ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

LED NENÍ MED

 

NAPSAL JIŘÍ MARGOLIUS

Dvakrát prý nevstoupíš do jedné řeky. Ale výjimky stvrzují pravidlo jako vzácné prvku, dodávající oceli ušlechtilý ráz. Takže se můžeme s ledovým klidem zeptat: proč do té řeky nevstoupit, zejména když obsahuje vodu v tuhém skupenství? V pětaosmdesátém úspěšně velel hokejistům ke zteči na nejvyšší svě- tovou příčku. Ve světě získal na váž- nosti, jeho cena na hokejovém trhu rázem měla cenu zlata. Odešel za humna do Rakouska, pak zakotvil v Německu. Říkali mu DOKTOR PUK. Diagnóza hokeje z jeho úst je krátká, výstižná, přesná: Led není med! Dr. Luděk Bukač se vrátil. Zase stojí na střídačce národní- ho mužstva. Kdekdo doufá, že po italském vý- buchu vrátí náš hokej z klinické smrti zpět do života. ·  ·  · Stará Štvanice by mohla vyprávět hokejové zkazky! Třeba o našem slavn ém krajanovi Matěji Bucknovi. Hrál za mořem v mužstvu Polykačů kouře - Trail Smoke Eaters. U nás pak za nejlepší evropský tým LTC Praha. Trénoval nároďák a vyhrál s ním praž- ské mistrovství světa v roce 1947, za rok stříbrnou medaili na olympiádě ve Svatém Mořici. Národ Matěje miloval. V rádiu o něm zpívali písničku: „Matěj Buckna, zlatý kluk, přejeme mu k jmeninám kluka jako buk!” Buckna se ničemu nevyhýbal. Za kuropění, jindy totiž nebyl led na Štvanici volný, ostřížím okem vyb íral kloučky do žákovských mužstev, prý budoucí šampióny úplně celého světa. Měl oko ostřejší než laserový paprsek, který ostatně v té době nikdo neznal. Vzadu u západní tribuny nat áhl kustod šňůru a vytvořil úzkou ledovou nudli. Na ní se rodily budoucí hvězdy. Jednou, krátce po válce, si v neděli ráno přivstali dva bráchové z Podolí, Luděk a Zbyněk, a šli se uká- zat tomu slavnému kanadýrovi, co v Trailu uměl polykat kouř. „Tamhleten,” ukázal Mike, od narozen í ovšem Matěj, na hbitého kluka. „Bude dobrej!” Kustod si zapsal: Luděk Bukač. „Bráchu tenkrát Buckna nevybral, ale ten nezoufal. Za chvíli pořádal výběr I. ČLTK, takže Zbyněk ani nesundal brusle, zkusil to znovu a vzali ho.” Bráchové začínali ve dvou nejslavn ějších klubech téhle země. Když přišel únorový mač, ve kter ém demokracie utrpěla porážku, stáhly se mraky i nad sportem. LTC začalo mnohým ležet v žaludku, ve vedení továrník Sitta a další, podvratné živly, kam se podíváš. Luděk se sebral a přešel Hlávkův most na přírodní kluziště I. ČLTK. Teď hrál s bráchou v jednom mužstvu. Ale i na tenhle klub došlo. Stal se z něj Motorlet, z LTC byla přes noc Tatra Smíchov. Jenže v I. ČLTK nebylo tolik reprezentantů, ba v té době snad ani jeden, takže Damoklův meč zvedal vítr spíš na protější straně ostrova Štvanice. Dorost I. ČLTK byl velmi siln ý - stal se mistrem republiky. Luděk patřil k oporám. V devětačtyřicátém jsme vyhráli ve Stockholmu mistrovstv í světa. Za rok se celé národní muž- stvo ocitlo ve vězení. Skončila jedna velkolepá hokejová éra, okrášlená dvě- ma tituly mistrů světa a potřísněná ztrátou svobody pro ty nejlepší. „Nejhorší bylo, že ta doba byla straš- ně krátká. Jenže my jsme tehdy byli ješ- tě kluci a politika šla nějak mimo nás. Samozřejmě, nechápali jsme, proč naše idoly zmizely na Borech, ale prvořadý byl pro nás hokej. Myšlenkově jsme byli jinde - jak hrát co nejlíp, dát nejvíc gólů!” Bukač hrál tak dobře, že si ho v osmapadesátém všiml i Vovka Zá- brodský. Pan hráč. Velký šéf. Ten když se rozjel s pukem, tribuny vzdychaly nadšením jako hlediště v Národním, když Štěpánek vystřihl Cyrana. „Byl to on, kdo mě ´dělal´ do Sparty. Zábrodský je dnes neprávem opomí- jen. Jistě - bylo kolem něho mnoho fám. Většina hráčů zavřená, jemu nikdo nezk řivil vlásek! Jenže on byl výjimečný hráč, osobnost, symbol, a takové lidi se nehodilo zavírat. Neznám detaily kolem té aféry, ale fakt je, že po propuštění z vězen za ním jeho bývalí spoluhráči přišli do Sparty a zase hráli společn셔 Šéf by pro Luďka něčím jako Edison pro mladého Nikolu Teslu, který za slavným vynálezcem přišel na zkušenou do laboratoří v Menlo Parku. Mladý hokejista kradl