ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ŠÁLA UTKANÁ Z PET-LAHVÍ

 

TEXT: MARTINA COUFALOVÁ

... leží tu přede mnou zelená a teploučká, jen si ji ovinout kolem krku. Díky recyklaci mohla být opravdu upletena z umělohmotné láhve. Recyklace je jako šála. Je prospěšná, ale ne všemocná. V kombinaci s ostatním oblečením vám jistě pomůže proti zimě, ale nezachrání vás nahého ve čtyřicetistupňovém mrazu. Recyklace se stala jedním ze zaklínadel dnešní doby. Její princip je ovšem prastarý. Stojíme pod horou odpadků, která nás hrozí zavalit a pokoušíme se napodobit zvyk Máti Přírody, která neměla nikdy zapotřeb í zakládat skládky a vše zužitkovala - z přesliček nedělala uhlí, z listí hnojivo.

 Je to chvályhodné, jenže.. jestliže si jedna z našich milovaných koček rozřízne v zahhrad ě packu, ošetříme ji, ale nepošleme hned do zahrady ještě kocoura, abychom měli koho ošetřovat. Patrně se budeme snažit ostrý předmět odstranit. Stejně tak při likvidaci odpadu není nejideálnějším řešením vybudování max. množství recykla čních zařízení, pokud se současně nepokus íme snížit i produkci odpadu. Soutěž, kdo jako první naplní kontejner papírem, asi není to pravé ořechové!

PLNÁ PLECHOVKA PIVA ANEB TUHLE RUNDU PLATÍ... Pan Dobeš si koupil pivo. Koupil si taky plechovku. Musel, poněvadž je třeba nějak dopravit pivo domů. Pivo ho zajímá, plechovka ne (Jiříček jich má doma už deset na tužky), proto poletí do popelnice společně s kelímky a prázdnými tubami paní Dobešové a Jiříčkovými starými sešity. Dobešovi netuší, nechtějí tušit, mají svých starostí dost, nezajímá je, že... plechovka a ostatní nadbytečné odpadky jejich domácnosti byly vyrobeny ze surovin, jejichž těžba devastuje přímo i nepřímo krajinu, že zpracování surovin znečišťuje vodu a vzduch. Že tohle jejich zboží bylo do samoobsluhy dovezeno až z Německa - v autě, které jezdí na benzín nebo na naftu, tudíž špiní ovzduší. A že plechovka a spol. skončí buď na skládce (která znamená zábor půdy, devastaci krajiny, v horším případě i znečištění prostředí) nebo ve spalovně (znečištění ovzduší emisemi) s následným skládkováním škváry a toxickém popílku (neboť skládkovat je třeba vždy, čímž se zastánci spaloven neradi chlubí). Řečené se týká odpadků Papouškových, Novákových, rodiny X. a Y. A kdo to všechno zaplatí? Jasně, že příroda. Už nás přece na panáka pozvala tolikrát...

OBAL PRODÁVÁ . . . Obal má pochopitelně důležitou funkci - brání poškození výrobku. Zamezuje plýtvání a ztrátám. V mnohých případech se ale stává neopodstatněnou zbytečností. Chováme se přinejmenším podivně, vrháme-li se na přepychově balenou hašlerku a kašleme na nezabalený nugát. Jen z naší prostoduchosti žijí (v poslední době hlavně západní) výrobci „cibulek ". Proč by jinak věznili dostatečně pevnou tubu zubní pasty nebo konzervu sardinek v papírové krabičce? Ani hliníková fólie kolem hrdla pivní láhve neplní jiný účel, než dekorativní. Stejně tak maličké čokoládové tyčinky balené každá zvlášť a všechny společně. Ať nezůstáváme jen u potravin - proč se prodává balené nářadí, některé hračky nebo potřeby do kuchyně? Princip „prodejného obalu" vede až k paradoxu, který bylo možné postřehnout na mezinárodní ekologické výstavě Recykling ´93. Velké procento zúčastněných firem mělo své katalogy a letáky vytištěné - na křídovém papíře! Byli si vědomi toho, že popírají sami sebe, ale bezmocně krčili rameny: Když budeme tisknout propagaci na recyklovaném papíře, buď zákazníka nepřilákáme vůbec nebo si bude myslet, že jsme chudí." Dlužno dodat, že jsem objevila i prospekty z recyklova ného papíru, ale chemicky přiběleného, aby líp vypadal - ze sebraného materiálu, vyjma skla, nelze totiž vyrobit věc původní kvality.

