ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

NEJVYŠŠÍ ČAS ZAČÍT KRÁST

 

JAROSLAV TOMČÍK

 

Setkal jsem se s ním v malé vinárně poblíž centra. Vlasy měl elegantně zčesány dozadu, na sobě hed vábnou košili, slušné a čisté kalhoty a drahé tenisky. Neviděl jsem ho přes dva roky. V kriminále vyrostl. Posadil se, objednal si broskvovou vodku s colou a pak se zeptal, co chci vědět. Položil jsem před něj seznam dvaceti otázek. Zadíval se do nich a pak zavrtěl hlavou. Takhle odpovídat nechtěl. Raději prý vypráví. Začal. A já poslouchal a činil si poznámky. Situace I. Máte šílenou kliku. Vyhrál jste v Tutovce. Snad nebudu přehánět v tvrzení, že devadesát procent z vás si koupí automobil. Výběr není snadný, ale zato pestrý. Prostě jdete a koupíte. Není to nádhera? Elektrické stahování oken, tmavé střešní okno, skvostná barva, dokonalý příjem všech vlnových délek a stereo, centrální zamykání, na sklech vypískovaná čísla a bezpečnostní zařízení. Cestou domů zažíváte extázi. Hrdě zaparkujete před domem, tak trochu ve stínu, aby si sousedi nemysleli, že? U dveří do domu se jakoby bezděčně otočíte a tou maličkou škatulkou zamknete a uvedete do činnosti alarmic. Mocný stroj dobrácky zakňourá a vy v nejlepší náladě odejdete ujistit manželku o neoddiskutovatelné dokonalosti vašeho nového vozu. Zpočátku se vám zdá, jakoby se cosi dělo, ale tápete. Až pak poznáte, že to právě váš krasavec a volá o pomoc. Přestože ještě včera by jste prohlásili cosi na adresu neseřízeného alarmu, dnes berete schody po třech. Na chodníku před domem zažíváte personifikaci Lotovy ženy. Žalostné houkání neustává, vy bez sebe stojíte nad hromádkou střepů. Ulice je prázdná. Je-li rozbité jen malé okénko, měl jste štěstí. Chybí kožená bunda, diplomatka a přehrávač. Dal se vytáhnout. Není vám dobře. Manželka vytáčí 158. Proti zcizení automobilu se prakticky neubráníte, snad s výjimkou hlídaných garáží a parkovišť. To ale něco stojí. Můžete klást zlodějům překážky: alarmic, bezpečnostní tyč na volant, kódovaná skla, parkování na dobře viditelném místě (nejlépe poblíž policejní služebny), ale to je tak všechno. Vytipoval-li si někdo váš vůz jako výhodný obchodní artikl, máte většinou smůlu. Auto se prostě ztratí a většinou ještě týž den opustí se „zaručeně pravými doklady" a imaginární espézetkou území republiky. A pak? Rozlehlé jsou polské pláně, širé ruské stepi.

S VYKRÁDÁNÍM JE TO JINAK. Situace II. Zvoní vám telefon. Ozve se hlas s jen mírně cizím přízvukem. Váš přítel ze školy. Emigroval před čtvrtstoletím. Měl kliku. Chce přijet a prosí vás o objednání hotelových pokojů. Po několika dnech se u dveří vašeho bytu ozve zvonek. V půl jedné ráno. Před nimi stojí onen přítel. Zkroušeně a s rodinou. S Nemají pasy, kufry, fotoaparáty a náladu vyprávět o starých časech. Vykradli jim auto. Proti vykradení vozu se lze chránit. To je holý fakt. Stačí si vzpomenout na přísloví: kde nic není, ani smrt nebere. Natož stěží zletilý fantomek nočních ulic. Neboť ti, kdož se „baví" a poměrně slušně i živí vykrádáním aut, jsou hlavně mladíci, něco mezi 13 a 20 lety. Procházejí ulicemi noční Prahy, ti otrlejší i ve dne a v zastrčených uličkách „čočkují". Je to naprosto speciální termín pro tipování. Najdou-li to, co potřebují, jdou na věc. Na rozmýšlení není čas, co kdyby jim to auto ujelo? Akce je blesková, snad proto činí jejich potírání policii takové potíže. Pracují většinou ve třech, ale ani samotáři nejsou výjimkou. Jeden roh ulice, druhý. Zběžně kontrolují okna v domech a jdou na to. První prochází kolem vozu a do vybraného okénka ťukne kladívkem. Kladívek je dost, v každém autobuse MHD alespoň tři. Slyšet není skoro nic, sklo praskne a vytvoří se pavouk. Prý to chce grif. Grif je výsledkem cviku. Za několik okamžiků prochází kolem druhý z party, vym áčkne loktem okno a je-li to nutné, protáhne dovnitř ruku k otevření dvířek. Odchází na roh ulice a zaujímá nevinnou pozici čumila. Třetí z nich do auta buď vleze, nebo jen oknem vytáhne předmět o který je zájem a odchází. Ideální věk těchto „dobíračů" je 13 až 15 let. Hádejte proč? Zbylí dva ho následují v uctivé vzdálenosti. Celá trojka mizí ze scény během několika vteřin. Brnkačka, že?

Na závěr několik praktických rad. Ne, že bych je někomu vnucoval, ať se každý zařídí jak chce, ale nemohu je neuvést. 1.) Do prázdného a zamčeného auta vám nikdo z nich nevleze. (I igelitová taška pohozená na zadním sedadle může v nich vyvolat asociaci možného zisku.) 2.) Máte-li možnost odnést si přehrávač domů, učiňte tak. (Je to tak výhodný artikl, až by se leckdo divil. Může se stát, že vám někdo v restauraci nabídne stereo přijímač s digitální indikací a přehrávačem za pouhých dvanáct stovek. Právě takový co jste zakoupil ve značkové prodejně za 3 800 Kč.) 3.) Sklopte dolů sluneční stínítka. (Nese se fáma, že tam spousta řidičů vozí peníze na pokuty. Nevím, co je na tom pravdy, ale mnoha „čočkařům" stojí za to přesvědčit se o opaku.) Dále už jen platí obecná zásada parkování na dobře osvětleném místě. Někdy to pomůže a někdy ne. Naslouchal jsem tomu vyprávění z úst inteligentního, kultivovaného mladíka a po zádech mi přebíhal mráz. Nedalo mi, abych se před rozloučením nezeptal, zda-li hodlá i po návratu provozovat tento způsob obživy. Usmál se a odpověděl: „Ne, to ne. Kdyby´s vylezl v osmnácti z krimu, taky si to rozmyslíš." Dovoluji si být téhož názoru.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group