ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

NEDOTÝKEJTE SE:

 

Umění dobývá lidskou představivost vyvoláváním emocí. Znal kyně umění Camille Pagliová dobývá představivost americ ké veřejnosti vyvoláváním hněvu a protestů, které se táhnou od Bostonu až k San Francisku. Kniha profesorky Pagliové Sexual Personae: Art and Decadence Form Nefertiti to Emily Dickinson (Sexuální osobnost: Umění a dekadence od Nefertiti k Emily Dickinsonové) je jednou z nejvíce kontroverzních knih, které se kdy dostaly na americký seznam bestsellerů. To, co způsobuje, že vře krev feministek, moralistů, akademiků, liberálů i konzervativců, je až neomalené tvrzení této ženy středního věku, že existuje dědičné primární spojení mezi uměním a sexem. Tezí Pagliové je, že od pyramid starověkého Egypta až po filmy z Hollywoodu je umění přehlídkou sexuální osobnosti. To je tvořeno muži, kteří se dívají vzhůru a do dálky, aby unikli od skrytých tajemství jeskyní a k zemi připoutaných žen. Sex mezi muži a ženami je spojnicí mezi nebem a zemí. Umění je naopak rituální výstavou těchto primárních záhad. Je formou, která se snaží probudit z noční můry přírody nebo, a ještě přesněji, představuje muže, kteří se snaží uniknout od hrůzyplné moci života a smrti, tohoto nekončícího přírodního cyklu, který je ztělesňován v ženě a přitom jsou k ní zároveň přitahováni.
Během minulého měsíce vytvořili jak Češi tak i Američané v Praze galerii Radost též spojnici mezi sexem a uměním. Výstava výtvorů českých umělců a plakátů z celého světa měla zaujmout obrazotvornost a představivost nejen cizinců, ale i Čechů, kteří jsou zákazníky tanečního klubu v Radosti, nebo vegetariánské restaurace či obchodu s hudebními nahrávkami tamtéž.
Od 16. Do 22. června sponzorovala Bethea Zoli, americká majitelka Radosti, spolu s Výborem Dobré vůle, nadaci paní Olgy Havlové, týdenní sérii koncertů, výstav a tance. Účelem této akce bylo získat peníze na světovou kampaň, která má informovat obyvatele České republiky o nebezpečí AIDS. Bethea Zoli totiž věří, že obchod nemůže pouze získávat peníze, ale musí také vracet něco společnosti. Když se její taneční klub v prosinci 1992 otevíral, stáli lidé frontu dlouhou několik bloků. Paní Zoli byla potěšena pozorností, kterou si Radost získala. „Ó, to je publikum,“ opakuje, když myslí na klientelu klubu. Věkové rozmezí návštěvníků odhaduje od 18 do 50 let, kdy až 30 procent tvoří cizinci. „Vím ale také, že čeští a zahraniční návštěvníci odchá- zejí domů společně... Potřebují vědět o AIDS. Lidé potřebují vědět, co zvolit, když ta chvíle přijde a potřebují přemýšlet jinak o své svobodě,“ říká paní Zoli. Podle profesionálních zdravotníků, kteří se sešli na počátku června v Berlíně na Mezinárodní konferenci o AIDS, je problém v tom, že bývalá „Železná opona“ představovala „největší kondom světa“. To ochraňovalo většinu střední a východní Evropy od pandemie AIDS. Následkem toho si cizinci myslí, že bývalý východní blok je zónou bez AIDS a že obyvatelé nejsou informováni o tom, jak se chránit před tímto smrtícím virem, který se na Západě velice rychle rozšiřuje a je už příčinou smrti číslo dvě pro věkovou skupinu dvaceti až pětačtyřicetiletých mužů v Americe. Světová zdravotnická organizace při OSN předpovídá, že do roku 2000 bude na zeměkouli nakaženo třicet až čtyřicet miliónů lidí. Když televizní produkce Bláznivého tance“ („Dance Crazy“) dělala interview s mladými lidmi před Radostí, byla Bethea Zoli šokována jejich nevědomostí o AIDS. „Oni si mysleli, že to mohou chytit ze vzduchu.“ Říká paní Zoli, která už předtím sponozorovala dvě benefiční akce ve prospěch boje proti AIDS, kontaktovala další zahraniční členy obchodní společnosti a společně vytvořili pracovní síť, která měla sehnat zdroje na kampaň „STOP AIDS“ v Praze.
