ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Záhadná úmrtí elitních běžců

 

VÁCLAV PROKůPEK

Od roku 1976 zemřelo ve Švédsku za velmi podivných okolností patnáct elitních závodníků v orientačním běhu. Úmrtí těchto závodníků nebyla dosud objasněna. Tradiční skandinávský sport prodělává těžkou krizi. Kdo by chtěl závodit při pomyšlení, že dopadne jako oněch patnáct nešťastných? Kdo? Snad jen blázen. A tak se tříští členská základna orienta čního běhu ve Švédsku a svět sleduje případ se zděšením. Proč právě oni? Kdy se něco podobného stane i u nás?
Verze první, oficiální. Dne 11. 2. 1993 odeslal předseda Švédského svazu orienta čního běhu dopisy ostatn ím federacím. Jeden dopis směřoval i do Prahy a náš časopis byl jedním z mála, kdo mohl do vět pana Jacobsena nahlédnout. Kromě již známých skutečností o počtu obětí obsahuje dopis i velmi varovnou zmínku o tom, že posledních osm obětí je velmi mladého věku a všichni jsou běžci (sedm mužů a jedna žena) elitní skupiny. V dopise je dále uvedeno, že i přes známá fakta se nedovedou odborníci vysvětlit příčiny záhadných úmrtí. Rozhodně však vyvracejí spekulace. Tvrdí, že úmrtí nejsou způsobena používáním dopinku či nadměrného množství alkoholu. Předseda švédských orientačních běžců pan Jacobsen ještě tvrdí, že Švédsko rozhodně není riskantní zemí pro tento sport a věří ve vyřešení případu do konce dubna 1993. Úmrtí připisuje potížím srdce, ale přiznává velmi neběžné příznaky. Oznamuje, že družstvo juniorů Švédska stáhlo svoji účast na mistrovství světa a doporučuje, aby elitní běžci v ostatních zemích se zachovali obdobně. Záhadná úmrtí zkoumají odborníci v USA. Dospěli k závěru, že podobná onemocnění se vyskytnou u jednoho až dvou běžců z 200 tisíc. Švédští lékaři se pokoušejí najít metody léčením nebo vakcínou. Tak tolik tedy dopis pana Jacobsena. Tato verze má však několik poměrně velkých trhlin. Podobná onemocnění se totiž vyskytla pouze ve Švédsku. Jistě to svádí k otázce: Proč ne v jiných zemích? Zeptali jsme se proto generálního sekretáře našeho svazu orientačního běhu, jestli se podobný případ nevyskytl i u nás. Dostali jsme tuto odpověď. „Všichni naši reprezentanti se podrobili důkladné lékařské prohlídce. Vše je v pořádku a žádné podobné onemocnění jako u Švédů nebylo objeveno. Naši pokračují v plném tréninku na nadcházející mistrovství světa juniorů." Obdobně je tomu i v ostatních zemích. A navíc, dokonce i někteří Švédové přes doporučení omezit trénink dřou naplno. Jak je tedy vidět, onemocnění, která způsobila smrt, se vyskytla pouze u vybraných jedinců...
Verze druhá, polooficiální. I z oficiálních míst se ozvali lidé, kteří první verzi vyvracejí. Jedná se zejména o trenéry starší generace. Jako svoji diagn ózu uvádějí přetrénovanost. I tato verze je ovšem těžko ověřitelná. Mrtví závodníci pat řili do skupiny superelitních běžců s vynikajícími podmínkami a kvalitními lékařskými prohlídkami. Oslabení organismu by si jistě lékař - specialista všiml. Nebezpečí by v tomto případě hrozilo závodn íkům, kteří se v létě věnují nap říklad běhu klasickému a v zimě běhají na lyžích. I to by však bylo diskutabilní, proto že triatlonisté například tré- nují po celý rok tři vytrvalostní disciplíny v poměrně stejné intenzit ě a podobná úmrtí se jim vyhýbají. I přesto jsme se na trénink supervytrvalostních disciplín