ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

FRANZ NEUBAUER STORY

 

NAPSAL: LIBOR MICHALEC

 

Zdálo se, že to bude novinářská bomba, která otřese samotnými základy demokratických principů mezinárodní politiky. Skandál, jakému není rovno, všemožně ututlávaný, ale přesto prosakující na povrch „SUDETY KONČÍ, PROTEKTORÁT ZAČÍNÁ“ zněl pracovní název reportáže. Pro Severočecha, odkojeného sovětskými válečnými filmy, bylo do začátku jasné, na čí straně je pravda. Potichu a prostřednictv ím tisku se vracejí „Sudeťáci“ do Čech, aby obsadili staré pozice. Dokážeme si živě představit, jak může dlouhodobě cílená podpora tisku zmanipulovat například výsledky voleb, nebo ovlivnit přijetí zákona. Například toho o návratu majetku sudetským Němcům.

VLTAVA UND ELBE. Patrně poslední negermánský deník vydávaný v bývalých Sudetech padl v úterý 11. října 1994. Zástupce francouzského vydavatele Soc Press oznámil, že odprodali akcie a. s. Logos, vydavatele Severočeského deníku, rakouskému vydavateli blízkému Pasovu. Diskuse o nezávislosti českého tisku ale v té době už neexistovala, protože už nebyl nikdo z velkonákladového periodika, kdo by mohl hájit nezávislost českého tisku a neútočit přitom na svého zaměstnavatele. A tak před pár lety šokující informace o tom, že nejčtenější seriózní deník této země MF DNES má nového spolumajitel s německy znějícím jménem, pár týdnů poté už nikomu nestála ani za řeč. Systematická německá lavina se rozlévala dvěma směry, příznačně nazvanými podle povodí největších českých řek - Labe a Vltava. Mapa odprodaných titulů brzy odpovídala mapě bývalých Sudet a jako by sledovala logiku přirovnání, také brzy pohltila celé Čechy. Při pátrání po stopách německého kapitálu v českých médiích nás nejvíc fascinovala typicky německá buldočí neústupnost, se kterou dosahovali svého cíle. Příkladně nová tiskárna v Ústí nad Labem byla postavena a slavnostně otevřena v rekordním čase, přestože na začátku stavby scházelo stavební  povolení. Podobným způsobem byly Ministerstvem pro hospodářskou soutěž ČR schváleny fúze, opožděně předložené společností Labe a Vltava až po odepsání smluv. Celkově německá vydavatelství spolkla několik desítek titulů vycházejících na území 75 okresů Čech. Ministerstvo pro hospodářskou soutěž ČR nám řeklo, že se nemůže vyjadřovat k případnému politickému podtextu vzniklému tím, že regionální deníky v pohraničí odkoupila právě společnost, která sílí v Německu. Hospodářské smlouvy mezi společností Labe nebo Vltava a okresními úřady nemůže ministerstvo předlo žit k nahlédnutí, jelikož jsou tajného charakteru. Proslýchá se, že regionální redakce byly odkoupeny za cenu kancelářského zařízení. Ovšem šéfredaktoři odprodaných regionálních deníků nám shodně prozradili, že v redakcích vládne nadměrná spokojenost. Týká se to prý především vybavenosti redakce a dobr é spolupráce s vedením společnosti, která do vydávání regionálního tisku nezasahuje.

STRACH Z NĚMCŮ. Na rozdíl od novinářů ale občané strach mají, což dokazuje i dnes již pověstná statistika. Institut pro výzkum veřejného mínění se v roce 1993 zeptal: „K čemu by přispěl návrat sudetsk ých Němců do České republiky?“ Ukázalo se, že ve vědomí převážné části české veřejnosti převládá názor, že by návrat sudetských Němců ohrozil majetek a jistoty lidí v pohraničí. Víc než polovina spojuje jejich příchod se zpochybněním hranice České republiky a téměř polovina se domnívá, že by došlo k urychlení ekonomického rozvoje pohraničního teritoria. Nejvýznamnější rozdíly podle sociodemografických skupin se objevují podle věku, čemuž jsem začal přikládat význam až o několik řádků hlouběji v textu. Například s tím, že návrat sudetských Němců by ohrozil majetek a jistoty lidí v pohraničí, souhlasilo 85 % dotázaných starších třiceti let, ale už jen 72 % dotázaných ve věku 15-29 let. Výzkum ukázal, že coby typický občan jsem na tom stejně jako převážná část veřejnosti - nepochybuji o správnosti odsunu sudetských Němc ů po druhé světové válce. Odmítáme po druhé světové válce. Odmítáme dialog, stejně jako rozhovory se zástupci odsunutých. Myslíme si, že motivem rozhovorů z německé strany není ani tak možný návrat do Čech nebo mor ální odškodnění, ale hlavně vrácení majetku.

