ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Orang-utan "Pán Džungle"

 

Kolik let zbývá orang-utanům na Sumatře? Tito tvorové, kteří jsou svým způsobem nejblíže chování člověka, již dnes žijí jen v pralesích Sumatry a ostrova Kalimantan. Bezohledným kácením tropických deštných pralesů ale denně přicházejí o své přirozené prostředí a tím i podmínky k životu. Spousta orang-utanů byla také odchycena do zajetí a chována svými majiteli jako domácí zvířátko. V zajetí je s nimi ale zacházeno různě. Z tohoto důvodu byla v roce 1972 na severu Sumatry založena „Bohorok Orang-utan Rehabilitation Station", rehabilitační stanice, která se zabývá právě získáváním orang-utanů ze zajetí a jejich přípravou na nový návrat do přírody" Bohorok je jenom malá část z 9 tisíc km2 národního parku Gunung Leuser, který se stal světově známým jako útočiště na světě nejvíce ohrožených druhů zvířat. Hlavně sumaterského nosorožce a orang-utanů. Kromě nich zde ale žijí i sloni, tygři, sedm druhů opic. Ve výčtu bych mohl ještě dlouho pokračovat. Tamní ochranáři spočítali, že v parku žije na 285 druhů ptáků, 90 druhů savců, 103 druhů plazů a na 35 druhů obojživelníků. Na financování rehabilitační stanice se při jejím zrození podílela světová organizace WWF (World Wild Fund for Nature) a Frankfurtská zoologická společnost. Vedení celé stanice se ujaly dvě Švýcarky - Monika Bornerová, Regina Freyová. S konstrukcí karanténních klecí a správních budov, na břehu řeky Bohorok, se začalo v dubnu 1973 a brzy bylo všechno připraveno pro své první „pacienty".
Do konce roku 1992 prošlo stanicí dohromady 187 orang-utanů a uspokojivých 132 z nich bylo úspěšně připraveno k návratu do divočiny a propuštěno na svobodu. Zbývající jsou buď ještě v rehabilitaci a nebo bohužel svůj pobyt v zajetí nepřežili. Dnes se rehabilitačnímu programu podrobuje asi 184 orang-utanů. ·  ·  Hned po příjezdu do malé osady Bukit Lawang, která je přístupovým místem do parku, jsem si musel koupit za 2 US $ oficiální povolení ke vstupu na stanici. Ubytoval jsem se v jednom z mnoha laciných hotelů, které za posledních několik let kolem řeky Bohorok vyrostly, a odpoledne jsem ještě se skupinkou turistů odešel na první krmení. Nejdříve jsme ale byli malou dřevěnou loďkou - „prahu" - vytesanou z jednoho kusu kmene, přepraveni na druhou stranu řeky. Do loďky, kam se podle odhadu Evropana nemohlo vejít více než 6 lidí, jich bylo nahnáno 10 tak, že horní okraj byl už jen asi 2 cm nad hladinou rychle proudící řeky. Nikdo z nás při převozu nepochyboval o tom, že při sebemenším chybném pohybu někoho na palubě půjdeme ke dnu. Nikdo se ale naštěstí ani nepohnul. Když správci parku zkontrolovali naše povolení, pokračovali jsme dál po rozbahněném chodníku džunglí ještě asi 15 minut, než jsme došli na místo. Krmení probíhalo na malé dřevěné terase umístěné mezi dvěma urostlými stromy. Správci rozbalili jídlo, několikrát zabouchali dřevěnými tyčemi o kmen stromu a všichni jsme s napětím čekali, jestli se některý z orang-utanů objeví. Nečekali jsme dlouho, a z levé strany džungle bylo slyšet praskot větví a objevila se samice s mládětem. Za chvíli se k nim připojil i statný samec. Všichni tři se pomalu a líně uvelebili na terase a natahovali své dlouhé ruce po banánech, které jim oba správci přinesli. Když banány zmizely, dostal každý z nich ještě hrnek mléka a byl zahnán pryč. Celé toto úchvatné divadlo trvalo asi půl hodiny. Druhý den se všechno opakovalo, pouze zvířat začalo přicházet víc. Odpoledne pak, když už všichni turisti odešli, napočítal jsem v našem okolí 8 orang-utanů, kteří se nenuceně přehupovali z jednoho stromu na druhý a hledali ještě něco k snědku. ·  ·  ·
