ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

JAK SE RODÍ VLNY

 

JIŘÍ KOPECKÝ

Byly doby, kdy zpěněné hřebeny vln rozhodovaly o tom, kdo bude na Havaji králem. Kdo z ostrovanů se nejdéle udržel na prkně na hřbetech vln, stal se králem této tichomořské říše. Ale běda, když se bůh moře rozhněvá a když ho neuchl ácholí ani soudky kořalky, vylité po starém námořnickém zvyku přes palubu. Když orkán promění vlny ve vodní věže třicet metrů vysoké a tisíce tun těžké, když vlny strhávají lodi do hlubin, podrážejí betonové nohy vrtných ostrovů, rozbíjejí hráze a pohlcují lidi, odnášejí úrodnou půdu a ničí mola a přístavy.

LABORATOŘ PLNÁ VODY. Roku 1825 uveřejnili wittenberští bratří Ernest a Wilhelm Weberové první vědecké práce o pokusech s vlnami. Ze skleněné vany půldruhého metru dlouhé a jen několik centimetrů široké vysávali oba přírodovědci trubičkou vodu a s pleskotem je zase pouštěli zpátky: v nádrži šplouchaly „umělé" vlny. Kromě vody však bratři Weberové používali rtuť i pálenku. Vlny jim samy malovaly své obrysy na pokřídovanou břidlicovou tabulku, bleskurychle zasunutou do nádrže a zase vytaženou. Když pokryli hladinu útržky papíru, mohli jen potvrdit teorii svého kolegy Franze Gerstnera: vodní částečky zasažené nárazem vlny se neodplaví, nýbrž kruhovitě se pohybují na místě, podobně jako klasy vlnícího se obilí: pole se vlní, i když stébla stojí na místě. Už dlouho zkoumají vědci přírodu ve svých laboratořích: v obrovské hale hučí a klape stroj na výrobu vln. Osm hydraulických motorů posunuje mohutnou ocelovou desku proti masám vody, Na začátku kanálu vzdouv á zrcadlově hladkou plochu 1200 koňských sil. A pak se začne vodní hora a za ní řada dalších pohybovat betonovým korytem naplněným osmi milióny litrů vody. Ani ne za minutu dospěje první vlna na konec kanálu, dlouhého 309 metrů. Vzepne se do výšky, její hřeben se jako jazyk přelije dopředu a udeří do pět metrů široké stěny, která má profil hráze. Halou zazní rána jako z děla: to unikl vzduch stlačený mezi vlnou a hrází. „Tento vlnový kanál," vysvětluje profesor Hans Werner Partenscky z Ústavu vodních a pobřežních staveb v Hannoveru, „je společným zařízením hannoverské univerzity a technické školy v Braunschweigu. A je pravděpodobně největší na celém světě. Tady zkoumáme, co dovedou natropit vlny." Hráz na konci kanálu je prošpikov ána elektrickými tlakovými senzory, které měří nápor vln a tlak vzduchu. Slabá místa ve skutečných hrázích se totiž v několika okamžicích mohou změnit v trhlinky a končívá to katastrofální záplavou. Partenscky k tomu říká: „Dříve bylo toto nebezpečí značné, protože hráze byly příkré. Plošší a šikmější hráze brání vlnám vzpínat se příliš do výšky."

KAT LODÍ. Neklidným mořem, které vědci simulují v kanále, nezmítá jen pravidelné harmonické vlnění, jaké pozorovali bratři Weberové. Vlnění oceánu je daleko složitější - je to zmatená směsice men- ších a větších vodních spoust, z nichž některé jsou oblé, jiné však mají špičaté hřebeny. Někdy moře doslova vře, jindy zase vlny brázdí hladinu v širokém záběru. A na mělčině brzdí vodní částečky v jejich koloběhu dno, které je stlačuje do elips. Vlny jsou pak kratší, ale vyšší. Existují různé harmonické vlny, které se - podle měnící se síly a směru větru, podle proudění a teploty, podle tvaru a stavu mořského dna a podle obsahu soli ve vodě - překrývají, a tak vzniká nepravidelné vlnění. V tomto zmatku se můžeme vyznat jen pomocí počtu pravděpodobnosti. V posledních letech dosáhli vědci v tomto směru podivuhodných výsledků: oceánologové dnes dokáží předpovídat, jak se bude moře za toho kterého větru chovat. Podle naměřených hodnot a meteorologických údajů pak počítač zjistí, zda a jak se bude moře čeřit a vzdouvat. Tyto výpočty vědci přezkoušeli v rozsáhlém mezinárodním experimentu: v letech 1969 až 1979 zaznamenávali Američani, Dáni a Holanďané nesčetná měření větru a vln v severním Atlantiku. Vypouštěli meteorologické balóny z výzkumných lodí, z letadel pořizovali radarové snímky a osázeli oblast 30 kilometrů západně od Syltu bójemi plnými měřících přístrojů. Německá družice ERS 1, kterou roku 1987 vynesla raketa Ariane na oběžnou dráhu, měla za úkol sledovat pohyb moře radarem z vesmíru.

