ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

RODEO S BÍLOU SMRTÍ

 

Ačkoliv je filmař, potápěč a milovník žraloků Steve Loveček Lichtag jedním z nejpozoruhodnějších Čechů současnosti, mnoho se o něm v jeho domovině neví. Přitom by jeho životní příběh vydal na knihu.

Když mu bylo dvacet, začínal v tehdejším Československu slibnou hereckou kariéru. Jenomže v roce 1979 emigroval do USA. Jeho první kroky ale nevedly ani do Hollywoodu, ani na divadelní prkna. Zkoušel štěstí jako motocyklový závodník. A úspěšně. Sedm let si na amerických silničních okruzích vydělával slušné peníze jako profesionální jezdec. Mnohokrát si zpřerážel kosti po pádech v dvousetkilometrové rychlosti, až si tělo poručilo dost. A vrátil se k divadlu.


Steve Lichtag v maskovaném neoprénu před akcí.

Jenže to už se začínala jeho životní láska, která jej od herectví zřejmě definitivně odvedla. Na počátku osmdesátých let na Floridě poprvé po boku kamaráda potápěče okusil podmořský svět. A jeho krása ho pohltila. Nestačilo mu ale pouze se potápět a dívat. Chtěl objevovat a objevené sdělovat ostatním. A tak se pod vodu stále častěji vypravoval s kamerou.

Také v tomto oboru, tak jako na závodních motorkách, nezůstal pouze amatérským nadšencem. Naopak, v devadesátých letech se stal jedním z nejuznávanějších podmořských filmařů na světě. Snímky z jeho dokumentárního cyklu Hledání křišťálového světa posbíraly prestižní ocenění na mezinárodních filmových festivalech a podle kritiky snesou srovnání se slavnými cousteauovskými dokumenty.


VYVRÁTIT ČELISTI

Stále častěji Lichtag pronikal hlavně do komunity vládců moří - žraloků. Jeho filmovými hrdiny se stali žraloci tygří, býčí nebo černí. Před nedávnem pak dozrála Stevova dávná touha navštívit přímo v jeho království bez jakékoliv ochrany žraloka nejděsivějšího - velkého bílého, známého v anglosaském světě jako Great White, neboli White Death (bílá smrt).

Prvotní motivací pro Lichtaga bylo vyvrátit mýty, které Carcharodon carcharias na sebe za dlouhá léta přitáhl.

"Chtěl jsem dokázat, že to je nafouknutá bublina, že bílí žraloci jsou kočičky, které, když se k nim chováš s respektem, ti neublíží," vypráví Lichtag.


Žralokovi je třeba dívat se do očí a pořád sledovat jeho pohyby. Jakmile začne rychleji kroužit, je lepší ho nechat a vrátit se do klece nebo na loď.

Po návratu z Jižní Afriky, kde se pohyboval přímo v kuchyni bílého predátora, ale trochu změnil názor. "Už o něm nemám žádné iluze. Je nádherný a velkolepý. Ale taky nevypočitatelný a velmi nebezpečný," tvrdí Lichtag a má na takový názor právo. Jako jeden z mála lidí na světě se bílému žralokovi postavil tváří v tvář v otevřeném moři - a přežil. Kdo v džungli potkal tygra, ví, o čem je řeč.

Jako příhodné místo pro takové podmořské rendez-vous, k němuž poprvé došlo v únoru minulého roku, si český filmař vybral jihoafrickou zátoku poblíž městečka Gansbaai na rozhraní Indického a Atlantského oceánu. Díky početné kolonii lachtanů je po světě známá jako "žraločí kuchyně." Desítky výstavních kusů s bílým břichem a tlamou vyzbrojenou dvěma řadami hrozivých tesáků sem pravidelně připlouvají ztenčovat padesátitisícový lachtaní národ.

NAVZDORY BYROKRATŮM A PŘÍRODĚ

Rok Lichtagovi trval boj s jihoafrickými úřady o povolení k natáčení. Jihoafričané považovali jeho ideu za příliš riskantní. Obávali se, že případný tragický konec jeho mise by mohl odlákat masové nájezdy turistů, kteří se na jihoafrické pobřeží jezdí od dob Spielbergových Čelistí kochat bezprostřední blízkostí vládce moří. Ostatně stále velkým obchodem je zde potápění ve speciálních kovových klecích, umožňujících spatřit velkého bílého v relativním bezpečí.

Nakonec Steve boj s byrokraty vzdal. Svůj sen se ale rozhodl uskutečnit i navzdory této nepříjemnosti. Sehnal dostatek peněz a navíc také spolupracovníka z nejkvalifikovanějších. Jihoafričana Andrého Hartmanna. Muže, který se v moři cítí lépe než na souši. Věčně bosého, divoce vyhlížejícího dlouhána z Gansbaai, jehož svět uznává jako mimořádného znalce velkého bílého žraloka a jednoho z nejlepších potápěčů. Právě on byl do doby, než se o to pokusil i český filmař, zřejmě jediným člověkem na světě, který setkání s velkým bílým vyhledával dobrovolně.

"André spolupracuje jen s tím, komu naprosto věří, že odvede špičkovou práci. Steve nás přesvědčil, že on je ten pravý," vypráví Jean Peirre Botha, Andrého přítel, který s ním spoluvlastní potápěčskou základnu Marine Dynamics, provozující výlety za bílými žraloky.