Vzpomíná si: „Všichni jsme seděli a mysleli na tu samou věc. Češi potřebují přinejmenším vědět, co se děje ve světě.“ Tahle malá pracovní síť cizinců potom kontaktovala nadaci Olgy Havlov é. V té samé době uvažovali členové Výboru Dobré vůle o stejném programu, ale ve větším, celostátním měřítku. Známí čeští malíři, hudebníci a zpěváci jako Lucie Bílá, Margita Titlová, Fanda Svoboda, Katarina Kissoczy, Michal Fronek, Jan Němeček, Dušan Vozary a členové skupin Už jsme doma, Toyen, Mňága a Žďorp i Půlnoc poskytli svůj čas a talent, aby přispěli kampani „STOP AIDS“. Michal Fronek a Jan Němeček známí díky své kombinaci jemného umění a vnitřního designu ve skle, porcel ánu a kovu, vytvořili gigantickou plastickou purpurovo-černou ježatou kouli, která je uměleckým ztvárněním viru AIDS. Ta visela nad vchodem do Radosti a přitahovala pozornost chodců. Jejich původní návrh, monstrózní penis pronikající do předstírané vagí- ny, byl zamítnut Výborem Dobré vůle. Nakonec souhlasili s návrhem viru AIDS v obrovských rozměrech, ale nebyli si jisti, zda to nebude příliš nejasné. „Obávali jsme se, že nikdo nebude vědět, jak vypadá virus AIDS,“ říkají Fronek a Němeček. Instalace Margity Titlové „Nedotýkejte se“ byla mistrovským dílem důvtipu a symbolismu. „Prostor je jako organismus,“ říká. Zaplnila prostor ve veliké místnosti Galerie Radost umělým pískem, tím druhem, který se obvykle používá při výrobě jemného českého křišťálu. Podlaha Galerie jím byl pokryta do výšky jednoho palce. Samá bílá, čistá, chřupající a měkká zrníčka. Od stropu byly nataženy na půl cesty k podlaze rudé šňůry, na které byly připevněny magnety. Od podlahy se ostřím nože vypínaly další šňůry určité délky. Byly vyměřeny tak, že přitažlivost magnetů držela vždy pohromadě dva pruhy šňůr.
Zdálo se, že tvoří plnou linii od podlahy až ke stropu, ale ve skutečnosti se nedotýkaly. „Pokud se dotýkáte písku, nebo na něm stojíte, tak to zanechává určitou stopu. Tak se písek plačtivě připomíná, když porušíte jeho chřupavou, měkkou čistotu. Jakýkoliv dotyk zanechává poru šení přesně ve formě dotyku a jakýkoliv kontakt ruší jeho panenskost. „ Říká Margita Titlová. Nože a magnety, toužící být spojeny v jedno a přesto stále oddělené, přitahující se, ale nikdy se nedotýkající, soustřeďují mezi sebou veškerý prostor (galerie, ten intimní prostor, který představuje nebezpečí touhy a žádostivosti. Kinetická energie sexuálního magnetismu, přitažlivost a zamítnutí, chlad a horečný třes, složitost a nebezpečí lidských vztahů - to vše bylo soustředěno do několika málo centimetrů mezi ostřím a kývajícím se kovem. „Pokaždé, když se něčeho dotknete, tak je to riskantní,“ vysvětluje M. Titlová. „Musíte se rozhodnout v tom malém intimním momentu a budete na ten okamžik volby potřebovat informace. „ Mnozí z těch, kteří se aktivně účastnili týdenního shánění pen ěz na kampaň STOP AIDS vědí, že vše je teprve na počátku. Především proto, že lidé v České republice stále ještě nevidí AIDS jako hrozbu. Na rozdíl od Ameriky, kde se virus nějakým způsobem dotkl téměř každého. Někdo z jeho známých je buď HIV pozitivní, nebo má AIDS, nebo už zemřel bolestivou a pozvolna se přibližující smrtí, ke které tato nemoc vede. „V naší zemi je velice málo případů AIDS. Myslím, že si budeme muset počkat, až někdo zemře,“ lamentuje tiše Michal Fronek. John Bok, bývalý člen parlamentu, si myslí, že by vláda měla podniknout okamžitou akci a hrát aktivní roli ve snaze zastavit AIDS. Domnívá se, že země je v nebezpečné situaci, protože je křižovatkou evropských cest a tedy i křižovatkou světa. „Stát je za to zodpovědný. Lidé platí daně a za tyto daně musí být chráněni. Naši čelní představitelé jsou arogantní a myslí si, že se jich to netýká.
Bez lidí však neexistuje trh a stát bez obyvatel je holý nesmysl!“ Pokud má profesorka Pagliová pravdu, tak je umění poselstvím, které nám zpovzdálí říká, jaká lidská přirozenost může být. Tancem duchů, který je rituálním vzýváním našich prvotních nutkání i jejich zaklínáním hned poté. Vysvětluje, že lidská přirozenost je plná násilí a ohavností, které umění nejprve pozoruje a potom z nich dělá emocionální, erotick é a smyslové koncepty. Tímto způsobem dochází k hlubokému propletení sexu, moudrosti a moci, kde jedno nemůže být odděleno od druhého. Ale je to mysl, která definuje a pozdvihuje lidskou přirozenost, která dává tvar beztvarému. Mocí představivosti v umění je sjednocování noblesy a chatrnosti, krásy a ohavnosti, něžného s násilím, sexu a přirozenosti. Pokud má profesorka Pagliov á pravdu, tak je naděje. Naděje, že důvtipné a choulostivé obrazy, které umělci v Radosti stvořili, zaujmou naše pohanské oko a započnou proces změny. Začnou měnit představy obyvatel České republiky a dají jim moc informace dřív, než se dotknou.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group