ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

PRÁVO NA VRÁCENÍ NADVAKRÁT

 

U příležitosti Sudetoněmeckého sjezdu probíhajícího v Bavorsku koncem května prohlásil v Norimberku vedoucí představitel bavorského „landsman šaftu” Franz Neubauer, že „jakákoli náhrada škod Čechům, kteří se stali obětí německé okupace, by znamenala provokaci, jestliže by se současně nedostalo odškodnění také sudetským Němcům”. Motto „odsoudit vyhnání, respektovat právo na domov” ukončilo tuto událost a shromáž- dění více než 100 000 lidí. Představitelé německé a bavorské vlády vyjádřili ve svých projevech podporu přímým rozhovorům reprezentací České republiky a sudetských Němců, v nichž by se jednalo o sudetoněmeckých nároc ích na náhradu škod za majetek, který byl zkonfiskován v roce 1945, kdy bylo z Československa vyhnáno 2,9 miliónů Němců. Český premiér Václav Klaus však požadavek na uskutečnění takových rozhovorů odmítl. Podle jeho názoru by bylo vhodnější jednat s českými organizacemi, jednotlivými osobami, politiky. Proti rozhovorům se také staví jak Sociální demokraté (ČSSD), tak Liberální strana národně sociáln í (LSNS). Rezolutně odmítají srovnávat vystěhování německého obyvatelstva ze sudetoněmeckých oblastí na jedné straně a „evakuace českých Židů” na straně druhé představitelé bývalých vězňů koncentračního tábora v Terezíně, tzv. Terezínské iniciativy: „Nám se zdá slovo náhrada kruté”, můžeme číst v oficiální zprávě publikované touto iniciativou, „čím nám chcete nahradit umučené otce a matky, bratry a sestry, naše děti, 270 000 umučených a usmrcených Židů z Československa?” Zatímco požadavky představitelů německé a bavorské vlády a oficiální zpráva Terezínské iniciativy se těší pozornosti široké veřejnosti již delší dobu před výročním 44. Sudetoněmeckým sjezdem, vede tichý a konkrétní boj o získání majetku svých prarodičů Michal Klepetář. Domov Elišky a Otty Klepetářových v Karlových Varech, srdci „Sudetsk é země”, byl této rodině zabaven vlastně dvakrát. Poprvé byl v roce 1941 zkonfiskován ve prospěch Třetí říše, podruhé v roce 1951 komunistickým režimem. I dnes se snaží vnukovi Klepetářových Michalovi zabránit v získ ání majetku, protože bohužel jeho babička neuměla mluvit česky bez ciz ího přízvuku. Lázeňské středisko, kam přicházeli za léčivými minerálními prameny po celá staletí evropští monarchové, aristokraté, kulturní osobnosti od Goetha po Bacha, bylo i domovem Elišky a Otty Klepetářových. Otto, stavebn í inženýr, založil první české gymnázium v Karlových Varech a daroval zemi a městu fotbalový stadión. Eliška se narodila a vyrůstala v témže malém městě, v údolí kolem řeky Teplá. Do roku 1941 žila se svým mužem a synem Michalem u své matky Jenny Luhl, která v roce 1884 koupila spolu s Eliščiným otcem Gustavem tříposchoďový barokní dům a terasové zahrady. Uhlazenému způsobu života „středních vrstev”, koncertům na Poštovn ím dvoře, obědům v elegantní Puppově hotelu, večerům v Divadle Vítězslava Nezvala i procházkám parkovou promenádou učinila rázný konec nacistická anexe. V roce 1941 umírá Jenny na následky zranění, která utrpěla při nacistických výsleších. Otto, Eliška i Michal byli odsouzeni k těžkým pracím v Terezíně, rodinný majetek připadl Německé říší a v roce 1944 byl Michal z Terezína deportován do Osvětimi, ke speciálnímu nacistick ému komandu Paula Rudzicka a jeho ženy Angely. Jakkoli to zní neuvěřitelně, Otto, Eliška a Michal přežili pracovní tá- bory a vrátili se do svého domova v Karlových Varech. Očekávali, že jejich vlastnická práva budou obnovena, jak sliboval prezidentský dekret z 25. října 1945. V roce 1946 československý parlament konečně schválil zákon č. 128. Zněl: „Jakákoli změna vlastnictví majetku movitého i nemovitého, veřejného i soukromého je neplatná, jestliže k ní došlo po 28. říjnu 1938 pod tlakem okupace nebo národnostní, rasové či politické persekuce.” Stejně jako tomu bylo u mnoha dalších žadatelů, nemohl se