MNICHOVSKÝ DŮM. Sídlo landsmanšaftu v Mnichově je po Čechách proslulé mapou Čech, okleštěných o Sudety, ve vstupní hale. Musíte je pošlapat, ať chcete nebo ne. Rozlehlé sklobetonové sídlo ale hlavn ě fascinuje typicky německým pořádkem. Ve vzorných odstupech je dlouhá chodba přikrášlena obrazy povědomých měst, jejichž názvy, jako Aussig, Leitmeritz, Olmutz nebo Saaz nám cosi říkají. V konferenčním sále právě probíhá jakási konference,na chodbě stojí konvice s kávou a buchty. Valdštejnská jizba, kde je německy napsáno, že se prodávají české speciality, je dnes zav řená. Po chodbách hrdě chodí šedovlas í pánové a paní v halenkách s volánkem. Česky tu prý umí pouze jediný člověk. Kromě landsmanšaftu sídlí v Sudětoněmeckém domě i Sudetoněmecká rada, Sudetoněmecká akademie věd a umění, Sudetoněmecký archív, Spolek Adalberta Stiftera a Collegium Carolinum, Posledně jmenovan á instituce je prý jakýmsi pokra- čováním německé univerzity v Praze a patrně jediný badatelský institut mimo území Čech, který se Čechy speciálně zabývá.

PRESSESTELLE. „Odkud jste?“ ptá se Pressestelle Franze Neubauera mladý sympatický muž Konrad Badenheuer. „Z Ústí nad Labem“. „Ja, Aussig".“ usměje se vědoucně. „Kdy jste se dozvěděl o odsunu?“ Chápu, že nás testuje. Je to jeho práce tiskového mluvčího. Znát naše názory a co je jejich příčinou. Pro nás je šok, že tady žijí lidé, kteří nás zkoumaj í, pozorují a dělají si nárok na naše města. Pro ně je šok, že o tom nevíme. Nechápou, že je nám to nepříjemné. Člověk, kterému válečné filmy nao čkovaly němčinu jako směsici úsečných povelů, které štěkají sadističtí dozorci koncentračních táborů, stojí proti jinému člověku, kterému stejně intenzívně vyprávěli o hromadném znásilňování šestnáctiletých dívek při „odsunu“ a nikdy neobjasněných vraždách označených jako „srdeční zástava“. Až na základě osobního prožitku mi začíná svítat - tady jde hlavně o GENERAČNÍ PROBLÉM. Poprvé začínám chápat, že pěstov ání jakéhokoli pocitu mezinárodní křivdy je v dnešní globální civilizaci příliš nákladný luxus.

PROFESIONÁLNÍ POLITIK. Podél většiny vozovek v Mnichově jsou transparenty s portrétem politika, kandidujícího ve volbách. Univerzální obličej důstojného muže okolo padesátky, německé rysy, kravata a pevný, ale přitom sebevědomý pohled. Profesionální politici. Jedním z nich je i Franz Neubauer. Pobídl nás, bychom se posadili. Pozoruji neproniknutelnou krajinu jeho tváře. Co se skrývá za vysokým čelem s ustupující pleší, chvílemi tvrdým a pak zas lehce ironickým úsměvem? Jak je namíchána směsice politické kombinatoriky, vysoké bankovní matematiky a zároveň jakási extrovertní potřeba předvádět se? Každopádně jako by se v jeho osudu odrážely celé dějiny „vyhnanců“.