zeptali našeho známé- ho běžeckého vytrvalce Petra Pexy, který se účastnil mnoha ultramaratonů v zahraničí. „Během mé dlouhé kariéry jsem ještě nezažil, aby někdo při běhu na 100 km nebo 24 hodin zkolaboval. Samozřejmě, důležitá je regenerace sil a dobrá strava. Znám však běžce, kteří jsou schopni startovat na závodní trati 100 km každý týden." Při elitních superhvězdách lze jen ztěží předpokládat špatnou regeneraci či špatnou stravu. Zvláště v patnácti případech najednou. Všimněme si však jiné skutečnosti. Takov ýto způsob úmrtí předpokládali trenéři „staré školy". Tedy ti, kteří nejsou přívrženci přetěžování organismu. Kdyby tato druhá verze byla pravdivá, několik závodníků by jistě vyměnilo mladé trenéry, požadující od běžců stále větší objemy a tréninkové dávky, za staré osvědčené trenérské rutinéry, kteří nahrazovali odolnost myslí. Kdo by měl z potvrzení druhé verze užitek? A kdo ji podporoval? Jedni a ti samí lidé...
Verze třetí, krajně neoficiální. Dopink. V jeho svárech uvázli takoví slavní závodníci jako Johnson či Krabcová. Řekněme si tedy, jaký prostředek by přicházel v úvahu u orienta čních běžců. Muselo by se jednat o preparát, který by vlastně působil jako antidopink nebo chcete-li antidroga. Musel by při maximální fyzické zátěži závodníků upoutávat pozornost na určité orientační body. Existuje takový preparát? Oficiálně ne. Z používání takového dopinku však byli obviňováni při olympijských hrách v Soulu roku 1988 modern í pětibojaři SSSR. Lékaři si všimli, jak závodníci rudého impéria po fyzicky náročných disciplínách podivně relaxují před střelbou. Upozornili zejména na fakt, že Sověti do sebe něco vdechují. Dopinkové testy však takovou látku nenašly. Leč ejhle, osud tomu zřejmě chtěl, že právě v dopinkové laborato ři v Soulu byla odebrána licence. Jak by tedy mohla soulská laboratoř objevit dosud neznámou látku, když jí byla odebrána licence jistě za mnohem menší omyl. Verze čtvrtá, trošičku absurdní Ještě jedna diagnóza se objevila v souvislosti s úmrtím patnácti elitních běžců. Jistě kruhy sváděly úmrtí na nadměrné používání alkoholu těmito vrcholovými sportovci. Tato verze je však téměř nepravděpodobná a je docela dobře možné, že byla nastíněna úmyslně, aby trošku zesměšnila „dopinkovou verzi". Patnáct mladých životů, to je daň, kterou muselo odevzdat lidstvo vrcholovému sportu. Daň zaplacená za touhu po vítězství. Ať už příčinou úmrtí bylo cokoliv, je více než jasné, že svět se musí postavit proti používání dopinku mnohem důrazněji a důkladněji než doposud. Jen na ukázku. Když někdo ve vrcholovém sportu, například při běhu na lyžích, použije kapky do nosu kvůli rýmě, může si být stoprocentně jist, že se na to přijde a hrozí mu nejméně roční zákaz startů. Zatímco při použití tvrdé drogy máte téměř osmdesátiprocentní jistotu, že na to sportovně-lékařská laboratoř nepřijde a hrozí vám, samozřejmě při dvaceti procentech případů, stejný trest jako u zmíněného lyžaře s kapkami v nosních dutinách. Nejlépe vyjádřil současný boj proti dopinku americký běžec Butch Reynolds: „Dopinkové tažení je fraška. Chybí potřebná legislativa. Laboratorní vzorky jsou v rukách několika „jedinců". Nezbývá než proti tomu dopinku zasáhnout. Nebo budeme hledat další vakcíny na potíže srdce běžců?
ilustrační foto: archiv

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group