ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ZMĚNÍME POHLED NA MINULOST?

 

Mgr. Vladimír Liška

„Až dosud nemáme pravděpodobnější vysvětlení než domněnku, že dávné civilizace disponovaly daleko pokročilejšími nebo jinými technickými prostředky, než připouštíme a než jim přisuzujeme." L. Souček „Tušení souvislostí", ČS 1978, s. 80.
Ano, je tomu skutečně tak a i odpor vědců vůči tomuto tvrzení v posledních letech, spolu s dalšími archeoastronautickými objevy slábne. Možná, že to nebude trvat již tak dlouho a lidstvo se pod tíhou věcných argumentů dočká změny pohledu na vlastní minulost. Minulost, která před vědu dneška i blízké budoucnosti bude klást nové a nové otazníky, na které nedokáže bez přehodnocení tradičních názorů odpovědět. Jsou zde fakta, nad kterými visí neustále temno...
 V Číně existuje hrobka generála Cao-Čoua, jež pochází ze 3.st.n.l. Při jejím průzkumu překvapení archeologové nalezli předměty z kovu, obsahující 85 % hliníku, 10 % mědi a 4 % hořčíku. Přitom teprve v tomto století se podařilo získat hliník elektrolýzou! Jakou technologii znali tedy staří Číňané před     téměř    2 000 lety? V některých hrobech starých peruánských Indiánů byly nalezeny ozdobné předměty z čisté platiny. Platina se špatně taví. Teprve před 200 lety byl objeven způsob její tavby při 1730C. Nezbývá však, než konstatovat, že tajemství metalurgie tohoto velmi vzácného kovu museli dávní Peruánci znát již před tisíciletími. S metalurgií kovů v dávných dobách souvisejí i další překvapivé nálezy. Ve skotských dolech byl například vykopán železný nástroj, připom ínající jakýsi vrták. Předmět byl pod silnou vrstvou horniny, která podle geologů musela vzniknout dávno předtím, než se na této planetě objevil člověk! Již v 16. století byl prý v peruánských dolech nalezen v jedné uhelné sloji 18 cm dlouhý železný hřebík. Těmto a dalším pozoruhodným nálezům, označovaným zpravidla jako padělky, podvody či v lepším případě anomálie, se již přes 10 let věnuje profesor St. Bernath z Bhaktivedanty Institutu v Los Angeles. Jak sám uvedl, nashromáždil již více než stovku těchto „anomálií" - všechny náležitě vědecky zdokumentované. Tak například v uhelné sloji ve státě Ilinois byl objeven v uhlí zlatý řetízek. Stáří sloje - 300 miliónů let! Ve státě Idaho byla v jiné sloji objevena malá kamenná soška člověka. Stáří horniny - 200 miliónů let!
V řečišti řeky Paluxy v Texasu byly objeveny zkamenělé stopy druhohorních ještěrů, starých asi 140 miliónů let. Šok vznikl v okamžiku, kdy vedle těchto stop byly objeveny i zkamenělé lidské šlépěje, dlouhé 60 cm a široké 15 cm. Kdo je zde zanechal? Archeologové jistě potvrdí, že doba bronzová se v Evropě objevila jaksi náhle ve formě jakéhosi vývojového revolučního metalurgického skoku. Bronz je tvořený slitinou mědi a olova. Je tedy logické, že by tomuto metalurgickému objevu mělo předcházet oddělené užívání těchto dvou kovů. Ale měděný, tím spíše olověný věk prehistorická Evropa nezná (výjimku tvoří pouze malé množství měděných výrobků). Roku 1786 objevil L. Galvani svůj první monočlánek - počátek následné epochy elektřiny. Ale při vykopávkách u antické Seleukie byly nalezeny asi 10 cm vysoké glazurované nádobky, ve kterých byly železné tyčinky a zaletované měděné válce. Při naplnění jednoduchým elektrolytem dávala tato nádoba elektrický proud o napětí 0,5 voltu. Dostatečné množství např. k elektrolytickému pokování zlatem, jak dosvědčily experimenty vědců. Počátkem r. 1938 bylo v Číně objeveno 716 kamenných kotoučů, připomínacích dnešní gramodesky. Kotouče o průměru 30 cm a tloušťce 1 cm. Kdo a proč je kdysi dávno vyrobil, nevíme. Při analýzách bylo zjištěno, že kotouče, vážící asi 1 kg obsahoval množství kobaltu, ale i dalších kovových prvků. Oscilografické zkoušky prokázaly, že kotouče vibrují, jakoby byly nabité elektřinou. Není bez zajímavosti, že kotouče byly nalezeny v kostrových hrobech zvláštní lidské trpasličí rasy. Výška koster nepřevyšovala 130 cm a všechny měly nepřirozené veliké leby. Stáří - 12 000 let! A to nejlepší nakonec. V letech 1945-52 byly u mexického města Acambary prováděny vykopávky. Našlo se zde na 30 000 keramických figurek, mezi nimiž nechyběly ani figurky druhohorních živočichů - tyranosaurů, dinosaurů, trachodontů, plesiosaurů, dimetronů aj. Stáří figurek bylo odborníky určeno na 3 600 let a jejich autentičnost jednoznačně potvrzena. Otázka zní, jako mohli tehdejší obyvatelé Mexika znát druhohorní faunu?