FRANZ NEUBAUER STORY. Stal se synonymem pro „sudetoněmeckou otázku“. Narodil se v roce 1930 v obci Velká Hleďsebe u Mariánských Lázní, kde chodil do národní školy a potom do střední školy v Mariánsk ých Lázních až do roku 1945. V březnu roku 1946 byl transportován do Bavorska. Školu dokončil ve Wasserburgu nad Innem, kde v roce 1949 maturoval. Do roku 1953 studoval práva v Mnichově, poté pracoval u různých firem, mimo jiné i v Süddeutsche Zeitung. Druhou státní zkoušku z právních věd absolvoval v roce 1957. Pracoval pak v daňovém úřadu a později na bavorsk ém ministerstvu financí. V roce 1970 kandidoval do bavorského zemsk ého sněmu za okres Rosenheim. Poslancem byl nepřetržitě až do roku 1986. V bavorské vládě působil od roku 1977 postupně jako státní sekretář ministerstva spravedlnosti, pět a půl roku jako státní sekretář ministerstva vnitra a potom jako ministr sociálních věcí. Od roku 1987 je výkonným ředitelem bavorské Sparkasse a Svazu spo- řitelen, střídavě působí jaké předseda nebo zástupce předsedy správní rady Bayerische Landesbank. V Čechách se prostřednictvím novinových zpráv stal patrně populárnější než v Německu.

Posuďte sami: ŠÉF LANDSMANŠAFTU FRANZ NEUBAUER DO ČECH ÚDAJNĚ POSÍLÁ PENÍZE A MÁ TU STYČNÉ DÚSTOJNÍKY! NEUBAUER KRITIZUJE SPOLKOVOU VLÁDU ZA UZAVŘENÍ DVOUSTRANNÉ SMLOUVY S ČSFR. NEUBAUER KRITIZUJE PROPÚJČENÍ ADENAUEROVY CENY KLAUSOVI.

INTERVIEW. Profesionální politik zná mnoho triků, jak vodit novináře po vyhrazených cestičkách. Například vhodné využití jazykové bariéry. Také původní záměr odhalující reportáže se otáčí o 180 stupňů.

Prý pouze jedno procento obyvatel bývalých Sudet by se dnes chtělo vrátit. Jak velké skupiny lidí si myslíte, že jste mluvčí? Nedá se přesně uvést, kolik by se jich chtělo vrátit. Nevím, kdo zjistil to jedno procento, o kterém mluvíte. Neznám žádný takový výzkum. To jsou čísla, která se objevila v českém tisku.

Jde tedy o prezentaci tohoto problému u nás a mne zajímá váš názor, jak je to ve skutečnosti. Jsou to jen domněnky, nikdo nemůže udělat přesný průzkum, protože by se musel dokázat všech, kterých se to týká. Nevím, kolik sudetských Němců by se chtělo vrátit. Nepovažuji však tuto otázku za relevant í. Je totiž napřed potřeba vytvořit podmínky, za nichž by se sudetští Němci mohli vrátit - stejná práva jako pro ostatní občany, možnost neomezeného pohybu, právo na řeč.

Považuje mladší generace sudetských Němců narozených v Německu Čechy za svou vlast? Čechy považují především za vlast svých rodičů a k jejich vlasti se hlásí.

Dokážete si představit, že byste se vy osobně měl vrátit do Čech a pokud ano, tak za jakých podmínek? Já osobně? Tak především podmínky by musely být takové, o nichž jsem mluvil - stejná práva jako pro ostatní, abych nebyl u vás vystaven jakýmkoli újmám či poškozením. Za splnění těchto podmínek si svůj návrat dokážu docela dobře představit. Je to moje vlast, tak proč bych neměl mít právo se rozhodnout, zdali se chci vrátit? V poslední době se často hovoří o Benešových dekretech. Benešovy dekrety sloužily jednoznačně k vyhnání sudetských Němců. Zrovna včera jsem četl vyjádření špičkového rakouského odborníka na právo, který dokonce označil tyto dekrety za prohřešek proti tehdejší platné české ústavě.