očima šéfovy finty, aby jeho bekhendové střely taky měly razanci dělové koule, a klič- ky se učil vyšívat, jako když paličkuje krajky. Občas mu Zábrodský s ručníkem kolem krku (z první řady za střídačkou mu jej vždy podávala jeho manželka - nikdo jiný tohle právo nem ěl, ani slavný sparťanský kustod Kauck ý) řekl na půl úst: „Dobrý, mladej!” Zábrodský hrál stejně dobře tenis, byl přeborníkem v mariáši. Karty mu vrchnost vyčítala. Taky to, že měl rád peníze. „Ale to je přece správné, ne?Kdo by je neměl rád? Tehdy jsme hráli za hubi čky. Starej dobrej sport! Za zápas dvě stovky! Jen Vovka měl privilegia, vysok ý pat, za který by si ale dnes nikdo neobul brusle ani v divizi. Hrát se Zábrodským byl pro každého zážitek. Dělali jsme mu nosiče vody, on už měl léta, tak se nehonil, dával jen góly. A jaké! Do smrti se mi o nich bude zdát!” Když se sejde stará sparťanská garda, vždycky se hovor stočí na šéfa. Každý před jeho hrou smeká pomysln ý klobouk, asi jako sochař, když stane v pokoře a úctě před Rodinovým Myslitelem. „To je pravé slovo - byl to Myslitel!” Na poslední sraz přijel i dr. Kristian Cee, druhdy blonďatý obránce, dnes v celém světě uznávaný gynekolog. Už je to hodně let, co se zapomněl vrátit z jednoho zájezdu… „Hodně hráčů zůstalo venku. I lidí z vedení. Zůstali občas i ti, co nás měli hlídat.” Luděk zůstal. Měl (a pořád má) krásnou ženu Emilku, s kterou chodil už jako student stojní průmyslovky. Nevynechala jediný jeho zápas, jen s tím rozdílem, že manželovi nepodá- vala ze střídačky ručník. Čtyřiadvacet let předtím, než se stal trenérem mistr ů světa, mohl jako hráč vychutnat, jako to je být evropským šampi- ónem. V roce 961 nikdo nechtěl trénovat nároďák. Jsou to žabaři a do Švýcarska si jedou pro kabát z ostudy! Nakonec roli kamikadze přijali JUDr. Andršt s docentem Kostkou. Všichni je litovali. Prý mají mužstvo děravé jako ten ementál, co se dělá právě ve Švýcarsku. Trenéři na posledn í chvíli nominovali třetí útok: Dolana, Bukač, Prošek. Tihle žabaři neprohráli jediný zá- pas! Po letech porazili o dva góly SSSR, poslední dostal brankář Činov od Pant ůčka rovnou z buly. S Kanadou hráli 1:1 a jen horší skóre je připravilo o zlato. Když se vraceli domů, na letišti stá- ly tisícové zástupy a provolávaly slá- vu! Pršely pozvánky na besedy. Na jedné Luděk prohlásil, že za vše, co umí, děkuje dvěma lidem. Bucknovi a Zá- brodskému. Měl z toho velké nepříjemnosti, ale taky štěstí. Zavírat hokejisty už nebylo v módě. ·  ·  · Na šampionát v pětaosmdesátém přijel z kanadského Trailu Matěj Buckna. Pořád měl oko jako ostříž a paměť jako počítač slovutné firmy IBM. Když přišel za kluky do kabiny, Luděk mu chtěl připomenout své za- čátky, ale Buckna ho předešel: „Vím, co mi chceš říct, ale já si to pamatuju, ještě nejsem takovej dědek!” A zjihle vzpomenul štvanické „nudle”, neděln ích výběrů za kuropění, taky chvíli, kdy ukázal na malého kloučka a řekl - tohohle chci, ten bude dobrej! Taky si vzpomněl, že Luděk tehdy přišel s bratrem. Jenže ten už Bucknu pozdravit nemohl… „V osmašedesátém Zbyněk s rodinou emigroval. O čtyři roky později ho ně- kdejší sparťanský hráč Matys, taky emigrant, pozval na trénink svého muž- stva pár kilometrů za Mnichov…” Když se v mlze vraceli, došlo k havárii. Zbyněk byl na místě mrtev. ·  ·  · Devět let trenérem národních týmů Rakouska a Německa - zkušenost k nezaplacení! Tam posuzují člověka podle výkonu. Dostaneš zaměstnání a odpovídající odměnu za práci. „To u nás nikdy neexistovalo, nebyli jsme na to zvyklí. Základy normálního světa jsou postaveny jedině na úspěchu a výkonu. To nejsou jen atributy, ale pří- mo mravní zásada! Úspěch celé společ- nosti je stimulován úspěchem jednotlivců. Když ho dosáhneš, jsi v centru dění a pozornosti. Nemáš - přijdou jiní, schopn ější. U nás kdekdo poukazuje na předchoz í zásluhy. Ne, to nás nezajímá, teď ukaž, co umíš!” Sport se už nehraje o hubičky, dvě stovky za zápas patří do úsměvných historických análů, nad kterými dneš- ní generace řve smíchy. „Sport se dnes nejen