ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

PAN JORDAN POD PALBOU

 

Mr. John Jordan je Američan. Žije ve Washingtonu D. C., Druhá ulice 900. V témže městě má kancelář. Pracuje ale po celém světě, v poslední době například v Sarajevu. Když jsem ho před časem sháněl, výkonná ředitelka organizace GOFRS Mrs. Beth Hobanová mi sdělila, že „velitel Jordan je v současné době nasazen mimo území Spojen ých států, a to v Sarajevu. Jeho návrat do Washingtonu se zdržel, neboť doprava leteckým mostem je přerušena v důsledku střelby po dvou letadlech USA, ke které došlo v minulém týdnu."
John Jordan je ředitelem GOFRS, Světové operační hasičské a záchranné služby, která je součástí Organizace spojených národů. A v nedávných dnech se objevil v Praze. Nemohl jsem ho poznat, i když jsem ho předtím viděl jen na jediné fotce. Tam plnovousem zarostlá tvář, pracovní overal, vysok é boty, čepice s kšiltem, za sebou neutěšenou pláň: trosky domů a hřbitov s čerstvě navršenými hroby. Teď se tedy setkáváme v Praze, kam John Jordan přijel podpisem stvrdit přidružení pražského hasičského sboru (taktéž dalších středoevropských metropolí) k organizaci GOFRS, která po vzoru „modrých přileb" OSN bude zasahovat v místech válečných konfliktů a přírodních katastrof. Jaká proměna! Společenský oblek, tvář hladce vyholená, jen v očích odlesk neradostných vzpomínek na zážitky, které může nabídnout jen válka. Tehdy neměl čas se holit. Co na tom také záleží! Nešlo o to mít hladkou tvář. Důležitější byla jiná věc. Tvář si zachovat.
Co vás přimělo jet do Sarajeva? Byl jsem svědkem strastiplných podmínek, z kterých musel zasahovat hasičský sbor v tomhle městě. Stačilo vidět televizní záběry a člověk musel smeknout klobouk předtím, co ti lidé dokázali. Nechtěl jsem ale jen přihlížet, nebo pronášet pozdravná poselství. Za to si nikdo v obleženém městě nekoupí ani hlt vody. Opustil jsem Spojené státy a prvním letadlem zamířil do Sarajeva. Pro sebe osobní pomůcky, pro Sarajevo nezbytné vybavení.
Nezasvěcenci by se zdálo, že jste vezl jeden kufr s konzervami. Můžete být sdílnější? Pod mým řízením přiletělo do Sarajeva pět vojenských letadel C-130, naplněných vybavením a podpůrnými prostředky pro hasičský sbor.
Vedete si nějakou statistiku o činnosti GOFRS? Naše týmy složené z dobrovolníků i profesionálů z celého světa pomáhaly zdolávat takřka dva tisíce požárů a navíc zachránily bezpočet civilistů v Sarajevu. Jak vznikl impuls k založení této organizace Už od roku 1992 se malá skupinka dobrovolníků snažila vytvořit jakési mezinárodní jednotky, nasazované urychleně do míst válečných ohnisek. Od myšlenky nebylo daleko k činu. A velkým úspěchem je skutečnost, že dnes GOFRS pracuje s mandátem Organizace spojených národů. Prostě systém sněhové koule - nejdřív malá skupinka nadšenců, dnes už požární sbory z celého světa pod jednou střechou! Je bizarní, že podnět k ušlechtilé činnosti musí dát válka. Jistě, byl to jugoslávský konflikt, který nás inspiroval. Ale tak už to bývá. Zlo musí být vyznáno dobrem. Bylo nám jasné, že kromě vojenských sil OSN a humanitárních organizací musí být na místě i hasiči. Vždyť v Sarajevu vlastně už neměli ani základní vybavení proti ohni.
Jste něco jako modré přilby OSN? V podstatě ano. Náš mand át je dokonce mnohem širší, modré přilby většinou neoperují v noci, my jsme v činnosti bez ustání čtyřiadvacet hodin denně. Za všech okolností.