Pomocí počítačů rekonstruovali oceánologové i situaci, jaká byla v srpnu 1979 při jachtařských závodech u jihoirského pob řeží, kdy došlo k největší katastrofě plachetnic vůbec a kdy se potopilo 23 jachet a 15 lidí utonulo. Vědci pak dodatečně vypočítali, že vlny dosahovaly výšky až 12 metrů. Dále rekonstruovali i pohyb moře z prosince 1978, kdy severně od Azor zmizela beze stopy tanková loď München s osmadvacetičlennou posádkou. Počítač zjistil, že jednotlivé vlny - až 22 metrů vysoké - byly patrně příčinou zkázy lodi. Dosavadní rekord byl naměřen 7. února 1933 v Tichém oceánu z paluby tankové lodi amerického námořnictva - měřená vlna byla vysoká 34 metry. Výpočty a předpovědi oceánologů jsou velmi důležité. Na základě jejich informací mohou lodní kapitáni zvolit nejvhodnější trasy svých plaveb. Vědci pracují na metodách, jimiž bude možno pomocí počítače vyhledat pro každou loď nejvhodnější směr cesty. Počítač bude brát v úvahu nejen pohyb moře, ale i plavební vlastnosti konkrétní lodi, její náklad a spotřebu pohonných hmot. Předpověď pohybu moře je důležitá i pro velké tankové lodi, které chtějí vplout do některého z přístavů v Severním moři. Když se totiž tankový obr rozkymácí (ve velmi mělkých plavebních drahách už i při poměrně nízkých vlnách), může se jeho trup snadno a velmi rychle rozlomit. Badatelé zabývající se zkoumáním vln však nepomáhají jen nalézt nejvýhodnější směr plavby, ale mohou i dobře poradit, jak má být konstruován lodní trup, jak má být na mořské hladině umístěna vrtná plošina, jak bránit odplavování zeminy z pobřeží i jak řešit řadu dalších problémů.

HROZBA PRO PEVNINU. Vlny však nevyvolává jen síla větru. Také přitažlivost Měsíce zdvihá vodní částečky. A jak Měsíc putuje kolem Země, vlny se dmou - na otevřeném moři činí výškový rozdíl hladiny průměrně půl metru. Jestliže tyto přílivové vlny narazí na mělčinu, vypnou se do výšky. Tak se stává, že některé řeky „tečou proti proudu", Amazonka například stoup á až o osm metrů a zvýšení její hladiny se projevuje až 800 kilometrů ve vnitrozemí. Přílivové vlny ve francouzské Seině bývaly - dokud je nezkrotily četné jezy - nebezpečné lodní dopravě až do vzdálenosti 100 kilometrů od ústí. Nevypočitatelné jsou vlny, které vznikají v důsledku zemětřesení a otřesy mořského dna. Tyto „cunami", tedy „velké vlny" dokáží běžet po oceánu i mnoho tisíc kilometrů a při tom pustoší a zabíjejí. Tak nap říklad po výbuchu sopky Krakatau v srpnu 1883 zalila 36 metrů vysoká vlna pobřeží Jávy a Sumatry. O život přišlo tenkrát 36 000 lidí. Koncem čtyřicátých let našeho století byl vybudován mezinárodní varovný systém v Tichém oceánu, který je zvláště ohrožován zemětřeseními. Je to čtyřicet pozorovacích stanic, které sledují a zaznamenávají sílu otřesu půdy a rychlost vln. Když však v roce 1983 v květnu vyvolalo zemětřesení v Japonském moři jednu takovou „cunami", pro více než sto Japonců přišlo varování pozdě: šest metrů vysoká vlna je zalila. Dokonce i změny tlaku vzduchu mohou „vyrábět" vlny, ne ovšem tak nebezpečné. Vědci zjistili, že například Bodamské jezero - a podobně i vnitrozemské moře jako třeba Baltské - se rozhýbe právě v důsledku kolísání tlaku. Většinou se výška hladiny Bodamského jezera pohybuje jen v rozmezí několika centimetrů. Ale 23. února 1549 se muselo počasí v této oblasti zbláznit: na břehu Kostnice poskakoval vodom ěr čtyřikrát až pětkrát za hodinu až o 60 centimetrů nahoru a dolů. V tomto rytmu vytékal Rýn z moře a zase se do něj vracel a kostnický kronikář Christoph Schulthaiss zaznamenal, že ta událost „velké divení vyvolala".

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group