Považujete za normální a správné, že ještě dnes existuje v České republice zákon, který schvaluje zločiny na Němcích a Maďarech? Můžeme na takových základech budovat společnou budoucnost? O tom nerozhodují já, ale vyšší instance. Myslím ale, že mnoho pozitivního se dá udělat v oblasti euroregionů. Ano, euroregiony považuji za velmi rozumnou záležitost, konstruktivní a důmyslnou pro budoucnost, která nás má sblížit. Cílem euroregionů není uvolnění hranic či nastolení otázky o jejich uvolnění nebo zrušení, jak se někteří čeští politici domnívají.

Co by následovalo v okamžiku zrušení Benešových dekretů? Existuje pro ten případ nějaký program? Existuje konkrétní program v tom smyslu, že v prvé řadě bychom uplatňovali právo na sebeurčení a hlavně právo na vlast, z něhož vyplývá právo na návrat do vlasti. Jablkem sváru bude pravděpodobně majetkové vyrovnání, což ukazují i průzkumy obyvatelstva. Myslím, že v prvé řadě bude potřeba navázat dialog, aby mohly být vytvořeny předpoklady, aby se mohl vrátit každý, kdo se vrátit chce. Potom by došlo na jednání o majetku. Přirozeně ten problém existuje, ale neměli bychom omezovat česko-německé vztahy pouze na otázky majetku. Nemohu stále pochopit, že Češi a Němci tu žili spolu celou věčnost bez ohledu na řeč a národnost a teď po staletích se najednou nemohou dohodnout. Spojuje nás kus společných ději, nesmíme věčně stavět do popředí čas, kdy se obě strany dopustily nepravostí. Musíme se víc soustředit na dobré časy, kdy bylo vykonáno mnoho konstruktivního a pozitivního. V tom vidím základ pro budoucnost. Před časem jsem četl překlad jednoho velmi kritického článku z českého tisku. Mrzí mne, že po letech, kdy nás dělil ostnatý drát, chceme totéž místo železné opony vystavět plot odmítání, nenávisti a nacionalismu. Češi i Němci žijí ve střední Evropě a měli by hledat to, co je jim společné. Sudetští Němci chtějí podpořit budování země, v níž se narodili, a měli by získat možnost vrátit se. Z Německa proudí peníze na podporu krajanských sdružení v ČR přes německý landsmanšaft.

Jak se tato podpora projevuje? Mám na mysli, jestli se jedná o investice kulturní nebo ekonomické? V prvé řadě jde o to, aby Němci žijící ve vaší zemi holi rozvíjet svou řeč a kulturu ve svém jazyce. To je také cílem německé spolkové vlády. Jsem smutný z toho, že na jedné straně komunisté a na druhé straně nacionalist é vyvolávají antiněmecké a antisudeton ěmecké nálady, které přepadají i Čechy „dobré vůle". A proto vítám, když se v tisku objevuje názor, že Češi i Němci patří do středu Evropy a nemohou se uzavřít každý do své ulity. Musí spolu komunikovat. Před sudetsk ými Němci opravdu nikdo nemusí mít strach. Jste výkonným ředitelem bavorské Sparkasse a Svazu spořitelen, střídavě působíte jako předseda nebo zástupce správní rady Bayerische Landesbank.

Mohl byste mi sdělit možnost přímých investic v pohraničí nebo v celé ČR ze strany sudetských Němců? V prvé řadě už nejsem prezidentem bavorské Sparkasse, ale předsedou představenstva Bayerische Landesbank. Společně s německou Bausparkasse (stavební spořitelna) spolupracujeme s českými spořitelnami a už léta máme v Praze svého reprezentanta. Za výbornou považuji i spolupráci s řadou českých bank. Jsem přesvědčen o tom, že pokud existuje tolik kontaktů mezi lidmi obou národností ani politika nemůže zůstat stranou. Je třeba myslet na budoucnost a ne jen na smutné události a zkušenosti z minulosti. Problematiku vztahů mezi Čechy a Němci nesm íme omezovat jen na léta 1939-45. Musíme analyzovat styčné body naší společné historie a na základě zjištěných objektivních údajů se připravit na budoucnost. Česká republika musí vstoupit do Evropské unie. Sudetští Němci budou její vstup v rámci svých možností podporovat. Ale jak už řekli bavorský ministerský předseda Stoiber a spolkový ministr Weigel - kdo chce vstoupit do Evropy, musí doma udržovat evropský pořádek. V právním státě nelze uchovat v platnosti zákon, který schvaluje vraždy a křivdy. Takový postoj by mohl hlavnímu cíli ČR - stát se právním státem škodit.