Celý proces, od převzetí orang-utana ze zajetí, přes jeho rehabilitaci až po jeho uvolnění na svobodu,je značně složitý a může trvat různě dlouho. Do zajetí se orang-utani dostávají hlavn ě pytlačením a ztrátou prostředí, a tím i podmínek k životu, způsobených bezohledným kácením džungle. Sám jsem viděl dokument, ve kterém zoufalý orang-utan, ačkoli je to mírumilovné zvíře, vrhal po dřevorubc ích kusy větví, když káceli jeho strom. Hned nato musel být odchycen a převezen jinam. Upytlačení orang-utani jsou pak prodáváni do soukromí a jsou chováni jako domácí zvířata. Zacházeno je s nimi různě. Proto, když je takový orang-utan správci parku objeven, je zabaven a převezen na rehabilitační sanici. Nově příchozí jsou často nemocní a v bídném stavu. Mohou onemocnět a přenášet většinu i nebezpečných lidských chorob. Proto jsou ihned po příjezdu na stanici umístěni do karanténních klecí, kde jsou léčeni a dostávají svou výživnou stravu. Zdraví orang-utani mají pak již pravidelné „vycházky" na svobodu, kde se někteří z nich doslova znova učí lézt po stromech. Dostávají větve, aby se naučili stavět hnízda, učí se vyhýbat se zemi, která je pro ně v podstatě jediným místem, kde jsou zraniteln í. Tato učební a přípravná fáze může trvat různě dlouho - od několika dnů až po několik let. Vše závisí na věku zvířete a na době, po kterou bylo v zajetí. Další fází je už jejich trvalé vypuštění do džungle. Aby se zvířatům pomohlo překonat obtížný přechod z klecí do divokého, volného života pralesa, je jim 2x denně přinášeno jídlo - banány a mléko. Aby byli orang-utani nuceni obstarávat si potravu sami, její příděly jsou pak postupně snižovány. Když je orang-utan schopen na člověku úplně nezávislého života, je znovu odchycen a přepraven hluboko do džungle, aby se znova stal orang-utanem divokým ·  ·  ·
Divoký orang-utan žije v níže i výše polo žených tropických pralesích. Jen zřídka slézá ze stromů na zem, kde by se mohl stát snadnou kořistí tygrů nebo leopardů. Jejich hlavní potravou je ovoce, rostliny, listy a hmyz. Dospělí samci žijí osamoceně, ale samice zůstávají se svými mladými. Své první mládě mají ve svých 10 letech a další každých 6 let. Při narození nového mláděte starší mládě obvykle matku opouš- tí a žije již samo. Těhotenství u orang-utanů trvá stejně dlouho jako u člověka - 9 měsíců. Dospělí samci váží až 90 kg, samce pak asi 50 kg. Dožívají se průměrného věku 40-45 let. ·  ·  ·
S příchodem turistů a s nimi i peněz se ráz krajiny výrazně změnil. Řeku dnes lemují desítky hotýlků postavených z bambusu, restaurací a malých domácích krámků s různým užitečným i neužitečným zbožím. Obyvatelé osady opouštějí svá rýžová pole a kaučukové plantáže a orientují se na výnosnější turistiku. Denně proud í do parku desítky turistů z celého světa, aby spatřili „pány džungle". V týdnu se každého krmení účastní v průměru 20 lidí. O víkendech se ale přihrnou hordy indonéských výletníků. Orang-utani se tak stá-vají více věcí komerční než chráněnou, nehledě na rušivý vliv, které na ně časté návštěvy mají. ·  ·  · Název „orang-utan" znamená „pán džungle ". Přišla ale nešťastná doba, kdy už pánem džungle není. Tím již se stal místo něho člověk.

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group