Ale ani kuráž, ani špičkový tým odborníků (k Andrému přibyl ještě americký potápěč Gary Adkison a americko-švýcarský oceánograf Erich Ritter) nezmohou nic proti rozmarům přírody. První tři týdny, které Lichtagův filmový štáb v únoru loňského roku strávil v Jihoafrické republice, poznamenaly potíže s viditelností pod mořskou hladinou.


Balet s lidožravými vládci oceánu v zátoce u městečka Gansbaai, která je známá jako "žraločí kuchyně".

Oceán byl na místní poměry neobvykle teplý (kolem 17 °C), a tak se v něm dařilo všemožné vegetaci a mikroorganismům, které vodu zaplevelily. Pod hladinou prozářenou slunečními paprsky bylo možno dohlédnout sotva do pěti metrů. To není ani od hlavy dospělého žraloka k jeho zadní ploutvi. Carcharias totiž v dospělosti dosahuje nejméně šestimetrové délky a skoro dvoutunové váhy.

"Má-li být všechno v pohodě, musíte žraloka především dobře vidět, abyste se k němu vždy včas stačili natočit čelem. To je podmínka pro komunikaci. Ale taky žralok potřebuje mít přehled, kdo stojí proti němu. Jakmile nevidí, nic dobrého se od něj nedá čekat. Prostě přijede a vyzkouší to rovnou tlamou," vysvětlil Hartmann a posádku lodi proto bavil jen svými kousky se žralokem přímo z paluby. Bestie, které se nechaly přivábit k lodi, hladil po hrozivých čelistech jako sametové kočky v momentě, kdy se snažily urvat návnadu ze žraločích jater.

NA STRACH NENÍ ČAS

Své hlavní potápěčské umění však mohl předvést až při druhé a třetí etapě Lichtagova natáčení v JAR - tedy v červnu, respektive srpnu loňského roku. Ačkoliv zejména v červnu provázely štáb na moři vydatné bouře, podařilo se natočit absolutní skvosty podmořské kinematografie.

Mezi ty nejkrásnější patří ladné rodeo, při kterém Hartmann, oblečený v nenápadném neoprénu s motivem žabí pokožky, bez dýchacích přístrojů, pouze v masce se šnorchlem stane čelem k pětimetrovému obru líně se pohybujícímu v krouživých manévrech poblíž lodi. Je to spíš balet než souboj toreadora s rozzuřeným dravcem. Najednou ale žralok změní směr - obří trup s ozubenou hlavou se vydá přímo k potápěči. Laik očekává úhybný manévr, snahu o bleskurychlý únik směrem k lodi, v nejhorším případě panické plácání. Chladnokrevný André ale jen pomalým pohybem zvedá ruku, v níž drží nenabitou harpunu. Jako křehkým ukazovátkem se jí dotýká místa mezi očima žraloka, které jsou teď snad metr a půl před jeho tváří. Bílá smrt, lidožravý vládce oceánu podobně jako poslušný pes zlehka uhýbá a proplouvá kolem člověka tak, že se tělem otírá o jeho bok. Tato scéna se ještě opakuje. Pak se André rozhodne vrátit k lodi a žralok odplouvá...


Natáčení bílého žraloka mimo ochrannou klec (pohled zevnitř klece) vyžaduje pevné nervy.

"Na strach v ten moment není čas. Je to jen o maximálním soustředění. Když se žralok objeví, jen relaxuj, nic víc, prostě relaxuj," vidí to jednoduše Hartmann. Později však prozradí přece jen trochu víc. "Musíš se mu stále dívat do očí, nehýbat se prudce. Dobré je mít na sobě neoprén z nevýrazných barev. Pořád sledovat jeho pohyby. Jakmile začne rychleji kroužit, je lepší ho nechat a vrátit se do klece nebo na loď. Když je opravdu zle, pak je tu jeden trik. Žralok má svoji Achillovu patu na hlavě těsně za žábrami. Tam když ho udeříš, vystřelí směrem nahoru, a ty máš pár sekund na to, něco podniknout."

Poslední záběry svého filmu, který nese lapidární název "Carcharias - The Great White", Lichtag se svým štábem dotočil v září loňského roku. První verzi snímku prodal prestižní televizní společnosti NBC, která jej letos v lednu odvysílala v nejlepším vysílacím čase se sledovaností přes 500 milionů diváků. S Českou televizí nyní jedná o projektu třídílného seriálu a také o filmové verzi pro biografy.

Na základě svého díla o bílém monstru byl Lichtag zvolen prezidentem Mezinárodního festivalu dobrodružných a adrenalinových filmů (FAAF International, www.faaf.cz), který má od příštího roku do Prahy každoročně v červnu přivážet výkvět této filmařské branže.

Napsal Petr Skočdopole





Americký kameraman Gary Adkison při natáčení filmu "Carcharias - The Great White".

Fascinující film "The Great White" je jedním z mnoha, které budete moci zhlédnout na přehlídce zeměpisných a přírodopisných filmů, připravované sdružením Camera Incognita v rámci veletrhu Holiday World. Přehlídka, jejíž součástí bude i setkání s tvůrci filmů, proběhne na pražském Výstavišti 13. a 14. února 2002.

Nejzajímavější projekty vám budeme na stránkách magazínu Koktejl až do ledna 2002 představovat. Zároveň se můžete zúčastnit soutěže o cestovatelské oblečení BUSHMAN a o letenku společnosti KLM do Amsterdamu.
říjen 2001

You have no rights to post comments

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group