případ Klepetářov ých dostat před soud dříve, než byl nastolen komunistický režim v únoru 1948. V roce 1951 soud rozhodl v jejich prospěch, ale komunistický režim předal případ k vyššímu soudu. Odvolací soud odmítl nároky Klepetářov ých s tím, že Eliška nebyla schopna podat osvědčení o „důvěryhodnosti”. V připomínce k restitučnímu aktu z roku 1946 bylo řečeno, že majetek zůstává v rukou státu pouze v případě, je-li nárok vznesen osobou, kterou československé zákony neuznávají za důvěryhodnou. Dodatek k tomuto zákonu, schválený v dubnu 1948 vysvětluje, že persekuce osob vznášejí- cích příslušné nároky není považována za důkaz jejich důvěryhodností. Pro Židy, jakými byli mj. i Klepetářovi, bylo obtížné získat osvědčení o důvěryhodnosti, neboť si před válkou formálně nestanovili českou nebo slovenskou národnost. Během sčítání lidu v roce 1930 byla Jenny Luth právě na návštěvě u své druhé dcery Lusie v Egyptě, a tak nebyla připočítá- na k obyvatelům s českou národností. Proto její dcera Eliška, ačkoli se narodila a vyrůstala v Karlových Varech a přežila nacistické „tábory smrti ”, neměla potřebný důkaz české národnosti. Překážkou byl nápadný ně- mecký akcent v její češtině. Soud případ uzavřel s tím, že již samotný německý akcent je dostatečným důkazem, který ukazuje, že Eliška je osobou nedůvěryhodnou a jako taková není oprávněna vznášet nárok na vlastnick á práva. Členové rodiny Klepetářových, kteří tehdy žili v Karlových Varech, již zemřeli. Nyní však vede spor se státem o získání onoho tříposchoďového barokního domu s terasovými zahradami v parkové promenádě Michal (vnuk Elišky a Otty Klepetářových). 21. února 1991 schválilo Federální shromáždění zákon o postkomunistických restitucích, na základě kterého by se provádělo uznání nároků na navrácení majetku konfiskovaného stá- tem v období od 21. února 1948 do 1. ledna 1990, jestliže jeho odnětí bylo v rozporu se základními principy „demokracie a respektování lidských práv, jak je to uvedeno v Chartě OSN, Deklaraci lidských práv a všech následuj ících mezinárodních dohod týkajících se občanských práv”. Nebyl zde tedy zahrnut případ rodiny Klepetářových, neboť majetek jim byl „oficiálně” odňat Třetí říší v roce 1941. M. Klepetář předložil svůj požadavek k Federálnímu soudu, prezidentovi, premiérovi, předsedovi České národní rady, federálnímu ministrovi zahrani čních věcí a generálnímu prokurátorovi. Ačkoliv Rostislav Senjuk, bývalý člen Federálního shromáždění, nezná podrobně všechny okolnosti případu, je přesvědčen, že Klepetář je v právu, a že majetek jeho rodiny by mu měl být navrácen. Senjuk navrhoval původní restituční zákon z roku 1991 a také dva opomíjené dodatky, neboť také jejich přijetí do zákona je důležité pro případy „dvojího odnětí majetku” jako například u Klepetářov ých a stovky dalších podobných . „Jde zcela o odlišnou záležitost, než je tomu u maďarských a sudetských Němců,” řekl Senjuk. „Židovské instituce jsou odlišné, neboť navrácení majetku bylo nařízeno mezinárodními dohodami.” Michal Klepetář je rozhodnut předat svoji žádost Evropskému soudu lidských práv, neboť co se týče jeho šancí na úspěch u českého parlamentu a soudu, ztrácí optimismus. Je přesvědčen, že některé autority jsou předem zaujaty proti takovým případům, jako je ten jeho. Bývalý nejvyšší Federální soudní dvůr mu údajně sdělil, že v „řešení vlastnických nároků se nemůžeme vracet až k Bílé hoře do roku 1620).” Klepetář je znepokojen tím, že část jejich bývalého rodinného majetku v Karlových Varech byla loni vydražena v aukci, což bylo v rozporu s příkazem soudu, který zakazoval prodej majetku do doby, než budou nároky vyřízeny. Terasová zahrada Klepetářových prarodičů byla totiž protiprávně prodána se sousedním domem. A vrcholem ironie - zdá se, že čeští občané, kteří ji koupili, zastupují zájmy arabských lékařů, kteří si tu chtějí otevřít soukromou kliniku.

 

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group