ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Lovci dětí, sexturismus a kapky lidskosti...

 

FRANTIŠEK VONDERKA

Ceny výjimečně šplhají až ke 40 000 marek. V Amsterodamu pracuje kancelář, jejíž cenové relace se pohybují kolem 15 tisíc, v německé spolkové zemí Rýnsko-Pfalc nedávno přišli na obchodníka, který spolupráci s brazilským právníkem dodávat už za osm tisíc marek. Předmětem transakcí jsou děti z rozvojových zemí. Z Peru, Indie, Thajska, Filipín, Kolumbie a z dalších chudých států. V poslední době se do SRN podle údajů organizace TERRE DES HOMMES dostávají k adopci i děti, obstarané na soukromých klinikách v Polsku. To, že z adopcí se stal lukrativní byznys, dokumentují čísla: jen v Kolumbii je zaregistrováno kole stovky zprostředkovatelen, v Indii jich oficiálně působí 320, podobná je situace i v jiných „dodavatelských" státech. Jak vypadá černý trh, na kterém působí pololegální i ilegální agentury, se nikdo neodvažuje odhadnout... Nejvíce adoptovaných dětí pochází z venkovských oblastí rozvojových zemí, kde rodiče v adopci vidí často jedinečnou možnost, jak zlepšit poměry pro zbytek rodiny a naděje, že vybrané dítě bude uchráněno před hladem a bídou.
Skutečností je, že o splnění či nesplnění této naděje se v drtivé většině případů rodiče nikdy nedovědí a že „odstupené" tvoří většinou jenom zlomek částky, kterou inkasují zprostředkovatelé. Více než polovina dětí, vybraných v rozvojovém světě k adopci, směřuje do bohaté SRN. O zájemce není opravdu nouze. Manželský pár, který v SRN totiž žádá o adopci mal ého Němce, musí počítat s dlouhými roky čekání. Na jedno dítě připadá dvacet zájemců. A tak se nelze divit, že bezdětné páry situaci řeší adopcí v rozvojovém světě a jsou ochotny za zprostředkování tvrdě zaplatit. Kvete ovšem i jiný obchod, jehož oběťmi jsou stále častěji děti... První zákazníkem dvanáctileté Siriporn byl padesátiletý Číňan. Majiteli nevěstince zaplatil 3 000 baht, aby malé děvče mohl zbavit panenství. Siriporn se bránila, muž ji nakonec znásilnil. Dívka pochází ze severothajské provincie Chiag Rai. Po smrti otce její matka nebyla schopna uživit 4 děti. Prodala proto svoji nejmladší dceru majiteli restaurace v městě Korat. Podle smlouvy si děvče svoji kupní cenu (v přepočtu asi 350 marek) mělo odpracovat v kuchyni. Odpracovalo ji - v nevěstinci. Ze 140 baht, které děvče dostávalo do „zákazníků" za hodinu svých služeb, posílalo svůj celý podíl - 30 baht - matce s hladovými sourozenci na venkov. Za dva roky byla kupní cena „odpracována", Siriporn opustila provinční nevěstince a zamířila do turistického střediska v Pattaya.
Jejími zákazníky - pět až sedm za den jsou tzv. sexturisti ze západní Evropy, USA a Japonska. „Teď už mi stejně nezbývá nic jiného, než pokračovat", říká dnes patnáctiletá Siriporn. Podle údajů TERRE DES HOMMES působí jen v thajském hlavním městě Bangkoku více než 300 tisíc příslušnic nejstaršího řemesla, přičemž každé desáté ještě není 15 let... A poptávka právě po takových neustále roste. Čím mladší, tím lepší a nejraději panna. Důvodem je strach z AIDS, ale i předsudek, že sex s pannou zvyšuje potenci a léčí pohlavní nemoci. Jaké jsou důsledky, je nasnadě... V Thajsku, které je vydáváno za ráj podobné turistiky, je prostituce oficiálně zakázána od roku 1960. Realita je jiná, jejím důvodem jsou i směšně nízké tresty pro ty, kdo zákaz poruší a též zkorumpovanost místních strážců zákona. TERRE DES HOMMES - česky