hraje, ale i prod ává. Je průmyslovým fenoménem, zaj ímajícím všechny vrstvy. Stoupají nároky na hráče: někdo vydělává v NHL pět miliónů dolarů, ve fotbalové bundeslize to samé v markách. Za ty peníze není snadné podat odpovídající výkon a je jasné, že za dvě stě marek se hraje leh- čeji. Média vytvářejí gloriolu, svatozář, symboly. Rodí se star, superstar, megastar. Bez televize a novin by ale nic takového nebylo možné - lidi by si to neuměli představit. Zábrodského tenkrát znali jen hokejoví příznivci, dnes by po něm vzdychaly babičky v domově dů- chodců i studenti bohosloví.” Hráč se od jiných lidí neliší, taky je z masa a kostí, ale je umně manévrov án do vyšších poschodí. Lidí se s ním ztotožňují, sledují každý jeho krok. Co řekl Gretzky, kam jel na dovolenou Jágr, vědí přesně, jak se den po dni mění zdravotní stav Maria Lemieuxe. Když ten oznámil, že vynechá letošní sezónu, fanoušci v Pitsburghu houfně vraceli zakoupené permanentky. „Sportovec se musí umět chovat. Dob- ře vypadat. Vybraně oblékat. Musí umět mluvit, pohotově a pokud možno vtipně odpovídat. Novinář dřív nikoho nezají- mal, dnes vytváří právě ty symboly pro široké vrstvy. Musel jsem si na to venku zvyknout. Doma znáš dobře hrá- če i novináře, o to jsem to měl v cizině těžší. Německy umím dobře, ale líp se samozřejmě mluví česky. Ale musíš se snažit začlenit, přijmout způsob života. Jak říkal Voskovec - doma jsi tam, kde si pověsíš klobouk.” ·  ·  · I trenér národního týmu, ať Rakouska či Německa, nosil své soukrom í na trh. Není z těch, kteří by nepřežili den bez novinářské otázky, ale schovávat se nemůže. V Německu jsou novináři agresivnější. Bulvární noviny někdy vyrukují s indiskrecí, rá- dobysenzací. „To je jejich chleba a nezbývá, než to vzít na vědomí. Musíš se otevřít, nelze mávnout rukou a říct - s vámi nemluv ím, vy jste pitomci! Něco takového v demokracii neexistuje, je to součást profesionálního života, stejně jako tiskovky, autogramiády, propagační akce. Vždycky říkám, že ve výši finanční odm ěny je zahrnuta i část bolestného. Mus íš prostě otevřít zámek svých soukromýchproblémů a pochopit, že jsi figurou pro veřejnost.” Snažil se o určitý odstup. Při negativn í kritice nereagoval. Řídil se zá- sadou, že je lepší mnohdy mlčet, výmysly nekomentovat a dělat raději dál. Někdo je ale naopak přímo stavěn k tomu, aby se v novinách a televizi prodával za každou cenu. „Já na to nemám povahu. Jenže - dnes je tahle zdrženlivost ve sportovním byznysu minus!” ·  ·  · Na mistrovství světa v Itálii se s týmem Německa nedostal do závě- rečných bojů. Novináři dštili na tren érovu hlavu oheň a síru, aby jedním dechem tvrdili, že by měl zůstat dál. Pak přišla nabídka z Prahy. Vzal ji, protože chce zkusit, jak to chutná, když podruhé vstoupíš do stejné řeky. „Kdyby nabídka nepřišla, zůstal bych v Německu, i když bych musel víc válčit se sdělovacími prostředky. Ale musel bych to zvládnout. Třeba se i víc otevřít, abych smazal to minus… Němce nezajímá nic jiného než úspěch. Jsi první výborně! Druhý? Byla to smů- la! Žádné jiné umístění je nezajímá, nepadá v úvahu.” Jenže sport je soutěž. Vyhrát může jen jeden. Jaké bude nové české národní muž- stvo vedené staronovým trenérem? Dá přednost zámořským hvězdám nebo bude vybírat je v domácích luzích? „Máme jen jedny hráče. Ty, co si svým výkonem zaslouží hrát za českou reprezentaci!” Luděk Bukač mluví uvážlivě, odpov ědi jsou přesné, dokonale vybroušen é jako diamant z dílny antverpského brusiče. Za devět let v cizině ví to, co mnoz í doma ještě nechápou, pochopí-li to kdy vůbec: skončil čas řečí, začala doba práce. „Čímž nemám na mysli jen hokej…” Nedávno se kdosi zeptal DOKTORA PUKA, jak moc vzpomíná na ten slavný evropský titul ze Švýcarska roku 1961. Po tváři mu mimoděk přelétl úsměv. Zmizel lehce jako první jarní sníh nebo prchavé vzpomínky na časy, které dnešní generaci říkají asi tolik, jako bitva na Piavě: „Rozhodující je to, co je teď,” praví s klidem bezmála ledovým.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group