NA JEDNO POUŽITÍ. Četla jsem o jakési americké příručce, jež radila, kterak chránit v každodenním životě přírodu. Kupříkladu - jaké tal íře zvolit pro občerstvení na večírek? Autor odsoudil plastové na jedno použití a doporučil papírové - hádejte, kolikrát se dá na ně servírovat? Vzít obyčejné talíře, které se po oslav ě umyjí a budou sloužit, dokud se nerozbijí, to autora vů- bec nenapadlo. Šťoural možná namítne, že takové talíře zbavíme mastnoty jedině jarem, což znečistí vodu... přesto lze s určitostí říct, že ve srovnání s výrobou talíře nového je to řešení energeticky méně náročné i méně škodlivé pro životní prostředí. „Mnohem víc bych se obávala všeho, co k vám dnes přich ází ze Západu. Pleny, ručníky, holicí strojky a všechno možné na jedno použití. To tady nebylo a vaši lidé mají pocit konečně je doháníme, budeme bohatší. Některé ženy v Americe ale začínají znovu používat klasické pleny, zatímco tady jsou na ústupu", říká v rozhovoru pro časopis Zelení a doba Elisabeth Rogers, jedna z mnoha mladých Američanek, které u nás strávily určitý čas. Jedinečným reprezentantem tohoto stylu „na jedno použití" je Mac Donald. Zahraniční ekologové razí heslo „Reduce, reuse, recycle" - „Omezuj, opakovaně užívej, recykluj", přičemž omezování by mělo být chápáno jak kvantitativně, tak i kvalitativně - balit méně a snížit současně toxicitu obalů.

RECYKLACE .Je důležité vyjasnit si přesně pojem recyklace. Aby byl materi ál v cyklu - koloval, je třeba, aby byl vícekrát použitý pro výrobu stejného či podobného produktu. Recyklace na vysok é úrovni je možná pouze při zpracování čistých materiálů - papíru, textilu, skla. Plasty do této skupiny nepatří. Ale z plastů určitého složení se dá vyrobit tak úžasný zahradní nábytek! Ale až skvostný nábytek doslouží, poputuje přímo do spalovny. Nic jiného se s ním už nepořídí. Množství energie, získané spalováním, je nepatrné ve srovnání s energií ušetřenou opakovaným používáním a recyklací. (Pro recyklované plastové výrobky ovšem také není lehké najít odbyt.) Recyklace není alternativou k vratným obalům, jak často tvrdí zástupci průmyslu. Je pouze jejich doplňkem. Rozbít láhev, a pak ze střepů vyrobit novou, je přece energeticky mnohem náročnější, než láhev pouze vymýt.