Otázky a otazníky... To, co jsme uvedli, je zlomek toho, co bylo objeveno, zdokumentováno odborníky i amatéry. A vše nasvědčuje tomu, že tradiční pohledy na nejstarší epochy dějin lidstva a lidské kultury tak, jak se učíme dosud ve školách, nemají ve všech objektivní platnost. Je třeba netradičních pohledů na naši dávnou minulost, aby se jednoho dne rozjasnilo nad vším, v čem dosud naše věda tápe v temnotách. Je však třeba brát fakta na vědomí... Použité prameny a literatura: magnetofonový záznam přednášky prof. Bernatha-archeologa Čs.AAA Balcar B. „Tajemství stvoření", Nový život 1990 Däniken Erich „Kozmické stopy", Slovenský spisovatel, 1992 Andrews E.H. „Od ničoho k prírode", Creativpress, 1991 Souček L. „Tušení souvislostí" ČS 1978 Říká se jim „kontaktéři". Jsou to lidé, tvrdící o sobě, že mají, nebo měli zpravidla Řtelepatické kontakty s mimozemskými návštěvníky. V řadě případů se tento kontakt projevuje tím, že kontaktéři jsou jaksi nutkáni sednout si a automaticky psát mimozemská poselství. Problém je jediný. Že totiž nikdo takový kontakt nemůže dokázat. Zkušenosti naší organizacemi s těmito kontakt éry jsou takové, že jde o zcela zvláštní typ lidí, velmi citlivých na jakýkoliv náznak nesouhlasu. Oni jsou přesvědčeni o reálnosti svých prožitků. Ale existují i jiné typy kontaktérů, kdy k přímé komunikaci s „mimozemšťany" nedochází. Většinou se jedná o osoby, pozorující převážně v uzavřených místnostech, ale ojediněle i na voln ých prostranstvích kolem domů, jakási „zjevení" ve tvaru stříbřitých obrysů lidských postav. Zdá se, že by mohlo jednat o nějaký druh emitované energie. Zpravidla si tito „hypidové" (termín britského teoretického fyzika B. Herberta - pozn. aut.) udržují od lidí stálý odstup a to i když se k nim kontaktér snaží přiblížit. K žádné komunikaci mezi nimi nedochází a tento druh kontaktu se projevuje pouze určitými pocity, které pramení buď ze strachu, nebo zvědavosti. Další typ kontaktérů jsou lidé, kteří mimozemšťany pouze cítí. Většinou tyto osoby tvrdí, že mají senzibilní schopnosti, že jsou citliví na vyzařování různých energií apod. Ale ani oni nemohou svá tvrzení ničím dokázat.
Ke všem těmto druhům kontaktů s mimozemskými návštěvníky lze dnes říci jedno. Neexistuje žádný hmatatelný důkaz těchto kontaktů. Nikomu se nepodařilo takový kontakt vyfotografovat, ani nafilmovat a pokud někdy přijde nějaký obrázek, či snímek bez negativu lze jen těžko určit, jak podobný obrázek vlastně vznikl. Vše je zatím založeno na tvrzení jednotlivců a na tom, zda jim jiný lidé uvěří, či nikoli. Exaktně ověřeného není nic, ačkoli na druhé straně nelze exaktní přístupy přeceňovat a považovat je za každých okolností za bernou minci. Otázka jakéhokoli bližšího zkoumání podobných kontaktů je tedy značně ošidná. Tím spíše, že existují lidé, kteří navazují kontakty například pomocí skleničky - tedy pomocí spiritistických sezení. Podle všeho takový mimozemšťan operuje dnes v jednom moravském městě pod jménem Olie a navázání kontaktu s ním pomocí právě obyčejné skleni čky není údajně vůbec obtížné. Škoda jen, že vědci vyhazují peníze na projekty navázání kontaktů s mimozemskými civilizacemi (CETI, SETI aj.), když přece existuje tak spolehlivý způsob kontaktu pomocí banální spiritistické pomůcky. O kontaktech s mimozemšťany tedy nevíme nic určitého. Ideální by bylo zorganizování semináře těchto kontaktérů, včetně besed s lékaři, psychology, sociology a jinými odborníky věd lékařských. A nesměl by chybět ani detektor lži. Snad bychom se o podstatě „mimozemských kontaktů" dozvěděli více.

 

Tagy: Koktejl 1993 6

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group