzaly melou a zachumlané v nemocničních županech odešly na oběd. Mají před sebou náročnou cestu. Dlouhou devět měsíců.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group