I když se střílí? I když se střílí! Jak jste se stal hasičem? Dělám to už dlouhá léta. Prostě jednou tomu propadnete a už vás nikdo neodtrhne.
A jak jste se vlastně stali součástí OSN? Chtěli jsme zprvu Sarajevu věnovat hasičské vybavení. Jednali jsme s Organizací spojených národů a zjistili jsme s údivem, že jen jejím prost řednictvím to nepůjde. Nikdo tam totiž nevěděl, jak požárnickou pomoc koordinovat. Neměli s tím zkušenosti, neznali mechanismy.
Co jste dělali? Řekli jsme si, že existuje jediný způsob, jak ten mechanismus přivést na svět. Jaký? Vytvořit si ho sami. A první váš krok? Jít na místo, kde to doslova hoří. Tak jsme šli.
Poslyšte, máte čas na vnímání pocitů? Jakou roli hrál třeba v Sarajevu cit? Času nebývá nazbyt. Nemůžete se obírat sami sebou, když vidíte kolem sebe umírat tolik lidí! Nezvykl jsem si vnímat a rozebírat neštěstí. Zvykl jsem si proti němu něco dělat! Viděl jste přece spoustu mrtvých. Přiznám se, když vidíte umírat děti, máte co dělat, abyste zachoval chladnou hlavu. Ale musíte, jinak byste o ni rychle přišel. Zachránili jsme mnoho dětí. Taky jsme viděli spoustu lidí umírat a nešlo proti tomu udělat vůbec ale vůbec nic.
Je rozdíl mezi lesním požárem a hořícími domy? Jde na to hasič vždy se stejnou rutinou? Oheň je oheň. V Sarajevu jsme šli hasit za plné palby. Uvnitř hořícího domu plno lidí, zvenku na nás jiní lidé stříleli. Nepochopitelné! Ale to je válka.
Co na ní je k pochopení? Víte to? Ví to někdo? Ptal jste se na rozdíl. Při lesním požáru kolem vás nelítají kulky.
Pomůže stále vyspělejší technika snižovat statistiky požárů? To je závislé od dané situace. Tam, kde se střílí, nejde tak o techniku, jako o dostatek základních věcí. Třeba voda. A v Sarajevu byly chvíle, kdy se nedala koupit za nic na světě. Nebyla pro kojence. Natož pro hašení domů. Ty se koneckonců dají postavit znovu. Dítě ne.
Máte raději oheň nebo vodu? Obojí, pokud jedno nepotlačuje druhé a drží se v rozumných proporcích. Vaše nejtěžší chvíle? Léto 1993. Tři malé děti, uvězněné v hořícím domě. Podařilo se nám zachránit jen jedno. Jak se potom člověku spí? Na spánek nemám moc času. Proč? Jeden požár skončí a většinou vypukne další.
Jaká je úroveň našich hasičů? Ta se pozná vždycky podle toho, jak lidé pečují o své vybavení. To, co jsem prozatím u vás viděl, bylo perfektní. Co děláte, když máte trochu volného času? Volný čas prakticky neznám. Ale kdyby se to přihodilo, snažil bych se číst. Někdy to vyjde. Co čtete? Historické knihy.
O velkých dějinných požárech? Chraň bůh! Hasil jste někdy nějaký požár u vás doma? Mně jednou chytil vánoční stromeček? Díkybohu ne. Navíc tam, kde žiju, bývají spíš záplavy, než oheň. Mimochodem, jak jste dopadl s tím stromkem? Uhasil jste ho? Podařilo se. Gratuluji! Nechcete se dát k hasičům?
Dík. Dovolte poslední otázku. Co osobně očekáváte od nasazování hasičských „modrých přileb" Organizace spojených národů do konfliktních oblastí? Pomoc lidem. Půjdeme a pomůžeme tam, kde nás bude zapotřebí. Každému bez rozdílu! Jak jsem už říkal, náš mandát je mnohem širší, než ten, jakým disponují modré přilby. Ty se zabývají vojenskými problémy. My zachraňujeme lidi před ohněm. Jen dobrovolníci mohou jít do války, odehrávající se v době takzvaného světového míru. Mír a mrtví? Mír a roztrhaná dětská tělíčka? Nechť na vysvětlenou poslouží fakt, že ohledně logiky svět sám je na tom nejinak.

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group