ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

BEZ DCERKY NEODEJDU

 

Rostoucí počet rozpadlých manželství je neuralgickým bodem na psychologické mapě světa. Stále více dětí trpí soukromou válkou svých rodičů. Proti své vůli hrají roli válečné kořisti. To ale není nic proti tomu, když se dítě navíc dostane mezi drtící soukolí dvou znesvářených kultur, pokud je jeden z rodičů z jiné země nebo dokonce z jiného světadílu. Jsou to příběhy plné násilí, bolesti a nepochopení. Ten nejčerstv ější, odehrávající se v severočeském Varnsdorfu a švédském uprchlickém táboře v Billingsfors, dosud není uzavřen.
SVATBA. S dvacetiletou Danou Koqani, rodačkou z Varnsdorfu, jsem se setkal až u děčínského právníka. Zjišťovala, jakou cestou může získat zpět svou dcerku. Na svůj věk velmi dospělá. Není pro ni asi jednoduché vzpomínat na úděsné zážitky. Ale touha získat dcerku zpět je silnější. „Asi jsem byla hloupá a naivní. V červnu 1991 jsem se na diskotéce seznámila s občanem Jugoslávie, národností Albáncem a vírou muslimem. Po několika měsících jsem se rozhodla, že se za něho vdám. Vše bylo v pořádku. Žádné problémy ani hádky mezi námi nebyly. Odjela jsem s ním proto koncem října do Jugoslávie. Vzhledem k tamní situaci, ovlivněné válkou, jsme nebyli oddáni a v únoru 1992 se vracíme do Československa. V té době jsem byla v prvním měsíci. Sháněla jsem byt a zaměstnání, ale marně. Nakonec jsme se odhodlali odjet do Švédska, kde žili manželovi rodiče. 30. května jsme byli narychlo oddáni a 6. června jeli do Švédska. Manžel mě před odjezdem i v Jugoslávii surově bil a sprostě mi nadával. Ale myslela jsem si, že ho znervózňují naše sociální podmínky, protože předtím mě nikdy neuhodil.
PRVNÍ ÚTĚK. Ve Švédsku jsme se přihlásili do uprchlického tábora a byla nám poskytnuta veškerá sociální péče. Manželův vztah ke mně se nezměnil, ale myslela jsem si nadále, že mě má rád a až budeme mít dítě, přejde ho to. Proto jsem jenom naslouchala jeho křiku a trpěla jeho rány a údery do celého těla, někdy i kovovými předměty! Šestého října jsem porodila holčičku. To už jsme bydleli s rodiči a jeho vztah ke mně se nezměnil. Dítě mi vzali! Manželova matka ho koupala a převlékala a mně dovolili vzít ho jenom když brečelo a musela jsem ho kojit. Ani jsem nevěděla, co mu dávají jíst. Byla jsem pro ně ,česká kurva" , která jim sloužila. Nesměla jsem chodit s dítětem na procházky a neexistovalo, abych z baráku vyšla sama. ,Jestli se pokusíš o útěk, tak tě zabiju," řekl mi manžel. Tři měsíce po porodu jsem to už nevydržela a podařilo se mi uprchnout. Šla jsem s dítětem na kontrolu a u lékaře jsem vše nahlásila. Odstěhovali mě od muže. Nakonec jsem se sama vrátila, protože jsem se bála, že splní svou výhrůžku. Dál jsem trpěla jeho nadávky a údery. Navíc i nadávky jeho rodičů. Když se má dcera narodila, měla neskutečně dlouhé a černé vlasy. Když jí byly čtyři měsíce, vzpomněla si manželova matka, že ji oholí hlavičku ostrou žiletkou dohola. Musela jsem se s pláčem dívat, jak má Leontrínka pláče. Řekla jsem jim, že s nimi dál nemohu žít a chci rozvod. Jeho matka mě uhodila, za vlasy stáhla na zem a když jsem začala křičet o pomoc, jeho otec mi zacpával ústa a matka mi sprostě nadávala.
ODCHOD. Chtěla jsem utéct, ale další příležitost k útěku jsem už neměla. Chodili se na mě dívat i do prádelny. Nenechali mě chodit s děckem na procházky. Věděla jsem, že když odejdu od muže, přijdu o dítě. Dokonce jsem se bála svěřit i své matce, která v červenci přijela k nám do Švédska na dovolenou. Nakonec jsem to nevydržela a den před jejím odjezdem jsem jí všechno řekla. Začaly velké dohady. Já se chtěla vrátit s dcerkou do Čech a manžel mi vyhrožoval, že zabije mě i mou rodinu, jestli si dítě vezmu. Sama ať prý jdu. Donutil mě, abych jako příčinu svého odjezdu u táborového vedoucího uvedla, že můj otec měl vážnou havárii a je těžce raněn. Přitom jsem svého otce nikdy neviděla. Byl mi vydán cestovní pas a já se začátkem srpna vrátila domů sama a se zlomeným srdcem.“ Příběh je bez konce. Jistou nadějí by bylo soudní rozhodnutí o svěření dcery do matčiny péče.
POMOC Z MOCI ÚŘEDNÍ. Kde hledat pomoc? Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže v Brně poskytuje své služby již šedesátý třetí rok. Justiční orgán, řízený ministerstvem spravedlnosti ČR se při současném stavu zákonů může s praktickým výsledkem zabývat maximálně vymáháním výživného v cizině. Únosy jsou násilný akt daleko za hranicemi práva. Ředitel JUDr. Záleský také vidí únosy právnickýma očima: „V současné době není žádný právní nástroj, kterým je dítě svěřeno do péče jemu. Tím je tady stálý potencionální i skutečný konflikt o dítě. Únosy jsou vždy komplikované. V podstatě jde spíš o zájmy rodičů než dětí. Rodiče se snaží za každou cenu uplatnit svá práva a trpí tím dítě. To se právně upravuje těžko."
KONTRAÚNOSY. V České republice je okolo desátky podobných případů ročně. JUDr. Záleský zná ze své praxe někdy mnohem složitější vztahy než prosté únosy: „Provdala se za Itala a i s dcerkou se tam odstěhovala. Odehrálo se to před listopadem „89, takže musela udělat denuncia ční prohlášení, že se vzdává majetku. Manželství s Italem zkrachovalo, vrátila se domů a neměla nic ani v Itálii, ani doma. Navíc dcera náhle zahořela láskou ke svému otci a utekla. Neměla ani manžela, ani majetek, ani dceru. To jsou životní situace na zhroucení,“ říká JUDr. Záleský. Většinou ale jde o právními prostředky neřešitelné případy. Tam, kde si společnost neví rady, nezbývá zoufalým rodičům, než vzít spravedlnost do vlastních rukou. Skutečně existují takřka neuvěřitelné příběhy, nápadně podobné bestselleru Betty Mahmoodyové „Bez dcerky neodejdu“. Příběh o dobrodružném „kontraúnosu z nemilosrdného žaláře“ manželovy rodiny, nejlépe muslimské víry. Nezbývá než doufat, že v případě Dany Koqani a její Leontrínky, se podaří najít mírnější řešení.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group