země lidskosti - je humanitární organizace, kterou pod dojmem utrpení dětí v alžírsko-francouzské válce založil švýcarský novinář Edmond Kaiser. V SRN byla tato organizace založena před 25 lety a dnes je největší národní organizací v mezinárodní federaci, sdružující národní odbo čky dalších vyspělých evropských států. Podporuje kolem 200 humanitárních projektů ve 28 zemích na čtyřech kontinentech. Roční rozpočet 14 miliónů marek získává výlučně z darů svých členů a sympatizantů. V sídle německé TERRE DES HOMMES jsem také hovořil se socioložkou Annegret Winter-Stettinovou.
Co je nejdůležitějším úkolem TERRE DES HOMMES v současné době? Smyslem je pomoci bezprizorním dětem v nouzi ze slumů latinskoamerických velkoměst, dětem, které žijí v bandách, živí se krádežemi a často i překupnictvím drog. Těmto mladým lidem, kterým pohrdlivě říkají „polillos" (moli) se snažíme poskytnout vzdělání, vytvořit přiměřené pracovní příležitost, prostě dostat je z ulice, která je stále nebezpečnější. V Thajsku, na Filipínách a v dalších státech spolupracujeme s organizacemi, které bojují proti sexturismu a dětské prostituci. Organizujeme kampaně, financujeme práci poraden a útulkům pro postižené, snažíme se o vytvoření prachovních možností na chudém venkově. Jiné projekty se týkají zdravotní osvěty, pořádáme rovněž různé semináře. Nepracujeme jen v rozvojovém světě, některé akce se týkají i samotné SRN. Péče o děti zahraničních děln íků, azylantů, taky u nás financujeme činnost domovů pro sexuálně zneužité mladistvé. Řídíme se heslem, že třetí svět vlastně začíná i u nás a je důležité na to upozorňovat. Dříve jste, ale zprostředkov ávali ve velkém i adopce děti z rozvojových států... -Ano, bylo tomu tak do roku 1987. Do chvíle, než jsme si ověřili, že poptávka vysoce převyšuje nabídku a že díky tomu existuje mezinárodní černý trh, který se zabývá adopcemi. Jde také o to, že naším cílem je přece pomáhat dětem z nouze a nikoli je zprostředkovávat bezdětným manželům k adopci. Proto se v zemích, kde působíme, snažíme pro opuštěné děti najít domácí adoptivní rodiče.
V Indii je to nyní ročně kolem 200 případů. Na Filipínách naopak podporujeme pěstounské programy. Děti se na určitou dobu dostanou k pěstounům, a jejich matky tak získají čas na zvládnutí své těžké sociální situace. A když se jim to podaří - a v tom jim pomáháme - mohou rozhodnout, zda si dítě vezmou zpět či ne. Asi polovina matek si děti zpět skutečně bere. Zatím působíte ve 28 státech, co dál? ¨Na přechodnou dobu jsme počet států, ve kterých organizujeme naše projekty, zmrazili. Důvodem je to, že v dalších možných státech, třeba východní Evropy nejdřív chceme analyzovat situaci. V minulosti se nám například totiž stalo, že docházely alarmující novinové zprávy o situaci v dětských domovech v bývalé NDR. Přímo na místě jsme však zjistili, že zprávy nebyly pravdivé a že pomoc není potřebná. Že by byla jenom vyhozením peněz, které nutně potřebují skutečně trpící děti...
OSN přijala konvenci o ochraně práv dětí. Zněla velk á slova, zněl potlesk, na situaci postižených se však nezměnilo téměř nic. Konkrétní pomoc je nadále především záležitostí humanitárních organizací. TERRE DES HOMMES je jednou z nich. I Když patří k největším, její pomoc představuje malou kapku v moři. Zemi lidskosti nadále obklopuje oceán lhostejnosti. A utrpení.
FRANTIŠEK VONDERKA Foto: Josef Formánek

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group