DEJ MACECHO, NÁPLAST, SÁHL JSEM SI NA PLAST. Nic ti nedám, synu můj, jen dál kousej do svých hraček z PVC. Jsou tak barevné, lehké, tak krásně jedovaté... Obsahuj í totiž změkčovadla, u nichž poslední průzkumy prokázaly karcinogenní účinek na lidský organismus. Už tě nebudu muset dlouho živit, zlatíčko... Ale neskončíš takhle bídně sám. Bude vás mnoho - vždyť z PVC jsou vyrobeny nejen hračky, ale i nábytek, tapety, pračky, ledni čky, kancelářské potřeby, gramodesky, potřeby pro domácnost, podlahové krytiny, okapy, krevní sáčky pro zdravotnictví, přístrojové desky do automobilů. Jen si dejte do nosu - milovníci vod značky AQUA a ARTES. I vy si můžete přihnout z PVC-lahví. Jsou prý zaručen ým prostředkem pro rakovinu jater. Marně se budete snažit vyhýbat se výrobkům z PVC - na našem trhu jsou chytře ukryty pod obchodními označeními jako třeba igelit, novoplast nebo novodur. A co že je v PVC tak zhoubně ničivého? Nebudu vás, milánkové unavovat odborným výkladem. Snad jen tolik: už při výrobě polyvinylchloridu - PVC vznikají jako meziprodukty hořlavé explozivní a toxické plyny s prokázaným karcinogenním účinkem. Je nutné přidat příměsi, poněvadž PVC je v surovém stavu proklatě tvrdá, křehká a nestabilní hmota. Příměsi obsahují olovo, sloučeniny kadmia a baria. Změkčovadla navíc nejsou například v podlahových krytinách pevně vázána a vypařují se do vzduchu. Takže zhluboka dýchat, ať si užijete ještě života - u karcinogenních látek hraje právě časový faktor rozhodující roli při vzniku rakoviny. A očekáváte-li problémy i při likvidaci PVC, děláte správně. Při skládkování se mohou uvolňovat toxické látky, spalov ání je problematické. Na Západě už tenhle skvělý jed nahrazují méně škodlivými plasty, ale třeba se podaří ještě nějaké západní PVC propa šovat k nám! Kdo zaručí, že podobné komplikace se časem neobjeví i při užívání jiných plastů, které jsou ještě dnes hitem?

 A CO TY ČLOVĚČE? Na konci 80. let přestali v Holandsku ve většině obchodních domů prodávat výroby z PVC - mimo jiné i proto, že majitele ani zaměstnance už nebavilo dohadovat se se zákazníky. 79 % našich občanů míní, že mají buď malé nebo skoro žádné možnosti účinně chránit životní prostředí (IVVM, červen 1993). Následující řádky nechť jsou pro ně inspirací. Jednotlivec, který se chce podílet na snížení hory odpadu, by měl - ač to zní frázovitě - využívat svých demokratick ých práv. Měl by neplýtvat a snažit se šetřit. V obchodě uvažovat, co opravdu potřebuje a co by jen chtěl. Nenásilně vštěpovat podobné myšlení o dětem. měl by pořizovat věci k nimž sežene náhradní díly a součástky a které lze opravit. Je také dobré snažit se využít obaly od zboží co nejvíce doma (plastové nebo papírové pytlíky od rohlíků i od mouky na balení svačiny, kelímky do mrazničky nebo na sazenice). Chodit do obchodu s vlastními taškami a pytlíky na pečivo a zeleninu, mléko kupovat v lahvích, které se dají vrátit. Papírnictví nabízí recyklovaný toaletní papír a také sešity z recyklovaného papíru. Ovšem nenechte se mást nápisy „recyklovatelný obal", nebo trojúhelníky ze šipek. Pokud obaly takto označené odhod íte do koše, pak marně doufáte, že je někdo vybere a znovu zpracuje. To byste je museli dát do kontejneru zvlášť k tomu určeného. I v našich obchodech už objevíte mnoho výrobků označených „zeleným bodem". Koupíte-li tento výrobek u nás, ničemu nepomůžete - leda byste obal odhodili v Německu. Třiďte odpadky z vaší domácnosti - pokud ve vašem městě dosud nefunguje systém tříděného sběru do kontejnerů, nic vám přece nebrání, abyste se pokusili ho prosadit.