Co říkáte převaze německého kapitálu v českých sdělovacích prostředcích? Jak jsme zjistili, všechny okresní noviny v pohrani čních regionech odkoupila společnost Labe, Vltava a PNPRESS sídlící v Německu. Shodou okolnosti se jedná o noviny v bývalých Sudetech. Myslíte si, že jde o pouhou náhodu nebo určitý záměr? Labe, Vltava, myslíte vydavatelství v Pasově? Existují německá a bavorská nakladatelství, která vydávají některé noviny na druhé straně hranic, kde mají většinový podíl. Neznám ale žádného sudetského Němce, který by se podílel na vydávání českých novin. Rozlišujte, prosím, mezi Němci a sudetskými Němci. Taková hospodářská spolupráce - to přece není nic špatného. Často se objevuje strach z germanizace, který je ale neopodstatn ěný. Když u nás investují Američané nebo Japonci, máme z toho radost, protože vidíme, že důvěřují naší zemi a našemu hospodářství. A proto v investicích do jiné země nevidím nic špatného. V Evropě, kde chceme mít tolik společného, to bude samozřejmost. Tak jako teď Francouzi, Němci, Angličané investují u vás, tak vy budete jednou investovat třeba právě v Německu.

KŘIVDY JEDINCÚ, TRAGÉDIE NÁRODÚ si mohou navzájem protiřečit, stejně jako pravdy, životní zkušenosti a mezinárodní právo, Vyhnanci ze Sudet, kteří spravedlivě prohráli druhou světovou válku jako národ a nespravedlně byli vyhnáni jako lidé, poctivou prací zbohatli v Bavorsku i jinde po Evropě tak, že my je budeme dohánět celá desetiletí. Je to spravedlivé nebo nespravedlivé? Během rozhovoru padlo při tlumočení do němčiny slovo „Sudeťáci". Cítil jsem, že Franz Neubauer na nepatrný okamžik ztuhnul, jako by ho uštknul jedovatý had. Za jakých okolností asi tohle slovo před lety slýchával? Představuji si vnímavého patnáctiletého chlapce z Mariánských Lázní, který okolo sebe vidí mnoho nespravedlností, ponižování a nenávisti. Snadno lze odhadnout příčiny horečnaté činnosti při pozdější cestě za úspěchem. Dnes tu stojí naprosto jiný Franz Neubauer, člověk, který dosáhl v politické i bankéřské dráze vrcholu. Ale kdesi hluboko v něm možná vězí patnáctiletý chlapec, kterému zbývá dosáhnout už jen jediné - omluvu za „odsun" a zrušení Benešových dekretů.

KONRAD BADENHEUER STORY. Mnichovský spisovatel Peter Becher tvrdí: „Málokdo z nové generace sudetsk ých Němců, se zajímá o ´sudetoně- meckou otázku´." Představitelé landsman šaftu podle něho každoročně demonstrují svou existenci německým i českým novinářům a zejména sobě v počtech, které neustále klesají.

FRANZ NEUBAUER STORY se chýlí ke konci, aby bylo nahrazeno životním příběhem další generace. Konrad Badenheuer je mladý sympatický muž právě z oné další generace Němců, která se narodila v Německu. Choval se k nám příjemně, decentně, obětavě a mile. Kvůli nám zůstal v práci až do tmy a domů se prodíral na bicyklu několikaproudou lavinou silných německých vozů a ještě silnějších výfukových zplodin. Udělal pro nás víc než musel, všechno, co bylo v jeho silách. Proč bychom my měli být nepřátelé? Národnostní a z nich vyplývající geopolitické problémy jsou prostě pro diváky satelitních televizí něco tak předpotopního jako dinosauři. Pomalu mizí ze světa stejně jako berlínská zeď, ostnaté dráty nebo tuzexové bony. Za několik let umře toto století a s ním patrně i otázky typu „sudetoněmecké". Pokud ovšem nebudeme aplikovat sice nepravděpodobný ale o to varovnější „jugoslávský model".

Autor děkuje za jazykovou výpomoc MARTINĚ COUFALOVÉ

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group