KDO TŘÍDÍ, NEZLOBÍ. Tříděný sběr v některých českých městech a obcích se teprve rozjíždí. V Praze 7 si prý lidé brzy na třídění svého odpadu zvykli. Problémy tu nemají ani s firmou, která sběr skla, papíru, plastů zajišťuje - případný nepořádek je schopna zlikvidovat do 48 hodin. Horší je to s odbytem separovaného odpadu - sklo se ještě daří udat, ale papír a plasty jim dělají starosti. Přesto perspektivně počítají s rozšířením sběru o baterie, bioodpad a lékovky. V Praze-Modřanech už dva roky pravidelně pořádají odvoz bioodpadu a větví. Později navázali dvakrát ročně separovaným sběrem železa a od letoška sváží i starý papír. Kromě toho pořádají svoz víceobjemového odpadu, který se snaží třídit. Od jara následujícího roku by tu mělo fungovat středisko druhotných surovin, kterým budou procházet naplněné kontejnery a současně tam budou moci vozit tříděný odpad i občané a drobní podnikatelé. Počítá se s rozšířením o sběr umělých hmot, zářivek, textilu a skla. V Příbrami se třídění teprve rozjíždí. V okrese zatím působí jedna soukromá firma, která v těchto dnech uvádí do provozu linku na třídění skla, sbírá se tu sklo barevné i bílé. Ing. Miroslav Horák ze Sběrných surovin Praha s. p. mi k problému odbytu řekl: „Papíru je těžké zbavit se za peníze i zadarmo. Ze sběrového textilu se vyrábí hlavně hadrová střešní lepenka, ale nabídka převyšuje poptávku. Potíže jsou i u skla. Jedině u kovů je to trochu lepší - cenová situace z železa je výhodná. Pokud se lidé rozhodnou spílat sběrným surovinám, je to jakoby v tramvaji nadávali průvodčímu, že na ulici je zácpa. Ujišťuji vás, že situace je i ve světě víc než mizerná."

BUDEME STÁLE SPOLÉHAT JEN NA ETIKU VÝROBCŮ? V květnu 1993 byl pro Ministerstvo průmyslu a obchodu zpracován první návrh zákona o omezení obalového odpadu, v listopadu mělo být dokončeno zpracování druhého návrhu. Zákon by měl začít platit od 1. 1. 1995. Nelze už dále spoléhat na etiku výrobců, pro něž je nepochybně jednodušší vyrábět z prvotních surovin (přinejmen- ším jsou na to zvyklí), zvláště pokud jsou prvotní suroviny laciné (proto by výrobky z druhotných surovin měly být daňově zvýhodněny). Zákon o obalech by měl zaručit větší odpovědnost výrobce za svůj produkt. Jestliže tedy vyhodím ve Zlámané Lhotě do popelnice obal od čokolády, nebude původcem odpadu Zlámaná Lhota, ale stále výrobce. Takový princip by měl vést k omezení balení na funkčně nezbytné a také rozšířit pole pro vratné obaly. Pokud výrobce bude nucen svůj odpad také zhodnotit, jistě i ve vlastním zájmu omezí použití ekologicky nevhodných materiálů. Povinnosti přebrání obalů od konečných uživatelů a jejich zhodnocení se původce zbaví jen tím, že zařadí obaly do Systému odděleného sběru obalového odpadu, který tyto povinnosti za určitý poplatek přebírá. Každý výrobce si tedy zvolí sám, ale předpokládá se, že vzhledem k velkému rozptylu obalů na území státu, (organizace sběru a odpadu by byla pro jednotlivé původce velmi náročná), se výrobci zapojí do Systému. Aby se mohl spotřebitel lépe orientovat, počítá zákon s povinným značením materiálového původu obalu. Měli bychom se ovšem vyvarovat chyb, kterých se dopustil německý systém - objem sběru je tam značně vyšší, než kapacita k jeho zpracování. Proto by měl náš zákon pamatovat na snižování spotřeby, tedy minimalizaci a prevenci vzniku obalových odpadů. Návrh zákona zdůrazňuje, že pro fungování Systému bude nezbytná široká účast obyvatel na dobrovolném odděleném ukládání použitých obalů do sběrných kontejnerů. Subjekty provozující sběr budou především města. Pokud je k zavádění Systému nepovede ekologické povědomí, jistě si spočítají, že zapojit se bude méně nákladné než pečovat o skládku. Mnozí mají ovšem k návrhu zákona výhrady. Ing. Horák poukazuje na nutnost nejdříve vybudovat skládkový systém a zajistit odbyt, dříve než budeme organizovat tříděný sběr. Ekologové považují návrh za dobrý základ pro vypracování konečné podoby zákona. Obávají se však, že navrhovaná opat- ření nezaručují splnění stanovených cílů. Příliš malá pozornost je také podle nich věnována opatřením, směřujícím k omezení množství vznikajícího obalového odpadu.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group